banner
banner

S Jakubem Němečkem nejen o překladatelství a českém horroru

S Jakubem Němečkem nejen o překladatelství a českém horroru
06.12.2020
S Jakubem Němečkem nejen o překladatelství a českém horroru

"Když to nemá dobrou zápletku ani psychologii postav, když za tím není nic víc, než jen ten „gore“ a psychický sadismus, tak to ani nedokážu číst." Rozhovor s Jakubem Němečkem z nakladatelství Gnóm!

Nedavno jsme uveřejnili recenzi na knihu Vrchol vulkánu Harlana Ellisona, kde jedním z překladatelů autorových výjimečných textů byl i Jakub Němeček. Jakub byl i (byť "vzdáleným") hostem letošního HorrorConu, tak mu organizátoři položili několik otázek...

1. Překladatel, podobně jako redaktor či ilustrátor nemívá na růžích ustláno, co Vás přimělo se nevzdat?

Překladatelství je celkem zábavná práce, která je ohromně výhodná pro lidi, kteří se pro sociální dyštanc už jaksi narodili. Nechodit do práce a nemuset tam komunikovat s kolegy a kolegyněmi, nemít šéfa ani podřízené, to je pro ně největší odměnou. Jediný problém je v tom, vyvolat v lidech, kteří vám mají zaplatit, dojem, že umíte překládat – což je dneska hračka. Takže mě držela nad vodou iluze, že je to výhodné povolání, i když teď si stále častěji říkám, jestli by nebylo lepší třeba naučit se řídit traktor, a nebo jít rovnou někam kydat hnůj. Práce na čerstvém vzduchu má totiž taky ohromné výhody.

2. Dnes už máte díky vlastnímu nakladatelství možnost svobodné volby díla, jak vlastně výběr probíhá?

Zní to divně, ale přichází to ke mně samo. Ono toho tedy přichází víc, než můžu zpracovat, ale jen něco se časem vytříbí jako kniha vhodná pro mě. Některé knihy mi takhle visí v hlavě už pár let a váhám, jestli je vydat, nebo ne, a jestli právě teď, nebo ne… Je to dost intuitivní a hazardérská záležitost, a to mě baví.

3. Kolik času Vám zhruba zabere práce na jedné „Gnómí“ knize od smlouvy s autorem po naskladnění k distribuci?

To je různé, protože v některých případech mi to trvalo jen několik měsíců, a v jiných jsem překročil i dva roky, které povoluje smlouva jako maximální lhůtu právě pro vydání. Ale pokud se ptáte na čistý čas, odvedené člověkohodiny apod., tak tohle moc vyčíslit neumím. Ani si to nikam nepíšu, pro jistotu.

4. Kterou část tohoto maratónu si nejvíce užíváte?

Řekl bych, že úplný začátek a konec. A nejspíš i prostředek. Ale nejhezčí jsou zřejmě ty chvíle, kdy se nadchnete – buďto tím, co jste se právě rozhodla vydat, anebo tím, jakou konkrétní podobu jste knize dala, anebo tím, že to někoho potěšilo.

5. Vydáváte horor, sci-fi, fantasy s péčí, jakou by mohla Vašim svazkům závidět kdejaká klasická kniha, to u nás není zrovna obvyklé. Jak se k této nové cestě staví distribuce a hlavně čtenáři?

Distribuce, pokud ji chápeme jako neosobní mašinérii, kterou nepochybně je, neprojevuje nad věnovanou péčí žádné nadšení, které by můj seismograf zaznamenal. Myslím, že ji zajímají jen tržby. (Což ale neplatí pro menší distribuce, jako je Seqoy pana Pavlovského, který mě sám oslovil s tím, že „tyto knihy bych chtěl mít v nabídce“.) Se čtenáři je to samozřejmě jiné, myslím, že hodně lidem to padlo do noty.

6. Existuje nějaká hororová kniha, která vás při čtení skutečně vyděsila? … Teď nemyslím množstvím chyb nebo příšernou obálkou 

No, já totiž nejsem vyhraněný fanoušek hororu, i když to zní divně. Nemám sbírku hororových titulů. Ale zcela jistě mě v mládí vyděsila sbírka Tichá hrůza, tam byly skvělé kousky. A obecně strašidelné povídky Raye Bradburyho. Vyděsil mě i mně úplně neznámý Laird Barron, když jsem si zcela nepřipravený zakoupil jeho e-book, jehož český název už teď asi každý hororista zná. Bylo to moje první setkání s hororem po dlouhé době, a navíc to byla literatura. Že jsem se rozhodl to vydat, byl vlastně od člověka, který horor moc nečte, docela odvážný krok, který mě posunul mezi vás, opravdové znalce. Ale i tak bych měl asi podotknout, že já nevydávám horory kvůli hororům, ale kvůli tomu, že jsou to dobré knihy a že popouštějí uzdu fantazii, byť je to fantazie černá. Zaujal jsem stanovisko, že hrůza je prospěšná pro každého, pokud je to ta pravá hrůza.

