Jan Meduna vám zazpívá Píseň oceli (recenze&krátký rozhovor s autorkou)
Stojí za to ukrátit si čas čekání na Píseň severu poslechem audioknihy Píseň oceli? A co si o audioknihách myslí autorka předlohy Míša Merglová?
Všichni víme, o čem prvotina plzeňské rodačky je. Kdo neví, může si přečíst recenzi Písně oceli zde. Pro ostatní shrneme. Michaela Merglová, jež je mnohými považována za reinkarnaci Davida Gemmela nám ve svém více méně povídkovém románu vyprávěla dva příběhy. Legendu o mladém horalovi, který po smrti svého mistra opustí kovárnu v horách, aby zkusil štěstí ve světě. A příběh mladého barda, který z podobných důvodů opustí rodnou ves. Zatím co mladý kovář více méně náhodou přijde k magickému meči a zabije draka, bard shodou okolností získá místo dvorního zpěváka u královského dvora. Že je život svobodných mužů zodpovědných za své činy mnohem složitější než živoření v rodné vsi či v kovářské dílně, zjistí básník Minangar i horal Cuchenan záhy. Ale dík autorčinu smyslu pro tvorbu klasických fantasy příběhů jsou jejich cesty (které se samozřejmě časem spojí) nejen syrové, ale také poetické a humorné. Zkrátka, Merglová ve své knize jasně dokázala, že hrdinskou fantasy umí a že je za duchovní vnučku Davida Gemmela považována oprávněně. Ostatně přesvědčit se o tom můžou i fanoušci audioknih, a to díky Janu Medunovi, který se ujal narátorské role ve stejnojmenné audioknize.
Dva hrdinové, jeden hlas a žádná harfa.
Jako u všech titulů nakladatelství Epocha vznikla nahrávka Písně oceli ve spolupráci s Audiotékou, na jejíchž stránkách si můžete audioknihu koupit. Do narátorského křesla usedl herec Jan Meduna. Toho můžeme znát především z televize, hrál například v seriálu Případy 1. oddělení.
„Zpěváčku!“ Minangar se otočil a Cuchenan mu vtiskl do dlaně pěstní dýku. „Tohle si vezmi.“
Nejistě ji potěžkal.
„Kdyby tě něco přepadlo, tím ostrým bodej tak dlouho, dokud se to nepřestane hýbat. A klidně i chvíli potom.“
„Já vím, jak zacházet s dýkou!“
„Vážně? Kolik chlapů už jsi bodnul?“
„Jednoho.“
„Koho?“
„Ehm… Sebe. Omylem. Ale i to se počítá!“
Řeknu to na rovinu a možná trochu drsně. Jan Meduna se vážně snaží. Mužské postavy mu (samozřejmě) jdou a posluchač snadno odliší, kdy mluví Minangar nebo Cuchenan. I druid má dost nezaměnitelný hlas a snad jen pán Dussu mi zněl příliš mladě. Ženské party narátorovi také docela jdou. Ale Minangar a Cuchenan v jeho podání zastíní absolutně všechny ostatní postavy. Při delším poslechu zjistíte, jak skvěle vystihl narátor rozdílnost v povahách obou hrdinů. Jejich slovní přestřelky jsou v jeho podání ne li geniální, tak přinejmenším pěkné. Přitom jako by přesně vycítil, že tohle nemá být humoristická fantasy a na správných místech zařadí do svého přednesu tu melancholii, onde dramatické tóny. Ve finále jde rozhodně o velice pěknou práci s hlasem, se kterou může být spokojený i náročnější posluchač. Tady problém v zásadě nevidím.
Ten nastane ve chvíli, kdy si uvědomíte, jak Merglová své vyprávění koncipovala. Autorka totiž přeskakuje v rámci jednotlivých kapitol od jednoho hrdiny k druhému. Navíc si občas odskočí přímo do královských síní pána Dussu, či k loži jednoho z členů jeho družiny. To si zřejmě nikdo z týmu, který na audioknize pracoval, neuvědomil. Proto jsou mezi částmi kapitol věnovanými jednotlivým hrdinům pouze delší odmlky. Při poslechu to nepůsobí dobře. Navíc se pak v příběhu může posluchač lehce ztratit. Pravdou sice je, že v dalších kapitolách oba hrdinové tráví většinu času bok po boku, nicméně ne bezvýhradně. Přitom stačilo tak málo. Pasáže věnované Minangarovi stačilo uvést pár tóny harfy, Cuhenan mohl nafasovat třeba svist tasené čepele a vše by hned vyznělo lépe. Velkým plusem je naopak z mého pohledu takřka epická melodie oddělující jednotlivé kapitoly.
