Kosmy Martina Petišky
DAIDALOS SE VRACÍ. Zohlední i svého kocoura Timofeje, který bez zábran kouří a pije alkohol, ba hovoří lidskou řečí.
Patří k plodným autorům. Dlouhá je řada takřka už třiceti jeho povídkových sbírek z nakladatelství Baset, Nová vlna a předtím z nakladatelství Karmelitánského. Mimo tuto řadu vloni vyslal na trh i další dva svazky. Jmenují se Ďábel lásky a Chceš být král? a ten druhý tvůrce připsal princezně Al a Jeho Veličenstvu, jejímu strýci (... a také kocouru Timofejovi).
Důležitou roli v událostech zde líčených má Daidalos a jistěže jde o jméno, které nám připomene, že autorův otec Eduard Petiška (1924-1987) také napsal Staré řecké báje a pověsti (1958, rozšířeno 1964). A když vyšly poprvé, jeho synkovi bylo teprve sedm. Není nejspíš divu, že zůstal bájemi celý život prodchnut, a Báje a pověsti koneckonců do značné míry míry vznikaly pro něj; tak jako i jiné práce Eduarda Petišky, např. Martínkova čítanka.
V Bájích a pověstech narazíme podle očekávání i na adaptaci starořecké legendy o Daidalovi a Ikarovi, přičemž Petiška se rád vrací k prvnímu z těchto hrdinů. Roku 2018 to nebylo poprvé. Už dávno předtím tu bájnou figuru přitesal a zasadil do prostředí 22. století. Navíc jeho jméno obklopil šesti tituly a hle, Daidalos se stal svědkem mnoha podivuhodných galaktických dobrodružství v knihách Největší skandál v dějinách lidstva, Manžel z Marsu, Manželka z Venuše, Milenky našich robotů, Půjčovna manželek, Milostné zmatky královny krásy a Co mají vědět ženy, aby byly milovány.
Skrz Daidala lze poznat i svébytnou kosmickou aristokracii budoucnosti, a kdyby ještě žil Terry Pratchett (1948-2015), registroval by ty příběhy patrně jako konkurenci.
I kdyby ne, jeho a Petiškova díla jsou některými prvky srovnatelná a vrcholně to platí právě pro knížku Chceš být král? I v ní je navíc Martin Petiška rozený vypravěč a fantasta s dětskou duší.
Svazek rozdělil do dvou částí. Mají tituly Kocour, který kouřil dýmku (aneb Král, který rapoval) a Maškarní ples. Části mají deset a patnáct kapitol. Uvádí je Předmluva konstruktéra Daidala a následuje i Doslov k předmluvě a Doslov k doslovu k předmluvě.
Jak je předestřeno, ve 22. století je prapravnukem profesora Kesslera (hrdiny řady Petiškových knih) už nějaký čas objevena „Kesslerova klouzavá konstanta“, a právě dík tomu lze cestovat časem, respektive jaksi posouvat lidský věk po ose neviditelného měřítka, asi jako „korálky náramku“. A chceme-li, můžeme být znovu mladými, ale lze se i vrátit do vyššího věku. Putování vlastním životem bude dokonce v budoucnu ošetřeno zákonem LEX UNIVERSALIS a nenajde se bytost, která by podle těch stanov neměla „nárok“ na mládí.
A dál? Podobný nárok se dokonce stane jednou ze svobod zaručených ústavami a je automaticky součástí svobody projevu. Ale Daidalos věc ještě upřesní. Objeven totiž byl jeden z jeho „osudů“ z předkesslerovské doby.
Daidalos byl ovšem zaskočen, že Eduard Martin (tím jménem Petiška knihu Chceš být král? i podepsal) některé z příběhů, jež mu zaslal k vydání, prostě zašantročil.
Hrubá to nehoráznost! Už z toho důvodu, že právě Martin byl, jak zvíme, pověřen, aby Daidalova dobrodružství z budoucnosti vydával už ve 20. a 21. století. To sice zvládl, na trh se dostala už zmiňovaná sada sci-fi příběhů, které Daidalos Petiškovi vyprávěl, ale...
Ta ztráta! Nuž z budoucnosti se odmlčel a na několik desetiletí přestal Eduarda Martina zásobovat vyprávěními, a to k jeho smůle, neboť v 22. století se tyto knihy staly celogalaktickými a v „Plutowoodu“ s úspěchem filmovanými bestsellery.
Tu však... Objevily se zapadlé diskety, na nich Daidalovy juvenilie. Dochází k rozhovoru na terase rudolfínské restaurace v Brandýse nad Labem a je veden mezi Petiškou a Daidalem. Ten spisovateli dovolí, aby vše zveřejnil, a jak zjistíme, i jiní autoři budoucnosti bývají zvědaví, co by na jejich dílo řekl Jerome Klapka Jerome (dejme tomu). A to je i důvod, proč své výplody nechávají v minulosti vydávat.
