Zuzana Strachotová: Nepřežil by ani jednu podělanou vteřinu
08.08.2018
Rozhovor Michala Březiny s autorkou postapa Devět dní
Sympatická autorka má za sebou úspěšné vydání prvotiny Devět dní. Je to postapo a náramně dobře se to čte. O Zuzce víme, že má ráda bojová umění, PC hry a také anime. A určitě toho má ráda ještě hodně a to se právě pokusíme z ní jaksi vypáčit.
Co že ses vrhla rovnou na postapo? Nenapadlo tě napsat nejdřív něco o elfech?
Myslím, že by mě to od války fantasy vs. young adult stejně nezachránilo. Když už jít do rizikové kategorie, tak naplno. Příběh ke mně před šesti lety přišel sám a tehdy ani dystopie nebyly extra profláklé. Elfové musí počkat, jsou až ve čtvrtečním plánu, bod 34 hned po „naučit se portugalsky“.
Devět dní je nová kniha, a ačkoliv jsme ji už na Vanili.cz recenzovali, nebylo by na škodu, kdybys nám ji sama trochu představila, šlo by?
Ale samozřejmě. Anotaci najdete hned vedle obálky. Pokud má rád někdo detaily, může skočit na můj web. Hudební theme Jasona Stona je prostě pecka. Víc ze mě nedostanete, už takhle je moje prvotní zápletka stvořená k předsudkům, a navíc jsem ještě v kategorii Trojité smrti: 1) Je to postopo. 2) Je to český. 3) Je to od ženský…
Kdo všechno si na tvé knize smlsne především?
V zásadě spousta lidí, protože nedodržuju zavedené žánry. Oficiálně spadám pod scifi, podkategorií však do dystopie, půlka knihy je akční survival jízda s prvky military (kvůli jedné scéně jsem si musela pustit celý díl Beara Gryllse), pár lidí v tom vidělo thriller, syrové romantice se také nevyhneme. Ach ano! A také young adult osazenstvo. Nelibuju si v potocích krve a je tam muž a žena, takže to automaticky spadá do této kategorie též. Mám ale i čtenáře z armádních složek 50+ což mi dělá obrovskou radost.
Existuje film nebo kniha, ke kterému by se dalo Devět dní přirovnat?
U knihy upřímně nevím, slyšela jsem přirovnání k 1984 i Jiskře v popelu. Filmově mi nejvíc připomíná Equilibrium. Minimálně mám stejnou oblibu v rychlozabíjení přemoudřelých postav.
Jaký je vůbec tvůj nejoblíbenější sci-fi, resp. postapo film? Ale klidně napiš ten nejoblíbenější byť z jiného žánru. Něco s Jet Lim? Nějak to už zvládneme.
Tak tohle je teda podpásovka. Zbožňuju Hvězdnou bránu, na tomhle seriálu jsem vyrostla. Dokonce jsem se nechala stříhat na „Carterovou“. Pokud se dá brát Demolition man jako forma postapo, tak rozhodně toto je favorit. Šílené hlášky Simona Phoenixe v podání českého dabingu nebeatne nic.
Mohla bys pro nás porovnat nové Hvězdné války s těmi starými?
Nemohla, protože jsem nové války neviděla. Jsem jen střední fanoušek, tak mám odkoukáno pouze šest filmů.
Kdybys vládla mocné magii, zasáhla bys nějak do současného politického dění?
Zeptejte se na to otce Felebiuse.
Jak se ti spolupracovalo při přípravě knihy s redakcí Fantom Printu?
Úžasně. Fantom nějakým zázrakem přežil moje kafrání do úplně všeho a já doufám, že teď jejich stáji dělám čest.
Teď k tomu anime. Anime jsem nikdy nerozuměl, hentai možná... ale..., prostě ty omalovánky nechápu. Jak bys to představila, abych anime zcela propadl?
A co je na omalovánkách nepochopitelné? Nicméně vzhledem k tomu, že se na představování anime pořádají celé přednášky, nemyslím si, že to zvládnu v jednom odstavci. I když možná jo. Podívej se na Mononoke hime.
Film o mononukleóze jsem už viděl. Ale dál, jaké hry paříš nejraději?
PC hry dělím na dvě kategorie. Ty, které hraje někdo jiný (a já jsem schovaná pod dekou – outlast, amnesia, alien isolation, dead by daylight z pohledu survivala…) a ty co jsem sama schopná hrát (dead by daylight z pohledu killera, dragon age, mafia, heroes 3-4, atd). Jo a taky jsem závislá na onlinovce Forge of empires. Za šest let, co to hraju, si náš cech vydobyl na světě Cirgard pověst největšího ničitele a já pověst nejproklínanějšího obleháře. Takže pokud tento článek čte někdo z cechu ČSR: Nás se nezbavíte, pusinky. První místo není jen o počtu políček…
Když už jsi odbornice na Wing Chun, musím se tě zeptat na jedno – dlouhodobě řeším, zda by i zdatný wingčunista přepral karatistu, resp. deset karatistů, jako jsme mohli vidět ve filmu Yip man.
