Hvězdné hry podle Františka Novotného
Vystudoval kybernetiku. Prečetl Robotiku Ivana Havla (1980). A je spisovatelem. V oblasti naší sci-fi jedním z nejlepších. František Novotný.
Ne všechny prózy tohoto klasika sice lze oznacit prímo za excelentní (abychom škatuli s jejich cennými rukopisy posléze natlacili do onoho tajného skladu z Dobyvatelu ztracené archy), nicméne veškeré jeho povídky disponují výraznými kvalitami, o tom nepochybujme, a tak si plne zasluhují onu práci, kterou jim po radu let venoval... ano, predevším redaktor Zdenek Rampas.
Když se totiž ukázalo, že se Novotný vrhá (a až do konce života asi už vrhat bude) na romány i rozsáhlé svazky literatury faktu (respektive do prekládání objemných knih), dal se oddaný mu šéf a editor nakladatelství Nová vlna do práce. Její výsledek? Muže ho Františkovi dnes závidet každý.
Nebo ne? Ale ano. Veškeré jeho novely a povídky prošly novými korekturami, cástecne prímo na popud autoruv jsou jinak a lépe setrídeny a dostalo se jim odborné „katalogizace“ do knihy vsazeným esejem Ondreje Šefcíka. Tato veru precizní stat - o vzájemném propojení Novotného prací - je pak následována sice už kratší, ale neméne obsažným doslovem Zdenka Rampase František Novotný a Cena Karla Capka.
Ne každý spisovatel by si zasloužil podobnou pietu pri reedici prací, tento muž ale takový prístup 100% zasluhuje. A ac vstoupil do literatury v pomerne vysokém veku, stal se hvezdou. Ostatne, už když zacínal, byl hotový autor. Fakticky veškeré jeho práce navíc pretrvávají a nejen to. Mají, zdá se mi, potenciál pretrvat navždy. Nu, a charismatický František, jehož cetní roboti bývají víc lidmi než my sami, tu jednou proste nebude, aby nás dál magnetizoval svými prednáškami a projevy pri prebírání cen (tak jako ani Ray Bradbury tu už není), nicméne díla obou osloví ješte spousty generací; to se dá vycítit i odhadnout. Ani zdaleka by to ovšem nebylo tak samozrejmým, kdyby Nová vlna loni neposlala do knihkupeckých, domácích i knihovnických regálu nádherne vázaný svazek Hvezdné hry. A ne, nevím, zda se Novotný vubec kdy odvažoval snít o tom, že bude mít povídky takto exkluzivne pohromade, jsem si ale jist, že jeho fanoušci výskají.
Svazek se zasveceným úvodem autora samého je delen tematicky a má tri cásti pojmenované podle trí do jisté míry klícových povídek Pád na nebesa, Královna Šumavy a Ramax. Stylove pak celý komplet uzavírá ne úplne typická próza Sonda do myslí predku (1989), která má formu fiktivní anotace neexistující knihy Zápisky o Studené válce. A obdobne tomu knihu zahajuje vubec nejstarší Novotného povídka ve forme Prednášky (1983). Všech petatricet textu pak prehledne podchytí i záverecná Bibliografická poznámka Jaroslava Olši a co obzvlášt ocenme, to jsou autentické autorské komentáre za každou z próz.
Komplet Hvezdné hry
zahrnul práce z let 1983-2008, pricemž následující tri tu vycházejí úplne poprvé. Sigismund Freud by mel radost (1983) je groteska o ne zrovna profesionálne fungující ženštine nad klávesnicí (pocítace) a František tu predvídá internet. Hrdinou Pádu na nebesa (1983) je hoch dospívající v totalite a odolávající - podobne jako odolává na pocátku románu 1984 Winston Smith - ideologické indoktrinaci. Koncem let osmdesátých byl ovšem tento text z roku 1983 ješte s dvema dalšími povídkami vyhozen co antikomunistický pamflet z Pavlem Kosatíkem v Ceskoslovenském spisovateli prosazené knihy Neštastné pristání (1988).A mikropovídecka Denní profylaxe (1985)? Má jen tri vety a fakticky tedy krácí o anekdotu. Zrovna tak ale i o peknou hypotézu na téma vzniku snu. Byt by ješte stála za rozvinutí a František Novotný by ji urcite dávno rozvedl. Jen kdyby nebyla existence onoho textíku až donedávna v jeho mysli právem zaclonena mnoha lepšími vizemi.
