banner
banner

Tajnosti Pádu Gondolinu

Tajnosti Pádu Gondolinu
10.03.2020
Tajnosti Pádu Gondolinu

Ani ti, co viděli film V hlavě, si nepředstaví obrovskou komplexnost světa uvnitř mozku J. R. R. Tolkiena. Tento VESMÍR legend se počal rozrůstat už uprostřed první světové války (1916) a Hobit či Pán prstenů jsou podstatnými, ale jen jeho součástmi. Jedněmi z mnoha. Další zůstaly rozpracovány, mnoho také Tolkien průběžně měnil. Po jeho smrti naštěstí obětavě zapracoval jeho talentovaný syn Christopher. A zachránil velkou část onoho fantasy světa, když dal zachovalým otcovým dílům či jen jejich

V dopise, který John Ronald Reuel Tolkien (1892-1973) napsal roku 1964, uvádí, že příběh Pád Gondolinu vytvořil už roku 1917 - během armádní zdravotní dovolené.

Předtím, roku 1955, ovšem uvedl W. H. Audenovi, že dílo sice psal v nemocnici (a na dovolené), ale bylo to potom, co roku 1916 přežil bitvu na Sommě.

A dalších jedenáct let předtím, tedy roku 1944, psal Tolkien synu Christopherovi, že s dílem začal již v „přelidněných armádních barácích plných rámusu gramofonů“.

Pětadevadesátiletý Christopher Tolkien bohužel 16. ledna zemřel, ale celá desetiletí se obětavě věnoval editaci otcovy pozůstalosti. Jako poslední položka u nás vyšel právě Pán Gondolinu (2018, česky 2019) a vedle jeho nejranější verze zde nalezneme taktéž poslední variantu (1951). Hlavně však tu nejryzejší: Pověst o pádu Gondolinu.

Kromě toho dokázal Christopher zdařile vylíčit vývoj proměn příběhu, sestavit seznam vlastních jmen a nezapomíná ani na dva - divně si odporující - rodokmeny vystupujících postav. Rovněž chválí zcela právem Alana Lee za ilustrace a na přední předsádce je publikace doplněna mapou.

Tolkienova pozůstalost se váže skoro jen k velice dlouhým fiktivním dějinám tzv. Středozemě, které propracoval. Hobit či Pán prstenů zde přitom představují jen drobné položky. V Pádu Gondolinu sledujeme osudy „Skrytého města“, které je hledáno, najito a zničeno zlolajným Morgothem, kteréžto jméno lze přeložit jako Černý nepřítel. Sledujeme jeho soupeření s dobrotivým „Pánem všech vod světa“ i dalšími kladnými postavami, ale Morgoth by nikdy začarovaný Gondolin nevypátral, nebýt zrady. I zradu ovšem líčí Reuel Tolkien hned v několika verzích. Ani jemu nebylo okamžitě jasné, jak Morgoth objevil, kde je Gondolin skryt.

Ve čtyřiadevadesátém roce života Christophera Tolkiena se stal právě Pád Gondolinu poslední položkou v sérii spisů, které otci dopracoval a vydal. Táhl za sta pomyslných nitek spletených dohromady a v čase, kdy se Středozem teprve blížila ke konci tzv. Prvního věku, se odehrává všechno knihou vylíčené. „Jak se otcův pohled na historii jeho světa vyvíjel,“ říká editor, „došlo i na podobu, která měla být nejlepší, ale zde ztroskotal.“

V únoru 1950 psal Tolkien po dokončení Pána prstenů svému nakladateli, že dílo není pokračováním Hobita, nýbrž - nedokončeného - Silmarillionu. Co víc, jedná se spolu se Silmarillionem o jedinou ságu na téma „Klenoty a Prsteny“. Nemá být dělena! Bránil se diplomaticky samostatnému vydání pouhého Pána prstenů a bránil by, jak hlásal, i samostatnému vydání Silmarillionu. Ten ovšem byl podle původního názoru nakladatele spíš jen textem, ze kterého může autor čerpat.

