Jan Paul malujícím prozaikem
„Jan Paul je skeptik, protože zná lidi: protože je zná až příliš dobře.“
Autorova takřka jmenovce Jeana Paula (1763-1825) znám jako autora bezchybných aforismů, jimiž se v životě řídím, jak jen dokážu a kdykoli na Paula vzpomenu. Mnohé stojí za ocitování, například (překlad Rio Preisner). Čím menší město, tím menší se v něm jeví velikost: má příliš malé měřítko. Nebo: Nikdy nezačínej prosbu: „Jak jste mi slíbil.“ Neboť člověk chce raději vždy znovu jednat nezávisle.
A z oblasti politiky: Pro státníka je vše snazší než být pravdivý.
Ale zrovna tak z obyčejného soužití: Dvě dívky rozmlouvají s mužem přátelštěji než jedna, nebo S nízkými lidmi se těžko žertuje, neboť si hned všecko vykládají dvojsmyslně a Děti prohlédnou rodiče lépe než rodiče děti.
Na Paulův piedestal bych pak s poklidem stárnoucího muže umístil následující dva výroky: Nic nemají obyčejní lidé na člověku tak v nenávisti jako osamělost. A:
Hlavně, že tu byla první ohnivá láska: nevadí, že zanikla, že byla uhašena vodou; věčně ční věže zatopeného města. Ale jsou lidé, kteří žádnou první lásku neměli.
Takto tedy spolu se mnou znáte Jeana Paula, jehož svého času obdivovala i pruská královna, ale dnes lépe poznejte i všestranného Jana Paula (*1956, jan@paul.cz), malíře, grafika a ilustrátora, výtvarného kritika i terapeuta, hudebníka i spisovatele. Autora Deníku pošetilého milence (2006), hned několika básnických sbírek a taktéž knih Kristina a Jonathan (1987), O štěstí v umírání (2011) a Mrkací panenka (2020). Právě posledně zmíněná sbírka osahuje pár skutečně mistrných čísel alias povídek, na které už nikdy nezapomenete: Motýlek, Poslední tanec starého mládence či Letní odpoledne; zrovna tak ovšem pár ne úplně nedotažených úvahových textů a jednou dokonce přiznaný „ústřižek“ - finále románu.
Paul se zvláště umně pohybuje na plochách hrůzy a snu, ale celá kniha Mrkací panenka přesto dokazuje, jak ošemetné je vůbec sbírky povídek vydávat. I jeden jediný přešlap (nechci jmenovat) totiž poté kazí výsledný dojem z oněch nejlepších majstrštyků, a jak se mi zdá, Jan Paul je sice taky vyspělý aforista, avšak nenachází odstup. Anebo ne vždy.
Klidně také ukončí příběh před pointou, což je jistě regulérní přístup, nicméně „otevřený konec“ vypadá ještě trochu jinak... O víle s rudými vlasy je však i navzdory tomu zcela mistrný příběh jednoho voyeura a jedné mrazivé záhady. Ohromí.
A povídka Malý princ se pak stala – zřejmě nevědomou a zcela geniální – variací na klasickou povídku Ambrose Bierce Případ na mostě přes Soví řeku. Ryzí horory zastupuje Obyčejné ráno Karla Nováka či – už zmiňované – povídky Letní odpoledne a Poslední tanec starého mládence. Dystopií je Noc pilotů a zajímavou aktualitou, ve které se „už nosí roušky“, Kiosek u splavu. Paul taky „umí“ erotiku a pouze jeho variace na problémy bezdomovectví či stáří (Sváteční noc, Lavička pro Jarušku) mi nepřipadají dostatečně spádné a jako by je navíc psal ad hoc. Ale jinak si všech šestnáct próz udržuje vysokou úroveň, a ač jde někdy spíše o nástřely k něčemu delšímu (a jindy o snad až příliš okaté zachycení snu), autor dostává naše emoce spolehlivě pod kontrolu. A ač i slovy maluje, ví, kdy s tím přestat: umí i dialog.
Jan Paul je skeptik, protože zná lidi: protože je zná až příliš dobře. A umí psát. Umí psát minimálně stejně dobře, jako to kdysi zvládal Jean Paul. Kdyby se Paul literatuře kořil naplno, zařadil by se nejspíš už teď mezi dvacet nejuznávanějších českých povídkářů. Takto bude pochopen, dostatečně vnímán a „vřazen“ asi až s odstupem. A teď ho jako spisovatele zná málokdo. Hm. Ale úspěch je společenská kategorie. Nikoli umělecká.
Jan Paul: Mrkací panenka. Ilustroval autor. Vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury. Brno 2020. 198 kč. 140 stran
Článek připravil Ivo Fencl
Kam dál?
Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.