Zdeněk Řehák vydává scifi thriller Hra o nežádoucí

V dystopickém světě je třeba dodržovat pravidla Hry. Ale za jakou cenu?
Zdeněk Řehák přichází s napínavým a mrazivým sci-fi thrillerem Hra o nežádoucí

NAPLNO a S MAXIMÁLNÍM ÚSILÍM.

Blíže neurčená budoucnost, území známé jako Město, za jehož hranice se nikdo neodváží, aby se nevystavil nebezpečí útoku Tamtěch. Život lidí je ovládán Hrou, jejíž pravidla zná však jen hrstka vyvolených. Stereotyp naruší série brutálních vražd a v základech se otřese nejen klidný život obyvatel Města, ale i samotná Hra…

 

Zdeněk Řehák se do povědomí čtenářů fantastiky dostal v roce 2011 románem Štvanice, za nějž obdržel cenu Trifid nakladatelství Triton. O čtyři roky později přichází s dalším sci-fi příběhem, který je stejně jako debut zasazen do dystopického světa a obsahuje výrazné detektivní prvky. Čtenáři se mohou těšit na působivou a čtivou knihu s vybroušenou pointou a mrazivou atmosférou prostředí, kde vše podléhá striktnímu řádu a svoboda volby takřka zmizela…

 

 

Knihu můžete zakoupit v knihkupectvích, e-shopech a se slevou přímo na stránkách nakladatele

Anotace:

Nikdo už neví, jak a proč Hra vznikla. Vlastně ani to, že vůbec existuje. Lidé ve Městě žijí svým obvyklým životem. Pracují, baví se, milují, rodí se a umírají. Jejich život však podléhá striktnímu řádu, jenž brání tomu, aby se kdokoliv stal NEŽÁDOUCÍM. Každodenní rutinu ale naruší série brutálních vražd spjatých s temným tajemstvím. Mimořádný milostný příběh dvou mladých lidí, umocněný touhou vymanit se z krutého systému, povede ve svém důsledku k pochopení vzniku Hry a následnému odhalení vraha. Román v sobě spojuje nejen to nejlepší ze sci-fi, ale i z lékařských thrillerů.

UKÁZKA Z KNIHY HRA O NEŽÁDOUCÍ (Zdeněk Řehák)

Prolog

Když umíral starý Jarri Keikonen, útočili Tamti, ale on už poplašné sirény neslyšel. Zato se mu zřetelně vybavila mrazivá vůně zasněžených lesů tam doma, na severu. Vybavil se mu svistot větru, co prohání sypký sníh, a vybavilo se mu brebentění potůčku pod lávkou, kde zamrzal jen v těch největších mrazech. To všechno viděl před sebou tak jasně, jako by tam byl. To všechno viděl a současně mu stydly prsty u nohou a prsty na rukou.

A nos.

KDYŽ U NÁS MRZNE, MÁM VŽDYCKY STUDENÝ NOS, RUCE A PRSTY U NOHOU, usmál se Jarri Keikonen a maličký Zachariáš Adam se zeptal matky:

„Proč se směje dědeček, mami?“

„Protože je šťastný, Adame.“

„A proč je šťastný?“

„Protože pracoval vždy Naplno a s Maximálním úsilím, Zachariáši Adame,“ řekl otec Zachariáš Keikonen a otřel dědu Keikonenovi pot z čela. Víc udělat nemohl, i když byl lékař.

„Sníh,“ zamumlal děd Keikonen a už nevěděl nic o tom, co se děje v okolí. Už byl sám se skučením větru, s tím sílícím mrazem a sněhem, který padal shůry a studil za krkem. A proč? Protože si jako vždycky zapomněl zapnout košili. A proč? Protože mu u krku chyběl knoflíček.

ZATRACENÝ KNOFLÍČEK. JAK TO, ŽE JEJ GERTA NEPŘIŠILA?

„Sníh,“ řekl ještě jednou, zřetelně a procítěně a pak už neřekl nic.

„Co je to sníh, mami?“ Zeptal se malý Zachariáš Adam.

„To je něco, co se dědovi zdálo, synku,“ řekl táta Zachariáš Keikonen a chytil maminku Martu Keikonen za ruku. A maličký Zachariáš Adam si navždycky zasunul do paměti to podivné slovo SNÍH.

A taky to, jak otec plakal. Protože maličký Adam svého otce dosud ještě nikdy plakat neviděl.

 

KNIHA I: POPRAVA NEVINNÉHO

1.

