Struny osudu nás ladí o sto šest

Abych pravdu řekla, nebyla jsem fanoušek první knihy Zpívající věže, ovšem věděla jsem, že je to něco nového a čerstvého, co se teprve rozroste. Myslím, že jsem vůbec neudělala špatně, když jsem přečetla dalšího bratříčka prvního sborníku. Nerozrostla se jen drobná soutěž, kde byla konkurence pro tuto knihu větší, ale i samotná editorka Jitka Ládrová. V malých detailech vidím i já, že Jitka využila svých zkušeností z první knihy a vložila je do druhé.

Všechny povídky jsou ve sborníku roztřízeny mezi tři kategorie. Příběhy Starého kontinentu, Příběhy Nového kontinentu a Mýty a lidová slovesnost. Nápad se mi zdál skvělý. Každá povídka má tak své určené místo a prostor, v kterém může růst. Zároveň mi to hodně pomohlo utřídit si povídky v hlavě. Svět nejmocnějších je velmi široké a zatím málo probádané místo… za každé vodítko jsem vděčná.

 

Je velmi těžké vybrat z tolika povídek tu jednu… Takže mám aspoň dvě.

Povídka patří mezi Příběhy starého kontinentu a myslím, že se autorce velmi povedla. Jednoduchá, skromná, s dramatem skrytým v pozadí.  Překrásná krátká romance vyprávěná pomocí dopisů. Namísto ostatních dnešních rychlokvašek má tahle opravdu své kouzlo.

Vysláním ptáčka s dopisem se náhodně seznámí dva lidé. Každý žijící v jiné zemi, neschopni se potkat. Začnou si dopisovat a vyprávět. Oba dva ve své vlastní těžké situaci, toužící po lidském teple.

Nemusím k ní psát víc. Po přečtení povídka mluví sama za sebe.

Povídka patří mezi Mýty a lidová slovesnost. Zkušená autorka mi ťukla přímo do noty. Mýtus o polobohyni Dialaně (doufám, že to skloňuji správně) je velmi čtivý a napínavý.

Ze začátku příběh vypráví o sestoupení bohů k lidem, aby jim pomohli přežít. Dají jim den, noc, oheň a chrání je před démony. Později se objeví obyčejná lidská dívka Dialana, která díky své paličatosti málem utone v řece. Získá Ardeniiny vlasy, ze kterých vytvoří struny pro loutnu a díky svému hraní získá přízeň nejednoho boha. To je ovšem jen začátek jejího boje.

 

To, že jsem vybrala tyto dvě povídky, neznamená, že ostatní nejsou stejně dobré. Naopak! Letos bylo tak těžké vybírat. U každé z povídek bych byla schopná napsat víc kladů než záporů a to mě velmi potěšilo.
Můžete se těšit na další povídky od:

Elišky Procházkové – Ozvěna pomsty

Vlastimila Diuk Čurdy – Éterická

Romana Ušáka – Cena slobody

Barbory Novotné – Každá mince má dvě strany

Jana Konečného – Tóny nenávisti

Kristýny Jiroutové – Být hrdinou

Věry Mertlíkové – Hráč

A v neposlední řadě od Jitky Ládrové – Děti ze Země nikoho

Povídky doprovázejí úchvatné kresby jednotlivých bohů od Rolanda Havrana. Obálka rozhodně na první pohled zaujme. Zároveň je v knížce dodaná malá mapka Království devatera divů a ty já vždy oceňuji.

Nejvíc mě ovšem v dodatcích potěšily poznámky o světě Nejmocnějších z pohledu autorky, kde vysvětluje, jak vše začalo, kde co má své místo a jak například vypadají jednotlivá království.

Tentokrát od sborníku odcházím velmi spokojená a ukolébaná ke spánku. Rozhodně se budu těšit na další ročník a doufám, že bude stejný nebo ještě lepší. Držím palce nejen Jitce, ale i všem ostatním autorům.

 

 

Jitka Ládrová, Tereza Holubová, Eliška Procházková, Vlastimil Diuk Čurda, Roman Ušák, Barbora Novotná, Jan Konečný, Kristýna Jiroutková, Jela Abasová, Věra Mertlíková

Nakladatelství Straky na vrbě

Autor obálky a ilustrací: Roland Havran

281 stran

- - - -

Recenzi pro Vanili.cz napsala Barbora Vrobelová