Hamiltonova Bariéra přináší vskutku úchvatný vesmírný trek
18.02.2019
Jak vypadá cesta napříč vesmírem za tajemstvím zmizelé hvězdy?
Když trpíte kompulsivní grafomanií jako Peter F. Hamilton, připravíte si syžet na knižní sérii, která se bude dělit na jakési subsérie, a pak už vám nezbývá, než to napsat natolik poutavě, aby nikdo neměl problém, prokousat se tím bambilionem písmenek.
Sága Společenství se tedy rozděluje na série Pandořina hvězda a na Nespoutaný Jidáš. Pandořina hvězda potom čítá veleromány Bariéra a Invaze. A dnes se mrkneme na Bariéru, coby úvodní díl do mumraje písmen, které nás donesou po neviditelném mostu až na samý okraj nekonečného vesmíru (vtip pracující s ironickým vyzněním konce nekonečna).
Mladé nakladatelství Planeta9 zatím zásobuje náš malý knižní trh samými skvělými fláky (naposledy jsem recenzoval úchvatnou knihu Okno do času, rovněž Petera F. Hamiltona) a není tomu dávno, co do oběhu nasadila právě první část Společenství. V současnosti, respektive 19. 3. 2019, bude k mání i další díl: Invaze.
Chvilku mi trvalo, než jsem se prokousal těmi bezmála 600 stranami Bariéry, ale dospěl jsem díky tomu k názoru, že grafomanské výplody mají něco do sebe. Jako urputný vyznavač tenkých knížek, které se srolované vejdou do plavek, a člověk pak může aspoň machrovat, mě málem trefilo, když jsem viděl, čím že se to mám prokousávat – jenomže, jak už jsem u Hamiltona mohl čekat, nejde o množství, ale o kvalitu. Ten chlap si s vámi zkrátka umí pohrát, určitě vás neobtěžuje zbytečnou vatou a jednoduše vás ponoří do svého světa, aniž byste se vůbec chtěli na konci vynořit.
Série Společenství vás vrhne do budoucnosti, cirka kolem roku 2329. Nastolí vám prostředí, kde lidé našli kosmický klíč k červím dírám a úspěšně tak dostávají pod svou nadvládu jednu exoplanetu za druhou. Jenomže nikdy nic nejde tak, jak by si člověk přál, jinými slovy, vesmír si vždycky dělá, co chce, a tak těm lidem jednoho krásného dne (možná byla noc – to se ve vesmíru fakt těžko odhaduje) jim z monitorů zmizí jedna docela roztomilá hvězda. Zda s lidmi hraje na schovku nebo ji slupla černá díra, nebo... ještě hůř (ale je mi žinantní to prozrazovat), může vyšetřit pouze jedna jediná loď, která navzdory nesmělým teoriím o rychlosti fotonů, statečně láme rekordy v nadsvětelné rychlosti a je tak hrdým majitelem medaile Ve skoku pro něco. Loď obývá velmi početná posádka, takovou snad neměli ani ve Star Treku (a to už je nějaká loď), a je jen na vás, jak moc si užijete rozplétání jejich vztahů, či naopak jejich vzájemné proplétání. Takže, zatímco posádka během dlouhé cesty zkoumá, jestli se při nadsvětelné rychlosti vidí v zrcátku, aby potvrdila nebo rozporovala Einsteina, někde tam na okraji Velké Sloanovy galaktické zdi se děje cosi nekalého. Jestli tohle nenaláká ke čtení, tak už nevím.
Hamilton píše lehce, nebojí se humorů, řízné mluvy, nebojí se dávkovat akci (té je tam setsakramentsky dost), ani nešetří úchvatnými popisy, čtivo je to takříkajíc stravitelné. Nezbývá než ochutnat. Zobneš jednou, zhltneš to celé a ještě chceš přidat. Po pravdě řečeno, tak trochu doufám, že se jednou dočkám i filmového zpracování, milerád pak pustím chlup za lístek do kina a ještě o tom nahodím pár nadšených statusů na sociální sítě.
Otázka na konec: Už jste četli Bariéru? Chcete vědět víc?
Ochutnávka:
Dva strážní, kteří zůstali sedět ve strážnici, se právě začínali divit, kam se Rob poděl, když tu zkolabovalo jejich standardní připojení ke kybersféře. Nijak zvlášť je to neznepokojilo; pořád byli ve spojení se senzory a systémy ochrany perimetru prostřednictvím zabezpečených linek. Z řídícího centra ostrahy přišly dvě výstrahy. Než se na ně stačili pořádně podívat, exploze za jejich zády vyvrhla k obloze na druhé straně komplexu vířící ohnivou kouli. Všude na stavovém displeji ostrahy najednou naskakovaly červené kruhy.
„Proboha, to byl generátor,“ dostal ze sebe jeden, když se za rozpínající se ohnivou koupí vyvalily vzhůru plameny. „Vypadá to, že spolu s ním vyletěla do vzduchu celá zásoba paliva.“
Tři patra oken v jedné z věží se rozlétla v milionu rotujících skleněných střepů surfujících na obrovských výtryscích plamene.
„Řídící centrum ostrahy neodpovídá,“ oznámil strážnicový organizér. „Máte teď autonomní kontrolu nad zabezpečením perimetru.“
„Uzavři ho!“ zakřičel vrchní strážný. Nahrál do strážnicového organizéru svůj strukturní kód a sledoval, jak ochranné systémy ožívají. Patrolboty se zastavily na svých místech. V bocích jejich těl se odklopily otvory a zbraně se fixovaly v pohotovostních pozicích. Co bylo ještě povzbudivější, naskočily generátory silového pole. Ztrojený systém s vlastním zdrojem energie překlenul celý komplex obrovským kopulovitým štítem. Vzduchové molekuly zasažené vazným jevem jiskřily, jak vstřebávaly energii a spojovaly se do tuhé mřížky.
V komplexu došlo k dalším dvěma výbuchům. Vrchní strážný se pokusil zjistit, co je zničeno, ale jeho situační displej neposkytoval téměř žádné informace.
„Co budeme dělat?“ zeptal se jeho kolega.
„Sedět na místě. Silové pole vypnout nemůžeme, nemáme na to pravomoc. Tady jsme v bezpečí.“
„Ne, to tedy nejsme, sakra.“ Strážný horečně ukázal na obrovské plameny a černý dým stoupající nad budovy komplexu. „Jsme tady zavření s bandou zkurvených teroristů.“
„Nepanikař. Jenom nás zaskočili. Celé se to tady uzavře neprodyšněji než zadek lagunovky. Podívej.“ Ukázal na jednu z věží. Vnější povrch pokrývalo výmluvné jiskření silového pole.
„Izolovat a přivolat větší kalibry, které si s nimi poradí: standardní procedura.“ Když se otočil, zjistil, že jeho kolega si komplexu vůbec nevšímá, zato přivřenýma očima mžourá přes holou plochu nádraží.
„Co je sakra zase tohle?“
Info o knize:
Autor: Peter F. Hamilton
Překlad: Petr Kotrle
ISBN: 978-80-906985-4-3
Brožovaná, 600 stran
- - -
zpracoval Michal Březina
- - -
zpracoval Michal Březina
Kam dál?
Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.