banner
banner

Když se pohne s Mílou Lincem, napíše bestseller

Když se pohne s Mílou Lincem, napíše bestseller
24.11.2017
Když se pohne s Mílou Lincem, napíše bestseller

Míla Linc právě pokřtil svůj nejnovější román Když se pohne les. Dnes v palbě otázek Michala Březiny.

Náš oblíbený spisovatel Míla Linc právě slavnostně pokřtil svou novou knihu. Zbystřit by měli všichni, co onoho jistého Lince čtou, a nejen ti, samozřejmě. K této příležitosti se Míla Linc uvolnil a Vanili.cz poskytl exklusivní rozhovor.
 
Mílo, jak probíhal křest knihy Když se pohne les? Pohly se davy a vydýchaly vzduch smíchovské knihovny, kde se ta sláva odehrávala?
Davy se nepohnuly, ale obě části křtu – ve smíchovské knihovně, i ve skvělém pivním šenku U Kacíře – byly moc povedené. Došlo na srovnávání s jinými velkými spisovateli (třeba s Kafkou, protože i jeho texty byly nesrozumitelné), vzduchem létalo spodní prádlo fanynek (i fanoušků) a krajkové spodničky, a knihu nakonec polil známý spisovatel Martin D. Anotnín kacířským superlomcovákem, tedy směsí ze všech jedenácti piv, které měli aktuálně na čepu. Vůbec to nechutnalo špatně!


Vím, že rád píšeš vyčerpávající odpovědi… Schválně, dokázal bys ale představit výše zmíněnou knihu pěti slovy?
Nejlepší kniha roku dva sedmnáct.
Nebo…
Příběh cti, hrdinství a odvahy.
Nebo…
Boj lidí proti temným kouzlům.
Nebo…
Přečtěte si to a uvidíte!


Jak dlouho jsi makal na Když se pohne les?
Začal jsem psát už předtím, než vůbec vyšli Mrtví muži netančí, předchozí kniha ze světa Černého hvozdu. To je asi tak pět let zpátky. Jenže první verzi jsem dostal k opravám, které neměly být náročné, ale pak se vyvrbila spousta vedlejších projektů, že než jsem si našel čas si na to pořádně sednout, uběhly snad čtyři roky. S druhou verzí už jsme pracovali rychleji. Po přečtení nakladatelem jsem to cca během měsíce dal dohromady, pak jsme udělali další korekturu, v té době se už kreslila obálka a dělaly se vnitřní ilustrace a už to bylo a knihu jsme do ruky dostali dokonce pět dní před samotným křtem. Nechci nic slibovat, ale doufám, že další kniha bude mnohem rychleji.


V časopise Pevnost můžeme rozšiřovat své obzory z historie a zaplňovat mezery z hodin dějepisu díky Tvým nesporně zajímavým článkům. Jak to děláš? Můžeme nahlédnout do Tvé kuchyně?
Na tom pracujeme společně s šéfredaktorem Martinem Fajkusem a jeho pravou rukou Borisem Hokrem. Vždy se snažíme vybrat téma, které bude ladit k hlavnímu tématu Pevnosti. Ne vždy to jde snadno, protože něco se opakuje, jindy se jen těžko hledají paralely, ale zatím jsme to vždycky zvládli. Jakmile máme téma, které mi ladí, a o kterém vím, že ho zvládnu zpracovat, nastává okamžik načítání materiálu. Kromě článků a knih se snažím – tam, kde to jde a je na to čas – sahat i po přímých pramenech. Ty totiž dokáží napovědět nejvíc. A pak je potřeba v té události najít něco zajímavého – nějaký příběh, který je šokující, neuvěřitelný nebo drsný svou podstatou. A druhé kouzlo je hledání témat, jež jsou blízká fanouškům fantasy. Snažíme se modernější témata střídat se středověkem, hledáme paralely s fantasy příběhy, a inspirovat tvůrce fantasy světů. Zdá se, že nám to zatím vychází a jsem hrozně rád, že články se tolik líbí. Dokud se líbit budou, tak budou další a další.


Kupodivu sis mezi tím našel ještě chvilku a narval povídku do antologie Ve stínu říše, další velké novinky na pultech knihkupeckých. Teď bez otázky, tu si klidně domysli.
Ano, je tam hodně podobností. Holt se od lesů nedokážu oprostit, ani když zabíjím nácky v československém pohraničí roku 1945. Ale asi za to může letní dovolená v Sudetech, kde divoké a opuštěné horské planiny ostře kontrastovaly s hustými lesy plnými zeleně a nekonečného množství borůvek.

Ještě na závěř přihazujeme anotaci knihy:

„Černý hvozd sytí se krví. Snadno v jeho blízkosti propukají spory, snadno se krev prolévá,“ píše se ve starých kronikách, jejichž poselství se opět probouzí. A tak zatímco v korunách stromů zní zlověstný šepot, jenž bývá předzvěstí zlých časů, panoš Jan Boček z Bočkova se vydává do nitra lesů, kde jsou lidé stále cizí. Hejtman z Kozího hrádku má starost s rudým kohoutem, který příliš často sedá na střechy samot. A ve stínech se plíží zemští škůdci – ti nechtějí nic víc, než mordovat a loupit. 

Ukázka: http://mila-linc.cz/novinky/kdyz-se-pohne-les-ukazka

- - -
Článek pro vás připravil Michal Březina, fotografie Míša Merglová





Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Pokud vás zajímají úspěšné projekty a hledáte články o inspirativních či slavných osobnostech, doporučujeme vám navštívit stránku dobré zprávy.


Líbil se vám článek? Šiřte nás dále!

Zveřejněte PR článek na online magazínu Vanili.cz!

Popkulturní magazín provozujeme již od roku 2006.

Mám zájem