Im Schatten des Reichs!

Celá kniha začíná předmluvou Martina Fajkuse, která už sama o sobě stojí za to. Následuje 17 povídek rozdělených do tří časových období. Tři povídky v části Boj začíná nás zavedou do období před vypuknutím 2. světové války, sedm povídek v části Boj zuří pak přímo do jejího víru a zbývajících šest povídek nás utvrdí v tom, že Boj nekončí…

Uspořádat dojmy a sepsat je do plynulé recenze bude asi trochu problém, přeci jen se u novinky nakladatelství Epocha Ve stínu Říše jedná o antologii povídek, každopádně to zkusím – bez spojlerů:

První tři povídky mě úplně nezaujaly, ovšem velice žhavá povídka Davida Šenka Das Rauch ober dem Munich – pardon, už zase… DÝM NAD MNICHOVEM… mi všechno vynahradila – jak to bylo při Hitlerově nástupu k moci? Máte možnost se dozvědět pravdu.

Následuje nabitá část o zuřícím boji – moje nejoblíbenější…

Otvírá ji František Kotleta historkou DOS GROJSE GENARERAJ – ne, tentokrát jsem se unést nenechal, takhle se opravdu jmenuje. Něco podobnýho jsem fakt ještě nežral – víte, kdo je F.A.d.l.C.d.C? Ne? No, já to taky nevěděl… A neřeknu to, protože by mě pak Kotleta nasekal do klobás. Pokud si chcete jeho povídku opravdu vychutnat, doporučuju poslechnout to, co žádá v krátkém úvodu – čtěte, nepřeskakujte na doslov, a já dodám negooglete, alespoň ne před tím, než GENARERAJE dočtete.

Dočetli jste? Googlili jste? Čumíte, co?

Následuje povídka TENKRÁT NA UKRAJINĚ – podíváme se na válku pohledem střelce tanku Tiger. Povídka z perspektivy muže, který skutečně obdivoval svého Vůdce. Konec byl sice trochu předvídatelný, ale i tak si zaslouží vyzdvihnout, protože Pavel Fritz se nebál pasovat do hlavní role Němce. Smutného, osamělého člověka, který věří, že bojuje za správnou věc…

Ahaswehrmacht (Petr Stančík) – je naprostá zábavná šílenost, alespoň ze začátku. Ke konci už ale zůstává rozum stát a ve výsledku se člověk musí zamyslet, kam vlastně vede snaha o totální zničení nepřítele a co všechno lze obětovat kvůli vítězství. No, nebuďme zas moc vážní, je to přeci jen absurdní fraška odehrávající se v dutosvětě…

Povídka Meyrink (Petr Schink) spojuje technologické noir s futuristickými tanky – spojujícími techniku a biologii – bojujícími v Normandii. Copak se v ní ještě spojuje? No třeba lidé se super počítači, bohužel ne muži se ženami, na to je holt potřeba trochu jiný typ literatury.

Burešovu povídku Etwas über das menschliches Rinder – tedy O LIDSKÉM DOBYTKU – bych opět zařadil mezi ty nejlepší v knize – probíhá ve dvou rovinách… a víc neprozradím, prostě čtěte a bavte se.

Následují dvě povídky, které už jen zakončují válečnou část knihy, a dostáváme se do období po válce.

Tady stojí za vyzdvihnutí hlavně povídka DIGIMENGELE – fakt by mě zajímalo, jestli Vaňka napadla absurdnost vietnamského neonacisty jen tak z ničeho nic, nebo jestli naráží na aktuální politickou situaci. Každopádně se opět jedná o zábavnou záležitost, doslova do poslední chvíle/řádku.

Dalším autorem, tedy v tomto případě autorkou, která se zřejmě inspirovala absurdní situací – tentokrát v televizní zábavě – je Kristýna Sněgoňová v povídce NA VLASTNÍ KŮŽI. Taky vám přijde reality show postavená na základě „dovolené v protektorátu“ na hlavu postavená? Můžete se podívat, jak to asi prožívají její účastníci.

Poslední povídkou je NAZIMARS Dana Černého – až na závěr vložená pravděpodobně proto, že u ní nejde o nic jiného než se prostě bavit. Jde o povídku z pohledu komentátora sledujícího přistání na Marsu. Že jsou někteří naci- a neonaci- naprostí degeneráti a nad tím, jak mohou prosazovat podobnou ideologii zůstává rozum stát? No, tak tady to platí dvojnásob.

Pak už jen Doslov editorů a Medailonky autorů a je konec. Škoda.

Říká se, že aby mystifikace zněla věrohodně, je nutné do ní přimíchávat pravdu. To autoři v této knize splnili, a kdyby chtěli tvrdit, že své povídky založili na výzkumech archivů a že je nutné přepsat učebnice dějepisu…

Ve stínu Říše je dobrá kniha, u většiny povídek jsem se bavil, některé mi přišly trochu nudnější (když teď tak koukám, tak šlo hlavně o povídky od dam, myslím, že jde o náhodu, snad se nebudou zlobit). Kniha má úctyhodných 664 stran, což udělá radost nejednomu knihomolovi. Poskytne zábavu a možná se dozvíte i něco nového – viz předchozí odstavec, Kotletova povídka (negooglit!), že jde básně Otokara Březiny použít jako ochranná zaklínadla, co je to „breitschwanz“ – ne, opravdu to není smyšlená záležitost, tedy pokud to nějaký vtipálek nedoplnil do wiki…

Pobavíte se i při čtení posledního odstavce/řádku, i když se jedná o reklamu – a tady už mi fakt nikdo nevymluví, že jde o narážku na aktuální politickou situaci… Ne a ne a ne…

Závěrem tedy můžu jen říct, že se jedná o skvělou knihu a s klidným srdcem ji doporučím všem, kterým nevadí její částečná kontroverze – takže pokud je někdo citlivka, ať si ji nekupuje.

HODNOCENÍ: 8,5/10

Ve stínu říše- Antologie české fantastiky
Vydala Epocha 2017

Autogramiáda autorů, na které nesmíte chybět: 13. prosince 2017 v 17:00 Knihy Dobrovský Praha.
Událost: https://www.facebook.com/events/380692132370009/

- - -
Pro Vanili.cz přečetl a recenzi napsal Tomáš Slavík.