"Spojení mytologie, historie a fantasy," tvrdí o svých knihách Petr Jaroněk

 

Taková zákeřná otázka hned na začátek? Ta první je historická fantasy s prvky detektivky nebo detektivního thrilleru a je o veteránovi, který místo odpočinku musí čelit nejtěžšímu úkolu svého života. Druhá naopak o mladých lidech, kteří hledají své místo ve světě, kde už jsou lidi spíš na odpis. Příběh je hodně protkaný mytologií, zejména slovanskou – odehrává se (převážně) v hlubinách dost divokého hvozdu a vystupují tam i bohové a další síly.

 

Není na něm nic moc zajímavého. Většinu času trávím s rodinou a taky psaním (ale ne tím knižním, nýbrž tím, které mě živí). Když je chvilka, tak se věnuju tomu svému knihotvornému koníčku.

 

To teda nevím, jak jsem k tomu přišel. Ale spolupráce s Argem je skvělá. Měl jsem velké štěstí, že se mě ujali, a doufám, že to nekončí. Za poslední roky jsem slyšel spoustu nepříjemných zkušeností od jiných autorů a zjistil, že najít dobrého nakladatele zřejmě není žádná sranda. Vůbec mě netěší představa, že bych musel nějakého zase hledat, kdyby mi to v Argu už nevyšlo.

 

Mám už chvíli hotovou třetí knihu, která je slovanská fantasy, a rozepsanou čtvrtou, ta už bude z poněkud jiného soudku, ale nechci předbíhat. Nicméně zatím se vše točí v intencích historie, mytologie a fantasy. Řekl bych, že to tak bude i dál s větším příklonem k tomu nebo onomu. Pokud se pustím do sci-fi, tak bych to spíš viděl jako nějakou bokovku, abych se odreagoval. Ale co já vím, co bude.

 

To mi totiž evokuje Velkého Humunguse, i když přesně nevím, kdo to je. Jinak se mi líbí taky třeba šplochšt a samozřejmě brakadůůům!

 

Občas tak a občas onak. Častěji to první, podstatný je pro mě ten chlast, kulisy okolo už hrají jen doplňkovou roli.

 

Sem tam si píšu s několika dalšími začínajícími pisálky. Ale osobně se s nikým od fochu nestýkám.

 

Přátelství je pro mě velmi důležité. To sice vůbec nekoresponduje s tím, co jsem odpověděl na předminulou otázku, ale to je pro mě typické. Dobrého přítele musím znát především hodně dlouho, něco s ním prožít a řekl bych, že klíčovým pojmem je něco jako důvěra a takový ten pocit, že s tím člověkem můžu být sám sebou. Dobrý přítel by se taky neměl ozývat jen, když něco potřebuje, ale prostě chtít trávit s tím druhým čas. Můžu říct, že jsem měl to štěstí, že jsem si do života našel pár opravdu skvělých přátel, čímž – jak se kolem sebe dívám – se každý pochlubit nemůže.

 

Doufám, že silný příběh podtržený hutnou atmosférou. Určitě taky někoho naláká ono spojení mytologie, historie a fantasy – tím ale rozhodně netvrdím, že by to byl nějaký můj patentovaný mix. Taky se snažím – a je to pro mě velmi důležité – o kvalitní jazykové zpracování.

 

Odění nikdy není dost sporé.