Stručně o japonských filmech s obřími monstry
Viděl jsem nový film o Godzille (tentokrát bojuje s Kongem, tím opičákem) a napadlo mě zasnít se a zavzpomínat, jak mánie monster asi začala. V Japonsku?
Japonské snímky s gigantickými nestvůrami bývají řazeny do kategorie science fiction a patří tam, zároveň i nepatří. Asi jako - zrovna tak – kráčí a i nekráčí o horory.
Pokud se vůbec o „horor“ jedná, moc nepracuje s náznakem, to je pravda, a víc a komediálně baví. Což i bezděky. Neplánovaně. Explicitně se v těchto filmech samo sebou předvádějí ohavná monstra, takže horory to – nikoli jen dle mého názoru – taktéž jsou. Jenom s problémem, že některé ty filmy byly k smíchu už v roce svého vzniku. A nejen intelektuálům. I dětem.
Zavzpomínejme přesto i právě proto (a u příležitosti uvedení dalšího z nich, byť již amerického: Godzilla versus Kong) na bizarní začátky dotyčného subžánru před takřka sedmdesáti lety… A jelikož vědecká zdůvodnění existence oněch oblud jsou spíš druhořadá a fantaskní prvek občas přece jenom zapůsobí děsivě (minimálně na zmíněné děti), hovořme i o specifickém pod-oddílu hororů, který prolíná do oblasti snímků katastrofických.
Právě na barvitém pozadí celého rozsáhlého světa této popkultury postává pak pověstný britský spisovatel Edgar Wallace (1875-1932). Jen krátce před smrtí totiž v Hollywoodu rozepsal King Konga. Ten vychází ještě i dnes (a i pod Wallaceovým jménem) jako samostatná kniha a před lety se takto rovněž vynořil v češtině (2005, překlad Tomáš Bíla). Ale my se vraťme k filmu a připomeňme, že více než dvacet let po americkém King Kongovi dostal japonský režisér Iširó (chcete-li Inoširo) Honda (1911-1993) brilantní nápad. Snad na značku auta s jeho příjmením? Samo sebou ne! Na film. A když mu nápad do hlavy vstoupil, v paměti choval právě Wallaceovu obří opici, tu na špičičce Empire State Buildingu (New York), do níž se z letadélek strefují kulometčíci. U vědomí fantastického úspěchu onoho „příběhu opice a ženy“ natočil Honda film Probuzená zkáza alias Godzilla (1954). Přece jen o čemsi trošku jiném… A i když byl přítel samotného Akira Kurosawy, nešel tu jeho uměleckou cestou, ale jednoznačně se nás, diváctvo, pokoušel bavit. Jen a pouze.
Uspěl. I když první film vlastně existuje dvakrát. Je to verze japonská a následná, doplněná varianta americká. Společné mají, že v obou hraje (nepříliš dobrý herec, i když pozdější televizní Perry Mason) Raymond Burr.
Pokračování těch dnes ikonických filmů natočil roku 1955 Matojoši Oda pod titulem Godzilla No Gyakushu (Protiútok Godzilly) a Hondou načrtnuté monstrum tu nechává bojovat proti titánu Angurusovi. To sice v podstatě je dinosaurus, ale bizarně ježatý. On i Godzilla je probuzený dinosaurus, dodejme, ale navíc po mutaci způsobené radiací, respektive testováním vodíkové pumy v Pacifiku.
Podstatnějším přínosem cyklu se ovšem stal druhý Hondův film známý dnes všeobecně pod zkráceným titulem Rodan (1956). Titulní obluda je pro změnu jakýmsi naddimenzovaným ptakoještěrem (pterodaktylem), což mnohým připomnělo King Konga ještě předcházející klasiku, a to němý Ztracený svět, film poloviny let dvacátých, který je adaptací stejnojmenného Doylova románu a oplývá nejenom na svou dobu zdařilými triky.
