Horor s Aleisterem Crowleym, kde pátrají Thomas Carnacki a sám Sherlock
Próza s doktorem Watsonem a jeho přítelem, nejslavnějším detektivem všech dob, je horor typu Mlčení jehňátek, kde je tedy nakonec vše „přirozené“.
Ale i když je na světě vše přirozené, můžete zešílet hrůzou.
Úvodem tohoto povídání o knize Guy Adamse Sherlock Holmes a boží dech rovnou kápnu božskou: roku 1991, kdy česky prvně vyšla, jsem si koupil a vážně louskal Knihu zákona od Alesteira Crowleyho. Vydalo ji tenkrát nakladatelství Horus v edici Zlatý Úsvit a možná víte, že Zlatý úsvit, psaný s malým U, je i legendární hermetický řád, jehož členem byl nejen Aleister Crowley, pověstný černý mág, ale například spisovatel Algernon Blackwood, jehož Vrby se odehrávají v oblasti někdejšího Československa, a totiž na Dunaji. Dokázaly vyděsit samotného Lovecrafta. Avšak Algernon Blackwood vysnil nejen tuhle knížku o dvou plavcích, ale i „paranormálního lékaře“ doktora Johna Silence, kterého chrání dva bizarní živočišní společníci Dým a Plamen. Všichni tři se prvně vynořili ze stran prózy Psychická invaze, aby se ještě vraceli prostřednictvím těch nejkrkolomnějších zápletek v dalších a dalších povídkách, odkud je roku 2011 přejal taky pan Guy Adams, aby pomohli jeho Sherlocku Homesovi vyřešit případ „božího dechu“.
Nenastoupili nicméně do války sami, ale v pochmurném doprovodu Juliana Karswella a Thomase Carnackiho.
Julian Karswell i Mistr Carnacki jsou, pravda, figury obdobně fiktivní jako dr. Silence, přičemž Karswella přivedl na svět sám Montague Rhodes James v povídce Magická síla run - a vyšetřovatele nadpřirozených jevů Carnackiho zplodil William Hope Hodgson, další z gigantů hororu.
Pan Hodgson si dával záležet a postupně vymyslil dokonce DEVĚT povídek s Carnackim, v kterých se ovšem Thomas utkává nejen s jevy nadpřirozenými, ale především s jevy, které jako nadpřirozeno vypadají, ale mají v sobě úplně racionální břity. Ty jsou jen zprvu skryty.
A Guy Adams? Označuje se za „oddaného fanouška“ této série, a jak nás upozorňuje, narážíme v ní na „inovativní“ pohled na problematiku. Zvláště jej upoutal „elektrický pentagram“, který však Carnacki užívá až nepřístojně málo. Adams napravil tuto závadu, aby zrovna tak využil i ústřední vlastnost Juliana Karswella, kterou je absolutní neschopnost akceptovat jakoukoli kritiku!
Nasupíte-li Juliana K., což se věru může semlít nesmírně snadno, nepromění se sice ve vzteklého pana Hyda, ani v Hulka, ale zrovna jako ti dva vztekle na vás vychrlí smrt prostřednictvím útržků papíru s runami. Slovy klasika řečeno: „Je to běs! Je to běs!“
Co ještě víc? Příběh o matoucím zahradním labyrintu, takřka jako z Kingova Osvícení, který Julian Karswell u Adamse brilantně odvypráví (na jednom místě románu Sherlock Holmes a boží dech) vychází ještě z jiné Jamesovy duchařské povídky Pan Humpreys a jeho dědictví.
Z právě řečeného by se pak snadno mohlo zdát, že je Adams především prachsprostý vykradač hrobů; ale není tomu tak. Sice uzmul postavy, každé ale přifařil ze své fantazie něco nového. A tvrdí, že to je tak fér. Otázkou přesto zůstává jeho přístup k Aleisteru Crowleymu, který byl, jak víme, reálně žijícím britským občanem, byť možná nepatrně šíleným. Co tedy s ním?