Tuhle noc poplašné sirény probudily Zachariáše Adama celkem čtyřikrát. Jejich postupně stoupající odporně jektavý tón signalizoval začátek útoku Tamtěch, zhruba hodinu poté se tentýž tón kvílivě snesl z výšin dolů, postupně slábl do ztracena, čímž oznámil Městu konec stavu ohrožení. První signál znamenal pro všechny obyvatele Města povinnost zablokovat vstup do svých bytových buněk či rodinných bytů a pro Ochranu Města to byl povel k rychlému zaujetí bojového postavení na červené linii. Druhý signál znamenal pro každého jedince povinnost oznámit centrále přes osobní identit bezkontaktní stav, nedošlo-li ke kontaktu s útočníky, a pro Ochranu Města pohov.

 

Tuto noc tedy Adam dvakrát zablokoval a dvakrát odblokoval vstup do své bytové buňky a následně dvakrát vyslal signál centrále. Ochrana se ovšem proběhla čtyřikrát. Tam, zpět, tam a zase zpět. V plné zbroji dosti značný fyzický výkon. Od doby, kdy zemřel děd Keikonen, bylo těch útoků bezpočetně, ale nikdy nebyly tak časté jako v poslední době. Nikdy nebyly dvakrát za sebou za jedinou noc. Parchanti. Jak asi vypadají, pomyslel si Zachariáš Adam a vybavil se mu obrovský vyschlý dráp vystavený ve vitríně v Síni slávy, jediný prokazatelný úspěch statečné Ochrany Města. Do hajzlu s bestiemi. I se sirénami.

 

Zachariáš Adam opět usnul a k ránu se mu zdálo o San-li a o nich. Chránil ji svým tělem a oháněl se proti nim velkým kontaktním obuškem. Oni na oplátku pištěli a snažili se ho zasáhnout těmi ostrými drápy mohutných předních pracek. Jak se tak po Adamovi natahovali, měli anonymní, prázdné, temné tváře, z nichž hladově svítily žluté duhovky se středovými černými úzkými zornicemi.

 

Když zazněl bzučák centrálního buzení, cítil se Adam strašlivě unavený a bezděky se mu vybavila rána jeho dětství, kdy ještě bydlel v rodinném bytě společně s rodiči a kdy nechtěl vstávat. Tenkrát jej matka Marta Keikonen tahala z postele do chladu a zlobila jej:

 

„Vstávej, Adame Zachariáši!“

 

V tu chvíli myslel, že nemá matku rád, že nemá rád ráno, chlad a zvuky z okolí. Vztekal se, a seč mu síly stačily, zavrtával se do hlubin vyhřátého spacího vaku, zatímco jej v něm matka lovila a píchala do něj prstem. Křičívali u toho z plna hrdla a smáli se, a když jej matka konečně vydolovala ven a přivinula jej do svého měkkého a horkého náručí, byl malý Adam připravený prožít den podle pravidel, tedy

 

NAPLNO

a

S MAXIMÁLNÍM ÚSILÍM.

 

Jenže to už je strašně dávno, dvaadvacet let od samého počátku. Ted už Adama několik let

ráno nebudí matka, ale centrální buzení. Hned po jeho zvuku se začínají celé koleje hýbat, kolem dokola se všichni protahují, prdí, zívají a při tom naráží do tenkých přepážek osobních buněk, což při rozměrech dva metry deset krát sto dvacet krát sto padesát centimetrů ani jinak nejde. Už aby Městská rada vzala na vědomí žádost, kterou jsme společně se San-Li nedávno podali, napadlo Adama. Je na čase, aby Rada schválila její zplnoletění. Pak budou konečně moci mít potomka a Město jim přidělí krásný společný rodinný byt s toaletou, sprchovým koutem a všemi náležitostmi, které k němu patří. Vlastně je to chytře vymyšleno. Někteří jedinci jsou ochotni v zájmu získání rodinného bytu udělat vše, dokonce se i starat o něco tak náročného, jako je dítě. Adam se vysoukal ze spacího vaku, rozevřel jej, aby vyvětral, z bočního věšáku sejmul pracovní kombinézu bleděmodré barvy Fakulty všeobecného lékařství a zručně si ji vsedě natáhl. Pak rozevřel vstup do buňky, vysoukal se z ní nohama napřed, zachytil se po paměti generacemi dlaní vyhlazené vodící tyče a sjel po ní tři metry dolů, kde pružně došlápl na podlahu spojovací chodby.

 

Zaznamenal, že se ze sousedních buněk škrábou další svobodní spolubydlící, ale nezdržoval se jejich sledováním, protože každé zbytečné prodlení pak znamenalo větší tlačenici při ranní hygieně.

 

Adam hbitě vyrazil ke společným toaletám. Snažil se nevnímat šťouchance od těch, kteří běželi vedle něj, a všudypřítomný chlad, který mu působil nepříjemné mrazení mezi lopatkami.

---

Štítky:

---

Kam dál?

Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.