Ani tenhle vtip by ovšem nespatril svetlo sveta, kdyby kdysi Novotný léta a léta nepracoval jako pocítacový technik v Adamove. Vratme se tím ješte jednou na zacátek.
Už zminovaná nejstarší Prednáška z ledna 1983 je i navzdory ctyrstránkovému rozsahu dokonce jen jednou jedinou vetou... a soubežne i maskovanou parodií na nekdejší ceskoslovenský režim. Prvne byla následkem toho zverejnena teprve v Interkomu (1991).
A naopak nejmladší povídkové akvizice této knihy? Když nepocítám Knihovnu a chrám, která vyšla roku 2000 ve sbírce Je dobré být mrtvý a je „pouze“ výnatkem z Valhaly, postrádám v kompletu i Útok na oceán z antologie Ondreje Müllera Imperium Bohemorum (2007). A tak je zde nakonec až nejnovejší Novotného kratší próza Nový svet (2008), což je sci-fi uvedená citací ze hry Medea, kde Seneca až prekvapive vizionársky predpovedel objevení Ameriky.
Novotný si tu pred zacátkem psaní stanovil tezi, podle které nelhaly stredoveké legendy o vodopádu na západe Atlantiku, a za druhé se rozhodl, že roku 1492 prestala fungovat až do té doby vcelku reálná magie! A proc že? Souviselo to s Archou úmluvy, nalezenou prý tenkrát templári, a totální zmizení jejich lodstva „s poklady“ je, dodejme, historickým faktem.
Projdeme však se i nekterými dalšími Novotného prózami, dnes už více ci méne povestnými.
Impuls k novele Bradburyho stín (1988), která dala roku 1991 název stejnojmenné knize, byl debakl Rusu v Afghánistámu, jak jej dosti volne známe treba i z krváku Rambo III.
Rozsáhlá titulní novela svazku (1988), ve které se objevuje i slavná Rubikova kostka (aniž se jí prý Novotný kdy prakticky venoval), pak pripomíná námetem klasickou Enderovu hru (1983) a v krajinách klonování se zasazuje za pouze jednopohlavní civilizaci.
Jiste vám povedomý príbeh Pojdme si hrát na honku (1983) je zas úplne první Novotného povídkou, když nepocítám onu netypickou Prednášku, a také on sám jej považuje za svou „seriózní prvotinu“. Ubral by, pravda, na sentimentu, kdyby ji chtel prepsat. Ale to neudelá. Na vhledu do vyvíjející se psychiky androida totiž netreba co menit.
Povídkou Clovícku, chci te ješte slyšet se smát (1983) stvoril pak svou vlastní verzi Malého prince. Povestná Legenda o Madone z Vrakovište (psáno 1983-1984) lící zrod dalšího z mesiášu, a protože byla z první Novotného sbírky Neštastné pristání vyredukována, prvne ji zverejnila teprve Ikarie 1990/7. Nepocítám-li neoficiální Rampasovu antologii Lidštejší než lidé (1985).
A podotkneme zde, že pri psaní Novotný vysoce archaicky napodobil homérský verš. A pokracujme. Kone se také strílejí – s figurou Starmana - vznikli ve stejném roce jako Carpenteruv film Starman (1984), nicméne titul se inspiroval románem známým opet dík Hollywoodu, který sepsal Horace McCoy pod názvem They Shoot Horses, Don´t They? (1935). A jak treba víte, v onom príbehu jde o tanecní maratón coby potenciální zdroj vytouženého výdelku patnácti tisíc dolaru. Zápletka, dodám, tkví - spolu s jednou Styronovou prací - i u korene Kingova nápadu napsat svuj krajne deprimující Dlouhý pochod.
