Přemyslovské písně ohně a ledu

V Přemyslově krvi není jedna hlavní dějová linie, ale mnoho linií, které vznikají, zanikají, protínají se a utváří tak smotanici jednoho celku. Později sice převládne děj Břetislava, vzpurného Oldřichova syna, to ovšem ostatním vůbec neubírá na důležitosti. Romantická představa legendy Oldřicha a Boženy dostává reálnější a poněkud drsnější kabát, a nejen ona. Svět je natolik surový, že lidé jsou v některých případech donuceni spoléhat se na přítele, který je v minulé kapitole bodl do zad. A na pozadí toho všeho s řevem probíhá boj staré pohanské víry s křesťanstvím.

Jitka Svobodová použila jako hlavní zdroj svých informací nejednu kroniku, a to se na knížce podepsalo jak pozitivním, tak i bohužel negativním účinkem.

Co se týká historické přesnosti, autorka dělala své domácí úkoly opravdu pečlivě. Málokdo by našel nějakou chybku… jestli vůbec. Zároveň je v Přemyslově krvi pojata magie velmi střízlivým způsobem. Jsou to kouzla? Pověry? Přeludy? Kniha by sama o sobě fungovala velmi dobře i bez konceptu magie. To ovšem neznamená, že toto pojetí nemůže být pro čtenáře sympatické. Naopak.

Autorce se zároveň velmi dobře podařilo vytvořit pro jednotlivé postavy nejen těla, ale taky reálné osobnosti. Jaromír, Hněvsa nebo Jitka. Ti všichni se dají představit jako lidé, na které by člověk mohl narazit někde venku za dveřmi bytu a nejen jako černá písmenka v kronice.

Jedním základním rysem této knížky je, že je pomalá. Dlouhá táhlá souvětí jsou někdy až vyčerpávající. Táhlé nezajímavé roky a občas až příliš rychle se střídající pohledy. Zároveň je dost těžké vytvořit si vztah mezi čtenářem a nějakou tou postavou. Čtenář spíš zaujímá neutrální pozici.

Přidat vsuvky textů z původních kronik je skvělý nápad, bohužel to zakoplo o nešťastně zvolený font písma. I když text působí správně „historicky“, je poněkud obtížné ho přečíst.

Jakožto milovník užitečných dodatků k příběhu určitě mezi čtenáři nejsem jediná, kdo ocení mapu Česka, kde jsou vyznačená místa hradů, na kterých se příběhy odehrávají. Víc než to ovšem potěší drobný rodokmen Přemyslovců a jejich příbuzných na zadních stránkách knihy. Někdy holt není možné pochytit napoprvé všechny představené postavy…

Základní kresba obálky od Jany Maffet Šouflové je pěkně zpracovaná, bohužel barevné uspořádání působí poněkud mdle a bez zlatého titulku knihy by se tento kousek mohl velmi snadno ztratit v prodejních policích.

 

Přemyslova krev je vhodná i pro čtenáře, kteří fantastice moc nehodují, ale za to si užívají historické romány. A i když pro mě byla knížka trochu běh na delší trať, příjemně jsem si ji užila.

 

HODNOCENÍ  7/10

Jitka Svobodová

Straky na vrbě

Autorka obálky: Jana Maffet Šouflová

820 stran

- - - -

Recenzi pro Vanili.cz napsala Barbora Vrobelová