Vždy překvapující Harlan Ellison. 23 majstrštyků
A máme ho zde dík Argu zas. Neuvěřitelného Harlana Ellisona (1934-2018). Ale... BACHA! V dřeni toho, co psal, je naopak cosi zcela uvěřitelného.
„Každý máme jen omezenou zásobu lásky.“ Ellison.
„Když už nejste nebezpeční, říkají vám šťoura. Mně se slovo REBEL líbí víc.“ Týž.
A máme ho zde dík Argu zas. Neuvěřitelného. Harlana Ellisona (1934-2018). Pozor ale. Ve dřeni toho, co psal, naopak zcela uvěřitelného.
Jako scenárista se židovský povídkář Ellison podílel na původních seriálech Star Trek, Člověk z U. N. C. L. E., Route 66, Hodina Alfreda Hitchocka nebo Krajní meze. A posléze dokonce na slavném filmu Terminátor (1984), byť pouze nápadem na úvodní sekvence. Každopádně byl oblíbeným spisovatelem dětství režiséra Jamese Camerona.
Jako editor dal kdysi dohromady antologii Nebezpečné vize (1967), památník na samém úpatí Nové vlny (science fiction), a jako komplikovaný muž, avšak brilantní vypravěč – odstřelující beze skrupulí veškerá tabu a šokující úplně záměrně – přichází do Čech roku 2020 s objemnou bichlí plnou magického realismu a zvanou trefně Vrchol vulkánu. „V americké literatuře nikdo takový nebyl - a ani nebude,“ ví už na přebalu Stephen King. „Naštvaný, zábavný, výmluvný, obrovsky nadaný.“ I když...
„Bez nervové nemoci není velkého umělce,“ podotýká Proust a sporu není, že Ellisona brzdily deprese. Naštěstí ne stále a ještě roku 1956 uměl prodat sto povídek. V tom jediném roce. Ale ne všechny byly, připomeňme, z ranku sci-fi. Naštěstí pro nás nato Harlan vykročil jediným správným směrem (asi jednoduše musel, když nápady překypoval), a jelikož byl také čtenář, nakonec doma žil - kromě své ženy Susan - s nějakým čtvrt milionem knih a komiksů. Na jeho psaní se to kladně odrazilo.
A spektrum naší knihy? Startuje ho slavný text „Kaj se, Harlekýne!“ řekl Tiktátor, který dostal Huga i Nebulu (1966) a myšlenkově vychází z Thoreauovy Občanské neposlušnosti, z románu 1984 i z Greenova - lehce sporného - výroku, že spisovatel vždy má být pískem v soukolí státu. – Tento úvodní příběh nás vnáší do šíleného dystopického světa, kde samozřejmý Tiktátorův úřad může kdykoli vymazat vaši „kardiodestičku“ a tím vás vypnout. Povídka je zhuštěným románem a působí asi tak, jako by Bradbury psal 451 stupňů Fahrenheita co short-story. Hrdina připomíná Jokera, ale je Batman a nechce si nechat líbit zlovolný vesmír. Nešílí, ale nenachází, tak jako autor, klid. A tento Harlekýn, vlastním jménem Everett Marm, je ve své zemi zločincem, avšak prvořadým důvodem jeho vypnutí se má stát to, že dobře nehospodařil s časem - a „opozdil se“. Takřka o 64 let.
Ellisonův už klasický příběh bohužel ve své podstatě ilustruje pouhou realitu, kde se VĚTŠINA vždycky radši anebo ráda podvolí a přizpůsobí.
Hned další próza Nemám ústa a musím křičet (Hugo 1968) je o vězních uvnitř počítače a kruté pozvolnosti jejich umučování. Zatímco tvůrci universa jsou prachem, uvnitř pokračuje strašidelně pozdržovaná genocida a „Jedinečný spojenecký makropočítač“ byl sice znám pod zkratkou JMS, ale bohužel se uvnitř rozvinulo nenávistné vědomí. Zkratka nově znamená „Jízlivý sadistický moloch“. Vznikl v důsledku třetí světové války a stal se Bohem-sadistou. Bytůstky ve vlastních útrobách nenávidí absolutně a mstí se za to, že jej vyrobili. Zatímco ještě na začátku text připomíná mnoha prvky sekvence Aldissova románu Nonstop, ve finále je to horor přepěchovaný kafkovskou bezvýchodností.
