banner
banner

Král hororové fantastiky Stephen King

Král hororové fantastiky Stephen King
06.11.2014
Král hororové fantastiky Stephen King

„Peklo jsou ti druzí!“ To kdysi napsal filozof Sartre, ale... Ale dle klasika vší hrůzy (avšak i sci-fi a fantasy) Stephena Kinga (nar. 1947) je prý peklem spíš opakování. „A věřím,“ napsal jednou, „že jsme každý úplně sám, že každý hluboký, trvalý vztah je pouhou iluzí.“

Čtenáře bude mít vždycky, to jen kritici občas váhali, ale roku 2003 King převzal dokonce medaili americké National Book Foundation. Podle některých ji to, pravda, znevážilo, ale to zde nevyřešíme. Realitou zůstane, že král hororu King se v psaní našel a většinu života propsal až snad ve stylu regulérního grafomana s potřebou „tvořit i patnáct hodin denně, tak jako jiní dýchají,“ jak svého času uvedl.

Úchylka? Snad. Naštěstí však může s kvalitami výsledků práce souviset jen volně a „i maniak přece může být geniální“, abychom tak řekli. A co ještě pravil Stephen?

„Psaním se udržuju v příčetném stavu," přiznal kdysi a dodejme, že i drogového a alkoholového démona v sobě už taky přebil a nepůsobí ani dojmem, že dál závodí se světem, byť o autech nadále rád a hrozivě píše. Ne, nezdá se, že se King ještě účastní onoho úniku do snění (byť aktivního), jak to nazýval třeba Ray Bradbury.

„Věřte, že není snadné napsat působivý horor ve světě, který je horší, než ta nejděsivější fikce,“ nechal se také slyšet. „Ale já musím," dodává. A tak píše. Ale zajímaly ho vždy víc ty imaginární hrůzy. Vždyť... „Pomáhají nám přece čelit těm reálným.

Veškerá realita mu ovšem povětšinou „může zůstat ukradena,“ prohlásil rovněž. „A co ostatně realita znamená pro představivost? Totéž, co olšový kolík pro upíra.“

Přeháněl King? Ale ano. Určitě. A také on ostatně jako kluk sbíral zatroleně reálné fotografie masových vrahů a fenomén jeho kariéry je ostatně také určitou válkou – a vedena je s doširoka rozevřenýma očima i odklopeným hledím. Realitu totiž tak jednoduše ignorovat nelze, byť byste se cítili císařem snílků, a minimálně s tržní realitou vyjít musíte. Jak tedy žít?

A jak dle Kinga? Onu lekci nám tento autor vlastně udělil už svou vlastní adaptací hinduistické bajky Žebrák a diamant (česky roku 2004) v knize Pátá čtvrtina.

„A co fikce?“ ptal se ještě jindy a sam si odpovídá: „Jen pravda uvnitř lži!“ A právě parafrází těchto slov kdysi zahájil svůj slavný opus To (1986), který dnes mnozí označují za nejlepší hororový román všech dob. Kingova oddanost žánru hororu mu nicméně nebrání ve všestrannosti, a tak narazíme mezi jeho pracemi i na klasickou kosmickou sci-fi (Jsem brána) či „mimozemšťanský“ román Tommyknockeři (1987), který lze nicméně interpretovat i co metaforu závislosti na pití či narkoticích. Pozoruhodný pohled na plynutí času pak poskytují jeho Časožrouti(1995), nicméně sporu není, že Mistr spíš tíhne k žánru fantasy. Nerad totiž přespříliš vysvětluje, a pokud už vysvětlovat musí, ne pokaždé se mu to daří.

Ani psaní o politice však nezapadá do jeho ranku, i když mnohé okouzlil stvořený jím telepat věštící atomovou válku v románu Mrtvá zóna (1979) - ve filmu představovaný Christopherem Walkenem. Nu, a není to asi náhoda, že právě ta kniha se stala díky figuře prolhaného amerického politika i prvou „kingovkou“ vydanou v někdejším Československu (1987).