Není bez zajímavosti, že se Tolkien hlásil ke Keltům (a nikoli k Anglosasům), a souzněl v té souvislosti se zmínkou jistého lektora, který našel v Silmarillionu „keltskou krásu“. Tolkien ovšem nedbal na to, že lektor dodal: „Pro Anglosasy ve velkých dávkách neúnosnou.“

„Má to v sobě něco ze šílené jasnooké krásy, která zaráží všechny Anglosasy tváří v tvář keltskému umění,“ napsal tenkrát onen lektor doslova, stejně ale knihu k vydání nedoporučil, to se nedalo nic dělat.

Pozoruhodným prvkem Tolkienových příběhů jsou přitom také ty momenty, kdy Pán vod užívá jako posla právě a jedině člověka, a to pro jeho nenápadnost a proto, že bude sotva kdo čekat, že by poslem mohl být „jen“ příslušník našeho plemene. A Pán vod má navíc schopnost mluvit skrze onoho muže. A dokonce mu (aniž jsme, pěkně prosím, na půdě Hvězdných válek) svede vložit do hlasu majestát a do srdce více sil.

Roku 1952 psal Tolkien svému nakladateli také o tom, že mu důchod přinese „jen chudobu“ a že si bude muset přivydělávat. Vzdal současně onu snahu, aby vyšel Pán prstenů a s ním Silmarillion. Jeho vize se ovšem v uplývajícím čase poněkud měnily. Něco z textů odstraňoval, jiné přidával, a ač to syn sám označí za kuriózní, předvede nám na stránkách nové knihy pěkně za sebou veškeré verze příběhu. Od nejranější po finální. A vyniknou tím dodatečně zavržené koncepce.

Původně vylíčený útok na Gondolin „s použitím nepředstavitelných nových zbraní“ je ve staré variantě nejdetailnější a dlouhé věky Středozemě poté propojují některé dlouhověké postavy. V novějších obdobích se nevynořují jen jako vzpomínky, ale živi. Je to například Stromovous. Je tzv. entem, a dle Tolienovy fantazie byli právě enti tou nejstarší z ras. Přesto či právě proto existovali ještě za Třetího věku, kdy se odehrává Pán prstenů.

Na konci Pádu Gondolinu čteme i o chlapcích-bratrech Elrondovi a Elrosovi. Později se měli stát pánem tzv. Roklinky (první z nich) a prvním králem Númenoru.

A jako přijímá řeka potůčky, má i Pád Gondolinu v toku děje zběžné narážky na jiné příběhy, místa, časy a události. Aby pak otcovými slovy poskytl Christopher i obraz založení Gondolinu, uvádí knihu Prologem, který je citací z otcova Náčrtu mytologie (1926).

Takřka bez komentáře uvádí jednu po druhé ony textové variace a líčí, jak otec k jeho zármutku opustil poslední verzi v okamžiku, kdy hrdina prošel tzv. Poslední branou Gondolinu. Syn dále zdůrazňuje, že byl Gondolin skutečně vysněn už v tatínkově mládí - a nikdy nepředěláván. „Zůstal tím mocným zdrojem pramenů a obrazů. Mocnějším snad právě z toho důvodu, že nebyl nikdy předělán. A snad nikdy nebyl předělán proto, že byl tak mocný.“

Přestože se Tolkien chystal Gondolin přetvořit, ale do města nikdy nedošel. Jak to? Kdo ví! Po zdolání nekonečného svahu Orfalch Echor a projití dlouhou řadou heraldických bran se jeho hrdina jen užasle zastavil a hleděl na město „uprostřed bílého sněhu“.

