SOLO: STAR WARS SORRY

 

A pak jsem šel na Hvězdné války IV – Nová naděje. Tato podívaná mi jaksi otevřela bránu do nového světa fantasie a na mnoho let dopředu zasela semínka nostalgie.  Chválím ji dodnes. A právě s notnou dávkou nostalgie jsem se hodlal oddat dalšímu počinu ze série Star Wars, na jakousi biografii pojednávající o pubertě budoucího galaktického vůdce, expašeráka Hana Sola.

 

 

Nejdřív jsem zjistil, že se trochu míjím s cílovou skupinou diváků. V kině jsem si připadal poněkud přerostle, a tak abych zapadl, zmocnil jsem se u pokladny plakátu na film: Hledá se princezna.

 

Během promítání jsem si povšiml, že je skutečně určen mladému divákovi, na staré nostalgiky, kteří vyrůstali na legendě, režisér Howard celkem kašle. Film je pro publikum narozené snad až po premiéře SW III – Pomsta Sithů. A pokud se na plátně objeví někdo dospělý, tak je to zločinecký chcípák nebo jiný hajzl. Veskrze zlá otrokářka nutící nebohé děti k čorování, je zde přerostlým obstarožním hlístem.

A hlavní hrdina? Ten je ušit na míru nejmladším členům fanklubu Rychlých šípů. Usměvavý seladon, který ani nekleje, jelikož je to nečestné a nesportovní. Han Solo je hrozný suchar a působí děsně zženštile, až budete mít chuť majznout ho francouzákem po tom jeho žužu obličejíčku s holčičí frizúrou. Han „Dušín“ Solo se vás pokusí dvě hodiny přesvědčit, že disponuje stejným charisma jako Harrison Ford. Také se vás pokusí rozesmát, z rukávu bude sypat jeden smrtonosný vtip za druhým a vy pořád nic, jen ten pocit zoufalého očekávání… (v kině se nechichotal nikdo, ani geekové :)

 

Celé to na mě působilo jako příběh o hře dětí na dospěláky na tolik životem protřelé mazáky a ostřílené zabijáky. Umí všechno, hrají kosmopoker sabacc s nejdrsnějšími kosmovyvrhely, patří jim kosmokasina, kosmokoráby, planety, umí dokonalou sabaccaface a ještě si závdavkem zablbnou v odboji dalších touto ctižádostí postižených dětí proti interstellárnímu teroru. Jo a mají cit pro robota – oprsklou černošskou MILFku, tak moc už jsou dospělí. A Han, to je kabrňák, vleze do cizí lodi, kde všelijaké páčky vymačkává jak zvukař Olympicu a stroj si to poslušně sviští vesmírem rychlostí tmy… Prostě tito páni kluci jsou moc skvělí a všechno umí. Tohle nedával ani Legolas a to byl nějaký všeuměl.

 

 

Na druhou stranu prožijete úžasnou akční jízdu, při které si váš pohled občas odpočine na sličné tvářičce Emilie Clarkové, která nedávno ozdobila jinou sérii – Terminator. Okatá dívka s plnými rty oproti jiným postavám nabízí jakousi nejednoznačnost a zároveň slibuje i jistý vývoj, což zas na druhou stranu chybí u Hana ze Sušic, ten je jasně daný už od začátku a nikam se vám nevyvine, pouze se ukáže, že je to v jádru fasa chalan do nepohody, ale to víme i tak.

 

Situaci by mohl zachránit i nestor Woody Há, který z doby, kdy nehrál v dystopických blockbusterech, umí dementy, zmrdy i fasa chalany a to vskutku brilantně, ale stejně jsem měl pocit, že se tu akorát motá po poušti jak sperma ve vířivce, do hraní se nutí, sám se strašně nudí, a vy jen čekáte, kdy to okoření nějakou krutopřísnou hláškou, svou typickou grimasou a… stále nic.

 

A už jsem chválil, že vůbec nevadí, když to docela postrádá klasický look Hvězdných válek, tím spíš jakési kouzlo těch nejstarších? V celku to vadí i nevadí, prostě si užíváte svým způsobem osobitou spejsku s plnou parádou, kde se občas mihne něco trochu připomínající ten nový SW restart nebo jak tomu říkají. Trochu westernová spejska, jak to známe např. z Firefly. S epizodami I – III to yodažel nemá nic společného a s epizodami IV – VI malinko, třebas tou omšelou patinou. A to se příběh vlastně odehrává někde mezi tím (mezi III a IV), v době kdy, hádám od boku, budoucí nevěsta Hana Sola, schovanka Leia, létala jako teprve mladičká dívenka na prázdniny k babičce na planetu Croissant a Luke Skywalker zakouší sílu leda s plněním norem na farmě strýčka Owena.

 

Pro mě za mě, film je celkem zábavný, s každou minutou roste napětí, nechybí brilantně natočené akce, přestřelky, dechberoucí honičky, to vše je samozřejmě nádhera, přesto jsem získal neochvějný pocit zklamání během neustálého žvanění o nesmrtelnosti gunganů a nezískal k hrdinům jakýkoliv pozitivní vztah, ač se o to dvě hodiny zarputile snaží. Sympatie více méně nezíská ani chlupatý Žvejkal, který je sice a priori mazlík od začátku do konce, ale to jeho hučení připomínající náš rozbitý vysavač začne dřív nebo později iritovat také.

 

Možná jste byli (nebo budete) filmem nadšeni, mně se ostatně kdysi také líbily Rychlé šípy plné sympatických hošanů, jenž čelili chamtivému důchodci Emovi Tajemnému, ale u Sola jsem přesvědčen, že by mohl být krapánek lepší, alespoň jen tím, kdyby občas padla vtipná hláška, nebo nebyl tak přísně disneyovsky korektní… Můj možná přísnější pohled podpořila i verze v dabingu, což je u dětských filmů samozřejmě obvyklé. Doufám v lepší posouzení, až se mi dostane do ruky originál.

 

Klidně si dám i sólo film o tom strýčkovi Owenovi, jehož jsem zmínil, jen když to bude natřískané fantazií a bizarními světy a tvory, jaké značka SW vždycky nabízela, ale prosím, natočte to klidně i pro dospělé, ať se při doprovodu svých ratolestí nedáví rozpaky, nudou a marným vyvoláváním nostalgických pocitu svého rozhádaného nitra. Ať to má duši a zajímavé, neploché postavy.

 

 

- - -

Pozitiva ve filmu pro Vanili.cz pracně hledal Michal Březina