Pohádky čajových skřítků – putování za severním čajem

Putování za severním čajem nás dovede jak jinak než na sever. Dva skřítci Pueřík a Jasmínka se vydávají zachránit svého dědečka Asámka, který popletl prastarý recept a je posléze unesen kouřovým drakem. Po cestě potkávají mnoho dalších postaviček, které se buď k nim přidají, nebo je jen kousek doprovodí. Jejich cílem se v průběhu knížky stane nejen záchrana dědečka, ale i nalezení Trollí rodinky a nového domova pro džinku Džiny.

Myslím, že je to hezká knížka pro předčítání pro děti nebo pro malé začínající čtenáře. I když by některým z nich slovo Surströmming mohlo dělat problémy. Velké množství postav by pro děti neměl být problém. Jejich jména jsou od sebe snadno rozeznatelná a stejně tak i charaktery.

I když nejsem cílový čtenář, můžu říct, že knížka má pěkný spád. Není nic, co by tam vyloženě chybělo nebo přebývalo. Ovšem věty typu: „Kolem skřítků se nacházely zvláštní kopce a kopečky, jeden jako druhý, jen velikostí se lišily.“ mi přišli poněkud kostrbaté.

Velmi se mi líbilo, když autor seznámil děti s malou ukázkou ze severské mytologie v podobě Midgardu, duhového mostu a pár dalších světů. Příběh se zdá barevný a veselý se spoustou vedlejších okořeňujících dobrodružství. Velmi příjemný na odpočinutí a ukolébaní několika neposlušných skřítků.

Poněkud nešťastná volba, byla postava Trollíka. Od strany 29. jsem s touto postavou neměla žádný problém. Bohužel do té doby mi neskutečně vadil a otravoval, a to jenom kvůli jeho jediné vlastnosti. Trollík do té doby šišlal… Dobře, řekněme, že to patří k charakteru a je to důležité pro vývoj postavy a jejích vztahu s ostatními, ovšem v knížce, která je určena malým dětem, mi to nepřijde jako dobrý nápad.

Malé děti, které mají tendenci k šišlání sami o sobě, není potřeba je v tom podporovat. Stačí šišlající děti v reklamách v televizi. Není to ani roztomilé.

I když se později Trollík to r naučí vyslovovat a asi se tak má jednat o nějaké povzbuzení, nemyslím si, že by to mohlo mít tak velký efekt. Navíc je to nejen obtížné na vyslovování pro dospělé, ale natožpak u někoho, kdo se číst teprve učí.

U „Jo, tloll z Tlollechu.“ se mi zamotal jazyk, a to jsem to ani nečetla nahlas.

Ilustrace Pavly Pajdy Žižkové hezky doplňují to, co se v daném příběhu momentálně odehrává. Upevňuje tak někdy divokou dětskou představivost. Ovšem neomezuje ji.

Některé konkrétní obrázky mi připomínaly kresby z jedné z mojí dětské knížky. A ani ne tak stylem, ale pocitem. Knížka Fimfárum se mi totiž do paměti vryla těmi nejděsivějšími kresbami a jako dítě jsem se jí velmi bála. V této knížce je to půl na půl. Obrázek dívky v rybí konzervě mi připadá roztomilý, ovšem jejím pravým opakem je obrázek bílého soba. Při pohled na něj jsem se musela několikrát nepohodlně ošít (ty oči!).

Moje nejoblíbenější kresba z celé knížky je ta, kde se pasou sobi u chaloupky na kuřích nožkách. Obrázek bez zbytečného (někdy děsivého) detailu. Velmi se mi líbí, jak paní ilustrátorka jen naznačila „vrstvení“ země a vytvořila tak drobný 3D efekt.

 

Člověk si rád zavzpomíná nad úsměvnou jednoduchostí dětských knížek. Rozhodně by nebylo špatné, kdyby některé z nich opravdu fungovaly. Třeba já bych se nechala zabalit do balíku s čajem, na kterém by bylo napsáno HAWAII (+ kapesné).

 

HODNOCENÍ: 3,5/5

Zbyněk Kučera Holub – Pohádky čajových skřítků – Putování za severním čajem

Nakladatelství Mytago

Ilustrace: Pavla Pajda Žižková

Autor obálky: Pavla Pajda Žižková

86 stran, formát

- - - -

Recenzi pro Vanili.cz napsala Barbora Vrobelová