Sci-fi povídky napodobující Julese Verna

Sci-fi povídky napodobující Julese Verna
19.01.2015

Julese Verna spolu s H. G. Wellse počítáme mezi zakladatele science fiction, ale ta se dnes kuchtí úplně jinak. Přesto mezi námi žije přehršle milovníků tohoto klasika.

Právě pro ty existuje edice nakladatelství Albatros zvaná Jules Verne – Knihovna pro 21. století, jejímž ústředním autorem je Ondřej Neff, ale vedle sedmi jeho adaptací (Dvacet tisíc mil pod mořem, Patnáctiletý kapitán, Pět neděl v balonu, Tajuplný ostrov, Nový hrabě Monte Christo, Dva roky prázdnin a Zemí šelem) a původního Neffova vernovského románu Pán vzduchu (2014) došlo i na 23 zahraničních pastišů ze svazku Nová dobrodružství Julese Verna (česky 2010 a 2011, překlad Ivan Ryčovský), z nichž ten úvodní obsáhl deset „krátkých verneovek“ od devíti autorů a druhý třináctku próz dalších devíti mužů a ještě pětice žen. Skvělé? Samozřejmě.

„New Jules Verne Adventures“ navíc rezonují komentáři a my můžeme jejich prostřednictvím chronologicky proputovat i původní Vernovo dílo. Mnohý ten román je znovu představen parafrází nebo aspoň dovětkem a některé sice zohledněny nebyly, ale jiných se vzpomíná až fascinujícími rozvinutími. I když... Inu, modernizace se pokaždé nevyvede beze zbytku.

Také ilustrace Zdeňka Buriana za to stojí. Zatímco ovšem ty provázející Neffem dotvořenou sérii náležely už kdysi k předlohám těchto adaptací, oba české svazky Nových dobrodružství mají na obálce Burianovu malbu z Gailova románu Raketou do měsíce.

Už některé prózy prvé knihy jsou ovšem o něco slabší a např. F. Gwynplaine MacIntyre se spokojil s pouhou báchorkou provlečenou skutečnými, existujícími záznamy bratrů Vernových, pořízenými během jejich výletu do Spojených států amerických na palubě Great Easternu. A ještě lacinější připadá mi v tomto smyslu próza z textového editoru editora souboru Petera Crowthera, těžící z Cesty do středu Země. Jmenuje se Cliff Rhodes a nejdůležitější cesta. Příběh ze Země na konci všedního dne a „postmoderní“ odkazy na jiné knihy anebo skutečné osobnosti mi jinak nevadí, ale tady to s nimi nevyšlo.

 

Podobně levný mi přijde i text Londres au XXIe siecle aneb Londýn v 21. století od Jamese Lovengrovea, jenž předstírá, že bylo onehdy spolu s verneovkou Paříž ve dvacátém století objeveno i její pokračování a že právě odsud je nám předáváno pár fragmentů. A teď mi dovolte pokračovat skvělejším.

Hned dvakrát je v prvé knize zastoupen jistý Stephen Baxter, jinak autor románu Lodě v čase (1995) - alias pokračování slavného Stroje času - a jednou z point jeho povídky Kolumbiáda (ta zase navazuje na Se Země na Měsíc) je, že nám ji vlastně odvyprávěl H. G. Wells. A Baxterovo Drama na železnici? Působivá toť pocta „nejslavnějšímu parostroji všech dob", totiž RAKETĚ George Stephensona. A jen musíme autorovi uvěřit, že se uvnitř legendární lokomotivy kdysi projel sám „malý Žilík".

I to vám přijde banální? Nezbývá, než doporučit povídku Tajemství Nautilu od Michaela Malloryho coby údernou tečka za spletitými osudy kapitána Nema a jeho Nautilu. Verne vlastně mystifikoval, zvíme, ale vůbec to při četbě nevadí, a jako přišel už Neff s vysvětlením, proč jest Nemo v Tajuplném ostrově náhle starcem, když v Dvacet tisícíc mil pod mořem nikoli (a porovnejte dataci dějů!), tak tady Mallory předkládá další vysvětlení. Na samém konci Tajuplného ostrova totiž prý předhodil záhadný kapitán Nemo svým návštěvníkům umírajícího otce! Že i to vám křečovitě? Pak věřte, že tato povídka činí vše uvěřitelným. Dokonce i pravou příčinu exploze sopky Krakatoa v roce 1883. A pokud líčí cestu do středu Země realizovanou skutečným Vernem už Ludvík Souček v Cestě slepých ptáků, pak známý britský autor science fiction Ian Watson to udělal v Obřích trpaslících opět, přičemž díky časovému posunu dal francouzskému snílkovi šanci se potkat s nacisty a poznat kontury druhé světové války.

Na měsíční Julesovy romány navázala pak povídka Pravdivá historie Barbicanovy cesty od Francouze Laurenta Geneforta, vydaná i ve významné steampunkové antologii Futurs anterieurs (1999), jejíž autor předstírá velezdařile, že ji napsal sám hrdina původní knihy kpt. Nicholl, a dospěl přitom k přesvědčení, že podobný let na Měsíc musel absolvovat i spisovatel Wells.

