Petra Slováková přichází ze století páry

Můj pseudonym vznikl primárně pro psaní básní. Začala jsem přidávat své věci na různé servery, kde byly přezdívky a pseudonymy běžné.  V roce 2010 jsem si tohle jméno nechala pro svou steampunkovou značku, pod kterou vyrábím šperky.  Myslím, že v dnešní době už není využití pseudonymů tak velké jako před několika lety, kdy panovala obecná nedůvěra k českým autorům zvláště těm fantastickým. Nicméně pokud to soutěž nezakazuje a člověk si chce jen anonymně vyzkoušet účast, proč ne?

 

Záleží na určitém kostýmu, ale výroba se může pohybovat od měsíce výše podle obtížnosti. Například výroba malého šperku ze součástek se pohybuje kolem tří a více hodin. Vždy záleží na tom, jak moc mám promyšlený koncept kostýmu a jak moc jsem náročná na jeho zpracování. Vzhledem k tomu, že se mi líbí složitější věci, nad tím trávím dost času.

 

Existují nepřeberné možnosti v podobě zahraničních obchodů, ale i u nás se dají steampunkové doplňky koupit hned v několika e-shopech, které jsou zaměřeny na alternativní módu. Kromě toho si může zájemce nechat kostým vyrobit nebo ušít u českých značek zaměřených na módu 19. století, fantasy a podobné styly a v neposlední řadě existuje fler.cz, kde se dá sehnat velké množství doplňků. Pak už jde jen o to, jak si to člověk umí zkombinovat. Samozřejmě, pokud chcete originální kostým, není to úplně levná záležitost.

 

Akcí pro tuto komunitu je hned několik a jsou různého charakteru. Pořádají se steampunkové a viktoriánské pikniky, společenské nebo hudební večery, burzy... Podílím se organizačně na několika akcích, tou největší je brněnský festival Nemám páru. Snažíme se pro něj připravovat pestrý program, který je zajímavý pro fanoušky steampunku i lidi, kteří se v této komunitě příliš nepohybují. V loňském roce jsme hostili jako první u nás dokonce dvě zahraniční steampunkové hudební skupiny.

 

Jde o literární hnutí, jehož autoři si řekli, že by se i fantastická literatura mohla dělat víc umělečtěji, moderněji a inovativně a zároveň by se v ní mohly smazávat žánrové hranice. Každý spisovatel k tomu přistupuje jinak, ale pro mě je New Weird hodně zaměřen na originální nápady, promyšlené světy a beletrickou úroveň samotného textu, který se snaží vymanit z komerčního braku. Připadá mi, že autoři jsou mnohdy uzavření v zajetých klišé a nejsou schopni odtrhnout se od neustále opakovaných konceptů, což je zvláště ve fantastice trochu škoda. New Weird by měl právě z těchto mantinelů vybočovat a zkoušet jiné možnosti.

Napsala jsem v tomto subžánru několik povídek, které souborně vyšly v knize Železonoc a jiné podivnosti, ovšem myslím, že mnoho new weirdových vlivů lze nalézt i v mé cyberpunkové knize Cvrček v krabičce.

 

Určitě pro lepší orientaci. Nejsem fanda přílišného rozčleňování do škatulek dalších škatulek, jak je to v posledních letech v módě, ale správné zařazení by čtenáři mělo říct, co od titulu může čekat. Subžánrové zařazení by zkrátka mělo knihu blíže specifikovat. Bohužel zvláště v retrofuturistických subžánrech je u nás poměrně problém se orientovat, protože se těžko hledá nějaká odbornější klasifikace. Mnoho lidí si také pod označením „fantasy“ představí pouze elfí armády nebo pod označením „sci-fi“ všechno na styl Star wars a to je, myslím, docela škoda.

 

Byla jsem porotkyní několika literárních soutěží. Naposledy ve slovenské Poviedce Istroconu, kde se zájemcům poskytuje zpětná vazba. Když se ke mně dostane soutěžní text, většinou se snažím pomoct s řemeslnou stránkou věci, v nichž zvláště začínající autoři dělají časté chyby. Řeším tak spíše návaznost dialogů, strukturu a gradaci příběhu nebo pointu. Na textech mě sice většinou nejvíc zajímá příběh, ale autorům do něj nijak zvlášť nezasahuji, pokud to má nějakou logiku. Porotcování je také bohužel dost sebemrskačská a časově náročná záležitost, proto dávám v současnosti víc přednost jiným projektům.

 

Co se týká výroby kostýmů a šperků, ráda pracuji s hodinkovými součástkami a kovy. To je asi můj nejoblíbenější materiál, ale pracuji samozřejmě i s pěnovkami, kůží a různými uměleckými hmotami. Pořád objevuji nové věci a jejich možnosti.