Neštastné pristání (leden až únor 1985) alias titulní povídka první Novotného sbírky (1988) se mimo jiné zamýšlí nad tím, nakolik je pro méne vyspelé civilizace bezpecné, když jim pomáháme. Vec, pravda, s oblibou probíral taky Lem ci bratri Strugactí.
Próza A cím jste vy? (brezen 1985) je mj. uvozena sekvencemi textu Ludvíka Soucka a Arthura Ransoma (Zamrzlá lod kapitána Flinta) a predvede mnohé principy minulého režimu, kdy sice každý mel práci, ale… Bylo možná štestím, že se roku 1988 tu povídku povedlo v Neštastném pristání udržet.
Jméno pro planetu napsané taktéž nekdy v roce 1985 je text založený na dost netypickém motivu oboustranné kontaminace civilizací a pohádková groteska Královna Šumavy (kveten 1986) dala titul ústrednímu dílu Hvezdných her. Je ryzí satirou na tzv. normalizaci u nás a titul pochopitelne parafrázuje název klasického románu minulého režimu od Rudolfa Kalcíka Král Šumavy, který je opet známejší jako film.
Skutecnosti ovšem má Novotný dosti posunuté. Ze Západu do socialismu prahnou emigrovat roboti, kterým v kapitalismu není doprána rovnoprávnost.
Polskému géniovi Lemovi, jehož Summa technologiae Novotného rovnež silne zaujala, pripsal v srpnu 1986 další satiru Opus Dei (Dílo Boží), pri jejímž ctení si každopádne zopakujete kritéria, podle kterých se pozná, jestli náhodou není realita okolo nás jen virtuální.
Hezký název má i povídka Oni si musí vymyslet vždy neco zvláštního (1987), kde jde o následky nedostatku slunecního zárení. Jimi jsou, jak se zdá, ruzná videní.
Nakolik mají náboženský charakter, posudte sami.
Nejstarší vzpomínka (1988) je jakousi inverzí starší už Novotného hrícky s titulem Jsem hodný, tichý chlapec (1984) a Modlitba ateisty ze zárí 1989 opet pojednává o robotech. A o tom, jak precházejí na víru. Anglicky nazvaný tragikomický text No difference (casopis Nemesis 1995) pak Novotný programove odpíchl od provokativní úvodní vety „svoje manželky strílím“ a patrne z téhož roku jsou Telesné predpoklady, inspirované jak známou knížkou Nahá opice, tak Lemovým Testem. Motivem šikany upomínají na známý film Ridley Scotta G.I. Jane (1997) a Neff má práve Telesné predpoklady za nejlepší Novotného povídku.
Ale pozor, dle Ondreje Herece je nejlepší krátkou jeho prózou bizarní Jak jsme si porídili auto (1988), jež sepsal formou detské slohovky. Neco na tom bude, anžto i Ivan Adamovic zaradil to dílko, jazykove mimochodem inspirované románem Bylo nás pet, do své reprezentativní trilogie Kronika ceské science-fiction.
Z téhož roku pochází také Ruže v ocích, námetove (a jistým vnitrním oslovením) upomínající na R. U. R. (1988).
Mezi prózy však radí Novotný a editori i divadelní „aktovku pro loutky“ Príšpulek do ruzného (1985), parodující byrokraty. „Chápu, že mnoha lidem nesedne,“ konstatuje Novotný. A jedna ctenárka prý ho dokonce narkla, že povídku tvoril pod parou. „Zpetne ji mohu ujistit o omylu,“ uvádí FN na strane 97 a nikoli, konvencní text to není, ale dal mu víc práce, než cokoli konvencního. Jak aspon tvrdí.
