Seriálová fantastika televizního pravěku
Vše tu bylo. Někdy. Dvakrát, víckrát, nejméně jednou…
Nic nového pod Sluncem. Ani ne pod Marsem (rudě žhnoucím): vše tu bylo. Někdy. Dvakrát, víckrát, nejméně jednou. Nejen sci-fi filmy, které existují v nových verzích a současně už těch zastaralých; i televizní seriály podobného druhu. Jenom naivní, povětšinou ještě mladistvý jedinec se může nezkušeně domnívat, že hledí na novum a má co do činění s původním scenáristou-géniem, který dnes (2021) a před započetím psaní nic a nikdy v kině a televizi neviděl. Nic nečetl. Tak to nemůže být a je tu třeba už černobílá série obrazovek stará sedmdesát let a odložená právem ad acta…
Jen pošetilec se domnívá, že aktuální Mistr pera Hollywoodu není placen i za to, aby obratně vykrádal časem prověřené… Abych ale nekřivdil: příběhů, syžetů a námětů jsou přehršle, ale ne miliony. Ne zase miliardy. A není proto nepravděpodobné, že se jako autor „trefíte, i kdybyste nechtěli“. Kam? Do něčeho fajn, co sklízelo úspěch už v televizi let padesátých, i když ještě v technicky už teď neúnosné variantě. Anebo… Ano, anebo dokonce v kinech let třicátých, ba dvacátých, ba desátých: již tam totiž „běžely“ seriály. Už tehdy mohly být značně i fantaskní…
S vývojem techniky mizí některé filmy do propadliště pravěkých dějin. Divu není, když jsou brilantně zacloněny svými vlastními remaky. Když jsou adaptace klasických románů přebity adaptacemi technologicky stonásobně dokonalejšími. Nic to ale přece nezmění na tom, že například i ráj prastarých seriálů nezmizí beze stopy v prázdnotě. Ale ano, vlastně není důvod roku 2021 shánět tyhle nedokonalé pseudo-klenoty z éry před vynalezením digitálních triků; jenomže by byla chyba zapomínat, že klasické, ještě nedigitální triky fungovaly vždy. Mnohé taky nejsou k zahození, tak jako původní verze příběhů. Jen potřebujete při sledování těchto dřevních filmů a seriálů trochu lásky a tolerance. Takzvaně campového přístupu. Máte ho?
Zdaleka ne každý disponujeme vstřícnou vlídností, schopností přimhouřit oko a ocenit klady mezi zápory! V následujícím povídání mám ovšem na mysli výhradně televizní seriály, a to ještě jen ty žánru fantasy a vědeckofantastického.
Snad prvou podobnou sérií onoho typu tvořenou pro „magické bedýnky“ byl Kapitán Video. Ve Spojených státech ho začali vysílat už roku 1949, tedy jen rok po únorovém převratu u nás. Běžel do roku 1953, ale nyní se kvůli doplnění souvislosti vraťme o dvacet let.
(Soukromá sbírka Ivo Fencla)
To sice ještě televize v masovém měřítku neexistovala, ale seriály už dávno. Nejen ty v časopisech. I ty na plátně. V ranku fantastiky se pak jedním z prvním stal Flash Gordon (1936, http://www.youtube.com/watch?v=B707Ava4wrY), dodnes fascinující výtvor. Má třináct dílů, takže jste museli třináctkrát za sebou do biografu. Komiks, který byl jeho předlohou, později u nás vycházel v časopise Ohníček pod titulem Rex Star. Objevily se tam pouze dvě – víceméně namátkou vybrané – série; ale do Ameriky let třicátých.
Co tam tehdy následovalo? Samozřejmě ještě Buck Rogers (1939, 12 dílů, http://www.youtube.com/watch?v=iTtc-u3zFGk), nicméně i tehdejší trikové možnosti se staly příčinou toho, že dnes tyto kosmické fantasy působí naivně. Ostatně tak naivně působily už tenkrát a jistě byli i fajnšmekři, co dali přednost knize. Totéž platí pro začátky televize.
Nu, a v časech, kdy jsme v naší milé kotlině budovali komunismus za zpěvu Kohoutovy písničky Zítra se bude tančit všude (ze stejnojmenného barevného spektáklu), na Západě už běžel v televizi Hvězdný kadet (1950-1956) podle stejnojmenného románu Roberta Ansona Heinleina (1948, česky teprve 1996).
