Rozhovor s Martinem Maxou
Přečtěte si rozhovor se sympatickým zpěvákem a fanouškem scifi Martinem Maxou!
Jaký máte vztah k fantazii, ke scifi, k hororům?
Všechny tyto žánry mám velmi rád. Mám takový pocit, že právě díky nim se mi podařilo tak trochu neodrůst dětské fantazii a zůstat po zbytek života snílkem, což je myslím společným rysem všech fanoušků scifi či hororů. Tenhle svět fantazie je větší než dohlédnutelný vesmír a já jsem moc rád, že jsem si v sobě udržel tu schopnost zatoulat se do něj, kdykoliv mě namíchne ten reálný a čím dál prašivější svět.
Co pro vás znamená zpěv a hudba?
Je to zvláštní, ale já jsem nikdy neměl ambice stát se populárním zpěvákem či hudebníkem. Kdysi dávno, když jsem byl ještě studentem gymnázia, se mi dostala do ruky jedna Ferlingetiho básnická sbírka a já jsem pro zbytek života zcela propadl poezii. Nejprve jsem chroustal jednu báseň za druhou a později se pochopitelně pokoušel i o vlastní poezii. Během studia na vysoké škole jsem se seznámil s tvorbou Vládi Merty a dalších pražských písničkářů a docvaklo mi, že báseň může vyznít ještě naléhavěji, propluje-li do podvědomí posluchače ve společnosti krásné melodie a libozvučného nástroje. A tak jsem své básně začal zpívat. Chci tím říct, že hudbu a zpěv mám moc rád, ale stále je vnímám jako úrodnou půdu, ze které, máte-li štěstí a políbí vás múza, může za noci vyrašit květnatý verš, básnická strofa či neotřelá metafora.
Je pro vás hudba radost, profese, umění nebo dokonce životní láska na první pohled?
Na počátku jistě láska na první pohled, později i tak trochu profese. Vždycky ovšem srdeční záležitost. A jestli umění? To vážně nevím. Vlastně ani nevím, čím to je, že se z nějakého artefaktu náhle stane umění. Stále mě udivuje paradox dnešní povrchní doby, v níž se lidské počiny či výtvory dočkají uměleckého statutu jen tehdy, přisoudí-li jim jej samozvaní arbitři, kteří zpravidla nic neumí a nikdy nic nevytvořili. Nejspíš to bude mít něco společného s neochotou tohoto národa vytvářet si svůj vlastní názor a stát si za ním. Možná je v tom i kus zbabělosti, protože každé takové vymezení s sebou nese i kousek osamělosti, které se podvědomě bojíme a co víc, každá cesta proti proudu stojí člověka dost sil.
Jaké máte za sebou hudební projekty, na které jste hrdý?
Během své "kariéry" jsem natočil asi šest alb, na nichž se nachází zhruba 70 mých písniček. Píšu je už ovšem nějakých 30 let, z čehož plyne, že jako autor nejsem moc plodný. Vychází to na dvě až tři písničky ročně. Jeden by řekl nic moc. Dobrá báseň či písnička ale nevznikne v okamžiku. Je potřeba ji tak trochu vysedět. Vycizelovat a následně prověřit časem. Jen tak si člověk může být jistý, že se nedopustil klišé. Z tohoto pohledu to tedy vlastně není tak málo. A právě na tohle jsem možná trochu hrdý. Že jsem to zkrátka nikdy nevzdal, a že jsem stále ještě ochoten podstupovat všechny ty porodní bolesti provázející každou z mých písniček a básní. A neservírovat světu splašky, byť on sám je velmi často servíruje mně.
Co byste dělal, kdyby vás unesli mimozemšťani?
Je to zvláštní, ale někdy mám pocit, že už mě dávno unesli. Že zkrátka pocházím z nějakého jiného světa, odkud mě unesli zlí pozemšťané. A na jedné planetě, která kdesi na okraji mléčné dráhy krouží kolem své hvězdy mezi Venuší a Marsem, mě trýzní svými psychologickými experimenty a svou nekonečnou blbostí.
Jak dlouho se věnujete muzice? Kdy a kde vás v nejbližší době můžeme vidět a hlavně slyšet zpívat?
Svůj první recitál jsem odehrál před nějakými 35 lety. Je to tedy už dlouhá doba. Po něm následovaly stovky a možná i tisíce dalších koncertů a různých vystoupení. Kdy a kde bude ten další v tuhle chvíli nevím. Jednoduše to v hlavě nenosím. Za ta léta jsem totiž dospěl právě k téhle malé výsadě. Že si to zkrátka pamatovat nemusím. Tuhle starost totiž na svá bedra převzala má manažerka. Právě ona se stará o to, aby mě včas přivezla tam, kam má. Za tímto účelem rovněž spravuje mé webové stránky, kde se každý může dozvědět vše potřebné, pokud by chtěl navštívit nějaký můj koncert. Všechny tyhle informace včetně kontaktu na ni tedy získáte, kliknete-li si na www.martinmaxa.cz.
S jakou pohádkovou bytostí nebo superhrdinkou z komiksu či filmu byste se chtěl pomilovat?
V tomhle mám naprosto jasno. Byla by to jednoznačně Lara Croft. Ale ne ta, co jí hrála ve stejnojmenném filmu Angelina Jolie. Ta se mi nelíbila vůbec. Myslím tu z té počítačové hry. TA je sexy. Sice jen vygenerovaná ve virtuálním světě, ale mně je to jedno. Je prostě sexy.
Co byste vzkázal na závěr fanouškům magazínu Vanili.cz?
A ať se těší stále pevnému zdraví a neopouští je štěstí. A kdyby je náhodou taky unesli mimozemšťané, tak ať to nejsou takoví ti zelení bastardi, co svým obětem provádějí taková ta nechutná zvěrstva, která obvykle provádějí lidé jiným lidem. Ať jsou to spíš kultivovaní příslušníci vyspělých civilizací, kteří by jim pomohli kápnout na to, jak třeba ohnout časoprostor či otevřít červí díru. Nebo aspoň naťuknout princip varpového pohonu, ať se tím vesmírem pořád neloudáme jako šneci. A možná taky objasnit, proč se ty subatomární částice chovají tak idiotsky. Nebo co má na práci singularita na dně černý díry. To by se taky šiklo vědět.
Jak si můžeme objednat vaše vystoupení nebo koncert?
To je velmi jednoduché. Buď zaslat poptávku na maxamartin@seznam.cz anebo (a to je rychlejší) zavolat rovnou mé půvabné manažerce Lucii Foltové na číslo 728 781 060.
Děkuji za parádní rozhovor, Martine a přeji Ti jménem nás mimozemšťanů brzké zotavení po náročné operaci!
Honza Vavřička
Kam dál?
Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.