Kingovy prózy jsou vedle mistrného stylu charakteristické citacemi, odkazy na populární kulturu a vzájemnou provázaností. Příklady? Tak například duše plachého policejního maniaka (a vraha dívek) z Mrtvé zóny se nakonec vtělí do děsivého psiska Cuja ze stejnojmenného románu (1981). Sama Zóna je pak prvým z příběhů o městečku Castle Rock, které lze vnímat i jako malý model společnosti a na jehož území se odehrává i román Nezbytné věci (1991), inspirovaný povídkou Ručně vyřezávané rakvičky (1975) od Trumana Capote.

Castle Rock ovšem figuruje rovněž ve „fotografickém" hororu Sluneční pes (1990) či v próze Přerůstá vás (1993). A aktuální Kingův román Doktor Spánek? Díky hlavní postavě se jedná o pokračování bestselleru Osvícení.

Velmi nápadně se King inspiruje i různými staršími díly jiných autorů, ale prvořadě filmy, jak dosvědčí taky ti diváci Útěku z Alcatrazu, kteří znají jeho vězeňské příběhy. Nu, a hororové snímky Stephen přiznaně sbírá.

Narodil ve státě Maine. Když mu byly dva roky, otec si odskočil pro cigarety. Už se nikdy nevrátil. Stephen King sice tvrdí, že ho po letech zahlédl v televizní reportáži z převratu v Kongu, ale to je pravděpodobně jen jeho fabulace. Dokud byl malý chlapec, věřil ostatně všemu. Šestý rok života navíc prostonal. Pročetl. I to se stalo jedním z klíčových momentů, které v úhrnu vytvoří spisovatele.

Dalším z nich byla skutečnost, že televizi poznal teprve v deseti letech, do kteréžto chvíle se jeho fantazie vyvíjela hlavně prostřednictvím písmen a mluveného slova. Ke psaní jej přistrčila matka, když mu koupila stroj. Prvou sci-fi nabídl už roku 1960 Forrestu Ackermanovi. Debutoval v jedné neoficiální tiskovině novelou Byl jsem dospívajícím vykradačem hrobů a ve třinácti letech si vydělal devět dolarů prodejem vlastní prozaické verze Cormanova hororu Jáma a kyvadlo (1961). Roku 1967 definitivně debutoval povídkou Skleněná podlaha. Navzdory své nastupující psavé horečce, úspěšně absolvoval univerzitu (1966-70) a mezi studentkami narazil na Tabithu, dnešní svou ženu. Krátce učil. Rovněž si vydělával u mandlu v prádelně. A pak, v čase, kdy jeho matka podléhala rakovině dělohy, knižně debutoval „menstruačním“ románem o náboženské bigotnosti a školní šikaně Carrie (1974), který je příběhem telekinetické vzpoury ošklivého káčátka proti matce, spolužákům a celému světu.

Další specifickou verzí Carrie je Žhářka (1980), román osmileté dívky schopné pyrokineze. Svou ohromující prózu Prokletí Salemu (1975) uvádí King citátem z díla klasické tvůrkyně hororů Shirley Jacksonové (1919-1965): „Žádný živý organismus nemůže dlouho existovat v podmínkách naprosté reality, aniž by nezešílel.“ Při psaní románu o Salemu „úplně rozebral a znovu složil“ román Dracula.

Už ve zmíněním Osvícení (1977) ovšem také poprvé nastolil téma svého vlastního psaní a knihu uvádí Goyovými slovy, kterými už Edgar Allan Poe doplnil Masku červené smrti: Spánek rozumu plodí monstra!

„A vy věříte v Boha?“ probudil ho jednou ve tři ráno telefonem režisér Kubrick, když Osvícení natáčel. Poté, co režisér zaslechl rozespalé ano, zavěsil se slovy: „To jsem si myslel.“ I kdyby však v kosmu neexistovalo nic jako Bůh, Stephen King stejně přiznává, že se u něj „potřeštěnost a hluboce konzervativní světonázor k sobě vinou jako vlásky v copu“.