Co dál? Roku 1958 zvěřinec rozmnožil věru ještě neuvěřitelnější Neuvěřitelný Varan Tsuruko Kobajašiho, ale vznikl i další film Mistra Hondy, Mogella.
Po pauze pan Honda připojuje snímek Gorath, jehož variantní titul zní UFO ničí Zem. Tvrzení, že se tady Honda mj. inspiroval literárním dílem H. G. Wellse, zůstává, pravda, k diskusi. Asi ano, ale… Wells by se otočil v hrobě.
A pak už přiletěla slavná obří můra. Sice ne noční, ani ne z Rychlých šípů, ale ohrožující Tokio. V některých variacích se jmenuje Mosura, snad správněji ji však nazývejme Mothra (1961).
A dál? Podle filmu King Kong kontra Frankenstein vzniká pod Hondovou taktovkou snímek King Kong versus Godzilla (1962). I to je milník – a pozdější verze režiséra Fukudy přibude roku 1974, zatímco tu nejnovější jsme viděli letos. S původním dílem ale má společné především to, že je místy – velmi přátelsky – paroduje, přičemž je zesměšněn i ten prostý fakt, že v letech padesátých hráli monstra lidští herci. To zkušené oko leckterého diváka pozná dnes a poznávalo to i tenkrát, anžto chodit v kůži Godzill maketami městeček a měst a drtit není jednoduché ani pro baleťáka - a zřejmě nikdy to nemůže vypadat takříkajíc zcela přirozeně.
Vraťme se ale do „šedesátek“. Roku 1963 natočil Honda také Teror hub alias film Matanga a poté využil legendu o ztraceném kontinentě Atlantida. Připomněl ji snímkem Atoragon.
V tomtéž čase (1964) ale vznikl i film Godzilla versus Mothra, těžkotonážní vlak se rozjel a nepůjde do konce světa zastavit, na to vezměte jed. Podobně jako když v Evropě - tou samou dobou - přibývaly filmy s Vinnetouem. Ony sice neudržely kvalitu, ale že je s nimi definitivní konec, na to, pěkně prosím, zapomeňte. Jak to? Tak. Co jednou otevřete, nezaklapnete víc. Ať je to skříňka plná draků či Karla Maye.
U filmů s monstry se ovšem leda stěží dá hovořit o propadu kvalit. Čile se tu inovovalo a dodnes inovuje, fantazii se meze nikdy nekladly. Film Dagora (1964) je o (jakési) létající chobotnici živící se diamanty a - patrně – jej musel vidět Ludvík Souček: odrazilo se to snad v Cestě slepých ptáků, nadále bohužel nikým nezfilmované. Podobné monstrum se tam objevuje! A každopádně je fotografie dotyčného netvora v tehdy populární knize Milana Codra. Nezmiňoval bych to, kdyby to pro mnohé nebývala ta jediná možnost, jak se s „potvůrkou“ aspoň letmo seznámit. Mladí času internetu si tohle už jednoduše nedovedou představit. Ani žádné video přece ještě neexistovalo a televize byla u nás taky v podstatě v plenkách.
A pak si zdatní „Japončíci“ vysnili (vyšli z vlastní, úchvatné mytologie) „dračí pohádku“ o Trojhlavém monstru zvaném Gidorah a skoro zároveň vznikly „komplexnější“ filmy s mnoha monstrózními hrdiny najednou: Tři obří monstra: největší bitva na Zemi (1964), Velká válka monster (1965) a Godzilla, Ebirah, Mothra: Velký souboj v Jižních mořích (1966).
