banner
banner

Horor je žánr, kde není moc zavedených autorů, říká Martin Štefko, nakladatel i spisovatel

Horor je žánr, kde není moc zavedených autorů, říká Martin Štefko, nakladatel i spisovatel
26.10.2020
Horor je žánr, kde není moc zavedených autorů, říká Martin Štefko, nakladatel i spisovatel

Jde člověk, který vydává horor, hlavou proti zdi, nebo dělá službu lidstvu? Výživný rozhovor s novým českým nakladatelem

Dalším hostem třetího kola našich vaniláckých rozhovorů bude Martin Štefko a tím také zabijeme dvě Brundlemouchy jednou ranou, jelikož je Martin jak nakladatel, tak i spisovatel. A co bychom to byli za fanoušky žánru, kdybychom nezpovídali člověka, který za poslední rok udělal v oblasti českého hororu obrovský kus práce?
 
Otázky, jaké to je být nakladatelem a zároveň spisovatelem, ti klást nebudu, to se tě jistě ptá každá, mým cílem bude, představit tě trochu jinak. Ale stejně, kde na to všechno bereš, sakra, čas?
Já už vlastně ani nevím... Práce, nakladatelství, psaní, rodina... Nějak se to daří spojit, ale už taky někdy musí něco ustoupit. Myslel jsem si jak v době covidové napíšu spoustu stránek. Nenapsal jsem skoro nic... Pět měsíců jsem nenapsal jediný řádek rozepsaného příběhu, což je pokračování knihy Mrtvé ženy. Naštěstí už jsem se do psaní zase pustil. Takže čas se někde vždycky najde, jen je to někdy na úkor jednoho či druhého.
 
Chtěl by ses někdy účastnit dětské soutěže ve vaření?
Ani omylem. Sledoval jsem dětského MasterChefa, ty děti by mi natrhly zadek.
 
Máš rád krev? V jakém stádiu?
Nejradši ve vlastních cévách, odkud se ji nikdo nesnaží dostat. Jinak ale na papíře nebo na filmovém plátně. A tam mi vůbec nevadí, když se v cévách nedrží, naopak.
 
Tvá knižní série Mrtví kráčí po zemi (recenze ZDE) je, světe div se, o zombíkách. Tedy, zombíci jsou u tebe nejoblíbenější představitelé z, řekněme, hororu?
Ano, myslím že ano. Měl jsem období, kdy jsem hodně holdoval upírům, ale u zombie se mi hned zalíbil ten přesah. Je to více sociální drama než horor, ale to neznamená, že jde horor do pozadí. Lze to spojit skvěle. Ale právě ten přesah, ta skutečnost, že někdy to vlastně ani horor být nemusí, se mi líbí. A pořád si myslím, že jdou i v zombie žánru udělat zajímavé věci, i když pro jiné mohou být zombie už vyčpělé.
 
Jaká je vůbec tvá představa o ideálním hororu?
U téhle otázky mě vždycky napadne takový příběh, který vzbuzuje mrazení. Horor je pro mě něco, u čeho mám trochu strach, jednoduše mi z toho běhá mráz po zádech. Není to o tom, že je v příběhu spousta hnusu, není to ani o tom, že jsou ve filmu lekačky, kde vás odpálí víc zvuk než cokoli jiného, ale je to o atmosféře. V psané podobě je docela těžké ji vytvořit, o to zajímavější je pak číst povídku či román, které to dovedou. V poslední době se mi tohle líbí u Lairda Barrona, který však atmosféru vytváří svým podivně bizarním způsobem, ale ta atmosféra tam prostě nechybí.
 
Jak bys chtěl zemřít?
O tom jsem vlastně nikdy nepřemýšlel, ale ať už to bude, jak chce, hlavně musím zůstat nějak vcelku, abych mohl být pohřbený do rakve. Rozhodně ne spálený, protože co když bych se jednou probudil, že jo. Takže nejlépe v klidu ve spánku, kdy se mi bude zdát o tom, jak jsem byl mladý a plný síly, no a pak se takový probudím v rakvi, ať už vlivem zombie apokalypsy, anebo prostě proto, že lidi přijdou na to, jak oživovat mrtvé.
 
Pil jsi někdy banánové daiquiri?
Nepil, ale klidně bych si dal, osobně mám raději jahodové nebo mangové. Ale dal bych si třeba levandulové nebo koriandrové.
 
Jak se jmenuje nejmenší rybník Jižních Čech?
Nějaká louže pod kostelem? Vážně netuším.
 
