Františka Vrbenská přitahuje hororové situace

 

Dostalo se mi té cti, že Zakladatelé mě oslovili a domluvili jsme se na samostatném svazku v sérii. Myslím, že s drsnými scénami nemám (jako ostatně většina autorek) nejmenší problém.  A jak Mirek Žamboch, tak Jirka Walker Procházka jsou výborní spisovatelé a skvělí, vlídní kolegové. Nabídka takové literární spolupráce se prostě neodmítá, i když tehdy přišla ve snad nejnáročnějším období mého života. Potíž je, že mě výzvy baví; vypravila jsem se do Conanova světa i na intergalaktické dobrodružství kapitána Marka Stonea.

Tak vznikly „Naganty a vlčí máky“.  John Francis Kovář ocitá v revolučním Rusku a Mongolsku a dostává se do střetu s obávaným krvavým baronem Ungern-Sternbergem. Jen o vlásek se míjí s českým spisovatelem Jaroslavem Haškem, který skutečně tou dobou pobýval na stejných místech.  Ve sbornících JFK vyšly povídky „Tichá noc, svatá noc“ („Svůj svět si musíme zasloužit“), v níž JFK čelí anarchistům, a „Hodina kralovraha“ („Soumrak světů“), kde náš hrdina odhaluje atentát na Zikmunda Lucemburského.

Jsem velice ráda, že se svolením Zakladatelů se smím za Kovářem ještě jednou v románu vypravit.

 

Poslyšte, to je krásná představa, to bych někdy ráda zažila! Až na to, že heřmánkový čaj fakt nemusím. Píšu, jak jen zbude volná chvíle.  Taky mám své povinnosti a jiné role, než je autorka a lektorka  - ačkoliv bez těchto aktivit bych těžce strádala steskem po přátelích scifistech a zázračných světech fantastiky.

 

Doporučila bych „Stín modrého býka“, společného dílo Leonarda Medka a moje.  Jedná se o historickou fantasy ze 4. století n. l., jejímž protagonistou je keltský válečník. A povedla se nám!

 

Kdysi dávno (chodila jsem první rok na gymnázium a už nějaký ten pátek skládala fantasy povídky) jsem sebrala odvahu a odvlekla své literární pokusy panu Vojtěchu Kantorovi. Legendární redaktor MF a editor fantastiky mi sice rukopisy vrátil, zato přidal pár povzbuzujících vět. Nakonec řekl: „Pište dál, dopřejte si!“

K tomu mohu dodat jednoduchý pokyn: číst, naslouchat a dívat se, držet se své cesty. Dnes už nehrozí politický dozor a předlouhé lhůty v tiskárnách, naskytnou se i jiné příležitosti, jak publikovat. Začínající autoři ovšem procházejí obtížnější situací kvůli kritériím komerční efektivnosti a přetlaku nabídky na knižním trhu. I tak platí, že pokud jim na jejich tvorbě záleží, nesmějí se vzdávat.

 

Zmiňujete první dva tituly z projektu Lehké fantazijno, čtyřdílné antologie fantastických povídek psaných českými a slovenskými autorkami.  Ke čtenářům se dostanou ještě „Žena s drakem“ a „Žena s labutí“. Největší zásluha patří hlavní editorce Zuzaně Hlouškové, její obrovské energii, vytrvalosti a nasazení. Přiznávám, že společně jsme dostaly hazardní nápad, projekt nastartovaly, spolupracujeme jako editorky. K prvním svazku jsem napsala doslov, v druhém se ocitla moje povídka „Zlaté mlhy na pobřeží“. Příběh s tajemstvím se odehrává v současnosti na severoamerickém pacifickém pobřeží.

Dál budu pomáhat Zuzce Hlouškové a podílet se na editování i propagaci. Ale musím zdůraznit, že  Lehké fantazijno by se nezrodilo bez nakladatelství Fortna a přispění fantastických lidí – třeba  Jany Maffet Šouflové, která pro antologii vytváří úplně zázračné obálky.

 

Voláním „Hoří!“, byť v odpovídajícím jazyce a s přesnou místní výslovností, zalarmujeme jen sousedy, a to ještě není zdaleka jisté. Potřebujeme správné telefonní číslo.

