IMAGINARIUM NEKROSARIA

Nekrosarium je objemná sbírka povídek Petra Bočka a Miloslava Zubíka, autorské dvojice, která spolu tvoří už několik let. Kdo je má nastudované či je jinak urputně stalkuje, ví, co od jejich nejnovějšího počinu čekat. Tyto dva pány jsem však dosud nesledoval, většinou dělám do sběru uhynulé zvěře na našich silnicích nebo závdavkem brigádničím jako ochutnávač kočičího žrádla – nevěděl jsem vůbec, co mě v jejich poslední knize může čekat.

 

Nuže, rozečetl jsem první povídku a hned mě to vzalo. A další a další. Povídky v různých délkách se vám začnou míhat před očima a vy jen s nadšením čtete, nebo jinak do sebe vstřebáváte (kočičí lidé vědí).

Mnohé jsou velmi legrační, někde vyprsknete smíchy, až musíte přerušit čtení a jdete se k tetě podívat po nějakém čistidle 80gramážových papírů (doporučuji nejíst před čtením červenou řepu či popíjet Savo). Někdy vám jen lehce zacukají koutky, ale stejně se těšíte fantazii autorů a snad i jejich morbidnosti. A tak se někdy budete děsit, až se vám strachy zatáhne prostěradlo do prdele.

 

Teď jistě čekáte, že jako obvykle přihodím pár slov o obsahu, jenomže to bych v tomto případě musel přihodit obsah ke 44 povídkám (z toho čtyřem sériím čítajících zpravidla sedm mikropříběhů) a to by vás přestalo bavit už u osmadvacáté, to si knihu radši přečtěte. Přemýšlel jsem tedy, že bych vám alespoň sestavil žebříček jednotlivých povídek od nejlepší po nejhorší, ale to se mi nakonec také nepovedlo, neboť se mi na prvním místě po složitých výpočtech pomocí klasické interpretace Bayesovského metody na základě Kolmogorovovy axiomatické definice sešlo hned osmnáct povídek. A na poslední místo mi nevyšla žádná a to ani v rámci Maxwell–Boltzmannova binomického rozdělení. Z matematického hlediska je to sakra záhada, ale já fakt nekecám.

Potrpíte si na zrůdnosti? Milujete imaginaci hrůzy ve všech podobách? Povídky se točí kolem všeho děsivého, nebo… si tropí žerty. Anebo nabízí faktické nechutnosti, z kterých se slabším žaludkům zvedne povaha.

 

Hlavní devizou celé knihy jsou však pointy. Jak všichni víme, dobrou povídku dělá dobrá pointa. A dobré povídky dělají dobrou knihu a tak vítejte ve světě Nekrosaria.

 

Jak už jsem zmínil, nejste-li třeba amatérskými biografisty Bočka & Zubíka, nebudete mít ánunk, kdo z nich jakou povídku napsal, či zda je nepsali dohromady, každý jednu větu, ale ruku na chlopeň – ono to není důležité. Tedy, zjistil jsem, že dříve tito páni psali některá díla dohromady, nicméně do Nekrosaria přispěli každý pouze svými sólo povídkami.

Ostatně, pilný čtenář s diplomem za plavání si může udělat test a vytipovat, kdo z autorské dvojice napsal kterou povídku. Přeji příjemnou zábavu při čtení a silné nervy při tipování.

 

Nekrosarium patří do rukou každému, kdo má právě tohle všechno rád (tím nemyslím to tipování – tuto ideu už opusťme). Vhodné do autobusu, vlaku nebo metra, nebo rikši (topíte-li se v penězích). Některé povídky jsou mnohdy tak krátké, že zhltnete tři mezi stanicemi Muzeum a Můstek. Za Vanili.cz radíme: Jděte do toho.

 

INFO O KNIZE:

Autoři: Petr Boček, Miloslav Zubík

Vydal: Nakladatelství NETOPEJR, Praha 2018

Ilustrace: Denisa a Daniela Ponomarevovy

Redakční spolupráce: Kristina Heidingerová

ISBN: 978-80-88225-10-2

Stran: 328

Nevhodné do 18let!

 

- - -

Pro Vanili.cz napsal Michal Březina