Sci-fi produkty z pera autora Sherlocka Holmese: dalších patnáct kousků?
„Nechme se okouzlit fantazií a vypravěčským mistrovstvím Arthura Conana Doyla stejně jako generace před námi – touha po poznání a po lepším světě, která z jeho díla vyzařuje, nebude do starého železa patřit nikdy.“ Překladatelka knihy Tajemství a záhady Věra Klásková (2020).
Nejznámějšími Doylovými díly z pole vědecké fantastiky je samozřejmě pětice dobrodružství divouse a profesora Challengera, ve které už, pravda, autor nepřekonal úvodní román Ztracený svět (2012), jenž se podobně jako Pes baskervillský deset let předtím stal totální klasikou. Ale čilý duchovní otec Sherlocka Holmese tvořil občas i další sci-fi. Jsou českému čtenáři už známy z vícera výborů a souborů, avšak roku 2020 přesto přikvačilo nakladatelství LEDA s objemným (jelikož větším písmem tištěným) svazkem Tajemství a záhady. Zahrnul patnáct doylovsky (a obdivuhodně) odvyprávěných próz ve zbrusu novém, kvalitním překladu Věry Kláskové, přičemž sada končí novelou Parazit. Mnozí ji budete už znát ze souborného českého vydání upířích Doylových příběhů, stejně však podotkněme, že titulní hrdinkou zde není obvyklá upírka, nýbrž dáma vystřižená takřka ze skutečného života. Jde totiž o ženu, která se živí lidskou energií a vysává ty druhé psychicky. A věru působivý to důkaz, že Conan Doyle nestudoval původně lékařství jenom tak pro legraci a že ve své mysli zdaleka nebyl pouze „očař“, nýbrž třeba i psychiatr.
Paní překladatelka Věra Klásková se v předmluvě Tajemství a záhad bohužel mýlí, když zde tvrdí, že hned dvě povídky jsou díky ní zveřejněny prvně. V případě Strašidla pro Goresthorpe Grange je to pravda, ovšem Záhadu údolí Sasassa jsem četl již roku 2004 v knize Zapomenuté případy Sherlocka Holmese, pro niž ji přeložil Petr Pálenský pod titulem Záhada Sasasského údolí. V této holmesovské publikaci je shrnuto taky patnáct próz, a to těch opomíjených navzdory tomu, že jsou svázány s velikým pátračem. Raný Doylův příběh o strašidelném údolí se tam, pravda, ocitl až v Dodatcích, nicméně právem. Hrdiny zde už totiž jsou jakési náčrty doktora Watsona i „muže s dýmkou“ a zápletka dokonce obsahuje motiv, který autor po letech podruhé využil v románu Pes baskervillský. Jde přitom, prozraďme, o světlo na blatech. Nu, ale už původní hororový příběh (časopisecky zveřejněný poprvé roku 1879) je zřetelným dokladem ryzí imaginace a toho, že píšící muž svět vnímal očima v mnohém dětskýma. A fascinovanýma. Pravdou je ovšem taktéž to, že povídku vytvořil už ve dvaceti, ne-li devatenácti letech. Ale ke sborníku Tajemství a záhady z edice Nejčtenější knihy světa.
Obsahuje mimo jiné i magicky působivé a chcete-li poeovské a vernovské dobrodružství Kapitán Polární hvězdy. Dále známou povídku s mumií Exponát č. 249 i vypointovanou duchařinu Jak se to stalo. Texty Snědá ruka a Náprstník židovského kněze, známý v češtině rovněž pod titulem Urin a Thummin. Spiritistickou Hru s ohněm a další klasiku hororu Stříbrné zrcadlo. Lze snad mezi jeho rámy uvidět dávnou vraždu?
A nato coby čtenáři zhltneme i Thovtův prsten: opět je to příběh s mumií, ale tentokrát ne z Londýna, nýbrž z Louvru. Následuje odpornost o metodách mučení Kožený trychtýř i pozoruhodná historka o výpravě do hlubin pod anglickým venkovem Děs z jeskyně rudého květu. Zde jen krátkou poznámku: taky o děsivých psech kolovaly už před Doylem v Británii legendy, avšak zde čteme mýtus o stvůře, která spíš připomíná potvoru ze Součkova Případu baskervillského psa.
Próza česky již známá jako Z hlubin vychází pak v aktuální knize pod přesnějším titulem De profundis a text Nové pohřebiště pobaví také tím, že je kvalitní variací na Soudek Amontillada Edgara Allana Poea. Vyčítat ovšem siru Doylovi, že napsal tak trochu plagiát, není naprosto na místě: už Poe totiž tento příběh ukradl z kapitoly Posledních dní Pompejí lorda Bulwera-Lyttona. Ale to vcelku není na literárních polích nic proti ničemu, řekl bych, a Stephen King ostatně Amontillado opět přetavil, když dopsal Dolanův cadillac. Tam je padouch lapen a zaživa pohřben i s celičkým svým bourákem a ochrankou. Přesun od zazdívání mezi víny podle mého názoru nevadí a podstatné přece je vždy jediné: abychom uvěřili, že se to MOHLO stát – a byli dějem strženi. To zvládli každý po svém lord Lytton, Edgar Poe i Stephen King (a jistě existují na Soudek vína amontilladského i variace další).
Předposlední povídka naší knihy Strašidlo pro Goresthorpe Grange je dílem Doyla teprve osmnáctiletého, avšak zveřejněným poprvé až po sto dvaceti letech od napsání. Jde spíše o dílo humoristické, ale i tak odhalíme varianty mnohého z toho, co čtenáři později potkali v holmesianě: a Strašidlo je ostatně typickým příkladem historky, která se sice ve finále vysvětlí racionálně, avšak i tak váháme.
Dodám, že LEDA chystá v téže edici ještě tři svazky od Conana Doyla, nicméně v nich se pravděpodobně s fantastikou už nestřetneme.
Nejprve má jít o povídky ryze dobrodružné, ve třetím případě o příhody rozličných vědců a lékařů a konečně snad dojde také na prvé české zveřejnění pozoruhodného fotofaksimile zcela prvního vydání Baskervillské psa – s dobovými ilustracemi.
Sir Arthur Conan Doyle: Tajemství a záhady. Překlad Věra Klásková. Obálka René Senko. LEDA. Voznice. 2020. 408 stranKam dál?
Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.