Neodolatelné – odolat či neodolat?

Tomáš Slavík vám přináší recenzi knihy Neodolatelné od Adama Altera s podtitulem Vzestup návykových technologií a byznys se závislostí

Když jsem v edičním plánu nakladatelství Host narazil na knihu Neodolatelné od Adama Altera, hned mě zaujala. Její podtitul totiž zní Vzestup návykových technologií a byznys se závislostí. No a když jsem si přečetl odstavec, kterým je uvedena:

Podívali jste se na telefon? Ne? Tak už je na čase! Možná někdo něco okomentoval, možná se někomu líbí vaše fotka na Instagramu. Možná taky ne. Ale co kdyby…

Tak to jsem věděl, že si ji prostě musím přečíst.

Na Instagram sice fotky nepřidávám, ale sleduji tam několik známých a občas ho tak projíždím. Facebook mám, příspěvky moc nepíšu, ale hodně přes něj komunikuji a sleduji novinky. No tak to abych si ověřil, jestli náhodou nejsem závislý a co s tím dělat, ne?

Téměř 300 stran knihy jsem četl s přestávkami, protože jsem měl na práci spoustu jiných věcí, přesto jsem se dozvěděl nějaké nové informace (třeba, že se Freud sjížděl kokainem… no, sice mi to info asi k ničemu nebude, ale vážně jsem to netušil), ale připomněl si i to, o čem jsem už slyšel, ale nevěnoval tomu pozornost. Schválně – víte o tom, že přední technologické mozky planety svým dětem silně omezují využívání technologií? Steve Jobs svým dětem zakázal iPad, přitom se ho jinak snaží prodat co nejvíce lidem. Zvláštní, že? A nejde jen o Jobse, ale i jiné – nebudu je tu vypisovat, pokud vás zajímají, můžete si přečíst Neodolatelné. Přesto se tito velikáni řídí heslem těch téměř nejnižších – drogových dealerů – „Nesjížděj se vlastním zbožím!“

Alter poměrně dobře ukazuje na závislosti, které se týkají téměř každého. Tedy ve smyslu, že téměř každý má tu „svoji“ závislost. Někdo se sjíždí Facebook, někdo má potřebu každý den ujít víc kroků než den předešlý a dokázat svému sporttesteru, jaký je borec. Někdo se nemůže odtrhnout od porna nebo hraní počítačových her.

Při čtení bylo velice zajímavé porovnávat si informace z knihy s hrou, kterou jsem zrovna hrál. Alter vysvětluje, jakým způsobem vývojáři v podstatě budují závislost hráče na hře, jaké predátorské taktiky jsou využívány k tomu, aby se hráč do hry nořil stále hlouběji a využíval častěji a častěji „mikroplatby“ za herní obsah.

Na začátku mi ta hra (pokud vás zajímá, o jakou šlo, pak to byl Harry Potter: Hogwarts Mystery) přišla poměrně nudná, ale jednoduchá – bylo prostě nutné odklikávat nějaké úkoly, které spotřebovávaly energii, když energie došla, bylo možné ji dokoupit nebo počkat na automatické doplnění (nic rychlého). Mám HP rád, chtěl jsem vědět, jaký bude mít hra příběh, tak jsem klikal. Zas tak moc energie ty úkoly nespotřebovaly, takže se to celkem dalo. Přesto ale její zásoba nestačila ke kompletnímu splnění úkolu.

Nu což, pořád se dala energie vyklikat, telefon odložit a pokračovat později. Navíc hra pomocí notifikací dávala najevo, kdy je možné pokračovat, takže pohoda. No, jenže úplně pohoda to nebyla – rozpracované úkoly měly určitý čas na dořešení, takže bylo nutné se vracet ve chvíli, kdy se energie doplnila.

Postupem času navíc narůstala spotřeba energie, i když jinak se nic nezměnilo. A zásobník energie se zvětšoval mnohem menším tempem než spotřeba. Bylo tak nutné se ke hře vracet stále častěji, i když se to třeba zrovna nehodilo kvůli reálnému životu.

Možností tak bylo několik – platit za doplnění energie, narušovat si běžný život, plnit úkoly VELICE pomalu (třeba i několik dní), nebo přestat hrát. Samozřejmě když už je rozehráno, je hloupé přestat – přece už v tom je utopený nějaký čas a člověk chce vědět, jak to dopadne.

Všechny háčky, které si tahle hříčka na hráče připravila, byly v Neodolatelném popsané. Nemyslím si, že bych na ní byl závislý, ale uvědomil jsem si, že něco, co je přímo navržené tak, že hráči buď vysává peněženku, nebo mu to nepřiměřeně zasahuje do života, hrát prostě nechci. A stejně tak si budu v budoucnu dávat pozor na hry, aplikace nebo cokoli jiného.

Kniha Neodolatelné rozhodně není dokonalá – autor se poměrně hodně rozepisuje nejen o výše uvedeném Freudovi, ale i o tom, jak díky závislosti na kokainu vznikla původní Coca-Cola. Ani jedno nemá příliš společného se závislostmi na technologiích (nebo mi možná jen uniklo nějaké sdělení, raději si to přečtu znovu), ale přesto se z ní dá získat množství užitečných informací. Dozvíte se, na co si dávat pozor, jak se bránit některým pokusům držet vás u monitoru co nejdéle a pár dalších zajímavostí.

Doporučuji každému!

HODNOCENÍ: 8 z 10

Pro Vanili.cz přečetl a sepsal Tomáš Slavík.

Štítky:

Kam dál?

Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.