banner
banner

Kniha třinácti próz Stephena Kinga a jeho syna

Kniha třinácti próz Stephena Kinga a jeho syna
23.10.2020
Kniha třinácti próz Stephena Kinga a jeho syna

Joe Hill jede Na plný plyn - recenze nové povídkové knihy

Je to obrovský, i když jen pomyslný tlak být syn tak hyperaktivního génia, jakým je Stephen King, i smekněme před tím synem, kolik už knih pod podobným masivem stvořil. Co víc, je držitel mnoha ocenění (World Fantasy Award, Bram Stoker Award, International Thriller Writers Award, Eisner Award) a „předem“ by jím dnes už pohrdal leda totální hlupák.

Aby bylo hned úvodem jasno, knihu Na plný plyn (2019, česky 2020 v překladu Adély Bartlové v nakladatelství Pavel Dobrovský - BETA) prvořadě sepsal Joe Hill (*1972) a jeho otec, klasik Stephen King (*1947) je pouze spoluautor dvou povídek Jízda a Ve vysoké trávě.

Zvlášť první z nich mě zaskočila, protože jsem sám autorem české parafráze Mathesonova Duelu (v knize třinácti povídek Dokud nás smrt nerozdělí, 2019, https://www.chrudimka.cz/dokud-nas-smrt-nerozdeli) a při jejím vymýšlení jsem ještě neměl ponětí, nakolik kdysi adaptace Duelu Stevenem Spielbergem ovlivnila i Kingova syna. Ale nedivím se, že taky on „dal do oběhu“ vlastní variaci, vždyť tatínek si s ním kdysi za jízdy v autě vysoce dramaticky hrál, brzdil i zvyšoval rychlost, uhýbal ke straně a předstíral vlastní smrt poté, co je fiktivní náklaďák JAKO dohonil a rozdrtil.

Joe Hill na dětské rodeo už nikdy nezapomněl a navíc film o honičce dvou vozů viděl opravdu mockrát. Jak vzpomíná, otec kdysi domů přinesl právě tento snímek + Blízká setkání třetího druhu a Čelisti, načež se Joe na ta díla koukal dokonce jaksi na přeskáčku, když střídal sekvence z toho i toho i toho.

Zatímco v mé povídce vlastně kráčí o souboj cyklisty a cyklistky, tady jsme blíž původní předloze a ve finále se dokonce předvádí, jak se „zlým“, démonickým tahačem zúčtovat.

Druhou Kingovu/Hillovu společnou práci Ve vysoké trávě již dost možná znáte v momentě čtení této recenze z její filmové verze, i nebudu nic dodávat a na výtku, že „by to nenatočili“, kdyby „nebyl Hill synem“, pouze budu oponovat slovy: „Nikdo nemůžeme za to, do čí rodiny jsme se zrodili.“

Nechme ale konečně kingovky stranou a popasujme se zbytkem alias jedenácti prózami ryze od Hilla. Obstojí? Osobně nepochybuji, že dostatečně, některé pak výborně.

Hned Temný kolotoč ovšem i proto, že jde o jakousi kombinaci kingovek Silniční virus míří na sever a Jízda na střele; autor to chvála Bohu pokorně přiznává, ba dodá, že se jedná o „nejkingovštější“ příběh, co kdy stvořil.

Stanice Wolverton je kousek, o kterém mladý King pro změnu prozrazuje: „Kde příběh končí? Podle mě se tematicky uzavírá v podstatě na stejném místě, kde začíná film Americký vlkodlak v Londýně: v hospodě. Pití je na mě, pánnové.“ A právě snímek „Americký vlkodlak“ přitom dle Hilla obsahuje tu vůbec nejlepší transformaci muže ve vlka, tedy ve vlkodlaka, co kdy byla natočena... A to dávno před érou triků digítálních, dodejme. I Stanice Wolverton je pak podobně nedigitálním trikem, jak seznáte...

Rovněž už zfilmovaná povídka U stříbrných vod jezera Champlain asociuje známou Bradburyho prózu Volání v mlze, nicméně sám autor v souvislosti s ní vzpomíná na dětský pobyt v Londýně a tehdejší pokus jeho matky Tabithy Kingové dojet autem k jezeru Loch Ness. Nevyšlo jim to, nicméně i díky tomu máme teď tuto povídku. Nejde v ní, pravda, jak už je z názvu patrno, o Nessi, ale o její americkou variaci z jezera Champlain. Ta variace přitom není jen snem Kinga mladšího, ale realitou, o níž se, tuším, zmiňoval už „sám“ doktor Ludvík Souček ve Velkých otaznících.

A jak že se Kingovi tenkrát dostali do hlavního britského města? Mohla za to – nejen pivní – spolupráce Stephena Kinga a spisovatele Petera Strauba (a ne tedy žádná internátní škola, která dostala z USA do Anglie malinkého Edgara Poea).

A když už jsme u Bradburyho, King se jím (ale taky autorem Letopisů Narnie) trochu inspiroval i při psaní hned další prózy Faun, a to konkrétně Bradburyho Burácením hromu.

Zde dovolte vsuvku. Domníváte se, že je něčím špatným nechat se ovlivňovat? Neberu vám tento názor, avšak jste celkem vzato na omylu. Právě i King – například – až příliš často odráží své „story“ od všelikých filmů a filmíčků, ba naopak i od děl literárních klasiků. A je-li to na škodu? Ne.

Několik dalších povídek teď přeskočím a jen snad poznamenám, že mnohé už syn předtím zveřejnil v rozličných antologiích, pro které bývá celkem žádán. Palec tak vyšel již roku 2007 a dokonce byl adaptován do komiksu – Jasonem Ciaramellou. Ústřední hrdinku tu pronásleduje neviditelný ne snad kamión, nýbrž lovec.

Že jde synátor technologicky s dobou, prokazuje pak Tweetování z cirkusu mrtvých, a že se nebojí ani GRAFIKY a hry s písmem vám dokáže Ďábel na schodech. Finální kus knihy Propouštím vás je „pro změnu“ pokusem napsat „cosi jako od Davida Mitchella“, autora Atlasu mraků. Povedlo se. Ano, to povedlo;  i když ne zrovna každý čtenář miluje četbu KALEIDOSKOPU, jenž Mitchellovy a zde i Hillovy věty čas od času rapidně připomenou.

Sám titul Propouštíme vás je přitom frází, jíž vyprovázejí dispečeři provozu letadla, která opouštějí letištní prostor. A King se zde zas loučí s námi, čtenáři, a neodpouští si povzdech.

TOLIK jako táta psát jednoduše neumí a jde o obrovský tlak být synem hyperaktivního génia. Jen proto smekněme před tím, kolik knih už Joe i pod podobným masivem stvořil. A ne špatných. Je ostatně laureát přehršle ocenění: World Fantasy Award, Bram Stoker Award, International Thriller Writers Award, Eisner Award atd.

Jen hlupec by ještě dnes Hillem pohrdal a doporučuji Na plný plyn k zapůjčení či koupi.

Joe Hill: Na plný plyn. Přeložila Adéla Bartlová. Pavel Dobrovský – BETA. Praha 220. 416 stran

Článek připravil Ivo Fencl



Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Pokud vás zajímají úspěšné projekty a hledáte články o inspirativních či slavných osobnostech, doporučujeme vám navštívit stránku dobré zprávy.


Líbil se vám článek? Šiřte nás dále!

Zveřejněte PR článek na online magazínu Vanili.cz!

Popkulturní magazín provozujeme již od roku 2006.

Mám zájem