Další jeho mistrný román Misery (1987) uvedl Montaignovým výrokem o psaní, které nepřináší utrpení, nýbrž se z utrpení se rodí, a jeho alter ego se tu brutálně střetne s fanatickou fanynkou ve chvíli, kdy se ve snaze o vysoké umění zpronevěří vlastnímu, roky prověřenému „brakostylu“. V sebezpytování King pokračoval ve Skrytém okně do skryté zahrady (1990), příběhu o spisovatelově střetnutí se zlodějem jeho nápadů, a tato novela je současně i regulérní parafrází legendárního Psycha. V Temné půli (1989) pak líčí souboj literárního tvůrce se zhmotněním jeho svého vlastního pseudonymu! „Děkuji za pomoc a inspiraci Richardu Bachmanovi,“ čteme, přičemž právě pod Bachmanovým jménem vydal od roku 1975 sedm knih počínaje dnes již zapovězeným Vztekem (o střílení ve škole). Několik z „bachmanovek“ napsal už před Carrie.

K literárním vavřínům mu tato odbočka, pravda, nepomohla, nicméně také pod jeho vlastním jménem vyšly méně podařené tituly.  Tak například Christina (1983) o zabijáckém autě. Ať už je tento román čtenářsky jakkoli poutavý, kritika jej rozcupovala. Lépe píše srdcem než mozkem! šlo by shrnout výhrady a vzápětí King selhal i jako režisér své vlastní povídky Náklaďáky. Po dotyčné zkušenosti (a jednom klipu pro Deep Purple) radši zůstal, co se filmu týká, jen u tvorby scénářů. Napsal i mnoho výtečných povídek, ale nepochybně tíhne spíš k rozmáchlosti, již dobře dokládá postkatastrofický epos Svědectví (1978), dílo poskytující nepřerušených 900 stran kondenzované hrůzy. Odehrává se v časech, kdy lidstvo decimující chřipky.

Jen málo s čím je taky souměřitelná mnohosvazková fantasy Temná věž, již začal King splétat už na univerzitě a s kterou možná neskončil dodnes. Kuriozitou je nejen poutavé napojování téhle ságy na jiné Kingovy příběhy, ale hlavně to, že tu vystoupí jako jedna postava i on sám.

Blíže realitě přikročil romány o trpitelkách Dolores Claibornová (1992), Geraldova hra (1992) a Rose Madder (1995), ze kterých jen ten poslední nebyl příliš úspěšný. Dickensem dneška nejsem, smutní, Dickensi dneška jsou spíš John Irving a Salman Rushdie.

To je sice možná pravda, ale rozhodně se viktoriánskému bardovi přiblížil Zelenou mílí (1996-1997), která jinak poněkud vykradla kratičkou Doylovu povídky Fiasko v Los Amigos. Ve spolupráci s Peterem Straubem (nar. 1943) napsali Talisman (1984) a Černý dům (2001), Straubovi a jeho ženě Susan věnoval svou „porodnickou" povídku Dýchací metoda (1982) a jejich synovi fantasy Dračí oči (1987). Během kulminující kariéry prováděl také různé zajímavé experimenty (například s rozhlasem) a roku 1996 vydal hned dvě knihy naráz v jediné fólii. Šlo o tituly Beznaděj a Strážci zákona, z nichž ten druhý opět podepsal Richard Bachman. Nato King překvapil odchodem od nakladatelství Viking ke Scribnerům, kde vydal Holčičku, která měla ráda Toma Gordona (1999), realistický příběh dívky, která zbloudí v lesích jsa pronásledována čímsi, co až skoro do finále působí podobně fantaskně jako známý parašutista v Pánu much.

Jistou zlobu vzbudila jeho dočasná touha zveřejňovat svá díla nejprve na internetu a vzápětí se utkal s nevolí ještě vážnější, neboť osudovou. Právě když v létě 1999 pracoval na knize plné dopravních nehod Z buicku 8 (2002), srazila ho totiž na jeho ustáleném vycházkovém okruhu dodávka řízená jistým Bryanem Smithem, jenom náhodou bratrem policisty.