Jak bys přeložil své jméno do mandarínštiny?
Mading•si tè fu ke
 
No… Mně to ale stejně nedá… Tvé nakladatelství Golden Dog se prakticky striktně zaměřuje na okrajový žánr, na horor. V tom se přece nedají točit prachy. Ne v Česku. Proč jsi třeba nezačal vydávat Sudoku, tam se dá vydělat ranec?
Protože sudoku zvládne vydávat každý, ale vydávat hlavně horor... no, to už chce zarputilost, kterou v sobě asi mám. Horor je žánr, který miluji, a myslím si, že je škoda, že nemá v České republice své adekvátní místo. Snažím se to změnit, i když je to někdy celkem bolestivé. Ale knihy se mi daří vydávat, i když to zatím není moc rentabilní. Pořád ale doufám, že se to změní a lidé si k nám najdou cestu ve větším počtu a zjistí, že horor u nás existuje, že ho píšou i čeští autoři a že je hodně dobrý. A on je. A v neposlední řadě, vždycky jsem měl slabost pro okrajovější žánry, pro outsidery, protože tak vnímám i sebe. Tak prostě beru tak nějak přirozeně, že jsem si vybral zrovna horor.
 
Prý dáváš příležitost i začínajícím autorům, proč?
Protože začínající autor je každému u prdele. Alespoň ve chvíli, kdy nedělá něco, co má na první pohled komerční potenciál nebo nemá ty správné kamarády. A já chci vydávat autory proto, že si myslím, že jejich tvorba stojí za to. I když začínající autor... Mám tu Honzu Vojtíška nebo Petra Bočka, to jsou vlastně matadoři, povídek mají nespočet, ale hrozně mě těší, že jejich první román mohl vyjít právě u mě.
Horor je žánr, kde těch zavedených autorů moc není, takže stejně budu mít začínající autory, ať chci, či nechci. Já naštěstí chci. Je parádní začíst se do rukopisu od člověka, který nic nevydal, kterého ani neznám, a zjistit, že tohle je něco, co by rozhodně za vydání stálo. K publikaci teď chystám knihu pana Skály. Je to novinář s mnohaletou praxí, ale beletrii nikdy nevydal. Když jsem ale jeho rukopis četl, říkal jsem si, že tohle prostě vydat musím. A taková setkání – s lidmi i jejich tvorbou – jsou na vydávání skvělá. Když je to začínající autor, je to pak snad ještě více potěšující, protože u známého autora člověk nějakou tu kvalitu předpokládá a má laťku očekávání trochu jinde.
 
Kde se vidíš za dvanáct let?
Snad ne v té rakvi.
Jako nakladatel bych byl rád, kdyby Golden Dog byla funkční značka, kterou budou lidé vyhledávat a všechny knihy, co jsem doteď vydal, budou raritní kousky. Jako autor doufám, že si udržím tempo jedné vydané knihy ročně.
 
Jak se drsné okolnosti okolo čínského koronaviru dotkly vydávání knih ve tvém nakladatelství Golden Dog?
Překvapivě zajímavě. Nakladatelství se tenhle rok daří růst, jako se to nedařilo žádný předchozí rok. Nebudu lhát, mohou za to zajímavé projekty jako Linka 451 nebo Dračí Hlídka, k níž jsem se dostal jako slepý k houslím. Takže naštěstí aktuálně jsou ty dopady relativně malé, i když přece jen ty propady v prodejích vidět byly, hlavně v březnu a dubnu, což uškodilo Dítěti tmy, které by jinak mělo mnohem lepší prodeje.
 
Děláš si to sám? Myslím to vydávání knih…
Dělám... Teda vydávání knih ne, i když zaměstnance nemám. Kdybych na to byl sám, tak už jsem to dávno zabalil. Spolupracuji s poměrně velkým množstvím lidí, a to i ve chvíli, kdy do toho nepočítám samotné autory. Já se starám především o redaktorskou činnost, domlouvání s autory a dalšími lidmi, podepisování smluv, účetnictví, vyplácení, prostě takovou tu administrativu a k tomu marketing, podle čehož to taky vypadá... A to ani nemluvím o tom, že mám na starosti i obchod. Pořád tu jsou ale další lidé, bez kterých bych se neobešel.
Kromě autorů samotných, to je skvělý grafik, kterému nepochlebuji jen proto, že se mě v tomhle rozhovoru celou dobu na něco ptá, ale jednoduše proto, že dal Golden Dogu určitou konkrétní podobu, která je dle mého rozeznatelná. Nemusím se tak starat o grafickou stránku, ani sazbu, což je nesmírná úleva.
Spolupracuji s korektorkou, která mi ještě dává dobré redaktorské rady, pro každou knihu se snažím najít zajímavé ilustrátory, ať už pro obálku anebo i pro ilustrace vnitřní, Honza Vojtíšek a moje partnerka mi pomáhají na stánku, když máme akci, případně i s dalšími aspekty nakladatelství, třeba i ve smyslu jeho směřování. Takže ano, dělám toho hodně, ale rozhodně ne sám, externí spolupracovníky prostě potřebuji a jsem za ně nesmírně rád. A tímto jim všem, i když jsem je třeba nejmenoval přímo, děkuji.
 
Na co se tě ještě nikdy nikdo nezeptal a ty bys na to přitom strašně rád odpověděl?
Proč tak často rád dávám svým mužským postavám nadměrné přirození.
 