Bestie, která řvala láskou v srdci světa (Hugo 1969) je typickou Ellisonovou provokací, kde hned první květy vět předestřou dvousetnásobnou vraždu: dětí, mužů, žen. Pachatel? Will Sterog. Otrávil totiž přípravkem na hubení hmyzu lahve s ranním mlékem před domy; nato odpálí letadlo, jen aby zbavil rakovinného utrpení jednu ze svých tet, a ve třetím odstavci povídky už masakruje lidi na stadionu samopalem M3. A po smrti? Dočká se přesto - prazvláštní - sochy - s ještě prazvláštnějším výrazem v obličeji. Zví pak, že je tradicí budovat – i když v jiné galaxii - podobné monumenty. On sám ovšem byl „vydrénován“, nenávisti zbaven. Sama nenávist ale zůstala - a „čtvrtá světová“ bude následek.
Zatímco Kluk a jeho pes (Nebula 1970 za nejlepší novelu) se stal roku 1975 podkladem dystopického filmu, který získal Huga, Bazilišek byl nejlepší povídkou již roku 1972 (cena Locus) a lze ho chápat i prostě: jako alegorii hrůz vietnamské války. Muž, který cosi podobného tomu peklu přežil, se bez očí vrací do USA, ale milovaná se před ním uzavírá. Je vdána za jeho bývalého kamaráda a i proto „přichází“ skutečný - a zároveň snad snový - BAZILIŠEK. Ale přichází, aby veterána stejně neuchránil. Lid se totiž zachová „jako ve filmu o lovu na netvora“ a vyhrává. Jistě. Žilo vícero vojáků, které stihl amok po návratu z Vietnamu a ne nadarmo vznikl pak Rambo. Ale jen Harlan Ellison dokázal zhustit podstatu všeho do patnácti stran!
Vydán napospas větru a vlnám poblíž ostrůvků Langerhansových; 38 stupňů 54 minut severní šířky, 77 stupňů 00 minut 13 vteřin západní délky: tak se jmenuje další próza, která shrábla dalšího Huga. I cenu Locus (1975). Outsider tu zareaguje na inzerát, aniž tuší, že dle zeměpisných souřadnic hledá taky vlastní duši. Zprvu se parafrázuje Frankenstein (který později inspiruje i třeba Stephena Kinga - k Revivalu), pak ovšem autor sofistikovaně koketuje s filmy Neuvěřitelně se zmenšující muž a Fantastická cesta. A co si sami myslíte? Lze stvořit milionkrát menší kopii člověka a vklínit ji i se znalostmi do jiné bytosti? Víte, určitě ano; a sledujme tedy detailní líčení sestupu do vlastního pupku a pouti miniaturizovaného muže tělem. A za vším hledej ženu, a tak... „Chci, abys stvořil jejího liliputa, jako jsi stvořil mého, a poslal ji za ním.“
Jeffinovi je pět (Hugo, Locus i Nebula 1978). Autobiograficky působící povídka o dětství, ale především příběh titulního Jeffina, který mentálně navždy uvízl ve věku pěti let. Je tak pomyslným mimozemšťan - a bývá ostrakizován. Jen vypravěč příběhu zůstává ještě jeho kamarádem. Povídka je natolik nabita odkazy na pop-kulturu, kterou právě dětské duše milují, že by nic podobného nedokázal napsat ani zmíněný už S. King, jinak popový idol a fanda. Staré filmy, dřevní komiksy, ba rozhlasový Kapitán Půlnoc. Zmiňováni jsou i spisovatelé jako Kuttner, Weinbaum, Howard a Burroughs, umíněn je film Zničený muž podle Besterova románu. A Jeffino? Kouká jednou i na 33 televizí naráz.
Působivostí dosáhne Ellison takřka účinku Růží pro Algernon.
Počítám, jak zvon odbíjí čas. Nejlepší povídka roku 1979 (Locus) je uvedena dvanáctým sonetem Williama Shakespeara a začíná jako příběh putování do Skotska, půjde však o putování časem a hrdinové se stanou oběťmi tzv. zákona zachování času. Jak se ukazuje, vesmír totiž časem „neplýtvá“. Čas je „přečerpáván“ a recyklován. Entropická rovnováha musí totiž vydržet, a protože hlavní hrdina promarnil život, odlétaly od něj po celý ten marný a zbytečný čas nepoužité „chronony“. Až se nakonec jejich tah stal nepřekonatelným, i byl tento lenivec stržen do prostor, kde uzří nejednu podivuhodnost. „Kol zrovna plynulo potopení Titaniku,“ čteme třeba, ale potká i ženu – s podobným osudem - a dík tomu, že se zamilují (a nemarní tedy prý už čas), stanou se cizorodostmi. Z předpeklí jsou vypuzeni.
