Poohlédnutí za novým Draculou Kima Newmana
„Ten přístup rozdmýchává jakousi dobrodružnou, nutkavou atmosféru pátrání po odkazech, která některým čtenářům připadá otravná, ale kterou si jiní naopak užívají.“ Kim Newman
Kim (James) Newman (*1959) je sečtělý a filmy jako houba prosáklý britský spisovatel, autor knih o filmových hororech. V Kristových letech se ovšem proslavil románem Anno Dracula, jehož název by barbar surově přeložil jako Roku Draculy, ale Milan Žáček to roku 2013 či 2015 (údaje se různí) neudělal.
Zmíněný Kim Newman se při vymýšlení té knihy inspiroval příběhy z alternativní historie, ve kterých Adolf Hitler vyhrál válku, ale Kim sám snil o válce jiné. Ne ovšem korejské či světové (to měl být vtip): snil o invazi jednoho jediného muže, kterého v Draculovi (1897) udolal Abraham Van Helsing. Jenže přece udolat nemusel, bylo to o fous, a dle Kima Newmana prohrál. Následně se drzý Dracula ujal vlády nad celou viktoriánskou Británií a královnu Viktorii ujařmil.
Za choť ji pojal poté, co se zbavil prince Alberta. Šílený Newmanův nápad a tento další „plán číslo vědět z vesmíru“ byl k našemu štěstí pečlivě propracován, a navíc doplněn záplavou víc i méně patrných odkazů na figury z dobové literatury. Těmi jsou sám Sherlock, lupič-gentleman Raffles z dílny Doylova zetě Hornunga, doktoři Moreau i Jekyll, ale taky skutečné historické osobnosti: Oscar Wide, „sprosťácký“ básník Swinburne, duo Gilbert a Sullivan atd.
Co k vizi Newmana přivedlo? Prý díla fantasy autora Philipa José Farmera a jeho Svět řeky. Ale prvořadě se možná Newman odrazil od obecnějšího zájmu o líčení nejroztodivnějších apokalyps z beletrie přelomu 19. a 20. století. Co mezi ně patří?
Nejen Válka světů, ale například předcházející ji Bitva o Dorking od zapomenutého George Chesneyho, Wellsova Válka ve vzduchu (kde se mocně nasazují vzducholodě, jak si okouzleně vzpomínám) anebo Sakiho próza When William Came. Všechny podobné příběhy sice vyvolávají taktéž děsy a hrůzu, ale řadíme je víc do ranku rané science fiction. Tak jako díla novější, kam náleží Deightonova próza SS – GB i Amisova komunistická budoucnost Anglie v Russin Hide and Seek. Ale především ctil Newman klasickou Stokerovu předlohu, v níž se píše:
„Hodlal se stát otcem anebo zakladatelem bytostí nového druhu. Jejich cesta bude lemována smrtí, ne životem.“
Aniž bych teď rozkryl syžet a zápletku, připomenu, že ten skutečný, byť dodnes najisto neidentifikovaný Rozparovač mohl být koneckonců taky upír, jak to částečně nastínil autor Psycha Robert Bloch v povídce S úctou, Jack Rozparovač. Proč ne? Jenže Newtonovi to připadalo vyčpělé, i udělal z Jacka naopak lovce upírů a bravurně využil toho (a následuje spoiler), že Abrahem Stoker pojmenoval jednoho Helsigova známého spojence právě Jack (a příjmením Seward). Co víc, dotyčný profesorův stoupenec v románu Dracula příhodně naznačuje, že ho situace s upírem přivádí k šílenství, a ostatně není divu. Nebo vy byste se nezbláznili, kdybyste vlastní lásku (zde Lucy) museli osobně proklát kůlem?
V Anno Dracula může následkem toho dojít i na scénu, v níž se Jack Seward během lovu na whitechapelské upíří šlapky potká s poslední Rozparovačovou obětí, a to historicky skutečnou Mary Kelly. Hle a běda přeběda, je to Lucyina dcera, neskutečně jí podobná.
Newmanovy, pravda, do děje krásně zapadá – a taky kupka dalších skutečně historických událostí; tak například jistý proslov slovutného G. B. Shawa.