V koprodukci s USA roku 1966 následoval Frankenstein versus Baragon, byť „Frankensteina“ těch děl neberme doslova. Vzhledově byl čímsi úplně jinačím než ten od Mary Shelleyové, samozřejmě, a fakticky tu jen sloužilo jméno; v japonštině se ostatně píše Furankenšutain. - Vznikly rovněž filmy Útok z vesmíru (respektive Útok z neznáma), Gamera (režie Norijaki Juasa) a roku 1966 i Gamera versus Baragon (režie Šigeo Tanaka). A dál? Snad i něco vynecháme, ale roku 1967 každopádně stvořilo konkurenční studio film o pravěké obludě Gappa. Režíroval ho Marujasu Noguči a snímek je taky znám pod titulem Monstrum z pravěké planety (Daikjodžu Gappa). V dětství mi o něm nejprve vyprávěl kamarád Eduard Babka, syn námořního kuchaře, ale posléze mě potkalo to neskutečné štěstí, že jsem na Úžasnost mohl i já sám do biografu. Dílko u nás uvedli pro značný úspěch znovu.
Těžko říct, jak jsem jím mohl tenkrát být natolik fascinován a uhranut. Vždyť je to celé spíš komické, ne? Myslím, že není. Regulérně platícím pohledem by měl nadále zůstat ten z mých tehdy ještě chlapeckých očí „Šílená“ scéna, kdy rakety (nebo tedy očividně jejich malé maketky) zběsile, za neutuchajícího rachotu ostřelují jezero, v kterém obě Gappy jsou, mi nikdy nevymizí z paměti. Ode dna je tam vypuzují až příliš nesnesitelným tónem, což klapne. Lítý atak na nebohý pár rodičů, kteří si přiletěli pro mládě, mě v rozličných kinosálech opakovaně odreagovával, ale ani ne tak tenhle neférový boj jako celý film.
Roku 1967 natočil pak Honda ještě Útěk King Konga a roku 1967 vzniká Gamera versus Gaos; opět režíroval původce Gamery Norijaki Juasa. Režisér Nihumacu natočil takřka souběžně i film X, nestvůra z vesmíru a Mistr Fukuda pokračoval Synem Godzilly (1967) známým i jako snímek „Frankensteinova monstra pronásledují syna Godzilly“ respektive z podtitulu Rozhodující bitva na Ostrově monster.
Kdesi na onom ostrově Jižních mořích experimentovali prý totiž japonští vědci s počasím. Dnes by se to možná v Bruselu hodilo, ale tenkrát došlo k maléru. Následkem vygenerování nadpřirozeně vysoké teploty se objevilo prehistorické vejce a...
A Mistr Juasa přichází roku 1968 ještě s filmem Gamera versus Viras a roku 1969 ho následuje Mistr Honda dílem Frankenstein a monstra z vesmíru (Kaidžu Sošingeki). Ve filmu opět vystupuje i (ten) Godzilla a je známý také jako Zničte všechny nestvůry či Godzilla, Minilla, Gabara: zničte všechna monstra. Souvisí, pravda, se svou americkou verzí, jíž je film Roberta Gaffneyho Frankenstein versus monstra z vesmíru. Už z roku 1968 přitom pochází japonský film, na který bych zapomněl, a to Útok pochodujících monster. I mezi těmito monstry si to Godzilla štráduje. Není divu, že koncem let šedesátých už si to začali lidé, kteří tyhle snímky od Japonců získávali, krapet plést a… Občas možná koupili dvakrát to samé.
Pro změnu v koprodukci s Koreou vytvořili Japonci roku 1969 v režii Kima Dukea Smrtící pařát Godzilly a téhož roku připojil osvědčený Honda šňůře korálek Protiútok King Konga, nazývaný i King Kongův úlovek. Vedle veleopů tu samo sebou opět exhibují veleještěři.
Z roku 1969 je i Hondova Panika nad oceánem a Juansa stvořil taky filmy Gamera versus Guiron a Gamera versus Jiggar. Bylo mi pět let, ale nežil jsem v Japonsku a o všechno jsem tím pádem přišel. Ó, jak jinak bych se bezpochyby vyvíjel, kdyby tu nebyla jakási opona. Lituji velmi. A na stole mám starou Zoologii pro šesté ročníky ZDŠ. Jiný výtisk kdysi zůstal v nemocnici, kde jsem ležel s mononukleózou. Proč jsem si ho do nemocnice bral? Na stránkách 162 a 163 jsou dinosauři, jeden z nich od Zdeňka Buriana. Trochu málo, že. Taky bych řekl. Tenkrát jsem ale pro ten o obrázek Iguanodona takřka brečel.