7. Prozradíte nám, jací další minulí nebo současní autoři českého nebo zahraničního hororu (které jste nevydal) vás zaujali?

Neprozradím, protože je chci třeba vydat, a to by pak nebylo žádné překvapení. 

8. Autoři domácího literárního hororu už mají svůj časopis, festival i literární soutěž, zdá se, že se i české strašidelné příběhy pomalu vrací na scénu, ale… co vás u tohoto trendu těší a co Vám tu naopak chybí?

Mně chybí sebereflexe autorů. Jednak se mi zdá, že spousta lidí si myslí, že horor, to jsou vykuchané vnitřnosti a co nejhrůznější popisy čehokoli. Jak říkám, nejsem znalec, a možná to tak opravdu je, ale pro mě tyhle knihy za čtení nestojí. Když to nemá dobrou zápletku ani psychologii postav, když za tím není nic víc, než jen ten „gore“ a psychický sadismus, tak to ani nedokážu číst. A za druhé se mi zdá, že autoři jsou toho názoru, že psát znamená prostě ťukat do klávesnice. Ale ono to je něco mnohem těžšího. No, a co mě těší, je, že tu a tam najdu tendenci, která směřuje právě k něčemu víc, než tomuhle. (A pokud můžu tuto odpověď nějak zmírnit, tak jsem třeba jen nenašel toho pravého domácího autora, který by mě uchvátil, protože už tolik autorů mě odradilo prvním odstavcem, že domácí horor aktivně nevyhledávám. Mea culpa.)

9. A jak jste na tom s filmy? Máte nějakého hororového favorita?

Bohužel jedu natolik v knihách, že nesleduju žádné filmy. Nemám na to čas. Nemá cenu vám trapně jmenovat těch pár hororů, co jsem viděl. Před mnoha lety jsem byl na festivalu asijských hororů a pamatuju si, že po shlédnutí originální, tedy japonské verze Kruhu jsem se bál ještě několik dní. Ale jak říkám to jsou takové zážitky panice, když přijde do bordelu, to pro vás ostřílené může mít těžko význam.

10. Kdesi jsem zaslechla, že plánujete vydat i svoji vlastní tvorbu, co je na tom pravdy?

Někdy v roce 2012 se mi v hlavě uvolnilo nějaké to zarezlé „o kolečko víc“ a začal jsem po dvaceti letech opět psát. Napsal jsem nějaké povídky a částečně přepsal do lepší podoby román ve formě game-booku, který jsem napsal v roce 1995, a založil jsem si k tomu všemu i web; myslel jsem, že tím dojde k nějaké komunikaci, že budu interagovat s prostředím. Stalo se hlavně to, že si ty povídky lidi stahovali a já se o jejich dojmech nedověděl skoro nic. Mezitím jsem založil Gnóm! a tu stránku s povídkami zrušil. Jednu dobu jsem to chtěl vydat aspoň jako e-book, ale i to mi nakonec přišlo jako moc velká drzost.  Anebo nedůslednost. Takže jsou dvě možnosti, buďto si budu ty povídky spokojeně do smrti přepisovat (to je nakonec ta největší svoboda, když víte, že si můžete vydat knihu, ale neuděláte to, protože není dost dobrá), anebo to skutečně vydám, abych se toho jaksi mentálně zbavil. Nechte se překvapit, já se také nechám. Pokud jde o ten gamebookový román, mám zájemce z diskusní skupiny „gamebooky“ (prý okolo 500 lidí max), kteří by to chtěli. Ale já prostě nemám čas. Než se k tomu dostanu, tak ti zájemci stejně zestárnou a v důchodu už je to nebude bavit…

 

Ptala se Kristina Haidingerová



Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Pokud vás zajímají úspěšné projekty a hledáte články o inspirativních či slavných osobnostech, doporučujeme vám navštívit stránku dobré zprávy.


Líbil se vám článek? Šiřte nás dále!

Zveřejněte PR článek na online magazínu Vanili.cz!

Popkulturní magazín provozujeme již od roku 2006.

Mám zájem