Trochu jiná kategorie fantastiky mezitím rašila z papírových stránek komiksů, ale do televize přeběhla přes pomyslnou hranici médií jakbysmet. Supermanova dobrodružství (1951-57) to tak dotáhla na 104 dílů a o dekádu modernější, extrémně barevný Batman (1966-68) byl vyloženě komediální. Ta následující dekáda pak náležela seriálu Spiderman (1977), ale nepředbíhejme a zpět do časů, kdy ještě Britové žili (šestidílnou) ságou Quatermassův experiment (1953, http://www.youtube.com/watch?v=Lln3FaVPuR4).
V Anglii, připomeňme v té souvislosti, vždycky mívali radši souvislé, byť na díly rozčleněné seriály, zatímco za Atlantikem preferovali cykly samostatných, sevřených epizod.
Za další se Ostrovy vyznačují menší dávkou puritánství a do třetice lze říci, že tíhnou k postkatastrofismu, což už není jen věc televize, nýbrž záležitost celého sci-fi žánru. Příkladem podobné antiutopie je série Přeživší (1975-1977).
Seriály také, jak víme, často vznikají rozdrolením úspěšných filmů: a takovými byli už Přátelé z onoho světa (1937, v originále Topper), když se rozplizli v 78 epizod let 1953-54.
A ještě působivější – a kvalitnější - film kin - s motivem časového posunu - Život je krásný (1946) byl pro změnu přetaven do kýče Dálnice do nebe (1984-88).
I Planetu opic ostatně potkalo cosi podobného – a rozpouštěla se v další a další filmy. Na úspěšné trháky kin navázaly zas televizní seriály Starman (1986-87), Poltergiest (1996-99) či Highlander (od roku 1992).
Předchůdcem potterovek zase byly seriály Čaroděj Mandragora (USA 1954) o „Fakultě kouzel“ a do jisté míry i britské série Soví služba (1969-70) a Čaroděj Čáryfuk (1970-71). A jak dobře víte, i paranormální Akta X (vysílená od roku 1993) předcházel bezvadný seriál Jeden krok za (1959-61), který následovala ještě slavnější okultní série Kolchak (1973-75, http://www.youtube.com/watch?v=-Xfl0m6U8IE).
Nu, a jsme u Zóny soumraku (1959-64, http://www.youtube.com/watch?v=NzlG28B-R8Y). Možná se na ni pozapomnělo, aspoň na nějakou dobu, ale znovu má fanoušky a jsou často velmi mladí. Můj třicetiletý synovec dostal darem výběr toho nejlepšího ze Zóny a nevychází z údivu. To nakonec ani já. Tyto televizní filmy jsou poměrně krátké a brilantně udělané. Naprostou klasikou zůstává třeba příběh ženy se zafačovanou hlavou. A jistě, někdo namítne, že se podobná historka dá dovyprávět na stránce. OK. Ale oceňme filmovou rafinovanost toho majstrštyku. Je to horor, je to sci-fi, je to dystopie. Je to VŠECHNO. A Zóna soumraku má 156 dílů. Takových padesát (nejméně) dodnes za vidění stojí. I kvůli neopakovatelné atmosféře, kdy do filmů vstupuje vypravěč.
Kdo by pak neměl rád známý začátek filmové verze toho seriálu, kde se dva Američané řítí ve voze noční silnicí, když jim zničehonic zkolabuje magnetofon? Pak…
Ale do světa science fiction! Na první řadu ságy Star Trek (1965-69, 78 dílů) ani ta slavná Zóna soumraku (s nezapomenutelnou znělkou) nemá. A jsou i další krabičky plné záhad, tajuplností a mámidel. Třeba Blakeova sedma (1978-81, http://www.youtube.com/watch?v=y43FCDxu0QI). Má 52 dílů a stejně jako Star Trek inspirovala zakládání fanklubů.
Nebylo by ale fér tu ignorovat i (dětinštější) seriál Pět dětí a To (1951). Sice měl jen šest dílů, ale je podle klasické knihy (1902) Edith Nesbitové vydané prvně jen dva roky po Čaroději ze země Oz. České vydání Pěti dětí a skřítka z roku 1999 je sice pořád totéž, ale nemohu si pomoci, přišlo pozdě.
Možná je tomu tak i s Narnií. Byli jsme odříznuti od toho světa a nedoléhal k nám. Lev, čarodějnice a skříň je přitom již seriál z roku 1967, má 10 dílů.