A tak díky autorce knihy a narátorovi audiokniha Píseň oceli rozhodně pobaví. Nicméně k dokonalosti má daleko.
Hodnocení: Příběh 89% Audiokniha: 71%
Jan Procházka
- Délka:17 hodin 14 minut
- Autor:Michaela Merglová
- Interpret:Jan Meduna
- Kategorie:Fantasy a sci-fi
- Vydavatel:Audiotéka, Epocha
- Typ:Audiokniha
Formát:digitální
BLESKOVÝ ROZHOVOR S MICHAELOU MERGLOVOU
Ahoj. Nedávno vyšla ve spolupráci Epochy a Audiotéky audio kniha Píseň oceli. Rád bych ti při této příležitosti položil pár otázek.
1. Ty a audioknihy. Kamarádíte se? Nekamarádíte? Ví se o tobě, že běháš, posloucháš audioknihy třeba právě při běhání? Nebo tě tohle médium totálně míjí?
Audioknihy mě zatím trochu míjí. Z dětství mám zakořeněné poslouchání pohádek před spaním, a i když jsem se v dospělosti přesunula k podcastům, u příběhů neudržím dlouho pozornost. Teď v lockdownu ale trochu víc experimentuju. Začala jsem poslouchat audiozpracování Pratchettovek a díky tomu, že knihy znám, se nemusím soustředit tolik na příběh a můžu si užívat samotnou dramatizaci.
2. Píseň oceli načetl herec Jan Meduna. Slyšela jsi nahrávku? Co říkáš na práci pana Meduny a jak na tebe působí, když slyšíš svůj příběh z úst někoho jiného?
Zatím jsem slyšela kousek, ale myslím, že pan Meduna odvedl krásnou práci. I když vím, že lidé moje knihy četli, a samozřejmě jsem si je po sobě četla nahlas při psaní a korekturách, samotný akt cizí dramatizace tomu dodává nový rozměr. Pocitově je to zvláštní, až surreální. Ale v dobrém. Jen jsem tedy už zapomněla, co v té knize je, a pustila jsem si to od začátku, kde je hned zkraje erotická scéna, a po dvou minutách jsem se styděla až na půdu…
3. Již v mnoha rozhovorech zaznělo, že jsi fanynkou Davida Gemmella. Ostatně i Píseň oceli mnozí vnímají jako tvou poctu tomuto velikánovi fantasy literatury. Kdybys tedy měla doporučit k audioknižnímu vydání nějakou Gemmelovu knihu (a fakt to není nereálná představa) která by to byla?
Legendu. Jednoznačně. Je to Gemmellův majstrštyk a slyšet dobývání Dros Delnochu by bylo úžasné.
4. Otázka na tělo. Kdybys měla za úkol odpravit drzého recenzenta, vybrala by sis pro splnění tohoto úkolu raději barda Minangara nebo horala Cuchenana? A proč? Případně jakou smrtí by onen recenzent sešel?
Och, myslím, že v tomhle směru by byli oba nepoužitelní. Minangara by od mise rozptýlila nějaká sukně a Cuchenan by se k tomu neuvolil. A pokud ano, úplně vidím, jak by to vypadalo:
„Hlavně ať to vypadá jako nehoda.“
Cuchenan: „Samozřejmě.“
O hodinu později policie: „Zdá se, že recenzenta někdo probodl mečem a nastražil mu k nohám banánovou slupku…“
Nemluvě o tom, že recenzenti i čtenáři jsou na mě hodní a pokud jsou drzí, tak někde za mými zády. Takže najímání zabijáků neplánuju.
5. Kromě Písně oceli jsi ještě napsala knihu Prokletá věž. Můžeme se těšit i na její audioknižní zpracování?
Popravdě, netuším. Audioknihy zajišťuje mé nakladatelství a nevím o tom, že by se Prokletá věž chystala.
6. Jestli zprávy z éteru nelžou (a ty nelžou nikdy) je na spadnutí tvoje třetí kniha Píseň severu. Můžeš nám prozradit, nebo alespoň naznačit co nás v ní čeká a na co se můžeme těšit?
Je to další porce dobrodružství Cuchenana s Minangarem, takže opět společně cestují a do toho se tam trochu bojuje, trochu souloží a hodně špičkuje. Tentokrát si hraju víc s rámováním příběhu, takže se objeví i někdo, kdo začne hrdinům systematicky házet klacky pod nohy. A pokud máte rádi i nějaké to překvapení na konec, budete spokojení.
Díky za rozhovor.
Kam dál?
Přečtěte si další zajímavosti, originální články a objevte zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.