Krev a tesáky. Švandrlíkův Šumavský upír
Nechal za sebou Miloslav Švandrlík (1932-2009) přesně na jednu 300 hororových próz?
To není pravděpodobné. Nakladatelství Epocha nicméně právě vydává tři svazky jeho povídek vyzdobené skvělými tituly: Šumavský upír (právě na pultech), Čertova bažina a... Koktavé strašidlo. A každá ta kniha prý pojme zrovinka sto příběhů. Fantaskních i přirozeně vysvětlených, ale vždy hororových.
Pro dnešek prozkoumejme aspoň první z těch „lidových bestsellerů“. A ejhle. Fíha! Je tu i Úvod z pera autora.
Avšak klid. Ten není ze záhrobí a jedná se pouze o předmluvu z března 2004, převzatou z knihy 100 nejlepších hororů. Co víc? - Inu, rád bych pochopil, dle kterého z „paklíčů“ jsou tu řazeny „Švandovy“ beletrické texty. Je mi to záhadou mnoha almar. Ale ujistit vás přesto zvládnu o jednom. Rozpuštěna je v první knize trilogie komplet i klasická kniha Draculův švagr, již Vydavatelství a nakladatelství Novinář vydalo roku 1970 nákladem 40 000 výtisků a jež sestává ze 42 /v obsahu pečlivě číslovaných/ hororků.
Stála, dodejme, tenkrát dvaadvacet korun. To ovšem nesvědčí o kráse socialismu a číslo klidně vynásobte deseti. 220 korun odpovídá dnešku adekvátně.
Co dál? - Dvaadvacet dalších strašidelných povídek se (také „díky“ socialismu) našlo až a teprve v Rakvi do domu (1991), brožovaném to artefaktu z produkce SNTL - Nakladatelství technické literatury. A v Šumavském upírovi odsud vlastně postrádáme jen Zcela nezbytnou vraždu a Pytláka.
Co ještě dál, hrajeme-li už si na statistiky? – Inu, je to takhle: Dalších tucet povídek v Šumavském upírovi jste již mohli číst v brožované publikaci Příšerná smrt krásné dívky (s datem 1991 ji vydalo nakladatelství Mladá fronta v únoru 1992) a osmice dalších povídek sem pronikla ze Zazvoňte mi umíráčkem. Tuto publikaci vydalo v létě 1992 nakladatelství Petrklíč. - Dalších devět Švandrlíkových „perel“ je (dá to práci, ale pátrám dál) ze svazečku Kdo se bojí, nesmí na hřbitov (1996) - od jihlavského nakladatelství Madagaskar, které se jinak specializovalo především na Švandrlíkovu ságu o žácích Kopytovi a Mňoukovi; a dvě perly (Černá slepice a Dobrý rádce) mají pak původ v „trháku“ Draculův zlověstný doušek (1997). Ten opět vydal Madagaskar a původně se měl jmenovat Posel z Transylvánie.
Z nikoli zcela fantaskní a hororové sbírky povídek Sexbomba na doplňkovou půjčku, kterou pro změnu vydal inženýr Milan Cais ve svém Nakladatelství CAMIS (roku 2000 a co třetí svazek edice „SEXHUMOR spisovatele Miloslava Švandrlíka“) jsou v Šumavském upírovi další dvě prózy (Strašlivé doznání a Léčka na strýce) a jen pro pořádek dodám, že tato Caisova kniha (hororovými fandy a scifisty většinou neprávem opomíjená) kupodivu vstřebala mimo erotiky i „mandel“ Mistrových strašidelných textů nazvaný Mezi nebem a zemí. Co však víc, i v dalším z mandelů (Lidé kolem nás) jsem dohledal dva horory!
A ještě jedno povídkové duo přichází: Neměl nárok a Omyl. Zrodila jej pro změnu kniha Draculův temný stín (2003). Nu, a prózičku Úplňky v Kutné Hoře lze najít ve výš už zmíněné bichli (520 stran, když nepočítám osm listů barevné fotografické přílohy) 100 nejlepších hororů (2004). Tato kniha sice je pouhým výborem, toť fakt, nicméně i zde si autor a nakladatel aspoň jednu (zapomenutou?) novinku neodpustili.
Co dodat?
Ach!
Což bylo lkání. Nad čím? Nad ilustračním doprovodem. Milá Epocha se totiž z nějakého důvodu nedohodla s Danielou Winterovou alias poslední z manželek Jiřího Wintera-Neprakty a na 544 stránkách nepoužila ani jednu jedinou Mistrovu ilustraci z výše zmíněných knih, a to navzdory tomu, že jsou ty obrázky s povídkami neodmyslitelně spjaty. Zvlášť v případě legendárního Draculova švagra, který před víc než dvaceti lety dal název i dvanáctidílnému televiznímu seriálu. Ale spokojit se musíme jen s jediným obrázkem - na deskách a na přebalu. A sice je na té ilustraci velice efektní vampýr (žádné Stmívání) i hezká nahá žena, ale na místě je otázka. Není to krapet málo?
A kvalita povídek? Zdržme se jak nadšení, tak rozhořčení, a na mokrém flíčku emocí radši chladně ocituji následující část textu ze záložky: „Autorův vynalézavý způsob, jak čtenáře vyděsit či alespoň postrašit, a přitom ho vtipně pobavit, si konzumenti jeho příběhů o upírech a krvelačných monstrech nebo vlkodlacích oblíbili už dávno. Důkazem je mimo jiné i umístění výběru 100 nejlepších hororů v první desítce knih, které si mládež zapsala do čtenářských deníků žáků devátých tříd základních škol.“
Ale ponechme děti dětmi a Švandrlík prostě byl taky jen Švandrlík. A skutečně jen jeden. A holedbal se: „Píšu stále!“ A to nepoužíval ani počítač, ani psací stroj. Byl kofrem svého oboru, kdysi skrze mě poskytl rozhovor Tvaru a jen časopisecky uveřejnil víc než tisíc próz. A vedle mnoha komiksových a televizních scénářů a celé stovky knih pak sepsal i desetitisíce námětů ke kresleným vtipům. Asi 25 000 bylo i uplatněno na papíře.
A co se týče hororů?
Sám jsem jich jenom v knihách napočítal 292. Ne víc. Nicméně jsem si jist, že pro editory nebylo problémem objevit v časopisech (a třeba i v pozůstalosti) i dalších potřebných osm kousků do slíbené třístovky.
Miloslav Švandrlík: Šumavský upír. 3x 100 hororů I. Obálka Jiří Winter-Neprakta. Redakce Pavlína Kajnarová a Jaroslav Kopecký. Nakladatelství Epocha. Praha 2017. 544 stran. ISBN 978-80-7557-063-5
Ivo Fencl
Pokud máte chuť na další články, klikněte na sekci Novinky anebo se mrkněte na rozverné rozhovory a odvážné fotogalerie v sekci EroTotem. Fanouškům scifi a fantasy rozhodně doporučuji navšívit Scifi Quest Michala Březiny, kde najdete recenze a hustě vtipné rozhovory s celebritami.
Kam dál?
Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.