Tak například Perseus si přitom za literárního agenta směle vyvolil Franze Kafku - a William Shakespeare byl ve skutečnosti jen agent spisovatele Charlese Roubitschka, jehož hry dramaturgové „několika galaxií“ léta zarytě odmítali. „Roubíček“ se Daidalovi v letištním baru na Orionu dokonce svěřil, že si přestal věřit a myslil si, že i jako autor Hamleta a Romea a Julie je „debil“. Ale... Hry poslal díky vynálezu do minulosti, Shakespeare zásilku převzal co agentura a vše bylo jinak.
Oba doslovy k předmluvě jsou kratičké. V prvním vyzývá Daidalos všechny ty, kteří znají „Kesslerovu klouzavou konstantu“ už v našem čase (a tací existují), aby jej navštívili v budoucnosti, pokud chtějí autogram. A Daidalova adresa? Modrá galaxie, Planeta Tulaoe, severní atol, ulice Cyrana z Bergeracu číslo 22.
V následujícím Doslovu k doslovu k předmluvě Daidalos zohlední i svého kocoura Timofeje, který bez zábran kouří a pije alkohol, ba hovoří lidskou řečí, a Timofej, zdá se, knihu Chceš být král? četl v rukopise, aby požádal Daidala o malý dodatek. Také kocour totiž rád poskytne autogram. A důvody se najdou, to je samozřejmé. Ještě to totiž nevíme, ale bez tohoto kocoura by Daidalos už nebyl mezi živými.
On ovšem žije. Kde? Na planetě zvláštní tím, že tu lze zhmotňovat sny. Je to cosi, oč stojí takřka každý, ne každý však má snů dost.
S Daidalem, jenž zastupuje společnost Roboteum, a s kybernetickým Timofejem se pak může čtenář zhostit úkolu. V království by měli prodat nějaké... Ne snad vysavače jako to skvěle uměl otec Oty Pavla, ale kybernetické kominíky. A netajme, že prodeji vcelku oddaný Daidalos potká při práci svou vysněnou princeznu, ba dostane od pána boha šanci jí osudově pomoci. Jak?
Mladou dívku se chystá připravit o královský trůn její dvojče.
Jen spekulovat se dá, nakolik lze Petiškův kouzelně bizarní příběh interpretovat jako metaforu, ale možná to ani není třeba a spokojena bude většina čtenářů i bez toho. Autor je totiž rozveselí. Umně utkal fantastickou pohádku a fantaskno je zde až dadaisticky hravé. Slovní hříčky, tvoření novotvarů, svobodné nakládání s interpunkcí... To vše dílu dodává jistý půvab a také charakter dětskosti a během téhle četby si jednoduše nelze nevzpomenout i na Gormenghast od „malíře absurdních snů“ Mervyna Peaka. Avšak Petiškovy vize neobsahují tolik hrůz. Může a nemusí to být jejich nedostatek. Ale ani negativní figury, které by někdo zoufale postrádal, v jeho příběhu naštěstí nechybí.
„Podle toho, jak dnes sníte, bude zítra vypadat váš život.“ To je diskutabilní heslo, ale někdy pravdivé. Pochází z této nové knihy Martina Petišky (*1951) a její hrdina Daidalos dokonce bez váhání prohlásí, že se jím řídím celá léta. Pomáhá mu to. Pravděpodobně heslo pomáhalo a pomáhá taktéž Matinu Petiškovi, byť víme jako vždy, že je hodně povolaných a méně vyvolených...
Martin Petiška posbíral přehršli ocenění a některá se vztahují k literatuře, zatímco další třeba i k jeho ostatním aktivitám. Z rukou Otty Habsburského přijal medaili Marie Terezie, obdržel i nejméně dvě prestižní mezinárodní vyznamenání (Paul Harris Fellow a Europragensis Ars) a má cenu Tomáše Bati. Získal cenu Havran a vícero cen za „nejlepší detektivní povídku roku“ a jak cenu Společnosti Sherlocka Holmese, tak i cenu Společnosti Agathy Christie. V neposlední řadě pak medaili Franze Kafky a cenu Jakuba Arbese.
Eduard Martin: Chceš být král? Vydalo nakladatelství Baset ve spolupráci s nakladatelstvím Nová vlna. Odpovědný redaktor Zdeněk Rampas. Fotografie Ondřej Neff. Praha 2018. 272 stran
Článek vytvořil Ivo Fencl
Kam dál?
Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.