Já, Finis od Václava Dvořáka
Václav Dvořák, autor ryzí science fiction Písečníci a bludný asteroid (2018), chystá další projekt, tentokrát poněkud dramatičtějšího rázu. Jde o knihu „Já, Finis“, která je ze světa, odkud se „prostě a nejednoduše“ ztrácejí chlapci...
Nemohu si pomoct a musím říct, že působivě běhounkovské a klasicky koncipované vědeckofantastické romány Václava Dvořáka vstřebaly i dost z nefantaskního Foglarova světa. Jsou jako vzpruha. Netuším, nakolik si toho je vědom autor sám, avšak píše pocty tomu mládí, které pouze nečumí do počítače, nýbrž vzhlíží: ke hvězdám. A nikoli pouze vzhlíží, i samo vzlétá. Po románu Písečníci a bludný asteroid, který nemá nic společného s Martinovým hororem Písečníci a jenž jsem už recenzoval, přišel Václav Dvořák s dalším, dopředu avizovaným a propagačně solidně ošetřeným dílem o úctyhodných 294 stranách: Já, Finis.
Tento román, ilustrovaný opět Jakubem Cenklem (nar. 1982, www.jakubcenkl.cz), má premisu stejného typu, jakou by patrně vymysleli Martin Vopěnka a John Wyndham, kdyby se mohli sejít. Vopěnkovsko-wynhamovská premisa je následující: přesně v den svých osmých narozenin se na Zemi ztrácejí zcela zdraví chlapci, a to fakticky všichni. Hlavnímu hrdinovi je ovšem už dvanáct, jmenuje se Petr a nebyl – na rozdíl mladšího bratra – unesen. Proč asi ne?
Nepochybně ne díky štěstěně, ale pro daleko vyšší vnímavost zraku, umožňující mu vidět ve tmě lépe než kocourům. I spatřil monstra. Právě příšery lačné chlapců. Pak... Díky své vlastní výjimečnosti najde i průchod ve směru jejich (mimozemského?) univerza.
Z univerza se ovšem sune a blíží COSI, co vbrzku vyklučí na světě nikoli už zmíněnou TMU, ale její opak. Světlo. I myslím si, že román se měl prostě jmenovat SVĚTLO, čímž by se stal jakýmsi doplňkem už existujícího Neffova bestselleru TMA.
Happy endů je ovšem třeba i v dobré literatuře, a tak nevylučme, že sluneční paprsky nakonec přece nezajdou. Ale chodí to i tak, že podle všeho bude další jejich existence až frapantně záviset na tom a pouze na tom, jaké kroky učiní Petr.
Nebo nezůstane sám? A pomůže mu dívka? Kamarád? Tým?
***
Ač byl vysokoškolský profesor Václav Dvořák (nar. 1976) za předešlý svůj román oceněn nejméně dvakrát – a mj. se ocitl uvnitř výběru „Nejlepší knihy dětem“ - a navzdory tomu, že ho finančně podporuje i Ministerstvo kultury České republiky, taktéž Finise opět vydává vlastním nákladem a v Liberci. Odvážím se však snad teď plkat jako škrob, že je to škoda?
Budu se dotazovat, „a co Albatros?“. Ne. Naopak. Setkáváme se přece se zdravou ukázkou jedné z nových cest a těch možností, co za mého mládí ještě nebyly. Navíc... Dvořák opakuje, že prý dostal u jistého významného nakladatelství šanci, ale že ji odmítl a útočí na trh sám.
Svazek uzavírá takřka nekonečný seznam jmen. Všech, kdo vznik románu podpořily. Jsou to spíše osoby, a tak mezi nimi vyniká Knihovna města Plzně. Soupis je zároveň poděkováním a volně asociuje pověstné klouzající titulky Hvězdných válek. Avšak zároveň říká: „Přicházím v míru.“
Tento seznam oddaných je podobně vznosný jako étos samotné knihy, skutečně krásně vypravené a vázané, přičemž autor hodlá obdobně uvést do světa pokračování Písečníků.
V tom směru už rozvinul i kampaň na stránkách www.vaclav-dvorak.cz a na pisecnici@seznam.cz.
Četl jsem bohužel již na síti jakýsi „digest“, respektive podrobný obsah Dvořákovy nové prózy, ale devalvuje ji. A sám bych autorovi rád vyjádřil obdiv. Vžívá se do mentality mládí a dětí vskutku talentovaně a to, co jeho hrdinové umějí, představuje vždy výzvu.
Výzvu neplanou a silně se podobající té, kterou dávaly před válkou Rychlé šípy.
Ti sice nebyli sci-fi a taktéž Dvořákova výzva je tak trošku idealistická (cynik všemu neuvěří), avšak je přece správné, žije-li někdo, kdo dál kosmu předestírá hrdiny pozitivní, hodné následování, nedekadentní a zkrátka foglarovské; a jestliže Ondřej Müller z Albatrosu prohlásil, že je foglarovské univerzum srovnatelné s univerzem Star Wars, tak se univerza Václava Dvořáka témuž světu přimykají. Chvála takému psaní a dřeni ryzí science fiction, která i v dnešních časech věří, že děti čtou. Ostatně čtou, i když ne všechny, a nic takový um, prosím pěkně, nemění na tom, že by si Dvořákovy dějové prózy zasloužily zfilmování. A dojde na to, dojde!
Václav Dvořák: JÁ, FINIS. Ilustroval Jakub Cenkl. Vydal Václav Dvořák. Liberec 2020. 296 stran
Článek připravil Ivo Fencl
Kam dál?
Přečtěte si další zajímavosti, originální články a objevte zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.