banner
banner

Vzpomínka na Raye Bradburyho

Vzpomínka na Raye Bradburyho
22.08.2014
Vzpomínka na Raye Bradburyho

Od spisovatele Raye Bradburyho jsme něco četli každý, i kdyby ve školní čítance. Nebo jste nedotčená výjimka?

Ivo Fencl: Vzpomínka na Raye Bradburyho

Od něj jsme něco četli každý, i kdyby ve školní čítance. Pokud jste přece nedotčená výjimka, doporučuji začít povídkou Usher II z Marťanské kroniky. Není snad ta povídka Bradburym v kostce? Možná ano.

 

Jedná se o horor a odehrává se na Marsu, ale ta planeta je osídlena už nějaký čas námi lidmi, horšími než Marťané a generujícími tak i jakési ďábelské inkvizitory. Dnes by snad mohli někomu připomenout i zájezdové prodavače hrnců, ale byly víc aluzí na jisté motto nacistů: „Jak slyším slovo kultura, hned sahám po revolveru.“

Výrok bývá připisováno Hansi Heinzi Ewersovi, ale neodlétejme z Marsu. Tam totiž inkvizitoři vstupují i do vašeho domu, a to jménem veškeré opatrnické společnosti a... Aby jej popřípadě vypálili.

 

Právem? To nechť každý posoudí každý sám, nicméně majitel oné stavby na Marsu ji nepochybně vymodeloval po vzoru nejkrásnějších próz Edgara Allana Poea. V čase Braburyho prózy jsou však Poeovy prózy interpretovány jako úchylné a nebezpečné a jsou zakázány. K čemuž dodejme, že každá jen trochu větší společnost se už intuitivně, z vlastní podstaty pokouší umrtvit vlastní kulturní nadstavbu a ostrakizuje přečnívající individuality, takže fakticky touží rozbít i pomyslný vnitřní dům v každém z nás. Ale pan Stendahl (nikoli Stendhal) se u Bradburyho brutálně postaví onomu ataku na vlastní identitu. A proč taky ne? Vždyť je to atak totožný s koniášovským útokem na knihy jako takové.

 

I dojde na vraždy. A je-li Usher II Bradburym v kostce, je i jeho slavným románem 451 stupňů Fahrenheita v malém.

 

Máme tu však i jiná vyprávění. V jednom z nich, opět velice krátkém, vyvolá Bradbury (opět kdesi ve vesmíru) do života i Poeovy pozdější literární druhy alias makabrózní autory (například Machena), aby je ve finále nechal ZMIZET, doslova se rozplynout v zapomnění poté, co je i poslední příslušník nás lidí zradí tím, že makabrozity nečte. Pro Bradburyho se ovšem jedná o víc než podstatné téma a zrovna tak se potřebuje jako u nás Ivan Wernish vyrovnat s osudy všech, nad jejichž dny slunce zapadlo, ještě než vyšlo. Takovým zaživa nedoceněným klasikem byl i Herman Melville, jehož Bílou velrybu přepsal Ray pro film Johna Hustona.

 

Složkou Bradburyho příběhů není jen odpor k barbarství, k plochosti a potenciálním Velkým Bratrům, nýbrž i doplňková obhajoba poezie. Právě bez ní se totiž v konečném důsledku chopíme plamenometu, naznačuje Ray, vstoupíme tak vybaveni do soukromé knihovny svého souseda. Co nás přesahuje, co se nehodí politice do krámu a to, na co nejsme připraveni, co nedokážeme opětovat, to vše by se totiž mělo spálit! Nebo snad ne?

 

Bradbury se narodil v městečku Waukegan v Illinois. Maminka (byla Švédka) ho od raného dětství brala do biografů a ústně mu zprostředkovala i starší báje. Maskovaný muž čtyřiceti tváří Lon Chaney tak ohromil už pětileté lidské mládě roku 1925. Ray si jeho škleby pamatoval až do smrti a zrovna tak se v dětství zbláznil do cirkusů, Houdiniho a jiných černokněžnků, do pitoreskních poutí i hrůznosti karnevalu. Vonělo mu také divadlo a nad knihami a komiksy permanentně snil. Což je ovšem taky život, zvlášť pokud sníte tvůrčím způsobem.

Na rozdíl od spolužáků a podobně jako u nás Foglar tím nikdy nezhrdl, a pokud opravdu v jedné chvíli zahodil Bucka Rogerse do odpadu, jak vzpomíná, nazítří jej skutečně vylovil jako božstvo. Únosu do dospělosti později odolal v mnoha směrech.

 

Když mu bylo dvanáct, přestěhovali se do Tusconu v Arizoně, i to Rayovi zamávalo nitrem a on začal psát. Souběžně se na chvíli stal i dětským hercem v rádiu. A rodina putovala Amerikou dál za prací a až do Kalifornie. Teprve tady se zrodil z chlapce mladík Raymond, plný vitality i agrese, která dál sublimovala do písma.

 

První povídky urputně přepisoval po celé týdny, ale již od roku 1938 publikoval. Když vyprávěl, moralizoval a býval sentimentální, ale těžko mu vytknete víc.

 

„Komu vadí, když se jen tak procházím za noci?“ ptá se kontroverzně jednou ze svých povídek. „A víte, že ten, kdo nezná strach, může ničit zločin skoro jako nezničitelný šílenec!“ tvrdí Bradbury jiným raným příběhem. „Akceptuj jinakost,“ říká.