Z osvědčeného klasika H. G. Wellse vyšla pro změnu série Neviditelný (1975) a také Válka světů (1988-90). Seriál Duch a paní Muirová (1968-70) se inspiroval povídkou Strašidlo cantervillské. Seriál Snový svět Waltera Mittyho (1969-70) adaptoval povídku humoristy Jamese Thurbera (1894-1961) a četné klasiky si vzala na paškál i Noční galerie (1969-73). Zaujaly ve své době Velké duchařské příběhy (1960-61) a taky fantaskní cyklus Thriller (1960-62, http://www.youtube.com/watch?v=H4D8NSItHQU) uváděný osobně Borisem Karloffem. Sérii Cesta mimo (1961) o čtrnácti částech zase vždy osobně zahajoval spisovatel Roald Dahl (http://www.youtube.com/watch?v=4mv3PFLPuyI). Ale spějme dál. Na ještě mladé herečce Sally Fieldové stály sitcomy Létající jeptiška (1967-68, 82 dílů) i Dívka s čímsi extra (1973-75). Mstitel (1961-69) byl ještě pověstnější seriál. Podobně tomu Ztraceni ve vesmíru (1965-68). Pitoreskní Wild Wild West (1965-70) byl seriálem „s tím kovovým pavoukem“ (http://www.youtube.com/watch?v=pYCgq8q9Ofw), ale dnes už mladí znají jen pozdější film. Seriálového předchůdce mají přitom dokonce i snímky o Robocopovi, a to v sérii Muž za šest milionů dolarů (1973).
Co se týká rekordů, tak nejdelším fantaskním seriálem se stal Doktor Who (1963-89), a jak připomíná encyklopedie, výkřiky robotů Daleků „exterminovat“ vydávala nejedna generace britských dětí (http://www.youtube.com/watch?v=mgZzCrpqT5E). V bývalém Československu by to šlo srovnat leda se strojově recitovaným sloganem „ně-mam v pro-gra-me“ (http://www.youtube.com/watch?v=IsgeW_8i0Y4) vydávaným Majkou z Gurunu v Borovičkově seriálu Spadla z nebe (http://www.youtube.com/watch?v=Twdsb0JHFYI), který byl natočen podle jeho vlastní knihy (1967).
Další svébytnou kategorii seriálové fantastiky představovala Addamsova rodina (1964-66, 64 dílů) - a jen dodejme, že ona ve svém čase železnou oponou prorazila. I když ne všemi díly a žádný podobný osud určitě nepotkal její plagiát Munsterovi (1964-66), který má dokonce 70 dílů. A bohužel ani ne sérii Hromoví ptáci (1965-69). Oproti tomu tu neprodleně odvysílali fantaskního Robina Hooda (1984-86), ozvláštněného hudbou skupiny Clanned. V titulní roli se v Hoodovi vystřídali dva k nerozeznání si „podobní“ herci: Michael Praed a Jason Connery. První byl, jak si snad vzpomínáte, tmavovlasý, ten druhý blonďák.
Dalo by se pokračovat v povídání o starých seriálcích ještě notnou chvíli, ale lepší bude se na ně podívat. Osobně jsem pak měl vždycky slabost pro Knight Ridera (http://www.youtube.com/watch?v=8F1rmgUrTGc) natáčeného od roku 1983. Oproti tomu kvalitativně rozkolísané mi přijdou Úžasné příběhy Stevena Spielberga (natáčené od roku 1985). Nepochybně přesto obsahují zcela fascinující díly. Třeba ten s Costnerem o letci, který ve stresu dokreslí podvozek pod letadlo odsouzené k záhubě. A sága o Indiana Jonesovi? Inspirovala seriál Lovci pokladů (od roku 1999), ale samozřejmě existuje i Mladý Indiana Jones, ve kterém osobně preferuji díl o Draculovi.
A jak seriál střídal seriál, bezděky jsme se prokopali až do časů digitálních efektů, které mě co se televizních seriálů týče poprvé překvapily v Herkulovi (1994-99). Je to jen takový moment, a přece či právě proto mi nevymizí nikdy z paměti. Pustil jsem televizi a znuděně Herkula sledoval. Tu tam došlo na ohromující digitální efekt. Koukal jsem jako spadlý z višně a povídám si: „Kryndapána! Tak to abych se teď začal vedle filmů koukat i na seriály. Jinak mi hodně uteče.“
No, ale zvykl jsem si brzy. Což i ostatní. Diváci dnes žádají stále víc. Kde to skončí? Kdo ví, třeba nostalgií. Třeba návratem ke kulis plné a papundeklově poetické poezii kašírovaných Flashů Gordonů. Jen už bude generována digitální triky.
Autor článku ve své knihovně
Kam dál?
Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.