banner
banner

Máme pro vás Poslední klíč do vaší knihovny

Máme pro vás Poslední klíč do vaší knihovny
03.12.2019
Máme pro vás Poslední klíč do vaší knihovny

Alec Palmer míří na knižní trh svým novým počinem Poslední klíč

Co je vlastně Poslední klíč? Dobrodružný thriller s prvky sci-fi!
Do irského cisterciáckého opatství vpadne skupina ozbrojenců a nechá za sebou krvavou spoušť. Masakr zaujme korporaci ECIRE, zabývající se získáváním převratných objevů a technologií. Adam Sager, agent české divize, poznává v jednom z mrtvých mnichů Arthura van den Vaarta, klimatologa, který se roku 1977 údajně ztratil v pralesích Hondurasu. Pátrání po jeho tamních osudech zavede Adama na stopu projektu, který má splnit dávný sen lidstva – zároveň se však může stát jeho nejhorší noční můrou…

UKÁZKA:
Opatství bylo živé. Dýchalo.
Liisi Tarandová to, co právě cítila, co právě všemi smysly vnímala, nedokázala popsat jinak. Přišlo jí, že se chodba, jíž právě prochází, vzdouvá: stěny ji chtěly rozdrtit, podlaha připomínala trampolínu. Bylo jí na zvracení.
Věděla, že udělala chybu. Hlavní lékařka Výkonné sekce ECIRE Marion Donahuová jí říkala, že ty tablety musí užívat třikrát denně – jedině tak zničí otok, co měla na mozku. Nejen, že jí občas způsoboval úporné bolesti hlavy, ale nepamatovala si kvůli němu většinu svého života. Léky užívala pravidelně. Dva roky od chvíle, kdy ji ECIRE objevilo. Jenže se nic nezměnilo. V její paměti stále zela ta obří černá díra. Dnes odpoledne ji tedy napadlo, že si dávku nevezme. A teď za to zřejmě platila…
Pokusila se promasírovat si spánky, ale dotkla se jen taktické přilby, co měla na hlavě. Chtěla si ji servat, ale nemohla. Kvůli Schumannovi. Bral by to jako slabost. Popichoval by ji kvůli tomu. Vydrží to. To si slíbila.
A tak dál tiše trpěla.
Při každém zášlehu blesku tam venku sebou trhla. Oslepovaly ji a působily bolest; jako by se jí zabodávaly přímo do mozku.
Chvíli bojovala s nutkáním klesnout na kolena a vykřičet svoji bolest do světa.
„To tvoje tetování vzadu na krku,“ ozval se za ní Schumann; přišlo jí, jako by jeho hlas zněl z velké dálky. „Nikdy jsem nic podobnýho neviděl. Co to znamená?“
Instinktivně si sáhla pod spodní okraj přilby na temeno. Věděla, že ho tam má. Bylo to klínové písmo. A znamenalo…
Ningal, zašeptal hlas na okraji její mysli.
„Ningal,“ zopakovala mimoděčně.
„Sexy,“ zamručel Schumann.
Nevnímala ho. Soustředila se na hlas ve své hlavě. Ochraptělý, ale přesto melodický.
Ningal, zašeptal znovu.
Vybavila si k němu i tvář. Patřila pohlednému tmavovlasému muži se šedomodrýma očima, z nichž šel strach. Náhle se odnikud vynořila vzpomínka: na to, jak se spolu milovali. Bylo to v ledové jeskyni na medvědí kůži.
Cítila jeho pevné tělo, svaly, které se mu napínaly pod kůží. Horký dech na krku, kam ji líbal. Chlad, ostře kontrastující s žárem té chvíle. A jeho silné ruce, jimiž jí drtil hrdlo v okamžiku, kdy do ní divoce přirážel.
Kousek od ní spočívala dvojice dýk s pozlacenou rukojetí a dvěma hady, kteří se po ní vinuli. Na čepeli jedné z nich byla krev, která se vpíjela do ledu. Sledovala svou ruku, na níž byla hluboká řezná rána…
„Ningal…,“ chroptěl muž se šedomodrýma očima.
Náhle ucítila na krku dotek, tentokrát reálný. Další na zadku.
Uskočila, vytáhla z pouzdra na opasku vojenský nůž a namířila ho Schumannovi do slabin.
Setkala se s jeho vykulenýma očima. Nejdřív vypadal překvapeně, pak se však v jeho tváři mihl záchvěv hněvu. „Ty seš ale netýkavka,“ zavrčel.
„Jestli na mě ještě jednou sáhneš,“ odsekávala jednotlivá slova, „tak tě vykastruju.“
Odstoupil, ruce zvednuté ve smířlivém gestu. „Fajn. Dobře.“ Otevřel náprsní kapsu taktické vesty a vytáhl z ní cigaretu, kterou si ubalil cestou sem ve vrtulníku. „Radši si dám špeka.“ Opřel se o zeď, zapálil si a mocně potáhl. „Chceš taky, Ningal?“
Když vyslovil to jméno, trhla sebou.
Protože ho šeptalo i opatství…
Ningal. Ningal. NINGAL.
Bylo to její jméno. Kdysi dávno. V jiném životě. V životě, jejž nenávratně ztratila a z něhož si téměř nic nepamatovala.
Ningal. To byla ona.
Vykřikla a rozběhla se pryč. Pryč z těch zdí, které ji mačkaly a chtěly udusit zaživa.
„Já tušil, že seš hysterka,“ zaslechla za sebou ještě Schumannův hlas.
Vyběhla z východního dormitáře do rajské zahrady, ze všech čtyř stran lemované křížovou chodbou; uprostřed stála stará kamenná fontána.
Zastavila se na trávě, strhla si z hlavy taktickou helmu a nechala dešťové kapky, aby jí zmáčely na krátko zastřižené vlasy a stékaly po obličeji. Za několik chvil byla zcela promočená, ale to jí nevadilo. Hlavně že už to bylo pryč… Všechno.
Unikla.
Slíbila si, že příště doktorku Donahuovou poslechne. Už ty prášky nevysadí. Nikdy. Anebo do doby, než jí doktorka řekne, že je to bezpečné.
Nevěděla proč, ale natáhla ruku vpřed a sledovala, jak jí jedna z dešťových kapek stéká po hřbetě dlaně. Otočila ji a nechala kapku klouzat dál. Fascinovalo ji to. Jako by v ten okamžik všechno přestalo existovat. Byla jen ona, bouře nad její hlavou a ta kapka.
Potom nebe rozerval blesk. Cítila, jak hrom rezonuje hluboko v jejích útrobách. Vnímala sílu té bouře. Vzrušovala ji.
Bylo to… živočišné. Pudové. Elektrizující.
Byla to podstata. Osvobození. Volnost.
Oblohou šlehl další blesk. V jeho světle uviděla temný stín, který se mihl v otevřených postranních dveřích do kostela. Jen na okamžik.
Znovu si nasadila taktickou přilbu a aktivovala rozšířené rozhraní. Na HUD displeji se jí vzápětí objevily rotující plány opatství. Viděla Schumannův biosignál ve východním dormitáři. Nejspíš stále kouřil. Spatřila i ty patřící Dariovi, Sagerovi a doktoru Néméthovi v západním. Biosignály velitele O’Donella, Ajaxe a Krkavce v refektáři.
Ale v kostele… tam nebyl ani jeden. Musel to být někdo, kdo nepatřil k týmu.
Náhle byla zcela klidná, soustředěná. Sňala si z ramene popruh útočné pušky značky SAR, shrbila se a zamířila přes rajskou zahradu ke vchodu s lomeným obloukem na jejím druhém konci. Přikrčila se k zárubni dveří a potom posvítila do kostelní lodi.
Pomalu ji přelétala kuželem svítilny. Byla taková jako předtím. Strohá, vybavená dubovými lavicemi, se stopami zaschlé krve na podlaze.
Ale někoho tu předtím viděla. Byla si tím jistá. To nemohl být přelud.
Přikrčila se a vběhla mezi lavice, pečlivě propátrávala okolí.
V lodi nikdo nebyl, a tak zamířila k oltáři, stále klidná a soustředěná.
Venku znovu rozerval nebe blesk a práskl jeho věčný souputník hrom.
A pak tam náhle byl – pocit hluboko v jejím nitru, který byl stále intenzivnější. Nechtěla se jím nechat ovládnout, ne teď, ale on ji neposlouchal – jako by byl živý. Byl to nekontrolovatelný strach, hraničící s panikou.
Vracelo se to.
Srdce se jí divoce rozbušilo, nemohla dýchat. Klesla na podlahu, snažila se nadechnout, ale nešlo to.
Další blesk ozářil mramorovou sochu, stojící na podstavci v předělu mezi řadami lavic. Vypadala jako hlava démona, draka a napůl hada. Jako by ji už někdy viděla…
„BUDEŠ ZASVĚCENA,“ uslyšela náhle hlas.
Trhla sebou a otočila se – nikdo tam nebyl. Byl jen v její hlavě. V její hlavě!!!
Panika narůstala.
Namířila pušku na sochu. Když ji ozářil kužel světla, zjistila, že to nebyl démon. Byl to anděl. Ale neuklidnila se – právě naopak. Démon… Anděl… Jaká je mezi nimi hranice? Není příliš křehká?
Obrátila zbraň proti oltáři – stál u něho mnich s kápí hluboko staženou do obličeje, v ruce držel mačetu.
Vykřikla hrůzou a sesula se na zem.