Takže vytočíme 119 v Čínské lidové republice, v Japonsku, Jižní a Severní Koreji, Taiwanu.  V Mongolsku 101, platí i pro policii. Macao a Hongkong 999 pro jakékoliv krizové situace.  V Bangladéši a v Afganistanu volejte přímo policii, ale v obou zemích je to složitější.  Pro Bangladéš platí čísla 999-2222 nebo 95551188 nebo 9514400 nebo 01713398311. Afganistan také 119, jenže se tak dovoláte jen v Kábulu, Kandaháru a v Laskar Gah, jinak se nutné obrátit se na místní služebnu. Číslo 110:  Bhútán a Srí Lanka, tady ovšem na stejné lince přivoláte i záchrannou službu.  Indie a Nepál 101… Mám vypočítávat dál? Ještě zbývá skoro dvacítka zemí :)

 

Především k setkávání se s přáteli, když se nezdaří kontakt jiným způsobem. Alespoň je pozdravit… Pokud se mohu zastavit na trochu delší dobu, sbírám věcné informace.  Archeologie, historie, film, mykologie, bylinky, záhady, vesmír, literatura - je to skoro nebezpečné; člověk by snadno uvízl mezi zprávami.

Lidsky, nebo literárně? Vlastně ani jedno, protože na vzory nedržím. Je mi blízká Božena Němcová, mimo jiné už proto, že první z českých spisovatelek inklinovala k fantastice. Mám ráda dílo Karla Poláčka, skláním se před tvorbou Karla Čapka; oba jsou rovněž autoři z našeho žánru. Samozřejmě guru scifi Ludvík Souček. A pak mistři historické prózy: Vančura, Schulz, Kubka, Winter, Kožík, Loukotková, Vladimír Neff.

Každé ráno vychází slunce znovu.

 

Hm. Já filmy miluji, to je problém. Mezinárodní filmová databáze eviduje deset a půl tisíce snímků v kategorii SF. Viděla jsem jich jen malou část, i tak jsou to stovky. Jeden jediný nedokážu vybrat. Alespoň zmíním opravdu srdeční záležitosti, ke kterým si člověk vytvořil zvláštní vztah a pustil by si je za všech okolností.

Solaris (1972), Avatar, Galaxy Quest, Predátor, Planeta opic (1968), Terminátor, Automata, Blade Runner (na Blade Runnera 2049 jsem hodně zvědavá), Číslo 5 žije, Lilo a Stitch, Totall Recall (1990), eXistenZ, Animatrix. Také by sem patřila Cesta do pravěku a Pane, vy jste vdova. Seriály vynechávám, byť nerada.

 

S tímhle rčením byste dneska neměl vystupovat. Hrozí, že vás obviní jako sluníčkáře, pravdoláskaře a multikulturalistu.

 

Neurčil, do kterého z elfských jazyků. Volím tedy obecnou formu, a překládám celé jméno:  Leitha Tatharvoite.  Uvádím v latince, přepis by působil grafické potíže.

 

Jistě, a ne jednu. Já je přitahuji. Ale zase ty zážitky poslouží jako materiál pro literární tvorbu.

 

Ještě na něj čekám.

 

Proč hned Brumbál? Stačila by čarodějka Kirké. Ta, co si díky kouzlům a Odysseově posádce založila vepřín. Ale vážně, opravdu myslíte, že nějaká nadpřirozená síla dokáže pohnout s lidmi u moci?

 

Ráda bych zajela přinejmenším na CONec, Istrocon, Eroticon, Bílcon, Fénixcon, kde už mám domluvená vystoupení. V diáři je zaznamenáno záhadologických setkání u nás a na Slovensku, plus řádka literárních akcí včetně účasti na Dni poezie a vyhlašování ceny E. E. Kische.  

Proč úžasná kniha? Postačí – a moc bych si to přála! – když se bude čtenářům líbit. Pokud všechno dobře dopadne, vyjde na podzim zmíněný „Hořící kůň“. Se Zuzanou Hlouškovou pokřtíme na Fénixconu „Ženu s drakem“. 

Není to zrovna mnoho, ale víc si zatím netroufám stihnout. Porouchal se mi totiž obraceč času.

 

Záleží na tom, proč jsou spoře oděni. A protože důvodů se může vyskytovat nespočet, ponechala bych varianty odpovědi na další příležitost a pouze je ujistila, že léto stále ještě nekončí. :)

- - -