Není jistě bez zajímavosti ani to, kterými postavami přitom Kim Newman pohrdá. Je to nejenom „naše“ Čachtická paní, ale i „vyfintění krvesajové“ Anne Riceové! To je ale mizera, tenhle Kim Newman, co?
Jak sám přizná, jeho kniha je navíc vampýrská už tím, že „tyje“ (bezostyšně) z jiných beletristických a filmových děl. Což mu dělá radost, ale asi je hodný, a tak mu radost dělá, i vytáhne-li romány a hrdiny z totality absolutního zapomnění. Mezi také patří doktor Nikola Guy Boothby, ambiciózní zločinný mozek hledající elixír života v sérii knih zahájené dílem A Bid for Fortune. Bude-li ještě někdy přeložena do češtiny? I to se může stát, ale moc pravděpodobné to není.
Anebo jsou to díla známější, avšak o málo. Tak například jistý Arthur Morrison psal kdysi slavné detektivky o Martinu Hewittovi – a Newman užil názvy několika fiktivních míst v Londýně, které vybral z těch příběhů. A další zapomenutí? Vrah Ivan Dragomiloff je hlavní figura románu Jacka Londona The Assassination Bureau, Ltd. zfilmovaného roku 1969.
A pak přicházejí opravdu slavní a dostáváme se i do domu doktora Jekylla, kam se Newman vrátil ještě v prózách Further Developments in the Strange Case od Dr. Jekyll and Mr Hyde a A Drug on the Market, což je jeho Anno Jekyll and Hyde. Knihu Anno Dracula však ovlivnila i Stevensonova práce Nepravá bedna (a její komická filmová verze) či dokonce film Báječní muži na létajících strojích. Další z přenesených sem osobností pak je známý reportér Carl Colchak z románu Jeffa Ricea, podle něhož napsal slavný film slavný spisovatel Richard Matheson... Ale romanopisec William LeQueux? O tom už nic nevíme a ani specifická ošetřovatelka z povídky E. F. Bensona Paní Amworthová se vám asi hned nevybaví. Roku 1849 byli v Londýně pověšení manželé Manningovi, což zaujalo Dickense, ale snad ještě marginálnější je kočí Clayton ze Psa baskervillského, jehož propojil už spisovatel Farmer s Tarzanem, anžto Tarzan = John Clayton.
Magnáta Henry Wilcoxe (prototyp viktoriánského pokrytce podezřelého, že je Rozparovač) si pak Kim půjčil z klasického románu (homosexuálně orientovaného, což jistě není podstatné, ale v souvislosti s upírstvím vlastně ano) spisovatele E. M. Forstera Rodinné sídlo.
A Ruper z Hentzau? To přece je další elegantní zločinec, a to z víckrát zfilmovaného románu Vězeň na Zendě od Anthony Hopea.
Jako Draculův příbuzný „hraje“ u Newmana dokonce i hrabě Orlok – ze známého Murnauova filmu s Maxem Schreckem. Samozřejmostí je pak účast ďábelského doktora Fu-Manchu, ale věnujme se vampyrismu. Do Draculy byla v Anglii symbolem upírky Carmilla od Sheridana Le Fanu (zde aspoň zmíněná) ... a symbolem standardního osudového upíra pak lord Ruthven z fragmentu napsaného Byronem a dopracovaného jeho (opět homosexuálním) osobním lékařem Johnem Polidorim (který se pak zabil).
Kim Newman rovněž vtipně dává některým kapitolám tituly klasických populárních románů své doby a v případě kapitoly osmé je tak připomenuto objemné Tajemství fiakru, což byla dobově důležitá detektivka Ferguse Humea.
Anebo Newman užívá titulu často přetiskované a filmované povídky Nejnebezpečnější zvěř od Richarda Connella. A ještě jindy bere vážně tu teorii scénáristů filmu Soukromý život Sherlocka Holmese, že Diogenův klub byl předchůdcem zástěry pro tajnou službu zvané „Universal Export“ a známé z Bonda.