Jednou z nejmladších povídek v této reprezentativní knize je groteska Britvoruký Jack (Nemesis 1995/12), kde se zajímavého alter ega docká i Vladimír Páral. Nu, a než Novotného pohltil na patnáct let už zmínený román Valhala, dokoncil ješte lehce patetickou novelu-legendu Ramax (psána 1989-1990), která se stala i titulním kouskem stejnojmenné sbírky (1992) a která se mimo jiné ptá, co by se stalo, kdyby roboti pochopili Bibli v tom smyslu, že lidé jsou jejich Hospodiny. Je to jedno z tech literárních del, kde se Novotnému postavy zdrave vymkly a samy zacaly jednat, a to zvlášt ke konci. Nu, a podle Františka Kotlety tu bard Novotný vnikl do náboženství hloub, než veškerá díla Jana Pavla II.“ i s dalajlámovými vizemi dohromady“.
František Novotný: Hvezdné hry. Vydal Zdenek Rampas – Nová vlna, produkce Nakladatelství Jalna. Ilustroval Milan Fibiger. Grafická úprava Martin Zhouf. Odpovedný redaktor Zdenek Rampas. Redakce Marie Semíková. 464 stran. ISBN 978-80-85845-64-8
Když v roce 1969 vyšel ceský preklad knihy švýcarského hoteliéra von Dänikena Vzpomínky na budoucnost (v prekladu a s komentári Ludvíka Soucka), vyvolala v Ceskoslovensku stejné pozdvižení jako jinde ve svete. Kdekdo si knížku precetl, a diskutovalo se o ní v každé hospode. Pro svou hypotézu o návšteve mimozemštanu v dávné minulosti von Däniken použil i biblické texty, predevším Ezechielovo videní z Knihy proroku a hlavne apokryfickou Knihu Enochovu, která byla z Bible vyrazena Tridentským koncilem zasedajícím v letech 1545-1563. Osobne me udivilo, že nepoužil Druhou (Exodus) a Tretí knihu Mojžíšovu (Leviticus). Lícení setkání Mojžíše s Hospodinem na hore Sinaj v Exodu, kde od Boha prebírá Desatero, stále pokládám za nejpodivnejší text z celé minulosti, nebot obsahuje takové technické údaje, které se nedají nábožensky zduvodnit nebo objasnit. Jsou ale zcela logické a stoprocentne vysvetlitelné, když setkání interpretujeme jako schuzku s mimozemštanem, který se chrání pred mikroby a viry cizího sveta. Stejne podivný je i Leviticus, kde jsou uvedeny bizarní stravovací predpisy, jimiž se ortodoxní Židé rídí dodnes. Avšak Leviticus také obsahuje predpis o predložení všeho prvorozeného ke kontrole knezi, a ve Ctvrté knize Mojžíšove (Numeri) jsou uvedeny prekvapivé hygienické predpisy. Shrneme-li pasáže, které se v obou knihách temto tématum venují, dostaneme prírucku civilní obrany o ochrane proti zbraním hromadného nicení, jaké se psaly v období studené války, a pravidla a stravovací predpisy, jak postupovat pri lécení nemoci z ozárení.
Fascinující je i postava Mojžíše, o nemž se v Kralické bibli uvádí, že se ze Sinaje vrátil s „oroženou tvárí“. Tento nepochopitelný výraz vedl kupríkladu Michelangela k tomu, že impozantní Mojžíšove soše v rímském kostele San Pietro in Vincoli vytesal nad celem ružky.
Ani teologové, ani oficiální historici umení nedokáží vysvetlit proc. Teprve když vezmeme do úvahy výbuchy jaderných pum v záveru druhé svetové války, které odhalily, že radioaktivní zárení vede ke zrohovatení kuže na odkrytém povrchu lidského tela, dá se tato záhada objasnit. Michelangelo se dopustil nepochopitelného omylu, nebot úcinky radiace nemohl znát, takže si nedokázal predstavit, že se Mojžíš ze schuzky s Hospodinem vrátil se zrohovatelým oblicejem, jak s reportážní presností uvádí Starý zákon. Ani toto však von Däniken pro svou hypotézu nevyužil.
Clánek vytvoril Ivo Fencl
Kam dál?
Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.