Kniha třinácti próz Stephena Kinga a jeho syna
Joe Hill jede Na plný plyn - recenze nové povídkové knihy
Je to obrovský, i když jen pomyslný tlak být syn tak hyperaktivního génia, jakým je Stephen King, i smekněme před tím synem, kolik už knih pod podobným masivem stvořil. Co víc, je držitel mnoha ocenění (World Fantasy Award, Bram Stoker Award, International Thriller Writers Award, Eisner Award) a „předem“ by jím dnes už pohrdal leda totální hlupák.
Aby bylo hned úvodem jasno, knihu Na plný plyn (2019, česky 2020 v překladu Adély Bartlové v nakladatelství Pavel Dobrovský - BETA) prvořadě sepsal Joe Hill (*1972) a jeho otec, klasik Stephen King (*1947) je pouze spoluautor dvou povídek Jízda a Ve vysoké trávě.
Zvlášť první z nich mě zaskočila, protože jsem sám autorem české parafráze Mathesonova Duelu (v knize třinácti povídek Dokud nás smrt nerozdělí, 2019, https://www.chrudimka.cz/dokud-nas-smrt-nerozdeli) a při jejím vymýšlení jsem ještě neměl ponětí, nakolik kdysi adaptace Duelu Stevenem Spielbergem ovlivnila i Kingova syna. Ale nedivím se, že taky on „dal do oběhu“ vlastní variaci, vždyť tatínek si s ním kdysi za jízdy v autě vysoce dramaticky hrál, brzdil i zvyšoval rychlost, uhýbal ke straně a předstíral vlastní smrt poté, co je fiktivní náklaďák JAKO dohonil a rozdrtil.
Joe Hill na dětské rodeo už nikdy nezapomněl a navíc film o honičce dvou vozů viděl opravdu mockrát. Jak vzpomíná, otec kdysi domů přinesl právě tento snímek + Blízká setkání třetího druhu a Čelisti, načež se Joe na ta díla koukal dokonce jaksi na přeskáčku, když střídal sekvence z toho i toho i toho.
Zatímco v mé povídce vlastně kráčí o souboj cyklisty a cyklistky, tady jsme blíž původní předloze a ve finále se dokonce předvádí, jak se „zlým“, démonickým tahačem zúčtovat.
Druhou Kingovu/Hillovu společnou práci Ve vysoké trávě již dost možná znáte v momentě čtení této recenze z její filmové verze, i nebudu nic dodávat a na výtku, že „by to nenatočili“, kdyby „nebyl Hill synem“, pouze budu oponovat slovy: „Nikdo nemůžeme za to, do čí rodiny jsme se zrodili.“
Nechme ale konečně kingovky stranou a popasujme se zbytkem alias jedenácti prózami ryze od Hilla. Obstojí? Osobně nepochybuji, že dostatečně, některé pak výborně.
Hned Temný kolotoč ovšem i proto, že jde o jakousi kombinaci kingovek Silniční virus míří na sever a Jízda na střele; autor to chvála Bohu pokorně přiznává, ba dodá, že se jedná o „nejkingovštější“ příběh, co kdy stvořil.
Stanice Wolverton je kousek, o kterém mladý King pro změnu prozrazuje: „Kde příběh končí? Podle mě se tematicky uzavírá v podstatě na stejném místě, kde začíná film Americký vlkodlak v Londýně: v hospodě. Pití je na mě, pánnové.“ A právě snímek „Americký vlkodlak“ přitom dle Hilla obsahuje tu vůbec nejlepší transformaci muže ve vlka, tedy ve vlkodlaka, co kdy byla natočena... A to dávno před érou triků digítálních, dodejme. I Stanice Wolverton je pak podobně nedigitálním trikem, jak seznáte...
Rovněž už zfilmovaná povídka U stříbrných vod jezera Champlain asociuje známou Bradburyho prózu Volání v mlze, nicméně sám autor v souvislosti s ní vzpomíná na dětský pobyt v Londýně a tehdejší pokus jeho matky Tabithy Kingové dojet autem k jezeru Loch Ness. Nevyšlo jim to, nicméně i díky tomu máme teď tuto povídku. Nejde v ní, pravda, jak už je z názvu patrno, o Nessi, ale o její americkou variaci z jezera Champlain. Ta variace přitom není jen snem Kinga mladšího, ale realitou, o níž se, tuším, zmiňoval už „sám“ doktor Ludvík Souček ve Velkých otaznících.
A jak že se Kingovi tenkrát dostali do hlavního britského města? Mohla za to – nejen pivní – spolupráce Stephena Kinga a spisovatele Petera Strauba (a ne tedy žádná internátní škola, která dostala z USA do Anglie malinkého Edgara Poea).
A když už jsme u Bradburyho, King se jím (ale taky autorem Letopisů Narnie) trochu inspiroval i při psaní hned další prózy Faun, a to konkrétně Bradburyho Burácením hromu.
Zde dovolte vsuvku. Domníváte se, že je něčím špatným nechat se ovlivňovat? Neberu vám tento názor, avšak jste celkem vzato na omylu. Právě i King – například – až příliš často odráží své „story“ od všelikých filmů a filmíčků, ba naopak i od děl literárních klasiků. A je-li to na škodu? Ne.
Několik dalších povídek teď přeskočím a jen snad poznamenám, že mnohé už syn předtím zveřejnil v rozličných antologiích, pro které bývá celkem žádán. Palec tak vyšel již roku 2007 a dokonce byl adaptován do komiksu – Jasonem Ciaramellou. Ústřední hrdinku tu pronásleduje neviditelný ne snad kamión, nýbrž lovec.
Že jde synátor technologicky s dobou, prokazuje pak Tweetování z cirkusu mrtvých, a že se nebojí ani GRAFIKY a hry s písmem vám dokáže Ďábel na schodech. Finální kus knihy Propouštím vás je „pro změnu“ pokusem napsat „cosi jako od Davida Mitchella“, autora Atlasu mraků. Povedlo se. Ano, to povedlo; i když ne zrovna každý čtenář miluje četbu KALEIDOSKOPU, jenž Mitchellovy a zde i Hillovy věty čas od času rapidně připomenou.
Sám titul Propouštíme vás je přitom frází, jíž vyprovázejí dispečeři provozu letadla, která opouštějí letištní prostor. A King se zde zas loučí s námi, čtenáři, a neodpouští si povzdech.
TOLIK jako táta psát jednoduše neumí a jde o obrovský tlak být synem hyperaktivního génia. Jen proto smekněme před tím, kolik knih už Joe i pod podobným masivem stvořil. A ne špatných. Je ostatně laureát přehršle ocenění: World Fantasy Award, Bram Stoker Award, International Thriller Writers Award, Eisner Award atd.
Jen hlupec by ještě dnes Hillem pohrdal a doporučuji Na plný plyn k zapůjčení či koupi.
Joe Hill: Na plný plyn. Přeložila Adéla Bartlová. Pavel Dobrovský – BETA. Praha 220. 416 stran
Článek připravil Ivo Fencl
Kam dál?
Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.