Fantomasovy vynálezy, jeho původ a strašlivé zločiny

Fantomasovy vynálezy, jeho původ a strašlivé zločiny
19.03.2021

Hlavní tvůrce Fantomase předčasně odešel do ráje. A proč?

Se španělskou chřipkou, nebylo mu ještě ani čtyřicet. A sice měl víc než o deset let mladšího spoluautora, svého přítele Marcela Allaina, ale jedenáct pozdějších Allainových pokračování, navazujících na původních 32(!) románů téhle až vášnivě sehrané dvojice, už jednoduše nebylo pravým ořechovým. I navzdory tomu, že se pan Allain ještě předtím, než začal ve dvacátých letech pokračovat, oženil se Souvestrovou dlouholetou přítelkyní. Ta se, pravda, nejmenovala Helena.

Notoricky známé filmy let šedesátých Fantomas a Fantomas se zlobí sice našly místo v četných encyklopediích science fiction a někteří z nás brali Fantomasovu masku v dětství jako ryzí horor, ale dneska se u těch snímků spíš válíme smíchy. Aby taky ne. Plány bídáka oddělit Fandorovu hlavu od těla, aniž by umřela, působí poněkud samoúčelně a zařízení, s jehož pomocí můžete kohokoli zhypnotizovat a dostat pod svou vládu, vyvinuli netvorem unesení vědci prostě jen tak „bokem“ v jeho laboratořích! Komisař Juve posléze tuto pušku posléze upustí z letadla, zatímco pán světa prchá v létajícím voze, který až příliš asociuje vynálezy pana Bonda. Nu, nic. A všeobecně méně už se ví, že původní romány se až nebezpečně blíží tomu nejsurreálnějšímu hororu.

S vynálezy je to v nich, pravda, horší, i když aspoň jeden připomenu. Fantomas polapí na konci jednoho z příběhů novináře Fandora (zajímavé tu, mimochodem, je, že v knihách hysterčil vždy spíš Fandora a nikoli Juve!) a místo aby ho rovnou „odkrouhl“, jak to udělá s kdekým, zavěsí ho ze skály nad oceán. Poblíž umístí gigantickou lupu (jako z Verna) a nato už jen čeká, až paprsek slunce projde její čočkou. Vše má vypočítáno dokonale, a tak zesílený paprsek zasáhne lano a má je přepálit!

Osobně mě ovšem v dětství víc fascinovaly hrůzyplné scény z románu Fiakr noci. Titulní vůz jezdí Paříží a bývá po ruce, když je třeba přepravit tu či onu Fantomasovu oběť. Mrtvoly jsou dodávány výrobci koster, který je louhuje v sudech, a hrdina proplave ze dna Seiny (po kterém se majestátně a se svítící čelovkou prochází právě Fantomas) do této pitevně se podobající laboratoře. Potom už jen... Hrůza, hrůza, hrůza...

A nevyhnula se ani životu tvůrcovu. PIERRE SOUVESTRE zesnul bohužel na španělskou chřipku, a to 26. února 1914, kdy mu nebylo ještě ani čtyřicet. Původním povoláním byl advokát a spolu se svým mladším asistentem a přítelem (ba neprokazatelným milencem) Marcelem Allainem psal posléze ony poetické krváky do francouzského Matinu, avšak i na zakázku knižního vydavatelství. V letech 1911-1913 se tak z novin měsíc co měsíc vynořovalo 382 stran o věru tehdy ohromujícím Fantomasovi a... A některé ze třiceti dvou těch románů zkoumali v pařížských kavárnách zaujatě třeba i bratři Čapkové.

A filmovány pak byly již od roku 1913: https://www.youtube.com/watch?v=Os0YYbDXPMI.

Pierre Souvestre (nar. 1874) byl o celých jedenáct let starší než Marcel Allain - a vyšší. To ovšem nebyl „kumšt“: Allain byl pomenšího vzrůstu. A zatímco Pierre Souvestre je vzorem inspektora Juva, jeho kamarád není samozřejmě nikdo jiný nežli novinář Fandor, protože...

„Ať už spolu nebo odloučeni, žili jeden pro druhého,“ dočítáme se.

Prvně se v jedné knize vynořili už roku 1909, ale nebyl tu ještě Fantomas? Toho si zaplatila až jistá redakce a byl jím, jak ale nezvíme hned na první straně, vlastně jistý seržant Gurn, zrádce z búrské války. Tento muž měl asi pádné důvody, když dobojoval a slíbil, že o něm „zví celý svět“. Pak... Začalo masové vraždění. A i sériové. Fantomas navíc nebyl nikdy polapen. A četné vraždy byly brutální. 
V českém překladu se Fantomas prezentuje pod mnoha jmény a přízvisky. I jako Nepolapitelný Stín, Král zločinu, Génius, Král děsu, Netvor a Trýznitel, přičemž se „proteovsky mění“ a pod každou novou maskou pokaždé znova a znova se smíchem uniká svým věčným pronásledovatelům.

Jak se to vlastně stalo a stačila by ona zakázka? Sotva. A zcela první muž, jehož Marcel Allain obhajoval, taky stále měnit výraz. Dalším podnětem se stala hora nevyřešených zločinů, o níž referoval tisk. Oba kamarádí začali nadšeně psát a výsledné literární braky až kouzelně mísí román s tajemstvím s románem společenským, gotickým i krvavým. Jsou vzpomínkou na Tajností Paříže Eugena Suea i ozvuky skvělých děl Ponsona du Terrail (1829–1871), jehož slavný seriál o „Rocambolovi, knížeti katakomb“, se s Fantomasem dá srovnat. O vlivu Leblancova lupiče-gentlemana Lupina (zrozeného roku 1905) není snad třeba ani mluvit, byť tento elegán nikdy nevraždil. Fantomas ano.

