Taje hradu v Karpatech podle Jiřího Brdečky
Historie je to místy až kuriózní a překvapivá.
Jiří Brdečka (1917-1982) se podílel na celkem sto čtrnácti filmech, počítáme-li v to i devět dosud nerealizovaných scénářů. Onu sumu prvořadě představuje 64 filmů animovaných, ale i 31 filmů hraných. Z nich je všeobecně známa „trilogie“ Limonádový Joe (1964), Adéla ještě nevečeřela (1977) a Tajemství hradu v Karpatech (1983). Zatímco scénář prostřední z těchto komedií knižně doposud nevyšel, Limonádový Joe se v té formě objevil jako komentovaná publikace už v roce 1990. A nyní, respektive roku 2018, jej následuje taktéž knižní vydání scénáře Tajemství hradu v Karpatech.
Před ten je předsunut poutavý text spisovatelky Terezy Brdečkové o okolnostech vzniku snímku a následují tři dobové rozhovory s autory. Pointou publikace je studie Lukáše Skupy Rozesmát je málo! o České filmové komedii v etapě „oživení“ normalizační kinematografie. Autor si zde vytkl věru nelehký úkol definovat „základní situace“ někdejší veseloherní produkce a to, jak si stála ve „vnitřních strukturách kinematografie“, proč byla vnímána jako důležitá a jakou roli jí přisuzovala tehdejší dramaturgie a distribuce.
Poté, co Skupa analyzuje předpoklady pro zintenzivnění komediální produkce těch let, pokouší se odhalit, jaké nároky byly na tvorbu kladeny a který typ komedií se dlouhodoběji preferoval. Až nás konečně zavede i na exkurzi do obou barrandovských dramaturgických skupin a na příkladu tvorby Petra Schulhoffa a Oldřicha Lipského představí dva typy veseloher, které v daném období zažily svůj vrchol a z nichž se dají vyvodit obecnější závěry o žánru české komedie druhé poloviny sedmdesátých a první poloviny osmdesátých let.
Historie je to místy až kuriózní a překvapivá. Spatříme i faksimile textu o cílech nové dramaturgie. Ten je datován 7. 6. 1971 a autorem je ústřední dramaturg a ředitel Filmového studia Barrandov Ludvík Toman, muž disponující širokou škálou pravomocí (ba dnes až neuvěřitelnou). Zasahoval do skladby dramaturgických skupin, schvaloval scénáře, schvaloval i filmové kopie před jejich dokončením, kontroloval také složení filmových štábů, a to od režisérů až po herecké představitele a... Zkrátka a dobře, měl neomezenou moc. Přesto či právě proto i on občas vyslovil až neuvěřitelný soud: tak například zcela smetl hornickou komedii Parta hic.
Geneze Brdečkovy „parodické“ trilogie ovšem dalece předcházela tuhle éru, i když... Týká se to vlastně jen Limonádového Joea. Oba následující filmy už do Tomanova času spadají a ledacos je spojuje.
Jak Tereza Brdečková dále konstatuje, humorná adaptace Vernova románu sice byla ve své době spíše zklamáním, a to zvlášť ve srovnání s Adélou, nicméně se stala jakýmsi postmoderním zázrakem. A dnes je Tajemství hradu v Karpatech dokonce kultem. Sama Tereza Brdečková tento kult poprvé intenzivně zažila během promítání na Letní filmové škole v Uherském Hradišti roku 2004. A co se tehdy dělo? Mladí se smáli už předem, uměli „svůj“ film zpaměti, a jak se ukazovalo, mnozí jej viděli už nesčetněkrát. „Co se v roce 1980 jevilo jako toporné, bylo najednou k popukání;“ píše dcera tvůrce. „Co bylo dřív přehnané, bylo přesně tak akorát; pimprlový charakter postav, který v roce 1981 působil rozpačitě, byl najednou uměleckým výrazem.“
Z materiálů na lezených v „Archivu Barrandov Studia“ plyne, že záměr adaptovat Vernův (sporně) vědeckofantastický román Tajemný hrad v Karpatech studio pojalo už roku 1966, ale zůstal jen záložním, spícím projektem, a teprve když se - koncem roku 1979 - na Barrandově uvolnila kapacita (který film „na rok 1980“ tenkrát vypadl z plánu výroby, se však od Terezy Brdečkové nedovíme), bylo možné, ne-li nutné proluku zaplnit, a to co nejrychleji. Není přitom vyloučeno, že s nápadem udělat z pochmurného až „gotického“ příběhu komedii, přišel dramaturg Vladimír Bor, proslulý to recesista.