A co zatím slavný Honda? Nelitoval ničeho, vážil si své tvůrčí svobody a roku 1970 udělal i film o nebezpečí uniknuvším z vrátivší se na Zem družice: Améby z prostoru. A Juasa? Natočil roku 1971 další veledílo Gamera versus Zigra. Roku 1971 přichází pak Jošimitsu Banno s filmem Godzilla versus Hedorah a Mistr Fukuda roku 1972 se spektáklem Godzilla versus Gigan. Roku 1972 udělal Honda i působivý film Gog - o jakýchsi obřích rybách, co se přihnaly až z vesmírných mlhovin, a samozřejmě nezaměňujme to dílo s dílem jiným: už v roce premiéry Hondovy Godzilly měl totiž premiéru americký Gog, který však je daleko výrazněji vědecko-fantaskní a… A objevuje se v něm možná první nehumanoidní robot. Ale do Japonska! Film Godzilla versus Megalon (1973) od Fukudy zohlednil kterýsi kovový hmyz - a Godzillu potkáme i ve snímku Meteorický člověk Zone (1973). Roku 1974 přichází pak opět Fukuda, a to s trhákem Godzilla versus Mechagodzilla (Godzilla a boj Titánů). A Fukuda se vrací taky se zmíněným už remakem King Kong versus Godzilla. Juasa pak roku 1975 natočil ještě snímek Supernetvor a Honda roku 1975 variaci Teror Machagodzilly (Mechagodzilla vrací úder). Tím filmem a Godzillou z roku 1977 ukončil v tom směru, pravda, svou pozoruhodnou kariéru.
Po ne ani deset let trvající pauze, kdy zřejmě tvůrci i diváci všichni oddychovali (a snad i pilně četli), začala kina okupovat druhá godzillí série, kterou už tu nechci mapovat, ale skládá se ještě ze sedmi filmů natočených v letech 1984 až 1995. Začínají Návratem Godzilly (1984) režiséra Hashimota a zaujaly tu hlavně další dva „díly“ Praobr Godzilla (1989) a Godzilla versus král Ghidorah (1991). Víc pak už na Godzilla – Wikipedie (wikipedia.org; my si místo toho radši uvědomme, že obdobné – či částečně podobné - filmy vznikaly samozřejmě paralelně s tímhle „hlavním proudem“… A i leckde jinde. Už z roku 1957 je tak Černý škorpión (USA) a z roku 1977 Mravenčí teror: popelnice s atomovým odpadem jedna dvě vygeneruje mravence větší než tygři. Uznejte ale sami! Filmy o přerostlých kudlankách a jiném hmyzu (Tarantule, Them!) přece jen patří do jiné kategorie. To již je japonskému vzepětí blíž Gorgo (1961, USA, režie Eugene Laurie) anebo Juranův Jack zabíjí obra (1962, Jack zabíjí obra (1962) | ČSFD.cz (csfd.cz), byť to bychom se dostali přímou cestou až k řadě Sindybádů a soubojů s Titány.
Oproti tomu snímky typu Milion let před Kristem (1966) a Když dinosauři ovládli Zem (1970) jednoznačně přišly z dalšího soudku „pravěk“, abych tak řekl, a plynule navazují na celou škálu adaptací Ztraceného světa. Ale zato k filmům s monstry - zrozenými ve válkou neudolaném Japonsku - určitě také patří hongkongské „majstrštyky“ Kung Fu monstrum (1975) a Kolos z Tongy (1977).
Co dodat? Jen snad otázku pro skutečné znalce, protože sám se za experta nepovažuji. Nuže: V kterém z těch filmů, pěkně prosím, vystupuje mořský had Atragon?
Článek připravil Ivo Fencl
Kam dál?
Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.