No, ptáčkové mi donesli, že hodláš v příštím roce překročit hranice našich luhů a hájů a vydáš hned dva americké autory, dva pojmy světového hororu, pravda?
Je to pravda. Chci lidem přinášet horor ve všech možných podobách a objevil jsem zajímavé autory, kteří by u nás asi jinak nevyšli. Je to horor a není to King, takže se jim bude jen těžko někdo věnovat. Chystám se vydat starší román Morta Castlea, Cizinci (The Strangers), abych představil ne až tak současný horor, který ale nic neztratil na tíživosti, a pak relativně nový román Monicy J. O’Rourke, Utrpění těla (Suffer the Flesh), což je asi nejdrsnější a nejbrutálnější autorka, jakou znám. Už dlouho mě nic tak nerozhodilo jako její texty. A myslím si, že tohle u nás chybí a své fanoušky to přitom má.
 
Vím, že ses na začátku kariéry nakladatele v rukopisech autorů netopil, ale už teď se to na tebe sype ze všech stran. A mnohé rukopisy neprojdou přes tvoji kátrovačku, proč?
Příběh mě musí zaujmout. Byl bych rád, kdyby mi chodily hlavně horory, ale to se neděje, takže mi chodí i fantasy, sci-fi, thrillery. Nebráním se tomu, pořád to jsou žánry, které bych rád vydával. Nehodnotím, jak je potenciální kniha komerčně rentabilní, jestli se mi finance rychle vrátí, musí to být prostě kniha, která mě při čtení něčím zaujme. Pokud mě nezaujme, má autor smůlu. Naštěstí tolik těch rukopisů ještě není, ale je pravda, že se začínají trochu hromadit...
 
Co bys tedy poradil autorům, kteří se obtěžovali a svůj vymazlený kus ti poslali a přesto pohořeli? Nebo jinak, čím nejvíce tě okouzlí neznámý autor ve svém poslaném díle?
Okouzlí mě tím, že mě dokáže zaujmout, že mě čtený text strne, že chci vědět, jak děj pokračuje, jak skončí. To mi mnohdy stačí k tomu, abych text přijal. Pravda, zatím se mi to stalo jen u jedné knihy, abych byl strhnutý, u těch ostatních jsem byl spokojený a říkal jsem si, že tohle je dost dobré na to, abych to vydal. A pokud rukopis nepřijmu... Může to být proto, že je žánrově hodně mimo, že je to třeba dost vyměklé, protože je asi podle dosavadní tvorby, kterou vydávám, zřejmé, že mám rád něco drsnějšího. Nechci být YA nakladatelem, chci vydávat čtení spíše pro dospělé. Takže moje odmítnutí neznamená, že kniha není dobrá, ale jako malý nakladatel nemůžu vydávat všechno, a tak si vybírám pečlivěji.
 
U Golden Dog právě vychází gamebook Dračí Hlídka. V tom mám trochu zmatek. Není to horor, není to ani beletrie. Jak je to možné?
Tohle byla jedna velká náhoda. Tvůrce hry Pavel Ondrusz mě oslovil, myslím si, že v tom měl trochu prsty Martin Bečvář z Fantasy Planet, no a nakonec jsme se dohodli. Nebyla to jednoduchá cesta, ale podařilo se hru vydat. A proč hra? No, je fantasy, takže tak nějak patří do toho, co chci vydávat, a pak jednoduše i proto, že společenské hry mě baví a raději vidím, jak si děti hrají touhle cestou, než aby seděli u nějaké zhovadilosti na PS nebo jiné konzoli.
 
Na jaké okrajové žánry máš ještě spadeno?
Hodě mě láká bizarro, protože to je taky žánr, který zde v podstatě není, i když pravda, už máme na trhu Mellicka, ale to je tak všechno. Petr Boček napsal zajímavou novelu – nebo je to krátký román? – Hřbitov trpaslíků, který se cestou bizarra trochu vydává. Pod Golden Dogem tahle kniha vyjde v příštím roce. Jinak mě hodně láká western a zase něco vydat v tomhle žánru, ale to jsou spíš takové libůstky, chci hlavně pokračovat v hororu a sem tam do toho přidat něco fantasy, něco sci-fi, něco thrilleru a něco dalšího, pokud mi to bude sedět ke stylu Golden Dogu a tomu, co bych sám rád četl.
 
No a to Sudoku? Fakt neplánuješ aspoň jeden díl?
Pokud by mě napadlo, jak to spojit s hororem, proč ne.
 
Díky za rozhovor, ještě poprosím tradičně o vzkaz spoře oděným fanynkám báječného světa Vanili.cz
Honza Vojtíšek zrovna píše porno román a přemýšlíme, že bychom ho doplnili nějakými fotkami, takže vyzývám spoře oděné fanynky báječného světa Vanili.cz, ať se nám se svými fotkami klidně ozvou.

- - -
Martina za doprovodu vytí vlků vyzpovídal Michal Březina



Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Pokud vás zajímají úspěšné projekty a hledáte články o inspirativních či slavných osobnostech, doporučujeme vám navštívit stránku dobré zprávy.


Líbil se vám článek? Šiřte nás dále!

Zveřejněte PR článek na online magazínu Vanili.cz!

Popkulturní magazín provozujeme již od roku 2006.

Mám zájem