Aleš Pitzmos: Připadám si tak trochu jako psychicky narušená vícečetná osobnost

 

Michale, ty se mě chceš jako dotknout, jo? Těžko snáším, když mi někdo komolí mé pseudonymy! Aleš Pospíchal a Alec Palmer, ju? Ale abych se vrátil k otázce, ty pseudonymy, to není můj výmysl ani nějaká póza, s tím přišli mí nakladatelé. Já nevím, co měli proti mému krásnému příjmení Pitzmos. Sice ho musím každému do telefonu hláskovat, už jsem se i setkal s tím, že mi ho jedna paní zkomolila na „pan Pichus“ – fakticky nevím, na co při tom myslela –, ale jinak je super. Už kvůli propagaci – jiný Aleš Pitzmos u nás na 99,999999999999999999999999999999% není.

 

Pospíchala. Mě snad z tebe za chvíli praskne žilka, chlape. No, když to vezmeme z čistě ekonomického hlediska (jelikož jsem absolvent obchodky, tak s tím nemám problém), tak dobrodružným thrillerům od Palmera. A když se podívám na Databázi knih, tak jsou i nejoblíbenější mezi čtenáři. Historické romány od Pospíchala byly z obou pohledů úlet i průser v jednom. A knihám od Pitzmose (připadám si tak trochu jako psychicky narušená vícečetná osobnost) se zatím daří docela dobře a já doufám ve světlé zítřky.

 

Jas kvasaru. Jinak kvasar to je extrémně aktivní galaktické jádro, abych se pochlubil svými hlubokými znalostmi astrofyziky.

 

Odehrává se asi ve dvě stě let vzdálené budoucnosti, kdy je prakticky celý osídlený Vesmír v područí gigantických a nenasytných megakorporací, které ovládají veřejnost. Stačí citovat jejího nejslavnějšího Předsedu, Gerarda le Compa, ve chvíli, kdy mluví o běžných spotřebitelích: „Jsou to jen součástky. Jen součástky ve stroji. A ten stroj je Vesmírná asociace. Co uděláš, když se součástka porouchá? Vyměníš ji. Tak je to. Hodnota života jediného spotřebitele není větší než právě té jedné jediné součástky.“ Takže asi tak nějak. Navíc je to i o postavách – Pulsar byl vyprávěný v ich-formě z pohledu záchranáře Desmonda Sommerse, dvojka bývalým vojákem Patrickem Kerrem, novinka Jas kvasaru agentkou Natálií St. Pierre, což je taková nezbedná a hodně problémová zrzka. A taky je to o hledání smyslu a boha, abych byl strašně hluboký.

 

Když mi bylo čtrnáct, napsal jsem dvě fan-fiction ze světa Star Treku, pak jsem se space opeře věnoval jen okrajově v povídkách. A asi bych u toho i zůstal, kdybych si jednoho dne neřekl, že ukážu Julii Novákové, Honzovi Kotoučovi a dalším, jak se to vlastně správně dělá. Takže jsem se se svými veledíly ze série o Vesmírné asociaci odvážně vrhl tam, kam se Pitzmos ještě nevydal – tedy do bouřlivých vod české knižní fantastiky.

 

S pejsky taky, viď, Gagarine! No poslední dobou na propagaci pracuju celkem aktivně. Mám web, na kterém informuju nejen o knížkách, ale píšu tam i články o věcech, co mě zajímají, zejména o záhadách a nekonvenční archeologii, asi rok mám oficiální stránku na facebooku, kde si honím své přebujelé ego, a taky se už nějakou chvíli ztrapňuju na svém youtube kanálu. Nechal jsem si vyrobit placky s nápisem „Protože my jsme Vesmírná asociace“, které hrdě nosím na své tašce a batohu. Dokonce přemýšlím, že si ten slogan nechám vytetovat na vnitřní stranu předloktí. A taky své knihy nutím každému, koho potkám, kolegyně a kolegové v práci by mohli vyprávět…

 

Opil jsem se do němoty.