Dobré kung fu nerozlišuje bojový styl, věk nebo pohlaví. Musíte vidět, kdo ho používá. Hned zjistíte, jak se s ním bojuje. A ohledně počtu nepřátel. Je v tobě deset sebe samých?
Dvanáct. No, také jsem se o tobě dozvěděl, že prý nejraději čteš na eskalátorech... a co tam jako čteš? Výstražné cedulky?
Tak tohle ti, můj drahý, zůstane navždy utajeno.
Tak tohle ti, můj drahý, zůstane navždy utajeno.
Tento úkol je pro všechny stejný. Taková hra. Můžeš mi to totiž teď vrátit a dát mi fakt hnusnou otázku...
Ok. Četl jsi vůbec mou knihu, nebo děláš rozhovor jen tak naslepo?
Rozhovory dělám podle direktivy 68 250, ačkoliv nemám ani živé kuře, ani rabína. Ehm, ale popojedem. Když jsi psala těch Devět dní, co sis dávala do uší?
Do uší nic, ale na uši červená AKG sluchátka model Y50. Kompletní soundtrack bude dostupný na mém webu včetně čísel stránek odpovídajících daným scénám.
Co nejvíce láká lidi na postapokalyptických vizích?
Nuda? Touha po dobrodružství? Můj táta mi kdysi řekl: „Všichni řeší, jak přežít nukleární výbuch. Ale mnohem lepší je umřít při něm, než žít v tom světě po něm.“ To je zatracená pravda. Naše zhýčkané, rozmazlené zadky si ani za mák neumí představit, co by život v takovém světě znamenal. Když teď kluk/chlap vezme radši do ruky iphone, než aby šel na vojnu, řeší, zda má dostatečně kulaté brýle, bezdrátové pecky s indee kapelou v uších a správně načesaný plnovous… pak to celý vyblejskne na instáč… Nepřežil by ani jednu podělanou vteřinu. Pěkně doma v bezpečí je každý odvážný.
Přemýšlelas někdy, že bys napsala knihu, kde bude budoucnost zcela růžová?
Jak řekl Lee: „Lidé se nikdy nezmění.“ Všechno další o lidstvu shrnul již agent Smith. Z toho se odvíjí závěr, že napsat růžovou budoucnost je zhola nemožné. Koho by bavilo to číst. Lidé si libují v bolesti a sebemrskačství. Stejně je teď trendy nechat všechny postavy chcípnout.
Jak se vidíš za 30 let?
Vidět se můžu kdekoli, záleží, zda budu mít sílu toho dosáhnout.
Přihodíš k dobru nějakou svou zkušenost coby začínající autorka? Něco, z čeho by se mohli poučit další autoři na startovní metě?
Pište jen to, co sami chcete číst. Příběh není v hlavě, je v srdci. A bude takový, jaký si ho vysníte. Doslova a do písmene.
Díky za odpovědi, ale mám tu pro tebe ještě něco. Příště vyjde rozhovor s nakladatelem Robertem Pilchem a po tobě chci, aby ses dotyčného sama na něco zeptala. Jedná se o jakousi štafetu.
Považuješ eknihy za literární ocásek, nebo rovnocenného partnera tvořícího druhou stranu mince?
Díky, předám. V rámci této štafety jsem minule zpovídal redaktora Borise Hokra, a ten se tě ptá na toto: Cítíš se po napsání knihy naplněná, nebo prázdná, že tvůj život skončil?
Od obojího trochu. Nejtěžší je nechat své postavy jít dál. Bude mi po nich smutno. Třeba se ještě někdy potkáme, ale další příběh už klepe na dveře.
A konečně poslední otázka. Ta je tradiční. Jakým vzkazem na závěr bys oblažila spoře oděné čtenáře e-magazínu Vanili.cz?
Děkuji čtenářům, že mi věnovali čas přečtením alespoň kousku rozhovoru. Dneska jsem plná citátů, tak hodím ještě jeden na závěr. Před pár týdny jsem se setkala s komentářem jednoho uživatele na nějakou knihu. Zněl takto: „Život je příliš krátký na čtení divných knih“. A já nemohu než souhlasit. Dejte čas těm knihám, co za to stojí. Ať už je to pro vás cokoliv.
- - -
Autorku potrápil Michal Březina
Kam dál?
Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.