Lišák ze Sudet vtrhl na Slovensko a je to řež

Určitě si pamatujete na autorovu prvotinu Frost. Ta se odehrávala v Čechách a na Moravě a seznámili jsme se v ní s antimagickou sekcí a bojovým mágem Zigmundem Frostem.  S ním se setkáme i v Hitokiri jako s vedlejší postavou. To jen aby nebylo fanouškům bojového mága líto, že nedrží v rukou druhý díl Frosta, ale plnohodnotný samostatný román s novým hrdinou.

Fuchs nás letos zavede znovu do Čech, nově ale především na Slovensko. Díky autorově lásce k historii a mytologii se tak seznámíme nejen s nekorunovaným králem západního a středního Slovenska (a mnohými dodnes oslavovaným) Matúšem Čákem, ale také s bosorkami, upíry a jinou nadpřirozenou havětí. A vzhledem k tomu že se hlavní hrdina zároveň zaplete i s japonskou bohyní Inari Ókami, není v knize nouze o narážky na japonskou mytologii. Ostatně i v názvu knihy citovaný meč ukoval legendární Muramasa Sengo. Ano ten, jehož meče byly považovány za yoto tedy prokleté.

Tento na první pohled podivný mišmaš jde kupodivu docela dobře dohromady. Autor během rychle uhánějícího příběhu dokáže celkem věrohodně čtenáři zdůvodnit, jak a proč Lindner k meči přišel a proč se japonské potvory prohánějí medzi Tatrami a Dunajom. Tady musím autora pochválit nejen za důkladnou přípravu, kdy musel několik nocí přespat v knihovně a nastudovat historické prameny i místopis, navíc zcela rozumně využil pomoci Eriky Eny Adamcové s překladem slovenské části textu, takže v Hitokiri znie slovenčina skor krajšie ako čeština. To platí i u postav které mluví maďarsky. Celý příběh tak vyzní mnohem autentičtěji, než kdyby se autor o něco takového pokusil sám s google překladačem v ruce. Navíc Fuchs rozumně občas vkládá do samotného příběhu překlad či vysvětlení méně známých slov.

Jen humoru oproti Frostovi lehce ubylo, ale to ve výsledku není na škodu. Přesto ani v Hitokiri není nouze o popkulturní odkazy (různé easter - eggy nevyjímaje). Také hovorové češtiny, která hodně čtenářům u Frosta vadila, znatelně ubylo. Tím pádem se čte mnohem lépe než její rok starší bratříček.

Za zmínku stojí také netradiční závěr knihy, kdy k vyvrcholení děje dojde několik stránek před jejím koncem. Autor si tak sice udělal prostor pro to, aby nám řekl, kam by asi hlavní postavy mohly dále směřovat. Konec tak může působit zbytečně natahovaný. Zároveň bude možná mnohým vadit ne až tak jasně definovaný hlavní záporák.

Vzato však kolem a kolem můžu s klidným svědomím říct, že se lišák ze Sudet poučil ze svých chyb a jeho druhé dítko přerostlo Frosta o dvě až tři hlavy. O to víc je mi pak líto, že dostalo kýčovitý kabátek s obrázkem fousáče odřezávajícího hlavu blonďaté prostituce. Michaela Lindnera a japonskou lišku Kicune v nich nepozná nejen čtenář, ale domnívám se, že ani sám autor.

Žánr: Romány, Literatura česká, Fantasy

Vydáno: 2018, Epocha (ČR, od r. 1989)

1. vydání originálu: 2018

Počet stran: 384

Edice: Fantastická Epocha

Vazba knihy: měkká / brožovaná

ISBN: 978-80-7557-142-7

- - -
Napsal Jan Procházka, spolupráce Michal Březina