Newman už je zkrátka takový. I makový. A od mládí sbíral romány, co rozvíjely, imitovaly, parodovaly či jinak vykrádaly Draculu. Vyplatilo se, ale vlastní verzi by nedokončil bez pomoci mnoha děl, ke kterým náleží i do češtiny bohužel zatím nepřeložený Anotovaný Dracula Leonarda Wolfa či kniha Vampyres: Lod Byron to Count Dracula od Christophera Fraylinga. Newman vyzdvihuje i svazky The Man Who Wrote Dracula (Muž, co sepsal Drákulu) Daniela Farsona a Draculovy rivaly Michela Parryho. Ale jak už naznačeno, taky dílo Tarzan Alive Philipa José Farmera či „nedocenitelnou“ příručku Jak Rozparovač od A do Z.
Vedle bezpočtu dalších děkuje pak i Neilu Gaimanovi, Terry Pratchettovi, Chinu Miévillovi, „Robu“ Holdstockovi a Clivu Barkerovi, přičemž roku 1990 taky zveřejnil povídku Muž, který sbíral Barkera.
Svou vůbec první story Snílci otiskl roku 1982 a řadu postupů přebírá z žánrových filmů, a to nejen hororových. V románovém debutu The Night Mayor (1989) se pohybuje světem založeným na noirových filmech padesátých let a podle další jeho knihy Back in the USSA (1997) neproběhla začátkem 20. století komunistická revoluce v Rusku, nýbrž ve Spojených státech. Sedm povídek o profesoru matematiky Jamesi Moriartym shrnul do vtipné sbírky Pes d´urbervilleský (2011) a oproti tomu za vůbec nejhrůznější jeho román bývá označována kniha The Quorum (1994).
Tím prvním pokračováním románu Anno Dracula se stalo poněkud bizarní dílo The Bloody Red Baron (1995) o leteckém esu první světové války von Richthofenovi v hávu upíra a kulisami dalšího Newmanova románu téže série (1998) je Řím světa filmů Federika Felliniho, přičemž tu pro Diogenův klub založený Sherlockovým bratrem Mycroftem pracuje právě Bond. A roku 2013 následoval román Johnny Alucard, v kterém do pomyslného vlaku přistupují známé hollywoodské hvězdy.
Knihu Anno Dracula uzavírá její alternativní konec a taky zajímavý Newmanův článek Drac Rozparovač (2005), v němž váhá, zda Jackem nemohl být kupříkladu Algy z komedie Jak je důležité míti Filipa či Marlow ze Srdce temnoty Jamese Conrada anebo – ale to by bylo příliš zjevné – Dorian Gray. Newmanova povídka Mrtví cválají rychle (2000) přichází takřka ve finále, ale nezapomeňme ani na poutavé výňatky z filmového scénáře podle Anno Dracula, který sám napsal. Alespoň začátek jistě stojí za ocitování:
EXTERIÉR, NOC. Uťatá hlava, ne nepodobná hlavě herce Petera Cushinga, nabodnutá na kopí. Působení živlů na hlavě po určité době zanechalo viditelné stopy. Bledý měsíční svit zvýrazňuje prázdné oční důlky. Fouká vítr. Přes plátno se šinou titulky vyvedené gotickým písmem ve stylu filmů studia Hammer. DUNIVÝ HLAS VYPRAVĚČE:
„Roku 1885 přicestoval hrabě Dracula ze svého hradu v Transylvánii do Londýna, kde hodlal založit nový řád bytostí, jejichž cesta není lemována životem, ale smrtí. Traduje se, že profesor Abraham Van Helsing shromáždil chrabré Angličany a Angličanky, aby upíra porazili, zapudili ho od našich břehů a nakonec zneškodnili.
Ale jaký by byl Londýn, jaký by byl svět, kdyby Van Helsing neuspěl?
Toto je britská metropole v podobě, které by nabyla, kdyby hrabě zvítězil. Dracula násilím pojal za manželku královnu Viktorii a přijal tituly princ-manžel a lord protektor Velké Británie a celé královniny říše.“ Atd.
Snad už jen post sciptum: Jen ten Sherlock si v románu Anno Dracula zabojuje málo. Je převezen do koncentračního tábora. Kdyby to autor nezařídil, odhalil by totiž Mistr Holmes pravou totožnost Jacka Rozparovače v okamžiku, ba mžiku oka.
Kim (James) Newman: Anno Dracula. Překlad Milan Žáček. Redakce Tomáš Jirkovský. Jako devátý svazek edice Noir vydalo Nakladatelství Laser-books. Plzeň 2015. 416 stran
Článek připravil Ivo Fencl
Kam dál?
Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.