banner
banner

Recenze: Ad Astra. A dál už nic.

Recenze: Ad Astra. A dál už nic.
23.09.2019
Recenze: Ad Astra. A dál už nic.

Přemýšleli jste, že vyrazíte na horkou novinku Ad Astra? A jste si jisti, že na to máte nervy? Největší filmový prank se právě plíží českými kiny.

Nalákán na povedený trailer, vyrazil jsem na premiéru, pohodlně se usadil a vskutku se těšil na další pořádnou dávku kosmického dobrodružství. Podobný film jsem zatím v kině nevynechal, vlastně jsem viděl prakticky všechny kosmo trháky. Vlastně se na ně přímo specializuji, zvlášť dobrodružství z Měsíce mě hrozně bere. A trailer nabízel jakousi fajnovou akční honičku měsíčních vozítek, tak sakra, to si nesmím nechat ujít, říkal jsem si doma, když jsem si připravoval uzlík na cestu do kina.
I moji dva kamarádi, Bafomet a Mendes, říkali, že to má být dobré.
 
Konečně to začalo. Opulentní napínavá scéna hned v úvodu zatím nedávala prostor jakémukoliv podezření. Nevypadalo to vůbec špatně. Fantastická kamera sledovala Pittův volný pád z obrovské vysílací věže, dramatická hudba, nějaké ty exploze, prostě paráda. Bafomet a Mendes se zamáčkli do křesel, bylo znát, že si to užívají.
 
PŘES PŘEKÁŽKY...
Potom nám však sklaplo. Následující výčet či popisy děje ani nejsou „spoilery“, jelikož vše řečené jste už stejně viděli v traileru. Nuže, jakmile si odbudeme svěží intro a jsme vskutku navnaděni, začneme pomalu zjišťovat, že se to celé štandopéde řítí do pekelné jámy filmové lsti s nabušeným trailerem. Trailer totiž lhal. Film je zcela jiný. Tvůrci se najednou vybodnou na budování jakékoliv atmosféry, jakéhokoliv příběhu, vybodnou se na úplně vše a zbylé dvě hodiny se vám pokusí akorát vyžvanit díru do hlavy nebetyčně nudnými a zoufale zbytečnými řečmi a náhledy do rozervaného nitra hlavního hrdiny. Uondají vás příšernými zpomalenými záběry ničeho, plus další dávkou neskutečně nudných žvástů o jsoucnu a mlnu všehomíra. Postavy a situace se míhají bez jakéhokoliv vztahu, vám jsou úplně ukradené a v duchu akorát počítáte, kolik korunek jste zrovna takříkajíc vyhodili do luftu, a co tam sakra dělá Donald Sutherland.
 
Hrdina (Brad Pitt) se má nenápadně dostavit na orbitu Neptunu s tím, že přestupními stanicemi stane se Měsíc a Mars. Proč tomu tak je, odmítnete přijmout. Po jinak neobyvatelném Měsíci se v lunárních vozítkách pohybují takzvaní piráti, aby ukořistili nějaké cetky. Scifista pláče a normální divák si řekne, že je to tam snad proto, aby se ta úporná nuda alespoň něčím humorným rozbila. Takže nechají hrdinu proběhnout po Měsíci a posléze po Marsu. A stejně z toho nevykřesají akci ani napětí – snad jen ten vtip kouzlem nechtěného. S úžasem sledujete, že se to fakt děje, že to snad myslí vážně. V jednu chvíli dokonce nabudete pocit, že by se snad i mohlo něco dít, zvlášť při záchraně jakéhosi hvězdného modulu, kde přežily pouze dravé laboratorní opice, které si umí otevřít kosmonauta jako konzervu, ale bohužel. I takové vděčné téma poslali tvůrci, ve snaze dodat jakous takous zábavu, do kytek. Hlavně že hledali hloubku v nitru hrdiny, to jo. Bafomet škrtil Mendese, dával mu za vinu, že ho k návštěvě kina překecal, že měl jít radši na toho Ramba.
 
...KE HVĚZDÁM
Na cestě mezi Marsem a Neptunem jsem přes veškerou urputnou snahu tato muka vydržet usnul, takže jsem prošvihl, jak se ten zbytečný a veskrze otravný děj přesunul k Volnosti, Jednotě a Bratrství, totiž prstencům Neptunu. Nicméně s rukou ponořenou v Mendesově nachos jsem zjistil, že se hrdina konečně setkal se svým tátou, někdejším kosmonautem, který opustiv před lety Zemi, vstoupil do služeb kosmoprogramu na hledání mimozemského života v okolí Neptunu. Už už jsem si říkal, že by z toho něco mohlo konečně být. Nebylo. Dal jsem si tedy ještě svižnou desetiminutovku spásného spánku, zcela ukolíbán dalším hledáním hloubky rozbouřeného nitra zúčastněných postav a procitl opět u další krávoviny, kdy se za unylého funění skrytých myšlenek probojovává nebohý Pitt, krytý za kusem bakelitu, skrze nereálně hustý asteroidový pás ke svému modulu, aby pak na jeden zátah(sic!) dokvačil zpátky na Zemi... sami vidíte, jak blbě to zní, jenomže tak tomu skutečně je.
 
Takhle naštvaný a zklamaný jsem z kina neodcházel, ani když jsem kdysi šel omylem na Pána přílivu. Bafomet a Mendes říkali, že to bylo horší než pěstí do koulí a že takovou „artovou sračku“ už nechtějí nikdy vidět. Mendes prý, že kdyby ti dva, Pitt a Jones, žvanili dvě hodiny o trvanlivosti zápachu psího hovínka na verandě srubu někde v Texasu, bylo by to to samé a ještě by se ušetřilo.
 
Filmu se nedá upřít slušná výprava, smysl pro detail (interiéry lodí, stavby na Měsíci a Marsu), ale třeba hudbu bych také kritizoval. Meditační tóny mísené s tzv. bílým šumem nejsou ničím, co by vás udrželo v bdělém stavu. A nebyl jsem sám, v první třetině filmu už klimbala celá řada pode mnou a po skončení promítání zůstali v kině ležet ještě asi tři další diváci.
 
Věřím, že hloubavější spoluobčany zahřeje snímek u intelektuálního srdéčka, ale fanoušek jako já takovou v podstatě blbost nemůže s čistým svědomím žádnému scifistovi doporučit. Kdepak.
 
HODNOCENÍ: 1/10
 
INFO O FILMU:
Ad Astra
USA/Brazílie 2019
Režie: James Gray
Scénář: James Gray, Ethan Gross
Kamera: Hoyte van Hoytema
Bílý šum: Max Richter
Nehrají: Brad Pitt, Tommy Lee Jones, Donald Sutherland, a v mlhavých záběrech snového jsoucna se objeví tvář Liv Tyler
 
- - -
Pro Vanili.cz vytrpěl Michal Březina



Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce nejlepší filmy ke stažení. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Pokud vás zajímají úspěšné projekty a hledáte články o inspirativních osobnostech, doporučujeme vám navštívit stránky JsmeUspesni.cz.

Děkujeme, že jste navštívili stránky scifi a fantasy e-magazínu Vanili.cz. Mějte fantastický den a přijďte zas!

 

 

Navštivte sekci SCI-FI QUEST pro ortodoxní scifaře!

Vychutnejte si speciální rozhovory se speciálními hosty Michala Březiny.

Vstoupit