banner
banner

Antonín Kudláč o české porevoluční fantastice

Antonín Kudláč o české porevoluční fantastice
14.11.2016
Antonín Kudláč o české porevoluční fantastice

Antonín K. K. Kudláč (*1971) je jak českým spisovatelem (prezentujícím se, pravda, pseudonymně), tak aktivním kulturním antropologem s doktorátem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Působí na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice s odborným zaměřením na naše kulturní dějiny posledních dvou set let a teorii a dějiny populární literatury.

Po knihách Příběh(y) Volné myšlenky (2005) a Literatura přes palubu (2010) přichází s novou monografií Anatomie úžasu, kterou recenzovali Pavel Janáček a Petr Janeček a která je snad kupodivu teprve prvním tuzemským syntetickým pohledem na českou sci-fi a fantasy v jejich sociokulturních souvislostech a která se zabývá vznikem, strukturou i současnou podobou té subkultury, jejíž příslušníci bývají mnohdy ještě dnes vnímáni jako v mnohém asociální podivíni, přičemž dříve byla podobná recepce ještě markantnější.

Je to samozřejmě zavádějící pohled a ve skutečnosti se mezi nimi najde dost tvůrčích osobností, které jsou s to k obrazu svému skvěle upravit i četné artefakty krajin popu.

Skutečně žije komunita fanů populární fantastiky někde v poschodí mezi vysokou a nízkou kulturou? ptá se K. K. Kudláč. A kde je hranice mezi amatérem a profesionálem? Nebo je snad jen mytická?

Jak je to s oscilací mezi charakteristickou uzavřeností typického fana a mezi jeho komunikací s okolím? Jak vůbec nejtrefněji definovat samu populární kulturu? A jaké místo uvnitř této kultury má fantastika a jaké měl tento žánr vývojové tendence po roce 1990 a které jeho žánrové varianty vlastně po sametovém převratu převážily? Jaká je pozice fanoušků žánru v tzv. sociálním poli a které mediální formy aktivit fanů lze detekovat?

A jak je to vůbec s analogií mezi vývojem fandomu po roce 1989 a českým národním obrozením 19. století?

Ať už K. K. Kudláč podá na ty a další otázky jakékoli odpovědi ( anebo ať již je ponechává částečně otevřené), o jednom patrně sporu není; fandom je subkulturou typicky postmoderní.

Jakýmsi dovětkem uvnitř této přínosné práce je pak samostatná případová studie o tolkienovském fandomu u nás na stranách 157-187.

 

Upozorněme závěrem, že Kudláčovu knihu lze, i když jen do jisté míry, taky vnímat v návaznosti na deset let starého Průvodce paralelními světy od Aleše Langera (*1970), kteroužto publikaci ostatně Kudláč mnohokrát zmiňuje (a viz také Jmenný rejstřík), přičemž dotyčný průvodce bezesporu zůstává víc než jenom „nástinem“ vývoje české sci-fi v letech 1976-1993 (a vyšel z Langerovy diplomové práce, přičemž spoluautorem výsledného díla je na stranách 250-268 také Ondřej Neff).

Anatomie pocitu úžasu. Česká populární fantastika 1990-2012 v kulturním, sociálním a literárním kontextu. Vydal Host, Brno 2016. 224 stran. ISBN 978-80-7491-764-6

Ukázka

Samozřejmě, že zdaleka ne všechny charakteristické znaky obrozenecké společnosti nacházejí ve fandomu analogii. Mezi ty, které lze jen těžko u této subkultury odhalit, patří třeba silný lingvocentrismus české vlastenecké společnosti devatenáctého století, který se vyznačoval těsným spojením filologie s ideologickým hodnotovým žebříčkem, výraznou neologizací a etymologizací a zdůrazňováním myticko-sakrální funkce jazyka (jazyk jako „komunikace s předky“). Nic takového, pokud je mi známo, český fandom nezná. Bylo by možné uvažovat o specifické, nikoli výhradně jen komunikativní roli subkulturního jazyka („fanspeak“), to je ovšem rys typický pro subkultury obecně, takže srovnání v tomto ohledu značně pokulhává.

 

Mýtus národního obrození ostatně prošel v české kultuře dvacátého století určitou účelovou transformací v koncepci Zdeňka Nejedlého, který „aktualizoval“ některé prvky obrozenecké ideologie (ideál slovanství, hrozba německé agrese, lidovost, význačná úloha literatury...) a přiřkl v rámci socialistické kultury obrození funkci jak normativní (požadavky na současnost založené na dílčích aspektech tradice, ovšem zkresleně pojaté), tak zároveň adaptační (návrat k základům české lidové kultury, od nichž byl národ oddělen nejprve nadvládou buržoazie a poté nacismu). Tato varianta mýtu byla součástí dobové (oficiální) kultury i v době, kdy se rodil československý fandom; aniž bych podezříval fany, z vědomého přebírání idejí z prostředí, jemuž jistě nepřitakávali, vědomím tohoto faktu se poněkud narušuje jiný mýtus, totiž příběh o diskontinuitě české kultury dvacátého století zmíněný výše. Paralely fandomu a obrozenecké společnosti by mohly naopak prozrazovat jistou vnitřní kontinuitu.

Naskýtá se otázka, nakolik všechny tyto charakteristiky jsou obecnými rysy jakýchkoli sociokulturních celků a nakolik jde o skutečně záměrné navazování, respektive znovuvytváření či variování tradice, ale už samotný fakt, že o těchto paralelách vůbec někteří příslušníci dané subkultury uvažují jako o významných, svědčí o tom, že jde o mýtus pro identitu této subkultury určitým způsobem důležitý.

Ivo Fencl



Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce nejlepší filmy ke stažení. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Pokud vás zajímají úspěšné projekty a hledáte články o inspirativních osobnostech, doporučujeme vám navštívit stránky JsmeUspesni.cz.

Děkujeme, že jste navštívili stránky scifi a fantasy e-magazínu Vanili.cz. Mějte fantastický den a přijďte zas!

 

 

Navštivte sekci SCI-FI QUEST pro ortodoxní scifaře!

Vychutnejte si speciální rozhovory se speciálními hosty Michala Březiny.

Vstoupit