Jinde Tolkien pouze upřesňuje, že Gondolin stál na temeni „vysokého, osamělého pahorku“. Mělo tam dojít k setkání s králem a měla být zdůvodněna neexistence královny. Mělo být předneseno poselství Pána vod, ale nic už nebylo napsáno. I první náčrt Pádu Gondolinu autor rozsáhle revidoval, a to pracovní metodou Julese Verna: psal inkoustem na tužkou realizovaný originál. Čistopis pořídila jeho choť, ale prováděl dál změny. Z valné části ale jen do roku 1920, kdy zjara pověst četl v Esejistickém klubu na Exeter College v Oxfordu. A jak vlastně „pád Gondolinu“ probíhal? Čtěme na stránce 56!

Bitva u brány byla zlá. Duilina z rodu Vlaštovek zasáhla při střelbě z hradeb ohnivá střela balrogů, kteří skákali po úpatí Amon Gwarethu. Zřítil se z cimbuří a zahynul. Balrogové dál metali k obloze ohnivé střely a planoucí šípy jako jedovaté hádky, a ty padaly na střechy a do zahrad města Gondolinu, až byly všechny stromy spáleny a květiny i tráva shořely. Bílé zdi a sloupořadí ohněm zčernaly. Horší však bylo, že družina oněch démonů šplhala po pletencích železných hadů a odtamtud bez ustání střílela z luků a praků, až se ve městě za zády hlavního vojska obránců rozhořel požár.

Podstatnější je však možná celistvý Tolkienův pohled na nutnost vítězství dobra:

Nadejde soud bohů. Země má patřit lidem a elfové, kteří neodpluli na Osamělý ostrov nebo do Valinoru, pomalu vyblednou a vymizí. Zemi budou ještě nějaký čas sužovat poslední draci a skřeti, ale nakonec všechny zahubí stateční lidé. Morgoth bude vystrčen Dveřmi noci do vnější temnoty za Hradbami světa a ke Dveřím navždy postavena stráž. Lži, které zasel do srdcí lidí a elfů, však neumírají a dodnes přinášejí mnoho zla.

Podle jedné varianty je také Morgoth spoután dlouho připraveným řetězem a z jeho železné koruny je mu vykován obojek. Jeho pyšná hlava je teď skloněna ke kolenům. Ale „někteří říkají, že se Morgoth nebo jeho černý stín a duch (anebo mračno, které není vidět ani cítit, a přece je jedovaté) plíží zpátky přes Hradby a navštěvuje svět. A až ten bude mnohem starší a bohové unavení, Morgoth se Dveřmi vrátí, svedena bude poslední bitva a bude to Túrin s černým mečem, kdo Morgotha zabije.

V těch dnech budou silmarily získány zpět z moře, země i vzduchu, Maidros je rozbije a Palúrien jejich ohněm znovu rozsvítí Dva Stromy. Opět vzejde velké světlo a Valinorské hory budou srovnány se zemí, aby se světlo rozšířilo do celého světa. Bohové a elfové znovu omládnou a všichni jejich mrtví procitnou.

Ale o lidech se v onom Dni proroctví nemluví.“

Tolik Tolkien. A ikonou této pohádky se stává jeho skvostný hrdina Eärendel.

Vypluje na lodi „do vnější temnoty za hranou světa“ a vysoko nad Sluncem se poplaví kosmem s jedním ze silmarilů na čele, aby jako planeta Venuše držel stráž nad Morgothem a Dveřmi noci. „A tak dlouho se bude plavit, dokud neuvidí, že se na valinorských pláních chystá poslední bitva. Potom sestoupí.“

John Ronald Reuel Tolkien: Pád Gondolinu. Ediční příprava a komentáře Christopher Tolkien. Ilustrace Alan Lee. Přeložila Stanislava Menšíková. Argo. Praha 2019. 208 stran.

Článek připravil Ivo Fencl



Reklama

Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Pokud vás zajímají úspěšné projekty a hledáte články o inspirativních osobnostech, doporučujeme vám navštívit stránku dobré zprávy.

Děkujeme, že jste navštívili stránky scifi a fantasy e-magazínu Vanili.cz. Mějte fantastický den a přijďte zas!

Zveřejněte PR článek na online magazínu Vanili.cz!

Popkulturní magazín provozujeme již od roku 2006.

Mám zájem