 

Fakt? Paráda! Potom jdu do Firefly, miluju kapitána Reynoldse! Mám rád i navazující film Serenity, patří k mým nejoblíbenějším. A přestaň už, prosím tě, drbat Gagarina za třísly, jinak mi z toho dneska neusne!

 

To ses spletl. Za plavání to určitě nebude. Já totiž plavat neumím, a když jsem naposledy vlezl do bazénu, tak mě plavčík musel tahat ze dna. Je pravda, že mám ten „kachel“ znázorňující Pulce za první místo v CKČ v kategorii povídka, ale abych se přiznal, dodneška cítím hořkost. Chtěl jsem totiž sošku Mloka! Do té doby ho totiž dostávali převážně vítězové královské povídkářské kategorie a právě od roku 2010, co jsem vyhrál, ho najednou začali dostávat novelisté. Sakra, a tohle se vždycky stává jenom mně! Fňuk.

 

Lukovi, protože jsem ve své podstatě misogyn. To čtenáři každopádně poznají, až si přečtou Jas kvasaru. S hlavní hrdinkou jsem se totiž moc nemazlil. Proto knihu doporučuju spíš stejně smýšlejícím mužům, kteří se u ní dobře pobaví. Ženy, zejména manipulativní mrchy, by ji měly číst jen na vlastní nebezpečí, protože by to taky nemusely vydýchávat.

 

Určitě by se neměli bát a jít do toho. Protože strach vede k hněvu, hněv vede k nenávisti a nenávist vede k utrpení, jak se nechal slyšet už mistr Yoda. A aby to po prvním neúspěchu anebo první kritice nevzdávali. Co se nelíbí jednomu, můžu se líbit druhému. Jeden příklad za všechny: kdysi jsem nabízel Světlo pulsaru do jednoho nejmenovaného žánrového nakladatelství, po přečtení několika úvodních kapitol mi bylo řečeno, že je to málo akční a bez děje (přitom ta kniha je akcí přecpaná!), takže jsem to za čas zkusil u Brokilonu a jeho vládce Robert Pilch byl z knihy odvařený. Takže asi tak nějak.

 

To, co mi visí na zdi a ty sis to, Michale, spletl s bronzovým diplomem za plavání, je doktorát z astrofyziky. Takže na mě nezkoušej tyhle laciné triky. Samozřejmě, že je to Měsíc!

 

Asi když na mě v lese poblíž Golčova Jeníkova zničehonic zaútočil medvěd grizzly a já jsem se s ním musel rvát holýma rukama. Dodneška mám na boku jizvy od jeho drápů. Až to skončíme, tak Ti je ukážu. Teda pokud to vůbec Gagarin dovolí. Koukám, že se nějak skamarádila s Tvojí nohou…

 

 

V prosinci vydám speciální kalendář na rok 2018, kde budou heroické a akční fotky mé maličkosti, nafocené většinou v lese, na nichž budu zásadně bez trička. Indiana Jones hadr. Takže se děvčata pokochají pohledem na pořádného chlapa a určitě jim to způsobí řadu divokých nocí, kdy se jim bude zdát o jejich novém idolu. Nebude chybět ani bonusová fotka Gagarinových genitálií (ne těch Jurijových!), ta bude umístěna u kalendáře na rok 2019.

 

Alex Pospíšil? Hele, to je dobrý, to se bude hodit, až zas bude po mně chtít nějaký nakladatel další pseudonym! A jakže se Alexovi daří? Skvěle! No, jsem teď v životní fázi, kdy zkouším nové věci. Bylo to zapříčiněno takovou tou typickou krizí kolem třicítky. Bez kyslíku jsem lezl na Mount Everest, o Velikonocích jsem se nechal na Filipínách přibít na kříž, podstoupil jsem obřízku. A jelikož jsem byl před časem v Indii studovat Kámasútru, což bylo náročnější, než jsem si představoval, přemýšlím, že celý rok 2018 strávím v celibátu, a to v ústraní cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě, kde se budu věnovat tichému rozjímání a modlitbám s ostatními spolubratřími. Snad se tam trochu uklidním. Koukám na hodinky, za chvíli začnou v televizi dávat Esmeraldu, tak to dopij, ať tě můžu konečně vyhodit. A díky za návštěvu!