ALEX PALMER
Vlastním jménem Aleš Pitzmos, se narodil v roce 1986, bydlí v Čáslavi a pracuje ve státní správě. Literární tvorbě se věnuje od roku 2005, kdy začal psát svou prvotinu Démoni pralesa, která roku 2008 vyšla u nakladatelství Alpress. Je autorem několika dobrodružných thrillerů, dvou historických románů ze středověké Anglie (publikovaných pod pseudonymem Aleš Pospíchal) a space oper ze série Vesmírná asociace, v listopadu vyšel u Brokilonu čtvrtý díl pentalogie nazvaný Svit magnetaru. Autor zaznamenal i úspěchy na poli literárních soutěží – v roce 2010 zvítězil s povídkou Singularita v Ceně Karla Čapka.
Více o autorovi a jeho tvorbě na: www.alespitzmos.cz anebo na www.facebook.com/AlesPitzmos

- - -
Připravil Michal Březina



Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce nejlepší filmy ke stažení. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Pokud vás zajímají úspěšné projekty a hledáte články o inspirativních osobnostech, doporučujeme vám navštívit stránky JsmeUspesni.cz.

Děkujeme, že jste navštívili stránky scifi a fantasy e-magazínu Vanili.cz. Mějte fantastický den a přijďte zas!

 

 

Navštivte sekci SCI-FI QUEST pro ortodoxní scifaře!

Vychutnejte si speciální rozhovory se speciálními hosty Michala Březiny.

Vstoupit