Odpověď poskytne kupříkladu Crowleyho objemná biografie od Martina Bootha, která má v překladu Zdeňka Milaty (2004) 464 stran. Plyne i odsud, že byla image „mága“ místy stejně děravá jako síto a skoro táž jako vymyšlená image Holmesova. Nebo lovce Carnackiho.
A Guy Adams si to uvědomil, a přesto či právě proto i zde přispěl inovací. Jakou?
Celá desetiletí byl Aleister Crowley líčen jen jako naprostý zloduch. „Nejzkaženější muž světa.“ Král hříchu. A současně ho Daily Express označil za nejprohnanějšího člověka, co kdy žil. Jak ale Adams může konstatovat, jde o excelentní nesmysl. Aleister Crowley byl sice vztekem přebublávající hrneček fanatismu, jehož si lze představit jako jakéhosi rozzuřeného Hitlera, ale bez charismatu; nicméně... Vlastně byl – oproti jiným - hotový beránek.
Uměl si ovšem kvalitně vytvářet reklamu, napsal řadu knih, ba i veršů, a proponoval se souběžně jako filozof, úspěšný okultista i zdatný horolezec. Dokonce vynálezce létajícího kola, což zkoušel dlouho před imaginárním Tleskačem Jaroslava Foglara, a totiž už na kdysi počátkem 20. století, jak jsem o tom svého času psal do Tvaru.
Síla legendy okolo figury A. C. inspirovala taky vznik takových fiktivních postav, jakými se staly Oliver Haddo ze svazku Williama Somerseta Maughama The Magician či „Mocata“ z filmu Dennise Wheatleyho The Devil Rides Out. O. K.! Ale druhá vlna životopisců náhle a naopak předvádí Aleistera v až extrémně kladném nasvícení, a tak dnes figuruje v anketě BBC o 100 největších Britů na poměrně solidním... 73. místě!
To ale sotva a stěží může dopředu tušit veliký Sherlock z Adamsova nesmírně čtivě podaného příběhu o čtyřiadvaceti kapitolách... a musí mu zprvu stačit, že se vprostřed zasněženého Londýna objeví rozdrcená mrtvola, aniž jsou okolo jakékoli šlépěje (prostě něco jako v prostřední části Carrova románu Tři rakve).
Kdo je vrah? Nebo CO? Nevíme, a taky při dalších útocích umírají význační britští okultisté, i je nutno vyrazit pro pomoc směrem severním, dojet až k jezeru Loch Ness a vstoupiti do útrob pověstného domu Boleskine, kde chtěl - skutečný - Crowley i v reálu provést takzvaný Abramelinův rituál.
O něm sice mág mágů dle všeho pouze bohapustě kecal (a proč bych to říkal jinak), avšak Adams před nás předestře takové hrůzy, že na pouhé předstírání nadpřirozena zprvu nevěříme. Je tu dobře viditelná bytost, která je vaším dvojníkem, usedne k vašemu lůžku, svléká se, až je nahá, začne se zaživa okrajovat. To trvá tak dlouho, dokud nevidíte jen živoucí kostru, ale možná jste dávno předtím šílení...
Neličme však, co už je lépe napsáno mužem, jenž jest původním povoláním klaun. Přesto svede skvěle vyprávět a stvořil už několik science fiction a - dosud bohužel u nás nepřeložený - román Sherlock Holmes a armáda doktora Moreaua. Tady vycházel z H. G. Wellse – a česky mu už roku 2015 vyšla kniha Sherlock (2015), propagující stejnojmenný televizní seriál s Benedictem Cumberbathem. Ta není horor, ale Sherlock Holmes a boží dech ano. A snad mě neukřižujete a ani příliš nerozkrájíte, když teď prozradím, že jde o ten typ hororu, ve kterých se na konci vše vysvětlí zcela a totálně racionálně. Amen.
Guy Adams: Sherlock Holmes a boží dech. Přeložila Alžběta Vargová. DOBROVSKÝ. Praha 2020. 216 stran.
Článek připravil Ivo Fencl
Kam dál?
Přečtěte si další zajímavosti, originální články a objevte zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.