 

Za „majstrštyk" prvé knihy považuji ovšem až dílo od dalšího klasika science fiction Briana Stableforda Putování Jehana Thuna, které brilantně vyřešilo věru zapeklitý úkol, když vsadilo do vědeckých souvislostí i tu snad nejméně typickou Vernovu povídku Mistr Zachariáš, odehrávající se dle Stablefordových bystrých dedukcí v letech 1515-20. Vskutku leda mistr se pozná v omezení a tom, že si vytkne právě úkol z nejtěžších, a nejen vytkne, také jej uspokojivě vyřeší. Brian Stablefor navíc Verna trumfl hned dvakrát. 1. Literárně. 2. Tím, že se stal v uchopení původní hoffmannovské látky technicistnějším, a tedy vernovštějším než Verne sám!

Sborník(y) Nových dobrodružství dali v Londýně dohromady Mike Ashley a Eric Brown, přičemž ten druhý sem přispěl Šesti nedělemi v balonu a zpravil nás tak, že taktéž nad Afrikou to tenkrát probíhalo poněkud jinak.

Také v případě druhého ze svazků teď začněme tím horším, a totiž Doktorem Coxem. Nemohu si pomoci, ale je pouze velmi nevalnou parafrází Doktora Oxe a navíc hrubě neodpovídá Vernovu duchu. Dílko dodal anglický autor sci-fi Keith Brooke a zajímavější se mi zdá Úplně první případ od Johana Heliota (nar. 1970), vyprávěný sluhou Philease Fogga, který však je ve skutečnosti tajným agentem na své první misi, přičemž nám barvitě líčí epizody oné známé cesty kolem Země, které Verne buď neznal, anebo schválně ututlat. Proklouz navíc odhalí, že je jeho pán vlastně profesor Moriarty, a ještě navíc přijde na to, že tento zlovolný matematik uměl nacházet „časové trhliny mezi světy“, přičemž světů jest nepočítaně a snad zrovna tolik, jako i našich dvojníků... A co víc? Nu, vězte, že mezi Moriartyho dvojníky náleží také kapitán Nemo, Fantomas a dr. Fu Manchu, přičemž sám Proklouz je v jiné dimenzi Fandorem, oběma sourozenci Holmesovými a především koordinátorem války Dobra se Zlem, což vzdáleně připomene českou sérii JFK. A řekl bych, že tento - možná až příliš samoúčelný příběh - naštěstí pranic nemění na tom, že metoda využívání osvědčených literárních postav nově jen málokdy zklame. Ostatně je to metoda, se kterou stojí a padá většina Nových dobrodružství. Rovněž spisovatel Johan Heliot tento modus vyznává a v jednom ze svých románů díky tomu vylíčil Vernův únos až na Měsíc, plánovaný a spáchaný mimozemšťany. Ale čtěme raději další povídky odsud. Cestou okolo světa za osmdesát dní je totiž inspirována i společná povídka Kevina Andersona (jinak autora románu Kapitán Nemo, 2002) a Sarah Hoytové, která stvořila hned čtyři detektivně románová pokračování Tří mušketýrů! Jejich společné dílo 80 dopisů – a jeden navíc je fiktivním výborem z korespondence agenta Fixe, který, jak nás překvapí, informoval o svém slídění průběžně manželku takovým způsobem... až dostal košem.

 

Další ženská autorka Justina Robsonová (nar. 1968) je u nás v povědomí díky sérii Lila Black a hrdina její tady přítomné prózy Liga dobrodruhů se potká s entitami, které se považují za Julese Verna a kapitána Nema. Všichni pak plují Atlantikem na povrchu plovoucího ostrova a v prazvláštní společnosti patrně skutečného Sindibáda a sira Davida Attenborougha. Nu, a sakumpakum se to podle mého názoru rovná největší hlouposti svazku.

Další povídka Hector Servadac Junior pro změnu tvrdí, že byl ve verneovce známé u nás jako Na kometě naznačován skutečný budoucí konec světa po strážce s jakýmsi „červovitým“ mimozemským stvořením. Tak to aspoň vymyslil Adam Roberts (nar. 1965) a vězme, že také už parodoval Hobita, Hvězdné války a Matrix, vysnil působivý katastrofický román Sníh (2004) a také příběh o variantě první světové války. Možná však Robertsův um uvadá, a když se začteme do Tajemství Sahary od Burroughsova editora Richarda Lupoffa (nar. 1935), taky si řekneme „nevím, nevím“. A Lupoff sice napsal i poutavou studii Mistr dobrodružství (1965) o kouzlu a principech díla Tarzanova tvůrce, ale toto? Příliš mechanicky příběh roubuje na Zatopenou Saharu a jakoby to dělal, jen abychom mohli sledovat Nautilus i v Saharském moři.