Džin, protřepat, nemíchat. Nejlepší noveleta roku 1983 (Locus). Tato povídka se odráží od Magického krámku, příběhu H. G. Wellse, i od legendy o džinech z láhve. Ale především od Muže, který dokázal činit zázraky. Další Wellsovy povídky. A situaci s možností vykouzlit si cokoli (a jakoukoli situaci) Ellison přivádí logicky až k absurdnu. Jak se totiž vyjevuje, dost hloupé je být majitel lampy a nevědět, že jednou bude vynalezen i otvírák na konzervy, který... Ano, který džina osvobodí.
Vynikající příběh Účel REM spánku se pak stal po právu nejlepší noveletou roku 1989 (Locus). Hrdina se ocitá ve skupině lidí, podle jejichž názoru bychom se měli rozpomínat na vlastní sny. A ne ty příběhy prozřením ztrácet kdesi v hlubinách pamětí. Podle uskutečněných pokusů ovšem naopak sníme, abychom zapomínali: asi jako když se „přes noc uklízí v kanceláři“. A rozpomínání se na sny? Je pro mozek pouze kontraproduktivní.
Hrdina této povídky vstoupí posléze až do kolonie různě postižených lidí - a odhaluje mezi nimi bytosti absorbující choroby jiných. A REM? Není nad REM! Rozrušuje totiž vše, co nás děsí, a mottem kompletní Ellisonovy povídky jsou slova jistého Johna Ciardiho: „Člověk je tím, co dělá se svým zaujetím.“
Muž, který dovezl veslicí na břeh Kryštofa Kolumba je pak povídkou, již roku 1993 vybrali do antologie The Best American Short Stories. Hrdina tu vstupuje do bezpočtu osobností a kupříkladu 24. 10. odhalí novinám Kennedyho vraha, jímž je žena. Patrně stála za plotem na travnatém návrší v Dallasu a jmenovala se Marylin Monroe. Ale neuvěřil tomu nikdy nikdo, i když před sebevraždou napsala přiznání.
26. 10. téhož roku pak hrdina zničí i poslední zbytek důkazů, které by vedly k odhalení zmizení Amelie Earhartové, Ambrose Bierce, Benjamina Bathursta či dokonce Jimmyho Hoffy. „A kosti umyl a umístil ve vitríně raných amerických artefaktů.“ A Kolumbus? Skutečně ho převezl od lodi při jeho osudovém kroku. Ale „35. října“ jej „Ústředí“ informuje, že si moc užíval, i je odvolán z funkce. „A agregát zastavili“ a hrdinu pokárali, že si drze říkal Leventis alias Radosti ze života plný.
Mefisto z onyxu je příběh připsaný Robertu Blochovi a nejlepší novela roku 1993. Obdržela i cenu Brama Stokera. Plyne z ní, že máme být sami sebou, ale nedopadne dobře. Tak nedopadá ani to, když vklouzneme do jiného člověka, byť - zdánlivě - sebelepšího.
Příběh Mefista z onyxu je ale ještě děsivější a o mnohonásobném vrahovi. Hrdina si s ním míří popovídat (asi jako to činíval s masovými vrahy Truman Capote, než si sedli na křeslo) a má tu výhodu, že je s to vidět lidem do hlavy. U vraha zjistí, že je nevinen! Jenže to ještě ani zdaleka není celé a fakticky dojde na cosi jako souboj dvou telepatů
Můžete mít jiný názor, ale tato povídka možná představuje i absolutní vrchol knihy. A 56 ověřených, odporných vražd přece jen tak nevyzmizíkujete z povrchu planetky Země, ne?
A co když je telepat i vrah a náhle se zdá, že vše bylo úplně obráceně? A měli jsme vůbec co do činění se spolehlivým vypravěčem?
Vrchol vulkánu: Oceněné povídky Harlana Ellisona. Přeložili Jakub Němeček, Richard Podaný, Robert Tschorn a (autor doslovu) Viktor Janiš. Odpovědný redaktor Martin Šust. Jazykoví redaktoři: Viktor Janiš a Richard Podaný. Argo. Praha 2020. 512 stranČlánek připravil Ivo Fencl
Kam dál?
Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.