banner
banner

L3g3ndy – Známé i méně známé legendy v podání mladých českých autorů z líhně VŠKK

L3g3ndy – Známé i méně známé legendy v podání mladých českých autorů z líhně VŠKK
30.12.2020
L3g3ndy – Známé i méně známé legendy v podání mladých českých autorů z líhně VŠKK

Piš, barde, střádej. Až přijde Kyša, zúčtujete spolu.

Spisovatel Leoš Kyša vyučuje na Vysoké škole kreativní komunikace na Katedře literární tvorby výše zmíněnou literární tvorbu a tvůrčí psaní. L3g3ndy jsou antologií povídek studentů, kteří navštěvují jeho literární dílnu právě na této katedře. Na antologii se pracovalo cca rok a měla by obsahovat výběr toho nejlepšího z ní. Jak řekl sám editor: „Kdo neměl dobrou povídku, do antologie se nedostal.“

Jak znělo přesné zadání úkolu, nám není známo – nejspíš je ukryto v nejstřeženějším trezoru nejtajnějšího archivu VŠKK. Ale podle anotace a vlastně i podle vyznění většiny povídek znělo asi následovně:

„Vyberte si pověst či legendu a zpracujte ji nově, neotřele a originálně. Jo a nezapomeňte na trochu té fantastiky a nějaké to morální poselství.“

Ještě, než přistoupím k samotným povídkám, musím předeslat, že byť znělo zadání pana editora jednoduše, dostát přísným kritériím nebyla zas taková brnkačka, jak by se mohlo zdát. O to více si cením odvahy, času a nasazení všech deseti autorek a autorů, a to včetně hostujícího Theo Addaira, ačkoli ten má na tričku již čtyři romány. Zároveň musím editora pochválit nejen za krátké medailonky autorů na konci knihy, ale především za pěkný nápad umožnit autorům na konci své povídky napsat proč si vybrali právě tu legendu či pověst které svůj text věnovali.

 IMAGE:

K těm, kdo měli odvahu pustit se přímo na Vyšehrad a originálním způsobem převyprávět díky Jiráskovi tolik známé Staré pověsti české, byl se svou povídkou Tenkrát na zahradě František Bui. Jeho pověst o Dívčí válce převedená do školkového prostředí je pro mě jedním z vrcholů antologie, ačkoli stálo za to ji trošku zkrátit.
Svůj svérázný postapo příběh o Bivoji a Kanci nám vylíčil Daniel Podlipný a ačkoli i jeho povídka mohla být sevřenější, dosáhl svého místa v antologii právem.

K pověstem sice ne tak profláknutým, ale stejně alespoň většině našinců povědomých Sáhla Valerie Šťástková se svou povídkou Deset kostlivců. A ačkoli příběh o Pražském orloji zná opravdu každý, tato autorka dokázala nejen najít jednu z těch méně známých legend, ale především ji zasadit do prostředí tak nepříjemně blízkému naší době a situaci, že z toho až běhá mráz po zádech. Škoda jen rozvláčného začátku a uspěchaného konce.
I legendu o Blaníku zná (nejen díky Járovi Cimrmanovi) každý. Michael Walter nám ji přiblížil Stalkerovsky laděnou povídkou Schovka. Použít Blaník jako jakousi Zónu byl rozhodně pěkný nápad.

Známou legendu O Golemovi si zvolila Sára Vůchová a ve své povídce Virus. Byť je její povídka po formální stránce vlastně bez chybičky, tu myšlenku, o níž autorka v samém závěru svého textu mluví, jsem tam prostě nenašel.
Podobně to mám i s povídkou Veroniky Šašalové Skrýš. Dobrodružství party kluků mi s příběhem o Daliboru z Kozojed také nijak zvlášť nekorespondoval.

Do vod lokálních pověstí ve finále zabloudily jen Annie Mirai v povídce Dominika z Podolí, Tereza Vodvářková která svou povídku Oheň situovala na Petřín a Martina Šourková se svým Iron Manem – tedy povídkou Železný muž. Dominika z Podolí je vlastně neuměle, až školácky podanou adaptací lokální Podolské pověsti Panna z tůně. A to je vlastně její největší plus. Ploché a absolutně neuvěřitelné a nelogicky se chovající postavy tuto povídku bohužel totálně zabily. Naopak takřka detektivní povídka Oheň nejenže nepostrádá dobrý nápad, ale především živé postavy a moment překvapení. Nejlepší z této skupiny povídek je ovšem povídka o žárlivosti Železný muž. Skvěle zpracovaná pověst a dvě dějové linie, které se v samém závěru příběhu pevně, a především logicky spojí. Tomu říkám dobrá práce.
Theo Addair ve své práci hezky koketuje se svou oblíbenou LGBT tematikou, ale především s magickým realismem.  Dům U zlatého kapradí je tím pádem takovou pěknou třešničkou na sladko slaném dortu, který editor Kyša a jeho žačky a žáci upekli.

Většina z těchto autorů zatím píše do šuplíku, nebo na Wattpad. Někteří chystají svůj první román. Jestli se z nich jednou stanou legendy jako z jejich učitelé, nebo zazáří po boku hvězd domácí fantastiky, to je samozřejmě otázka. Nicméně antologie L3g3ndy ukázala, že se nám tu rodí zajímavý autorský potěr, z kterého možná jednou legendy budou. Anebo taky ne. Přinejmenším nadpoloviční většina z nich k tomu udělala první krůček.

Hodnocení: 66%

Jan Procházka

https://www.epocha.cz/kniha/leos-kysa-legendy-prvni-vydani-brozovana/

Žánr

PovídkyLiteratura českáFantasy

Vydáno

2020, Epocha (ČR)

 

1. vydání originálu:

2020

Počet stran

464

Jazyk vydání

český

Ilustrace/foto

Adéla Stopka

Autoři obálky

Lukáš TumaAdéla Stopka

Vazba knihy

měkká / brožovaná

ISBN

978-80-7557-179-3

 



Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Pokud vás zajímají úspěšné projekty a hledáte články o inspirativních či slavných osobnostech, doporučujeme vám navštívit stránku dobré zprávy.


Líbil se vám článek? Šiřte nás dále!

Zveřejněte PR článek na online magazínu Vanili.cz!

Popkulturní magazín provozujeme již od roku 2006.

Mám zájem