banner
banner

Já, Finis od Václava Dvořáka

Já, Finis od Václava Dvořáka
05.11.2020
Já, Finis od Václava Dvořáka

Václav Dvořák, autor ryzí science fiction Písečníci a bludný asteroid (2018), chystá další projekt, tentokrát poněkud dramatičtějšího rázu. Jde o knihu „Já, Finis“, která je ze světa, odkud se „prostě a nejednoduše“ ztrácejí chlapci...

Nemohu si pomoct a musím říct, že působivě běhounkovské a klasicky koncipované vědeckofantastické romány Václava Dvořáka vstřebaly i dost z nefantaskního Foglarova světa. Jsou jako vzpruha. Netuším, nakolik si toho je vědom autor sám, avšak píše pocty tomu mládí, které pouze nečumí do počítače, nýbrž vzhlíží: ke hvězdám. A nikoli pouze vzhlíží, i samo vzlétá. Po románu Písečníci a bludný asteroid, který nemá nic společného s Martinovým hororem Písečníci a jenž jsem už recenzoval, přišel Václav Dvořák s dalším, dopředu avizovaným a propagačně solidně ošetřeným dílem o úctyhodných 294 stranách: Já, Finis.

Tento román, ilustrovaný opět Jakubem Cenklem (nar. 1982, www.jakubcenkl.cz), má premisu stejného typu, jakou by patrně vymysleli Martin Vopěnka a John Wyndham, kdyby se mohli sejít. Vopěnkovsko-wynhamovská premisa je následující: přesně v den svých osmých narozenin se na Zemi ztrácejí zcela zdraví chlapci, a to fakticky všichni. Hlavnímu hrdinovi je ovšem už dvanáct, jmenuje se Petr a nebyl – na rozdíl mladšího bratra – unesen. Proč asi ne?

Nepochybně ne díky štěstěně, ale pro daleko vyšší vnímavost zraku, umožňující mu vidět ve tmě lépe než kocourům. I spatřil monstra. Právě příšery lačné chlapců. Pak... Díky své vlastní výjimečnosti najde i průchod ve směru jejich (mimozemského?) univerza.

Z univerza se ovšem sune a blíží COSI, co vbrzku vyklučí na světě nikoli už zmíněnou TMU, ale její opak. Světlo. I myslím si, že román se měl prostě jmenovat SVĚTLO, čímž by se stal jakýmsi doplňkem už existujícího Neffova bestselleru TMA.

Happy endů je ovšem třeba i v dobré literatuře, a tak nevylučme, že sluneční paprsky nakonec přece nezajdou. Ale chodí to i tak, že podle všeho bude další jejich existence až frapantně záviset na tom a pouze na tom, jaké kroky učiní Petr.

Nebo nezůstane sám? A pomůže mu dívka? Kamarád? Tým?

***

Ač byl vysokoškolský profesor Václav Dvořák (nar. 1976) za předešlý svůj román oceněn nejméně dvakrát – a mj. se ocitl uvnitř výběru „Nejlepší knihy dětem“ - a navzdory tomu, že ho finančně podporuje i Ministerstvo kultury České republiky, taktéž Finise opět vydává vlastním nákladem a v Liberci. Odvážím se však snad teď plkat jako škrob, že je to škoda?

Budu se dotazovat, „a co Albatros?“. Ne. Naopak. Setkáváme se přece se zdravou ukázkou jedné z nových cest a těch možností, co za mého mládí ještě nebyly. Navíc... Dvořák opakuje, že prý dostal u jistého významného nakladatelství šanci, ale že ji odmítl a útočí na trh sám.

Svazek uzavírá takřka nekonečný seznam jmen. Všech, kdo vznik románu podpořily. Jsou to spíše osoby, a tak mezi nimi vyniká Knihovna města Plzně. Soupis je zároveň poděkováním a volně asociuje pověstné klouzající titulky Hvězdných válek. Avšak zároveň říká: „Přicházím v míru.“

Tento seznam oddaných je podobně vznosný jako étos samotné knihy, skutečně krásně vypravené a vázané, přičemž autor hodlá obdobně uvést do světa pokračování Písečníků.

V tom směru už rozvinul i kampaň na stránkách www.vaclav-dvorak.cz a na pisecnici@seznam.cz.

Četl jsem bohužel již na síti jakýsi „digest“, respektive podrobný obsah Dvořákovy nové prózy, ale devalvuje ji. A sám bych autorovi rád vyjádřil obdiv. Vžívá se do mentality mládí a dětí vskutku talentovaně a to, co jeho hrdinové umějí, představuje vždy výzvu.

Výzvu neplanou a silně se podobající té, kterou dávaly před válkou Rychlé šípy.

Ti sice nebyli sci-fi a taktéž Dvořákova výzva je tak trošku idealistická (cynik všemu neuvěří), avšak je přece správné, žije-li někdo, kdo dál kosmu předestírá hrdiny pozitivní, hodné následování, nedekadentní a zkrátka foglarovské; a jestliže Ondřej Müller z Albatrosu prohlásil, že je foglarovské univerzum srovnatelné s univerzem Star Wars, tak se univerza Václava Dvořáka témuž světu přimykají. Chvála takému psaní a dřeni ryzí science fiction, která i v dnešních časech věří, že děti čtou. Ostatně čtou, i když ne všechny, a nic takový um, prosím pěkně, nemění na tom, že by si Dvořákovy dějové prózy zasloužily zfilmování. A dojde na to, dojde!

Václav Dvořák: JÁ, FINIS. Ilustroval Jakub Cenkl. Vydal Václav Dvořák. Liberec 2020. 296 stran

Článek připravil Ivo Fencl



Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Pokud vás zajímají úspěšné projekty a hledáte články o inspirativních či slavných osobnostech, doporučujeme vám navštívit stránku dobré zprávy.


Líbil se vám článek? Šiřte nás dále!

Zveřejněte PR článek na online magazínu Vanili.cz!

Popkulturní magazín provozujeme již od roku 2006.

Mám zájem