Ten muž tábořil blízko domu Kingových a údajně si „jen tak“ vyjel pro pár tyčinek Mars. Jak později tvrdil, věnoval se však místo volantu psovi jménem Střela, nu, a roku 2000 tudíž Stephen King uveřejní také příběh nazvaný Jízda na Střele.

Ono psisko se bohužel nacházelo na zadním sedadle, zatímco ve Smithově táboře čekalo na pána ještě i druhé jménem Pistole. Majitel obou zvířat se podle svých slov na Střelu zrovna otáčel, když Kinga smetl. Spisovatel přežil čirou náhodou a pachatel se později (údajně) předávkoval. Jeho „vražedný“ vůz prý nechal Stephen King sešrotovat.

Také v důsledku této nehody vyhlásil král hororu roku 2002 „konec psaní“, ale rozhodnutí naštěstí nedodržel. A to navzdory titulu své povídkové sbírky Všechno je definitivní (2002). Ne sice už dosavadním tempem, ale tvoří dál a neklade si v podstatě mezí, takže už prokázal i to, že zvládne napsat ryzí gangsterky, jakou je povídka Pátá čtvrtina, tradiční holmesovku (Doktorův případ) i příběhy ve stylu Rosse MacDonalda a Raymonda Chandlera (například povídku Poslední Umneyho případ). Smrt Jacka Hamiltona se pak stala perfektním příspěvkem k historii amerických gangů třicátých let a doplnila fikcí bádání nad osudy Johnny Dillingera. Nápaditě, ale pietně, rekonstruoval King pár posledních dní v životě tohoto amerického Jánošíka a svým způsobem vyvrátil legendu, že byl tenkrát místo Johnnyho před osudným kinem odstřelen pouhý dvojník. Zrovna tak v tomto případě vysvětlil, proč legendární bandita v posledních týdnech života výrazně ztloustl a jak přišel k čerstvému zranění v obličeji. Postřelil se totiž nechtě, když umírajícímu kamarádovi furiantsky předváděl chůzi po rukou.

King ovšem umí brilantně napodobit i své legendární předchůdce na poli žánru, takže jeho Prokletí jeruzalémské zůstává připomínkou makabrozit H. P. Lovecrafta a vliv téhož klasika nezapřou prózy Šedá hmota nebo Crouch End, který ovšem připomíná i morbidní práce Cliva Barkera. Očarují nás taky oba jeho „cigaretové“ příběhy Nekuřáci a Desátníci či pocta rocku Víte, že tam mají pekelně dobrou kapelu? Poeovo téma předčasného pohřbu je u něj zastoupeno Pitevním sálem číslo čtyři, ale především uměl vždy výtečně pracovat s dětskými hrdiny (a navázal tak na Bradburyho). Jeho Taťka je příběh odporného obchodníka s maličkými, který osudným omylem unese upírova syna, a Kuttnerově povídce Byl to démon (1965) se podobá Dům v Javorové ulici, kteroužto stavbu děcka bohorovně odpálí až kamsi do vesmíru. Mistrnou parafrází Poeova Sudu Amontillada (1846) je Dolanův cadillac, detailní to návod, jak za jízdy pohřbít uprostřed silnice automobil s celým nepřátelským gangem. Kingovou odpovědí na slavnou povídku Daniela Keyese Růže pro Algernon (1959) je Konec celé patálie a pod vlivem Hawthornova Mladého hospodáře Browna (1835) vznikl neskutečně hrůzný text Pán v černém obleku, jehož předloha je dle Kinga jednou z deseti nejlepších amerických povídek všech dob. Ale zapůsobí i Zkratka paní Toddové - o bludišti silnic a silniček, které se patrně prolíná s jinou dimenzí. Prostředím jsou pak se Zkratkami spřízněny známé Děti z kukuřice, které – podobně jako i povídka Mrtví se někdy vracejí - podnítily mnohadílné filmové série. S psychologií King bravurně nakládá v duchařské povídka z WC Tenisky a zdařilou studií sebevražedné samoty cesťáka je příběh Vše, co miluješ, ztratí se v dáli. Autobiografické motivy objevíme v ceněné novele Tělo (1982), v povídce Nona (1985) anebo v románu Pytel kostí (1998), jednom z těch, kterými se po vzoru Irvingově pokoušel „o něco víc“.

