Kingova novinka Když teče krev čidly subjektu Ivo Fencla

Kingova novinka Když teče krev čidly subjektu Ivo Fencla
25.05.2021
Kingova novinka Když teče krev čidly subjektu Ivo Fencla

V titulní povídce své nové knihy Když teče krev stvořil Stephen King v čemsi jen rutinní (jak to cítím), ale přesto propracovaný a pro mnohé jistě působivý pandán ke klasickému fantasknímu hororu Raye Bradburyho Zástup.

Myslím, že není sporu o tom, že Stephen King je autor mocně „dopovaný“ filmem, televizí a literaturou, hororovou i nejvyšší.

Ne že by se při psaní neodrážel od rozličných vlastních fobií a strachů, ale všechna jeho díla jsou, jak víme, protkána odkazy na písně, romány, povídky, herce, film, televizní seriály. Zkrátka i dobře, na život už jednou kdesi přefiltrovaný, vnímaný z křesla umístěného čelem k virtuálním realitám. Nu, a co? Já osobně tu nevnímám nic špatného, a kdyby to Mistr nedělal, zůstal by ostatně duchovním otcem daleko menšího počtu děl.

Takhle je odkaz Stephena Kinga podstatně rozsáhlejší, i když sporu nejspíš nebude o tom, že vícero jeho románů ukáže po analyzování svoji dřeň a podstatu jen v podobě - brilantně rozvedené - povídky.

To jistě, uznávám, není třeba případ románu o atentátu v Dallasu či „dickensovské“ Zelené míle, avšak v druhém z těchto případů jsem přesvědčen, že tu byla podstatným impulsem kratičká povídka Conana Doyla na téma popravy na elektrické sesli. Ani zde ovšem neshledávám nic hodného odsudku, byť vnímám, že King o těch nejpodstatnějších mustrech svých příběhů často mlčí. „Ať si je každý objeví sám,“ myslívá si - podle všeho.

Anebo: „Nejste sečtělí? Vaše chybička!“ A tak... Jako King kdysi nehovořil o Doylově povídce, v třetí dekádě 21. století nehovoří ani o Bradburyho Zástupu. Možná i proto ne, že je Zástup dostatečně znám; přesto jej připomenu, to kdyby se, pěkně prosím, někdo mladší už nechytal:

Hrdina Zástupu odhalí, že občané, které vídá (i kdyby pouze na fotkách) u dopravních nehod vždy hned po nehodě a jako první, jsou stále týmiž lidmi. Respektive přízraky.

Podnětem k napsání dokonalé Bradburyho povídky přitom bezesporu byla skutečnost, které jste si i vy už někdy všimli. SEMELE-LI se nehoda, až neuvěřitelně brzo poblíž postávají čumilové. A to ač byla před katastrofou ulice jako vymetena. Čím to jen je? A jak se tak rychle shlukli? Jediné kloudné vysvětlení mimo rámec fantastiky samozřejmě zní: Člověk je bohužel už od přírody bytost, již pokaždé znovu potěší, když může přihlížet cizímu neštěstí (a cosi podobného ostatně berou žertem v potaz i Šimek s Grossmannem). Z oné (a právě té) myšlenky vyšel i King při psaní povídky Když teče krev a jenom jaksi zaostřil: místo lidí se totiž zaměřil na reportéry a lidi od televize.

Všiml si totiž mezi těmi esy některých výraznějších es specializujících se právě na katastrofy, stane-li se nějaká (například pád letadla do městské čtvrti). Zříme dotyčné machry na obrazovce, když ten děs komentují, po krvi snad ještě lačnější než upíři a...

Opět a opět žasneme, kdo jim to asi dal tip a kudy, jak dospěli k místu nehody... Takřka napřed. - Kdo zná povídku Zástup, vytuší i Kingovu pointu.

