Zbloudilá střela se zahryzne do vaší knihovny

„Den vstává, volám: sláva,
malej muž si strčil ruku za kabát,
volám: sláva, císař mává,
udeř do bubnů, smrt se mě bude bát.“

Město, kde Artur a Bára žijí, se chystá na rekonstrukci Bitvy tří císařů.  Každý rok je to stejné. Na pláni za městem se sejdou stovky fanoušků historických bitev, navléknou se do uniforem rakouských, ruských a francouzských vojáků a snaží se věrně ukázat, jak slavná bitva, kterou roku 1805 svedli největší vojevůdci Evropy, mohla probíhat. No a tomu nadšeně přihlíží nejen rodiče a děti nadšených vojáků, ale i hosté z Prahy, a dokonce i ze zahraničí.

Pro obyvatele města je to veliká událost, a tak není divu, že se bitvy účastní i mnozí tatínkové a maminky Arturových a Bářiných spolužáků. Ve víru příprav na slavnou bitvu naši mladí agenti dokonce málem zapomenou i na příšerné obědy ve školní jídelně. A ty jsou tak strašné, že by je nepozřel ani otrlý granátník Napoleonova vojska. A to už je co říct.

„Druhého prosince, rok osmnátset pět,
má Francie mi šetří na pomník,
nápis není vůbec novej, zná ho celej svět:
Tady odpočívá čadskej granátník.“

Každá rekonstrukce bitvy (a je jedno jestli jde o Bitvu pěti armád, nebo Bitvu tří císařů) podléhá přísným bezpečnostním pravidlům To je jasné i slepému válečnému veteránovi.
 

Takže když během rekonstrukce té naší, klesne v tratolišti krve k zemi oblíbený kuchař a restauratér pan Vomáčka (takto otec Arturova a Bářina spolužáka), smrdí to ne připálenou omáčkou, ale zločinem. A Bára s Arturem díky moderním technologiím jistě odhalí, že tohle nebyla jen pouhá nešťastná náhoda.

Jiří a Klára se s ničím moc nemažou. V první kapitole v rychlosti shrnou, jak se Artur dostal do města, k Báře a oba pak následně k Šerlokovi a vybavení, kterým disponuje tajemný pan Vrchota. (To, kdyby snad, nedej James Bond, čtenář nastoupil do tohohle rychlíku až teď u třetího vagonu) a pak už to frčí.

Město žije přípravami na rekonstrukci bitvy a Artur s Bárou nám v pár kapitolách krásně představí, co to všechno obnáší. (No dobře Artur a Bára ne, spíš Jiří a Klára). No a pak tu máme samotnou bitvu, a to je teda něco. Fakt nebyl problém si představit, jaké to je, se takové akce zúčastnit, a to nejen jako divák, ale jako řadový voják. Ta atmosféra z řádků přímo sálá.

Pravda, k samotnému zločinu dojde skoro až na začátku poslední třetiny knihy. Ale to vůbec nevadí. Následné pátrání po střelci je svižné a napínavé, ostatně jako to bylo i u předešlých případů Tajné dvojky. Že o oba hlavní hrdiny bude mít čtenář strach, je nasnadě.

Pro mě jako rodiče byl pak příjemným výchovným bonusem Vrchotův závěrečný apel na oba hlavní hrdiny.

K Tajné dvojce již neodmyslitelně patří ilustrace Viktora Svobody a úkoly pro mladé agenty.

K tomu prvnímu nemám moc co dodat. Ilustrace se drží na stejně kvalitní úrovni jako i u předchozích dílů. Naopak mi připadá, že obrázky u úkolů jsou dokonce o Šerlokův chlup přehlednější než ve Zločinu mezi dinosaury.

Úkoly pro mladé agenty připadají pro věkovou kategorii, které je kniha určena, šité na míru. Zároveň oceňuji dobrý poměr v jejich tématech. Zdaleka ne všechny se zabývají válečnictvím, a to je moc dobře.

Musím říct, že mi sice není deset nebo jedenáct (pro takové kluky a holky nestor české fantastiky a autorka bezvadných knížek pro mládež totiž Tajnou dvojku stvořili), ale knihu jsem zhltnul za dva večery a náramně si na ní pošmákl. A to nejsem žádný militantní vegetarián.

„Vlast bude milovat ty, co ji proslaví,
dámy v salónech to k pláči dojímá,
strach mě zebe, k nebi zdvihám oči bolavý,
barvu krve slunce při úsvitu má.“

V recenzi byl použit text písně Slavkov kapely Poutníci.

INFO: Jiří Walker Procházka & Klára Smolíková

Tajná dvojka A+ B: Zbloudilá střela

Fragment 2017

95%

- - -

Pro Vanili.cz napsal Jan Procházka