Rozhovor s českým Stephenem Kingem - Svatoplukem Dosedělem

„Samota je krásná, ale ne, když jste úplně sami a chtějí vás zabít.“ Přečtěte si rozhovor s českým Stephenem Kingem – Svatoplukem Dosedělem!

Do literárního projektu: "Ve špatný čas na špatném místě" aneb výbor toho nejlepšího, co vás může potkat v horroru! se přidal nejvydávanější autor horroru u nás, pan Svatopluk Doseděl!

Příběhy autora, mnohými považovaného za českého Stephena Kinga, nahánějí hrůzu surovostí i autentičností (jmenujme např. Zlo přichází třikrát, Bestseller či nejnovější trojici novel z knihy Truhla ze zálivu smrti.) Zeptali jsme se nejen na to, co autor chystá do nového sborníku.

"Ve špatný čas na špatném místě" je sbírka povídek žánru horror, thriller a černý humor, kterou připravuje nakladatelství Netopejr ve spolupráci s organizátory HorrorConu.

Magazín Vanili.cz je mediálním partnerem projektu "Ve špatný čas na špatném místě" a rovněž festivalu HorrorCon.

Kdy jsi poprvé koketoval s hrůzou na papíře?

Aktivně? Vlastně už jako kluk. Měl jsem sešit ve tvrdých modrých deskách a do něj jsem si psal povídky žánru, kterému by se asi dalo říkat sci-fi. Těch povídek jsem napsal asi pět. Vážně jsem s hrůzou na papíře začal koketovat v roce 1995. Tou dobou jsem vlastně začal horrory i číst. Na český trh tehdy pronikl King a já díky němu pochopil, že horror může vypadat i jinak, než ve filmu. Lidský příběh a naprosto obyčejný život, do něhož se postupně začnou zakusovat ostré zuby. Moje prvotina Mayflower (8/1995) je ovšem horror čistokrevný, k většímu prosazování linie nehorrorové jsem dospěl až časem. Pokud máš na mysli koketování pasivní, tak to začalo někdy v pubertě. Dracula, Lupiči mrtvol, Tichá hrůza, Pes Baskervillský… Jo, bylo to prima.

Povíš nám nějakou strašidelnou historku ze života?

Vyloženě strašidelnou historku na skladě nemám, ale s mojí bývalou manželkou jsem jednou zažil situaci, v níž jsem pochopil strach z izolace v lese. Týden na chatě v trampské osadě se jevil jako bezva nápad, problém byl však v tom, že se tato dovolená odehrála v září, kdy údolí řeky Stropnice všichni osadníci na půl roku opustili. Všichni! A my do něj přijeli. Autobusem, auto jsme neměli, a dál pěšky. S bágly a kytarou. Onu neděli jsem sledoval, jak všichni zazimovávají chaty a dekují se pryč, a začínal být nervózní. Zůstali jsme tam sami, bez auta, bez mobilu (mobilní telefony tenkrát ještě nebyly) a kolem jenom prázdné chaty a les. V noci mi moc dobře nebylo. Když pak jednou po setmění zastavilo u chaty auto, pokoušel se o mě infarkt. Byla to ale policejní hlídka, která přijela osadu zkontrolovat, a zaujalo ji, že se v naší chatě svítí. Pod vlivem této dovolené jsem následně napsal povídku Světlo zasvěcených. Samota je krásná, ale ne, když jste úplně sami a chtějí vás zabít.

Náhody neexistují, v případě osudu si nejsem jist. Chci věřit, že svůj osud si vytváří každý sám. Alespoň částečně. A pak je tu samozřejmě ještě motýlí efekt. Ten je nezpochybnitelný a dle mého názoru naprosto zásadní.

Věříš v existenci mimozemských nebo nadpřirozených bytostí?

Emzáci jsou tady. Je mi to jasné už od doby, co jsem poprvé četl Vzpomínky na budoucnost a díla z kategorie literatury faktu od Ludvíka Součka. O tom, co tu chtějí, nemám páru, ale jsou zde. Důkazy najdeš po celém světě. S nadpřirozenými bytostmi je to složitější. Nevím. Asi by se dalo říct, že jsem racionálně věřící.

Jaká je tvoje nejoblíbenější filmová nebo knižní horrorová postava?

Záporná, předpokládám. Klaun Pennywise z Derry v Maine. To je hajzl! A těm civilním zřejmě kraluje Norman Bates z psycho-motelu v Arizoně. Naopak rumunský Dracula je vcelku sympaťák.

Jakou postavu či příběh máš nejraději z vlastní tvorby?

Mám rád zoufalce. Mám pro ně slabost, protože k nim patřím. V novele Solitér (sbírka Cáry rubáše) jsem nejspíš popsal sám sebe za takových deset, patnáct let. Profesor Max, to jsem já. Dřepím v chalupě v posezónně opuštěné příhraniční osadě uprostřed České Kanady, pouštím si staré gramofonové desky, popíjím koňak a večer poslouchám vítr, který neomylně věstí déšť… Maxe mám rád. K Anně z povídky Žena s pastelkami mám taky osobní vazbu. Jádro téhle povídky fikce rozhodně není a Annu mám rád taky. Ve finále příběhu jsem cítil, že jí tu brokovnici vyloženě podávám.

Co na čtenáře chystáš do sborníku Ve špatný čas na špatném místě?

Právě zmíněnou Ženu s pastelkami. Nejedná se o horror v pravém slova smyslu, ale člověk někdy umí být větší bestie než cokoli z temnot. A o čem to je? Rámcově… Když osudem zdeptaná Anna zjistila, že její obrázky dokáží léčit, vzala si jednou blok s nazelenalými listy, staré pastelky a začala kreslit… smrt. Smrt pro muže, který by ji dříve či později sám umlátil. Uprostřed pekla si uvědomila tři věci – pro své dítě udělá žena vše, v nouzi poznáš přítele a střílet z brokovnice není zase tak těžké.

Děkujeme za rozhovor

Článek pro vás připravili Honza Vavřička a Kristina Haidingerová.

Pokud máte chuť na další články, klikněte na sekci Novinky anebo se mrkněte na rozverné rozhovory a odvážné fotogalerie v sekci EroTotem. Fanouškům scifi a fantasy rozhodně doporučuji navšívit Scifi Quest Michala Březiny, kde najdete recenze a hustě vtipné rozhovory s celebritami.

Štítky:

Kam dál?

Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.