Anebo to napadlo Brdečku? Kdo ví. Ale prokazatelně litoval. Když si totiž román přečetl, s hrůzou zjistil, že nenáleží k nejlepším Vernovým dílům a neskýtá příliš materiálu pro únosný scénář. A bylo pozdě. Brdečka přesto dělal, co mohl, a vyhrál si například s lidovým dialektem. Avšak byla to již úplně jiná práce, než když byl v týmu s Karlem Zemanem při výrobě Vynálezu zkázy, kde pracoval jako spoluscénárista i autor komentáře.
Film o hradu v Karpatech, na jehož výtvarné podobě se podílel Jan Švankmajer, vznikal na podzim 1980 na mnohých místech. Na Čachtickém hradě, na Lietavském hradě, pod Spišským Hradem, ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, na Kosti, na Valdštejně a Frýdštejně, na Petříně i na Vyšehradě, ve Stromovce, na Malé Straně i na Starém Městě, v Letohrádku Kinských a v Kinského zahradě, ve Státní opeře a v interiérech na Barrandově (to ještě začátkem roku 1981). Jen málokoho přitom napadlo, že Brdečka tvořil tuto komedii v depresi, která byla, pravda, způsobena i jeho zhoršeným zdravotním stavem. Zemřel jen devět měsíců po premiéře.
„Problém“ tohoto zvláštního filmu je, pravda, možná i v tom, že autor jen „do Verna“ přenáší model z „nickcarterovky“ Adéla ještě nevečeřela. A nezměnil věru moc. Je tu výkonný a dokonale sebestředný seladon, pevně přesvědčený o vlastní ušlechtilosti (opět ho hraje Michal Dočolomanský), je tu i jeho plebejský komorník, který za něj hodně věcí vyřeší, je zde také padouch raněný vlastní minulostí (opět Miloš Kopecký), jsou tu vědeckofantastické vynálezy i milostná romance a oba filmy mají prvky grotesky. Takřka jen kulisy jsou, zdá se, jiné.
Ale vadí to ještě dnes? Jak už naznačeno, s odstupem obě díla nemáme proč porovnávat. Jsou svébytná a každé za sebe obstojí.
Kniha o „verneovce v Brdečkově podání“ přináší množství fotografií z filmu a také faksimile dodatečných Brdečkových poznámek. Za pozornost přitom stojí, že scénáristova dcera poskytla pro vydání rodinnou verzi scénáře, která se od té z archivů liší, a že včlenila do textu právě ony tatínkem psané poznámky (které nám před oči vystupují díky zelené barvě písmen).
V oddíle Z dobového tisku přináší svazek reportážní rozhovor Alexandry Prosnicové s Brdečkou (z časopisu Kino 13/1981), interview Ladislavy Vydrové s Oldřichem Lipským ze Záběru 2/1981 a rozhovor Mileny Nyklové s Brdečkou ze Záběru 12/1981.
Vyjde časem i scénář Adély? Je to víc než pravděpodobné, řekl bych.
Jiří Brdečka, Tereza Brdečková a Lukáš Skupa (ti také jako editoři): Tajemství hradu v Karpatech a Jiří Brdečka.
Fotografický portrét Jiřího Brdečky Václav Chochola.
Rekonstrukce plakátů z filmu Adam Hoffmeister.
Vydalo nakladatelství Limonádový Joe. Praha 2018. 232 stran
Kam dál?
Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.