 

Jako „Století páry“ je označováno 19. století, v němž započala průmyslová revoluce a přišlo také největší masivní využití parního stroje. Právě na „Století páry“ steampunk odkazuje svým názvem a prozrazuje tak i nejvýraznější inspiraci tohoto subžánru.

 

Pokud je myšlen steampunkový autor, tak vzhledem k tomu, že čistě steampunkový román mají u nás vydán jen dva lidé, z čehož jeden jsem já a druhý Petr Schink, bych doporučila zkusit oba, protože každý máme jiný styl i pohled na steampunk. Co se týká povídkové tvorby myslím, že za pozornost jistě stojí povídky Lukáše Hermy, Tomáše Dostála a Martiny Bellovičové, ta toho u nás sice moc nepublikovala, protože vychází hlavně v zahraničí, ale až to přijde, bude to stát za to.

 

Asi bych zvolila nepřekvapivě parní lokomotivu, nedokážu si představit tak velký tubus a auta jsou moc mainstream.

 

Jistě, on je někdo, kdo je nerad staví?

 

Je to velmi individuální. Myslím, že se člověk prostě v určité chvíli najde a s něčím se ztotožní a pak si v tom daném žánru začne hledat svou vlastní cestu.

 

Těžko říct, možná ano. Možná bych si nechala narůst i knír jako Hercule Poirot… Na steampunku mě ovšem zaujal celý lifestyle. Nebylo to o tom, že bych se ze dne na den přeorientovala a na všechno začala zběsile lepit kolečka, ale spíš to bylo něco, co jsem do té doby víceméně dělala, ale neuměla konkrétně pojmenovat. Devatenácté století, tvorba šperků a hodinky mě fascinovaly už dlouho předtím, než jsem objevila steampunk.

 

Mám vlastní vyrobenou lampu ve tvaru chobotnice. Je k vidění na mých stránkách, kam dávám většinu tvorby. https://www.facebook.com/gabrielletaroka

 

Když to musí být…

 

Stroj času

 

Poměrně výrazný a přesto si je lidé často pletou. Oba tyto subžánry se vyvíjely paralelně nikoliv jeden z druhého, jak to bývá často uváděno. Zatímco cyberpunk je situovaný do budoucnosti či alternativnímu světu podobajícímu se současnosti jeho témata se točí kolem společnosti, nadvlády korporací, medializaci či postavení jedince v problematickém světě, steampunk pokud mluvíme o tom dnes již „klasickém“ historickém steampunku tíhne spíše do alternativní fikční historie. Využívá mnoho inspirací z literatury 19. století, přetváří a záměrně využívá klišé a mnohdy hraničí s intelektuální fraškou. A samozřejmě v neposlední řadě i vizuál mají tyto styly odlišný.

 

Okrajově ano.

 

Zcela jistě ne

 

Nic hezkého

 

V mém případě knihy, zvláště jednotlivá díla, nehrály tak velkou roli. Nicméně jsou knihy, které mám mezi oblíbenými a myslím, že je dobře, že mě k životnímu stylu neinspirovaly, protože jsem také mohla chodit po Ostravě v koženém motorkářské kombinéze s brokovnicí na zádech.

 

Upřímně ani nevím, jakou jsem měla přezdívku. Určitě mi říkali „Slováková“, ale cokoliv jiného nemělo dlouhé trvání, protože když se mi to nelíbilo, dostal autor nakládačku a už si to nedovolil říct znovu.

 

Zatím tak dalekosáhlé plány nemám, doufám, že napíšu ještě spousty knih než přijde ta úplně poslední :D, ale letos chystám konečně druhý díl ze série Ve službách královny s názvem Čarodějnice z Lavender Hill. Bude to volné pokračování Démona z East Endu, v němž se objeví i postavy z této knihy. Děj opět zavede čtenáře do Velké Británie 19. století, kde se na mnoha frontách rozehrávají mocenské hry a ve víru průmyslové revoluce si každý snaží ukrást pro sebe ty nejlepší technologie. Sourozenci Kelbyovi musí být obezřetní, protože Impérium má mnoho nepřátel a někteří se nikdy nevzdají, například irští radikálové, kteří by rádi osvobodili svou zem z područí královny a využijí k tomu jakékoliv prostředky včetně těch nadpřirozených.

 

Že pokud toto dočetli, tak jsou opravdu stateční.

Srdečně vás také zvu na stránky o českém steampunku https://www.facebook.com/ceskysteampunk, kde najdete vše potřebné, pokud vás zajímá co se kolem steampunku v ČR děje a ráda vás uvidím na jakékoliv naši nebo partnerské akci.

- - -
Přes parovod se vyptával Michal Březina