Rozhovor s Janem Kotoučem, spisovatelem space opery a militari sci-fi
Jan Kotouč je našemu čtenáři znám jako vesmírný Pavarotti. S žánrem space opera si zručně pohrává a již řadu let nás seznamuje se sektorem Hirano. Ne, to není meč pro Killbilla, Hirano je… Ale to už nám Jan jistě poví sám. Zastihli jsme ho v době studie další kosmické árie.
Jak bys stručně popsal své Hirano neznalému čtenáři?
Je to válečná space opera se sympatickými postavami na obou stranách, pěšáky, vysokými důstojníky loďstva, agenty. Probíhají tu pozemní boje, manévry vesmírných flotil i jemná špionáž.
Ve vzdáleném koutě galaxie je několik desítek lidmi osídlených planet. První kolonisté byli dobře vybaveni a po několika stovkách let začali své planety spojovat do větších státních celků. Máme tu několik států, které bychom označili za demokracii, v čele s Astonskou unií a pak rozpínavé Kasimirské císařství. Mezi nimi je oblast, kterou kolonizovaly pozdější výpravy ze země bez pořádného vybavení a z té se rychle stala sbírka nefunkčních států, takový „třetí svět“ sektoru Hirano. Kasimirské císařství by rádo tyhle planety připojilo k sobě. Astonská unie to vnímá jako bezpečnostní riziko. A rozpoutá se nejdříve křehké příměří a potom válka.
Série Sektor Hirano má šest knih a novelu. Je potřeba je začít číst postupně od začátku, nebo lze jen tak mírnyx týrnyx rozečíst napoprvé třeba pětku?
První dva romány (Pokračování diplomacie a Tristanská občanská válka) je možné číst samostatně v náhodném pořadí. Do toho bych i přihodil novelu Příliš blízké setkání. Od Volání do zbraně se potom rozjede naplno válka a knihy na sebe více navazují. Nicméně každou chvíli mi píšou čtenáři, že se k sérii dostali například až u poslední knihy a že se v tom hned krásně orientují, takže naskočit jde asi kdekoliv.
Jak bys definoval subžánr space opera a jak military sci-fi?
Vzhledem k tomu, že učím sci-fi a fantasy literaturu na vysoké škole, musím říct, že to je rozhodně těžká otázka a není na to lehká odpověď. Autor je většinou navíc poslední člověk, který řeší žánr. Nikdo si nesedne a neřekne si „Tak a teď napíšu space operu s přesahem do Swiftovské společenské satiry a planetární romance“. Prostě píše, co chce psát.
Nicméně definice se hodí nějaké mít. Řekl bych, že klasická space opera je něco, kde jsou pokročilé technologie a vesmír spíše kulisy pro dobrodružný příběh než že by se kolem technologie příběh točil. Military sci-fi je příběh, který se nějakým způsobem točí buďto kolem členů ozbrojených sil nebo vojenského konfliktu. Většinou kolem obojího.
Je pravda, že si někteří myslí, že se ve space opeře zpívá? Setkal ses s tím už někdy?
Přiznám se, že s tím jsem se nikdy nesetkal. Lidi se spíš ptají, jestli to je podobné jako soap opera, tak pak vysvětluji, že to z toho vzešlo. A obojí byl původně pejorativní název, který fanoušci převzali za svůj a teď je to oficiální označení žánru. Podobně jako lidi převzali označení typu „geek“ nebo „nerd“.
Který známý film je pro tebe typickým představitelem space opery.
Tak určitě Star Wars jsou typickým příkladem od začátku do konce. Z nedávných filmů také třeba Strážci galaxie nebo (hodně špatný) Jupiter Vychází.
Jestlipak víš, kolik vojáků se vejde do západoněmeckého obrněného transportéru?
Přijde na to do kterého a jak moc potřebujou před něčím utéct.
Máš přesně daný plán už od začátku, nebo díly v sérii Sektor Hirano navazuješ podle situace?
Od začátku psaní jsem měl vymyšlenou kostru celkového příběhu a té jsem se prakticky držel až do konce, ale během cesty se změnilo hodně detailů, hlavně přibyly nové postavy a některé události se vyvinuly trochu jiným směrem.
Na co nejvíc kladeš při psaní důraz?
To se takhle obecně těžko řekne. Snažím se nepsat kraviny… Občas se mi to i povede.
Něco z Tvé dílny. Jak vymýšlíš místopisné názvy i jména svých postav?