Povídka Když teče krev je podle očekávání excelentně napsaná (ještě excelentnější je její první polovina), ale nemohu si pomoci, připadá mi přesto poněkud rutinní. Jak to? Základní nápad je „jen vyšperkovaný Bradbury“ a při čtení tušíme, že měl King u ruky přínosné rešerše (například detaily o konkrétní letecké katastrofě z roku 1960 v New Yorku, které jako by „vypadly“ z románu Carrie), ale... Ale! Kniha Když teče krev nesestává ovšem jen z tohoto příběhu (odrážejícího masakry ve školách, což bylo již téma Kingova-Bachmanova Vzteku), nýbrž taky tří dalších novel Telefon pana Harrigana, Chuckův život a Krysa.

Zrod Chuckova života přitom líčí King následně: „Když jsem pobýval v Bostonu, náhodou jsem zahlédl na Boylton Street chlapíka, který hrál na bubny. Lidé ho míjeli a sotva se na něj podívali, a v košíku před ním (žádný Kouzelný klobouk) bylo žalostně málo příspěvků. Napadlo mě, co by se stalo, kdyby se někdo, například nějaký obchodnický upjatý týpek, u něj zastavil a začal tančit, trochu jako Christopher Walken v geniálním videu Fatboye Slima „Weapon of Choice“: https://www.youtube.com/watch?v=wCDIYvFmgW8.

Telefon pana Harrigana vychází patrně z epizody seriálu Alfred Hitchock uvádí, jejíhož scenáristu (nebo autora předlohy) King ale vůbec nejmenuje. Sám jsem jej taky nehledal. I proto ne, že Mistr vlastně kapánek váhá, nejednalo-li se o skutečný film typu Cormanova Předčasného pohřbu podle Edgara Allana Poea. A možná jednalo, Stephen to jako kluk viděl a navždy si zapamatoval, že si hrdina příběhu do hrobky pro jistotu zabudoval telefon.

Závěrečnou Krysou „velký tvůrce mnoha děl“ dodá optimismu i všem těm „spisošům“, co zůstali jen původci knihy jediné, která ale nakonec stála za námahu.

Co dodat? - Jak u Kinga bývá zvykem často, disponuje kniha Když teče krev fantaskními motivy, ale schválně si dejte někdy práci a spočítejte ty jeho romány, které by solidně obstály i bez této „povinnosti“; několik se jich najde.

A titulní povídka svazku Když teče krev sice svou ženskou postavou i prostředím navazuje na Kingův román Pan Mercedes, není to ale, míním, nejpodstatnější.

Jestli přesto je, hlavně z důvodu, že autor dost akcentuje, na co vlastně vrah útočil na konci díla s mercedesem a co ve stejnojmenné televizní sérii nenajdeme. Důvodem pro ono nenajití, dodám, patrně nebyla „návodnost“ psychopatova pumového útoku (na koncert plný holčiček připomínající vystoupení Justina Biebra), ale... prostě nedostatek financí. I těšme se na skutečně filmová zpracování Pana Mercedese i povídek z Když teče krev, ale v případě naposled zmíněné knihy bych se bez filmu klidně obešel. Anebo se snad máme v multikině dívat, jak nějaká pitomá ředitelka školy přebere od (falešné) zásilkové služby velkou a lehkou krabici, aby ji bezelstně nechala vybuchnout a zmasakrovat desítky dětí?

O to nestojím, stačí, že se to děje v realitě a výhružky žactvu „prosákly“ i do Česka.

Stephen King: Když teče krev. Z originálu If It Bleeds vydaného v New Yorku roku 2020 přeložila Linda Bartošková. Odpovědná redaktorka Dominika Křesťanová. Vydal Pavel Dobrovský – BETA s. r. o. (Květnové náměstí 31). Praha 2021. 352 stran.



Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Pokud vás zajímají úspěšné projekty a hledáte články o inspirativních či slavných osobnostech, doporučujeme vám navštívit stránku JsmeUspesni.cz.


Líbil se vám článek? Šiřte nás dále!