 

A Sharan Newmanová (nar. 1949)? Ta je v Česku známa jako autorka detektivek, ale také naučných prací (i včetně Skutečné historie da Vinciho kódu) a ve zde vydané Honbě za zlatem nechá H. G. Wellse, aby se setkal s mužem, který zbohatl po pádu Zlatého meteoritu. Boháč by rád odčinil následky poškození světového trhu a také zvíme, že je vlastně synem onoho vynálezce, který devastující nebeské těleso kdysi svým paprskem nasměroval nad Grónsko. A potom mu H. G. Wells půjčí stroj času a... Ale spějme dál.

O skutečném kapitánu Nemo a tom, že právě ten Vernovi pomáhal vybudovat základy hned několika jeho nejlepších románů, nás v Mělčině poučuje Liz Williamsová (nar. 1965), avšak všechny dosavadní příběhy činí druhý svazek slabším, než byl ten první, neboť rádoby postmoderno se opakovaně dotýká samoúčelnosti. Naštěstí... Ano, knížku jakž takž zachraňují všechny následující povídky v čele se Starou svítilnou. Tu dostane potomek vynálezce Orfanika z Karpatského hradu a díky jejímu paprsku spatří budoucnost včetně spálení sebe a své milované. Autorem pitoreskního díla je hororový mág Tim Lebbon (nar. 1969), známý jinak jako původce románů o „tajných osudech Jacka Londona“.

Měsíčňanský zahradnický spolek je pak v pořadí již čtvrtou verneovkou o baltimorském Gun Clubu (první tři napsal Verne sám) a taktéž tady dostává sólo kanón, který tentokrát odstraní do kosmu odpad. Autorce této povídky Molly Brownová uveřejnily povídky i v Ikarii.

 

Další próza, a totiž Matematická záležitost od Tony Ballantyna oproti tomu jen značně mechanicky parafrázuje Zmatek nad zmatek, tj. tu třetí verneovku s Dělovým klubem, a vedle svěží Brownové působí jako poněkud zdlouhavý fórek. Ne nezajímavý, ale fórek. To skvělý francouzský spisovatel i překladatel Michel Pagel (nar. 1961), jenž stvořil i román Cinéterre (1998) z alternativního Londýna, podobají se svou atmosférou filmům společnosti Hammer, to je docela jiná káva. Přispěl totiž vysoce propracovanou Pravdou o Vilému Storitzovi, v níž znalecky a věrohodně propojil Vernův román s Wellsovým Neviditelným i Strojem času najednou. Nu, a zajímaví, i když krajně kontroverzní, jsou i Tajemní Iowané z paralelní historie, ve které existuje v Americe „Lincolnopolis“, jemuž vládnou kolonisté z Vernova Lincolnova ostrova v doplnění o Jupova opičího bratrance z ostrova Tabor (Jup sám, jak si vzpomenete, zahynul při výbuchu „tajuplného“ ostrova). Autor zde odvážně prezentuje takřka osmdesátiletého Cyra Smithe a s ním enklávu, která se roku 1875 společně a Iowou odtrhla od USA, a politicky i technologicky začala ovlivňovat svět, byť to původně neměli lehké. Jak to? Neúrody, živelné pohromy, konkurence, ba i předpojatost proti černému Nabovi, ale taky restrikce americké vlády a lenost přistěhovalců, to vše prý svedlo dřív tak optimistického inženýra až k trudnomyslnosti.

Navíc prostě zjistil, že je možná schopným výrobcem, nikoli ale skutečně tvořivým vynálezcem! A tak se nakonec roku 1870 všichni vrátili ke své malilinké skále v Pacifiku a díky ponorce znovu našli Nautilus. Neporušený. Vrátili se jím do Států, rozebrali ho a Nemovy vynálezy tam nalezené teprve zužitkovali. Ale ač povolali Edisona, Bella, Forda i manžele Curieovy, jejich principy nerozkryli, takže se tyto staly Zemi fakticky jen „magickým prvkem“. A věda? Zhroutí se.

 

V tomto příběhu navíc je kuriózně předváděna i Nemova lebka a zazní tu domněnka, že byl „buď z budoucnosti nebo z hvězd“, neboť jeho mysl vykazuje „mimořádné kvality“. Nu, jen tak zvíme, že už čtyřicetiletý Harbert Brown je gay a on a Pencroff byli již za války Severu s Jihem milenci. Měl si to autor odpustit? Těžko říct, ale je jisté, že „mladý hospodář“ Brown chce nyní odvrátit „vyčerpání vědy“, a právě Pencroff jej i za pomoci opic zarazí a sváže, po čemž v čele kolonie stane pro změnu Robur Dobyvatel. Tuto mírně šokující až bizarní prózu napsal přední autor kyberpunku Paul Di Filippo (nar. 1954), ale opakuji, že je všechny povídky obou svazků místné vnímat v rámci stručné Vernovy biografie, do které jsou jaksi postupně vkládány, a jen se musíme smířit s tím, že jde o životopis přesmíru kritický, který mnohé z verneovek nedoceňuje.

Také obě antologie Albatrosu nebyly dosud zcela doceněny, ale zůstanou nám přece napořád.

Ivo Fencl



Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Pokud vás zajímají úspěšné projekty a hledáte články o inspirativních či slavných osobnostech, doporučujeme vám navštívit stránku JsmeUspesni.cz.