Už řadu let Kingovi „nabíhá“ třetí miliarda prodaných výtisků a stále píše. Ano. Doznal také sklony k dlouhým obdobím nicnedělání následovanými časem šíleného pracovního zápalu, ale to se navenek rozhodně neprojevuje. Dokonce ani i po výše zmíněné nehodě se závistníci u Kinga nedočkali kýženého útlumu - a proč se divit? Věří přece v „nezdolnost lidského srdce a absolutní platnost lásky“ a stále stejně reaguje i na prastarou otázku proč jste se rozhodl psát zrovna na hrůzná témata? „A proč myslíte, že mám na vybranou?“

 

Znáte Stephena Kinga?

1. Titulní hrdinka prvního Kingova románu (1974), kterým se proslavil, byla polita

a) svěcenou vodou

b) lidskou krví

c) prasečí krví

2. King vydal několik hororových románů pod pseudonymem

a) Richard Bachman

b) David Beckham

c) Miloslav Švandrlík

3. Kingův horor o vraždícím autu se jmenoval

a) Upír z Feratu (1982)

b) Christina (1983)

c) Knight Rider (1982)

4. Titulní stvůra hororu TO (1986) strašila děcka jako

a) chodící klakson

b) klaun

c) pan Tau

5. Čeho se bála holčička milující Toma Gordona (1999)?

a) Právě Toma Gordona

b) Medvěda

c) Stephena Kinga

6. King prachbídně zrežíroval i jeden film. A to:

a) Hřbitov domácích zvířat (1989)

b) Osvícení (1980)

c) Maximální rychlost (1986)

7. Koho to vlastně uctívaly "kukuřičné děti" (nebo spíš Děti z kukuřice)?

a) Kukuřičné lupínky

b) Krále Štěpána

c) Toho, co chodí po brázdách

8. Některé kingovky souvisí. Jaké dvě pojí motiv téhož zatmění slunce?

a) Dolores Claibornovou (1992) a Geraldovu hru (1993)

b) Prokletí Salemu (1975) a román Cujo (1981)

c) Misery (1987) a Temnou polovinu (1989)

9. Peter Straub je spoluautorem Kingova románu

a) Žhářka (1980)

b) Mrtvá zóna (1979)

c) Talisman (1984)

10. Autobiografická próza Tělo (1982) byla zfilmována jako

a) Stůj při mně (1986)

b) Creepshow (1982)

c) Zelená míle (1999)

Správné odpovědi:

1c), 2a), 3b), 4b), 5b), 6c), 7c), 8a), 9c), 10a)

Jeden až tři body: King patří mezi autory hororů k nejlepším a překročil určitě hranici žánru ke klasické literatuře. Proč se ho tedy, propána, bojíte číst?

Čtyři až sedm bodů: Uznáváte řadu Kingových knih a některé filmy podle Kinga, ale jiné mít nemusíte.

Osm až deset bodů: Vám asi nemusíme české internetové stránky Stephena Kinga doporučovat, že…

Doporučená četba: Stephen King: O psaní, Lisa Rogaková: Stephen King. Mistr strachu (česky 2010)

Ivo Fencl



Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce nejlepší filmy ke stažení. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Pokud vás zajímají úspěšné projekty a hledáte články o inspirativních osobnostech, doporučujeme vám navštívit stránky JsmeUspesni.cz.

Děkujeme, že jste navštívili stránky scifi a fantasy e-magazínu Vanili.cz. Mějte fantastický den a přijďte zas!

 

 

Navštivte sekci SCI-FI QUEST pro ortodoxní scifaře!

Vychutnejte si speciální rozhovory se speciálními hosty Michala Březiny.

Vstoupit