banner
banner

Jules Verne podle Rémi Guerina

Jules Verne podle Rémi Guerina
04.11.2020
Jules Verne podle Rémi Guerina

Zakladatel science fiction Verne má v češtině další monografii, na které jsou nakonec nejpoutavější skvostné obrázky a faksimile rukopisů.

Vedle monografií Ondřeje Neffa Podivuhodný svět Julese Verna (vyšla roku 1979 s datem 1978) a Jules Verne a jeho svět (2005, přepracované, rozšířené vydání původní knihy s bezvadnými obrázky pana Badalce) vyšly v posledním půlstoletí o Vernovi česky jen publikace Snílek Jules Verne (1981) a Jules Verne (1998).

V tom prvním případě se jednalo o překlad ruské práce Jevgenije Brandise V perjodsmotrjaščij (1975), v případě druhém o českou verzi díla Herberta R. Lottmana vydaného nakladatelstvím Flammarion v Paříži roku 1996. Nu, a další v řadě biografii slavného snílka lze snad očekávat taktéž od nakladatelství Návrat, jež v Čechách vydalo Verna nejkompletněji a jemuž chybí k dokonalosti už jen svazek jeho esejů Ideální město, shrnutí jeho (často poněkud slabších) dramat Verne na divadle a – nutně zastaralý – Ilustrovaný zeměpis Francie.

Nicméně Návrat nyní předběhli nakladatel Dobrovský a pověřený jím překladatel Vladimír Čadský, kteří s bravurou nadšenců pořídili českou variantu věru noblesní knihy Rémi Guerina Jules Verne: Testament d´un excentrique (2017, česky 2020): Jules Verne Závěť výstředníka.

A sice je monografií orientovanou silně na výtvarnou složku, ale právě proto (a jen možná kupodivu) jistým způsobem velmi obsažnou. Má pět částí, a dokonce tři předmluvy.

Z těch předmluv čteme první text Vernova pravnuka Jeana Verna a... Navzdory titulu celé knihy ten muž konstatuje, že se jeho praděd výstřednostem vyhýbal, ba zůstal prý jen „provinčním měšťákem“. Nepochybně i asketou, jenž své Podivuhodné cesty sepisoval (od roku 1882 ve známé věži) takřka stylem úředníka s předem stanovenou pracovní dobou.

Jak pravnuk přizná, nechápe, odkud „vytrysklo“ ono tak populární dílo, ale zároveň nepochybuje, že se nevýstřední pradědeček „vyhýbal všem normám“. A že co lidská bytost zůstává fakticky a podnes záhadou. Mezi šestici nejznámějších verneovek umísťuje Jean Verne Carova kurýra, zatímco ostatní romány šmahem označí za už „méně známé“ (i Zem kožešin, Tajemství pralesa. Tajemný hrad v Karpatech a – právě – Závěť výstředníka).

Rovněž vzpomíná na literární přínos, jemuž se kánonu dostalo z pera jeho děda Michela – a notně přehání, registruje-li stopu tohoto otcova pomocníka ve veškeré Vernově tvorbě. Letmými narážkami je podle jeho názoru Michel přítomen „ve více románech“ a vnímá tohoto Vernova syna i jako jeden z důvodů pro Juliovo odstěhování se do Amiensu (což je na diskusi).

Pravnuk se mýlí rovněž v tom, že by filmové zpracování Vernova života „každého spolehlivě uspalo“ a že prý jediná skutečně zdařilá filmová adaptace verneovky je ta od režiséra Richarda Fleischera: Dvacet tisíc mil pod mořem. Takže třeba filmy Karla Zemana jako by neznal.

Tolik pokrevní potomek, avšak kniha pokračuje vlídněji a již na straně deset nás vláká do svých útrob Vernovým portrétem od samotného Salvadora Dalího (Tryskající intelekt, 1966). Na straně patnáct pak i několika slovy bretaňského spisovatele Anatola Le Baze, podle jehož názoru se stáváme při četbě Verna „vlastníky světa“ a unikáme ze šedi a uzavřenosti, ve které Verne sám žil, do prostředí volného vzduchu.

Po první – a mohu říct, že fascinující – části knihy o životě neobyčejně vnímavého budoucího tvůrce v přístavním Nantes do roku 1846 následuje exkurze do dalšího, citově nevyrovnaného desetiletí, kdy se octl v Paříži. Pařížanem, pravda, byl původně už jeho otec-advokát – to jen hodná maminka pocházela z Bretaně.

Třetí část knihy se uzavírá rokem 1872 a čtvrtá buduje vyprávění na vztahu spisovatele s jeho nakladatelem Hetzelem. Věru ošemetné téma. Ač byli respektujícími se přáteli, nakladatel Verna „poněkud“ šidil na honorářích. Nu, ale jde snad vždy a pouze jen o peníze? Neřekl bych. A skvělý Hetzel nám – mimo jiné – zajistil přežití kapitána Hatterase z u nás méně známého románu.

Tato část knihy akcentuje a rozebírá především „základní“ verneovky Pět neděl v balóně, „Ze Země na Měsíc“ a Dvacet tisíc mil pod mořem.

Zbytek Vernova života zachycuje další díl, kde už spisovatel tvoří převážně v amienské věži, ale nejde tu naštěstí jen o životní peripetie (a konfliktní vztah se synem Michelem), jde o dílo – a přednostně Cestu kolem světa za osmdesát dní. Chytrý a pragmatický nakladatel Hetzel ale nejspíše správně mínil, že pro Verna nebude život na venkově natolik přínosný, jako by byla existence v Paříži, kde jsou ti „správní lidé na správných pozicích“.

Nu, a tento poslední díl knihy očekávatelně končí Vernovou smrtí roku 1905.

Přežil vlastní legendu? Nikoli, avšak na pohřeb se nedostavil vzdát mu hold ani jediný člen francouzské vlády. Co tedy dodat?

Právě už zmíněné obří ilustracemi – včetně dobových fotografií – knihu povyšují. Překypuje jimi a ledaskoho obrázky uchvátí nejvíc. Nemění to moc na tom, že podstatným byl pro Julia vždy jen a jen TEXT – a že nadále zůstává nejpřekládanějším autorem na světě.

Rémi Guerin: Jules Verne – Závěť výstředníka. Překlad Vladimír Čadský. Předmluva Jean Verne. Vydal DOBROVSKÝ s. r. o. Praha 2020. 200 stran  

Článek připravil Ivo Fencl



Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Pokud vás zajímají úspěšné projekty a hledáte články o inspirativních či slavných osobnostech, doporučujeme vám navštívit stránku dobré zprávy.


Líbil se vám článek? Šiřte nás dále!

Zveřejněte PR článek na online magazínu Vanili.cz!

Popkulturní magazín provozujeme již od roku 2006.

Mám zájem