Julie Nováková: Nejraději bych pilotovala vesmírnou loď

Jsem korektor a grammar nazi. Ten kroužek je jako dostat pěstí do oka (a jako někdo, kdo má základy sebeobrany, na to pak patřičně reaguji a daný text pořádně zkoriguji).

 

Rozhodně! Dočkáte se špionáže a intrik na ledových měsících Saturnu, hackerů vyzbrojených umělými inteligencemi proti meziplanetárním korporacím i dechberoucích vědeckých objevů. (Napřed ale musím knihu dopsat!)

Koncem roku by u Brokilonu měla vyjít sbírka mých nejlepších povídek, z nichž většina se v češtině objeví poprvé, a u Mystery Pressu také detektivní román, na kterém jsem se podílela – a který určitě zaujme i pravověrné scifisty!

 

Druhá možnost je správně. Ostatně kdyby měl autor ostatní uplácet, aby ho vydávali, poohlédla bych se po jiném povolání. Ráda za své příběhy dostávám zaplaceno, ne naopak.

 

Už předtím jsem jich pár četla, před napsáním svého jsem si znalosti doplnila i o několik dalších. Úplně naslepo bych do toho nešla, i když autoři série spolu s Milenou Matějkovou připravili pro nováčky šikovné materiály.

 

Začnu tím, co by si neměl slibovat: univerzální návod na zaručený bestseller. Kdyby ho nějaký autor měl, už bychom si toho všimli… Zájemci si ale mohou slibovat jednak užitečné rady na psaní povídek v kurzu zaměřeném na kratší fantastiku, jednak postupy při publikování v zahraničí v kurzu na toto téma. Nejsou univerzální, ale už za sebou mám skoro dvacet povídek vydaných v angličtině a několik v dalších jazycích, přičemž letos se začnu poohlížet po agentovi pro svůj první anglicky napsaný román.

 

Fantazie! Nikoli Hotel Fantazie (nic proti němu, do Chotěboře se vždycky podívám ráda), ale vlastní fantazie. To zní lacině, že? Máte pravdu; nic to nestojí, jen trochu glukózy na pohon mozkových závitů.

Trochu vážněji – cokoli zajímavého. Ráda jezdím na sever, protože nemám v oblibě vedra, ale když se díky konferencím a festivalům naskytnou možnosti jako Mexiko nebo Filipíny, využiji toho s velikým nadšením. Letos jsem prostřídala nebo ještě prostřídám Švédsko, různé domácí destinace, Finsko, Filipíny, Lotyšsko a Azory. Nic z toho krom pár rodinných sešlostí v jižních Čechách není dovolená, všechno je alespoň zčásti pracovní (což mi připomíná, že bych měla odevzdat text antologie a konečně se dobrat k výsledkům pro dva konferenční postery).

 

Nechala bych plavat trénování (stejně bych je se svými zkušenostmi z krav magy jen naučila něco, za co by je vyloučili kvůli porušení pravidel boxu) a otevřela si sázkovou kancelář.

 

No jasně! Ale ještě raději bych pilotovala vesmírnou loď. Alespoň k Měsíci.

 

Řeknu dvě věci, které si budou zdánlivě odporovat: „Cokoli dobře podaného“ a „zajímavé a uvěřitelně vykreslené postavy, poutavá srozumitelná zápletka, správná atmosféra a neotřele popsané prostředí“ – to se pojmu cokoli moc neblíží, i když je to pořád široký popis, že? Má se to podobně jako s kurzy psaní: Na nich se soustředím na postupy, které obecně fungují a je dobré je umět a vyzkoušet si je. Ale platí, že když už pravidla znáte jako vlastní boty, můžete je zkusit vědomě porušovat a docílit ještě mnohem lepšího výsledku. Minimální nebo maximální počet postav? Množství podzápletek? Délka popisů? Vedení dialogů? Chronologie příběhu? S tím vším si můžete pohrát v zásadě jakkoli, pokud víte, co děláte.

 

Přemýšlela, u nakladatele už ležel román a chystala jsem se zeptat – a pak jsem vyšla v několika soutěžních sbornících, aniž jsem měla šanci se předem optat tam. Už jsem tedy zůstala u vlastního jména. V zahraničí má alespoň tu výhodu, že je současně trochu cizí a dobře zapamatovatelné.

 

Často píšu hard SF, kde reálné vědecké základy využívám hodně. Například v Zaříkávači lodí, který vyšel v antologii Terra nullius, jsem využila několik astrofyzikálních zajímavostí, v povídce Ve sloní kůži (zatím jen anglicky jako To See The Elephant v magazínu Analog, česky vyjde v mé sbírce povídek) jsem si pro změnu zaspekulovala o původu sloní říje a „zvířecí psychologii“. Biologii a astronomii ve svých románech i povídkách využívám nejčastěji.

 

Švédsko? Sedělo by to ke švédskému humoru, se kterým jsem se letos seznámila.

 

Celou trilogii Blíženci (Prstenec prozření, Elysium, Hvězdoměnci), hlavně pro milovníky space opery a hard SF. Kdyby to měla být jen jedna kniha, pak antologie Terra nullius, kde se čtenáři dočkají skvělých povídek od více českých autorů (ostatně dvě z povídek už vyšly i anglicky, jedna také čínsky).

 

Neotřelou? „Pište, věnujte pozornost konstruktivní kritice a při snaze začít publikovat uplatněte elementární zdravý rozum“ asi moc neotřelé není, ale stejně mám pocit, že to hodně lidí potřebuje slyšet vícekrát. Pro ty, kteří mezi ně nepatří: naučte se hledat zajímavé věci všude, kam se vrtnete. Nikdy nevíte, jestli na inspiraci pro příští hit narazíte ve vědeckém článku, na zalidněné ulici, v kuchařce, při sportu nebo naprostém lelkování.

 

Udělejte si také výlet do fantazie, ať už vlastní, nebo svých oblíbených autorů! 9 z 10 cestovatelů doporučuje (desátý se ještě nevrátil).

- - -
Více o Julii zjistíte na totmo místě: https://www.julienovakova.com/cs/
Otázky jemně kladl Pán Sci-fi Questu Michal Březina.