Ví, že ho policie léta vytrvale hledá. Opravdová armáda špehů je mu neustále v patách, ale nedaří se jí setkat se s ním. Jeho obratnost je tak ohromující, že umí s dokonalou elegancí překazit jejich úklady, a má zvláštní schopnost brát na sebe podoby, které ani cvičené oko neprohlédne. V tom směru dosáhl geniality. Magnetizuje vzkvétající hlavní města svým zhoubným fluidem a uvádí je do letargie, v níž nejsou s to se víc kontrolovat. Uvádí metropole do stavu tím nebezpečnějšího, že o něm sama města neví. Dnes je v Madridu, zítra v Petrohradě, včera byl v Pekingu. Určit ale místo jeho pobytu přesně? Nemožno.

Tak není líčen Fantomas, ale už Lautréamontův (1846–1870) Maldoror, který je dalším z jeho vzorů. Na kterési monstrum „na pozadí“ se zkrátka svedou všechny atentáty a nerozřešené vraždy, to jenom Fantomas ukrývá doma za španělskou stěnou pravou Giocondu. Ten běs se šklíbí za vším a v literární zemi představuje vyšší trumf než zločinní doktoři Mabuse a Fu-Manchu i s profesorem Moriartym dohromady. I básník Apollinaire byl podle legendy anonymním spoluautorem ságy o Fantomasovi; a pokud snad ne? O Mistru hrůzy prokazatelně složil vysoce obdivnou báseň. Fantomase zobrazil i malíř Victor Brauner (1903–1966) a v letech 1917-1920 víckrát později tak nešťastný Josef Čapek. Snad čítal i tyto věty:

„Fantomas! Ach, vy jste Fantomas!“

Vtom se bouře rozběsnila s ještě větší zuřivostí a zlověstné burácení hromu se ozývalo stále častěji. Noc se stala temnější, déšť dopadal v daleko hustších proudech a vítr burácel bouřlivěji. Ubohá dívka znovu a znovu křičela, ale Trýznitel jako by se kochal jejím zmatkem: nespěchal s odpovědí. „Nuže ano!“řekl konečně. „Jsem Fantomas! Ten, po němž celý svět pátrá, ale jehož nikdo nespatřil, jehož nikdo nemůže poznat. Jsem Zločin! Jsem Noc! Nemám tvář, poněvadž noc a zločin ji taky nemají.“

„Slitování,“zašeptala.

„Fantomas – a slitování? Jak můžete pojit ta dvě slova?“

Přecházel v divém hněvu, bylo vidět, že jeho srdce se naplnilo hroznou nenávistí, sotva se ovládá a výbuch jeho apokalyptické zlosti bude strašný.

Obálky deseti česky vydaných svazků let 1929-1930 tvořil Jindřich Štyrský a jsou dnes ceněny vysoko. „Už surrealista Philippe Soupalt viděl ve Fantomasovi prototyp moderního románu,“ připomíná Jiří Opelík. „Cocteau postřehl jeho absurdní a skvělý lyrismus a kouzlu propadli kubističtí básníci, Cendrars i Jacob. Podle Lacassina obsahuje nepolapitelný Fantomas veškerou mytologii světa.“

Krokodýlí slzy stékaly Juvovi po tvářích vyhublých únavou a starostí, když zvolna slabikoval: „Fantomas! Ó, měl jsem ho v rukou. Sám jsem dal z knihovny vynést zlořečené křeslo, ve kterém byl!“ Nemohl dál, byla to pro něj smrtelná rána. Byl zničen. Klesl Fandorovi do náručě: opět ztroskotal u samého přístavu. Opět mu netvor unikl.

Vagualam! Naarboveck! Oba byli nepostižitelný Fantomas.

Což nedosáhne Juve nikdy pomsty?“

https://www.youtube.com/watch?v=o0V4rcb9DFI

Čte se to dobře, ne? Ale cyklus je nedokončen. Souvestre, jak řečeno, zemřel na španělskou chřipku a dalších jedenáct pokračování, jež osamělý Marcel Allain spáchal v letech 1926-1963, to naprosto nezachránilo.

Zato si přeživší novinář vzal roku 1926 za ženu Souvestrovu družku Henriettu Kitslerovou.

Přítele přežil o pětapadesát let a zemřel roku 1969. Celkem napsal i nadiktoval možná „jen“ čtyři sta, možná šest set románů, ale původní, staré kouzlo nemají; i lučme se slovy Josefa Čapka z Lelia (1917): Modrá noc se sklání jako tichý úsměv, ale přízraky nemohou spát. Po nábřeží bloudí Fantomas a on zase nemůže nalézt stín svého věrného pronásledovatele Juva, který ho očekává na druhé straně.

Noc i řeka znenáhla klesají do nekonečna a nemohou se nalézt v mrákotách rána, nemohou druh bez druha žít. Nadchází den a ještě se nesetkali a jen několikrát změnili přestrojení.

*

„Brutální vyzvánění nešťastníkem“ v jednom z víc než sto let starých filmů režiséra Louise Feuillada, tvůrce úplně první řady filmů s Fantomasem: https://www.youtube.com/watch?v=Rf86sXkdtOM.

Článek připravil Ivo Fencl



Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Pokud vás zajímají úspěšné projekty a hledáte články o inspirativních či slavných osobnostech, doporučujeme vám navštívit stránku JsmeUspesni.cz.