 

Dočkal se čtyř dcer. Ženu Marguerite potkal v nakladatelství. Vzali se roku 1947, v tom roce i debutoval knihou Temný karneval sestavenou z jeho starších hororů. Jako inspirátory ctil Burroughse, Lovecrafta, Wellse a právě Poea. Po Marťanské kronice, vydané v Anglii pod titulem Stříbrné kobylky, a 451 stupních Fahrenheita vkráčel do let padesátých jako „pán světa“, abych využil někdejšího výkřiku režiséra Jamese Camerona. Zdánlivě pro něj už nezůstalo nic nemožného, na literárním poli to snad i byla pravda. Stal se sluncem imaginace a fantastice prorazil trať do nebe veškerých knih. Z nebe i kosmu se vracel, aby ovládl i reálnou Zem, a dá se říci, že dokonce prorazil i železnou oponu. I tím, že utkvěl v čítankách. Je jak krajně podmanivým prognostikem, tak šíleným spiklencem. Jen zdánlivě dítětem. A nikdy nelze zapomenout ani na jeho Spendera, toho hrdinu-kosmonauta, který se vzepře barbarským druhům našeho rodu tam na Marsu a střílí a střílí, dokud není umlčen. V televizním seriálu Marťanská kronika ho hrál David Carradine. Ale všimněme si teď i několika analýz.

 

1952 připravil William F. Nolan Revue Raye Bradburyho. Roku 1975 ji přetavil do Průvodce Rayem Bradburym. 1977 přišel Georgie Edgar Slusser s Bradburyho kronikou. Martin Harry Greenberg se stal roku 1980 editorem sebraných kritických esejí o Bradburym. Životopisy napsali David Morgan (1986), Wayne L. Johnson (1988) i William F. Touponce (1989). Detailní Poznámky ke 451 stupňům Fahrenheita sestavil Joseph Blakey (1974). Studii o téže knize vydal Samuel J. Umland (1994). Roku 1987 vznikl díky Walteru Jamesi Millerovi obsáhlý kritický komentář i k Marťanské kronice. Hned dvě práce o Bradburym-dramatikovi (1977, 1989) stvořil Ben P. Indick.

 

Sám Ray zplodil vedle bezpočtu televizních scénářů i desítku filmů včetně zmiňovaného Moby Dicka (1956). Roku 1959 adaptoval také román Petera Viertela Bílý lovec, černé srdce o jednom africkém natáčení Johna Hustona (snímek režírovaný nakonec až roku 1990 Clintem Eastwoodem podle jiného scénáře). A prvým Bradburyho filmem zůstává Příšera z hloubky dvacet tisíc sáhů (1952), natočená na podkladě jeho povídky Žabí roh (její české vydání v časopise Pionýr ilustroval Zdeněk Burian). Zvláštní je to a neuvěřitelné, ale dotyčný film o prehistorické příšeře se stal pro mnohé klíčovým, když inspiroval nejdřív japonskou, pak i americkou Godzillu (1954) a skrz ty filmy nový subžánr.

 

„Tady máš poučení, jak to chodí v životě,“ říká jeden z hrdinů tohoto příběhu. „Stále někdo čeká na někoho, kdo se nikdy nevrátí. Stále někdo miluje víc, než je sám milován. Když to trvá nějakou dobu, zachce se ti zničit předmět lásky, ať je to cokoliv, aby už ti nemohl působit bolest.“

Podle jiné povídky Meteor vznikla i další známá sci-fi let padesátých Přišlo to z vesmíru (1953) a roku 1966 se ujal sám Francois Truffaut režie 451 stupňů Fahrenheita. A Ray sám? Stal se laureátem Národní medaile za umění za nesrovnatelný příspěvek americké literatuře, kterou mu předal George Bush, a už počínaje učebnám určeným Příběhem spisovatele (1963) vznikla řada filmů také o něm. Včetně jedné části cyklu Mistři fantasy, nazvaného Ray Bradbury: americká ikona (1997). Očišťující nás ikonou už zůstane. A zdaleka ne jen americkou.

 

Lidé se ptají: Kde berete svoje nápady? Těmi slovy v osmdesátých letech osobně uváděl vlastní televizní seriál. Je to všechno tady. Tady o ně nikdy nebudu mít nouzi! Tohle je divadlo Raye Bradburyho!

P. S. Roku 2009 vyšlo výpravné, rozšířené, ilustrované vydání Marťanské kroniky, kam byly doplněny i zbylé Bradburyho příběhy z Marsu. Dočkáme se ho i v češtině?

 

Doporučená četba: Ray Bradbury: Zen a umění psát (česky 1998)

 

Ivo Fencl



Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce nejlepší filmy ke stažení. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Pokud vás zajímají úspěšné projekty a hledáte články o inspirativních osobnostech, doporučujeme vám navštívit stránky JsmeUspesni.cz.

Děkujeme, že jste navštívili stránky scifi a fantasy e-magazínu Vanili.cz. Mějte fantastický den a přijďte zas!

 

 

Navštivte sekci SCI-FI QUEST pro ortodoxní scifaře!

Vychutnejte si speciální rozhovory se speciálními hosty Michala Březiny.

Vstoupit