U hlavních postav a planet nad tím hodně přemýšlím. Nemám pro to žádný konkrétní systém, prostě koukám na jména různých lidí a míst a zkouším to a čekám, co mi „sedne“. U vedlejších postav to moc neřeším. Napadne mě třeba, že tenhle člověk bude mít předky ve Švédsku, tak si nechám vyjet seznam švédských jmen a procházím to a vezmu něco, co mě zaujme. U postav s českými jmény také ve velkém používám jména svých čtenářům, kteří se hlásí mezi tzv. „červená trička“. Pojmenuju po nich postavu a ta možná i přežije.
Máš zkušenosti s vojenskou vědou?
V armádě ani u jiných ozbrojených složek jsem nesloužil. Jsem takový ten „armchair general“, mám toho spoustu nastudováno, snažím se si udržovat o všem přehled a mám spoustu kamarádů jak v AČR, tak v různých složkách amerických ozbrojených sil a většinou když potřebuju zodpovědět nějaký konkrétní vojenský dotaz, vím, na koho se obrátit.
Tvůj literární vzor?
David Weber, tím asi nikoho nepřekvapím. Píše přesně takové knihy, jaká já sám rád čtu, ale to nestačí. Nikdo jiný ve mně svým textem nevyvolal takové emocionální reakce. Opravdu se bojím o své oblíbené postavy, mám radost, když ony mají radost, nebo naopak strašně chci, aby ten hajzl konečně umřel. Weber prostě umí emocionálně zaujmout.
Zajímáš se o recenze na své dílo?
Jen rámcově, abych věděl, kde všude se o tom mluví a tak. Také každou recenzi, kterou najdu, zasdílím na své autorské stránky na facebooku. I když je recenze negativní. Ať si lidi udělají vlastní názor. Navíc i negativní recenze pomáhá knihu prodat… Možná obzvlášť negativní recenze.
Kterého ocenění si nejvíce považuješ?
Já jich zase tolik nedostal. Ale asi Aeronautila za román roku, protože o tom hlasovali fanoušci a čtenáři.
O čem přednášíš na setkáních fanoušků?
O všem možném. Sérii o Honor Harringtonové od Davida Webera, o vojenství, o psaní, o čemkoliv, na co mám zrovna nápad. Baví mě přednášek, komunikovat tam s lidmi a hledat nějaké zajímavé téma.
Věnuješ se i fanfiction?
Psaní nebo čtení? Fanfiction jsem psával, ale před deseti lety jsem s tím skončil. Víc jsem se chtěl věnovat vlastním věcem. Ale naučil jsem se na nich psát, takže fanfikce mám hodně rád. Psával jsem ze světa Star Wars.
Čtení jsem se věnoval tehdy, ale teď fanfikce prakticky nesleduju. Mám seznam knih, které si chci přečíst a to mi vystačí na několik let i bez fanfikcí.
Věčná otázka: Jednu věci si můžeš vzít do autobusu, jakou?
Kapesní atomovku. Člověk nikdy neví, kdy se může hodit.
Za kterou postavu ze světa Star Wars by ses převlékl?
Nějaký náhodný rytíř Jedi ze staré Republiky. Nebo nějaký oficír, ať už rebelský nebo imperiální.
Do budoucna plánuješ pokračovaní rozjeté série Sektor Hirano, nebo plánuješ sérii zcela novou, jinou?
Sektor Hirano se ukončí sedmou knihou, který by měla vyjít letos, ta už je dopsaná. Potom se budu věnovat jiným světům a sériím. Právě jsem dopsal první draft pokračování Nad českými zeměmi slunce nezapadá. Také mám domluvenou povídku do jedné antologie a chystám úplně novou space operu. S Julií Novákovou také spolupracujeme na vlastním sci-fi románu. Rozhodně se tedy nenudím.
Jaká je Tvá nejoblíbenější počítačová hra?
Přijde na to, co je za den. Vyrůstal jsem na Falloutech, takže ty mám hodně rád. Mám rád i jejich moderní pokračování, Fallout 3, Fallout New Vegas. Fallout 4 jsem ještě nehrál, ale chystám se na něj. Další RPGčka. Mass Effect, Knights of the Old Republic. Z jiného soudku mám rád Civilizaci a sérii Half-Life.
Co bys vzkázal návštěvníkům portálu vanili.cz?
Nebojte se být v životě trochu drzí. Na takové té ještě ne úplně arogantní úrovni. Občas je to nutné a nevěřili byste, kolik vám to otevře dveří.
- - -
Jana si vzal na paškál tradičně váš milovaný
Michal BřezinaJeho další rozhovory najdete zde
SCI-FI QUEST a kdyby to pořád nebylo málo, zajímavé věci najdete i v sexchci
EROTOTEM
Štítky:
Kam dál?
Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy.
Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.