Fantomasovy vynálezy, jeho původ a strašlivé zločiny
Hlavní tvůrce Fantomase předčasně odešel do ráje. A proč?
Se španělskou chřipkou, nebylo mu ještě ani čtyřicet. A sice měl víc než o deset let mladšího spoluautora, svého přítele Marcela Allaina, ale jedenáct pozdějších Allainových pokračování, navazujících na původních 32(!) románů téhle až vášnivě sehrané dvojice, už jednoduše nebylo pravým ořechovým. I navzdory tomu, že se pan Allain ještě předtím, než začal ve dvacátých letech pokračovat, oženil se Souvestrovou dlouholetou přítelkyní. Ta se, pravda, nejmenovala Helena.
Notoricky známé filmy let šedesátých Fantomas a Fantomas se zlobí sice našly místo v četných encyklopediích science fiction a někteří z nás brali Fantomasovu masku v dětství jako ryzí horor, ale dneska se u těch snímků spíš válíme smíchy. Aby taky ne. Plány bídáka oddělit Fandorovu hlavu od těla, aniž by umřela, působí poněkud samoúčelně a zařízení, s jehož pomocí můžete kohokoli zhypnotizovat a dostat pod svou vládu, vyvinuli netvorem unesení vědci prostě jen tak „bokem“ v jeho laboratořích! Komisař Juve posléze tuto pušku posléze upustí z letadla, zatímco pán světa prchá v létajícím voze, který až příliš asociuje vynálezy pana Bonda. Nu, nic. A všeobecně méně už se ví, že původní romány se až nebezpečně blíží tomu nejsurreálnějšímu hororu.
S vynálezy je to v nich, pravda, horší, i když aspoň jeden připomenu. Fantomas polapí na konci jednoho z příběhů novináře Fandora (zajímavé tu, mimochodem, je, že v knihách hysterčil vždy spíš Fandora a nikoli Juve!) a místo aby ho rovnou „odkrouhl“, jak to udělá s kdekým, zavěsí ho ze skály nad oceán. Poblíž umístí gigantickou lupu (jako z Verna) a nato už jen čeká, až paprsek slunce projde její čočkou. Vše má vypočítáno dokonale, a tak zesílený paprsek zasáhne lano a má je přepálit!
Osobně mě ovšem v dětství víc fascinovaly hrůzyplné scény z románu Fiakr noci. Titulní vůz jezdí Paříží a bývá po ruce, když je třeba přepravit tu či onu Fantomasovu oběť. Mrtvoly jsou dodávány výrobci koster, který je louhuje v sudech, a hrdina proplave ze dna Seiny (po kterém se majestátně a se svítící čelovkou prochází právě Fantomas) do této pitevně se podobající laboratoře. Potom už jen... Hrůza, hrůza, hrůza...
A nevyhnula se ani životu tvůrcovu. PIERRE SOUVESTRE zesnul bohužel na španělskou chřipku, a to 26. února 1914, kdy mu nebylo ještě ani čtyřicet. Původním povoláním byl advokát a spolu se svým mladším asistentem a přítelem (ba neprokazatelným milencem) Marcelem Allainem psal posléze ony poetické krváky do francouzského Matinu, avšak i na zakázku knižního vydavatelství. V letech 1911-1913 se tak z novin měsíc co měsíc vynořovalo 382 stran o věru tehdy ohromujícím Fantomasovi a... A některé ze třiceti dvou těch románů zkoumali v pařížských kavárnách zaujatě třeba i bratři Čapkové.
A filmovány pak byly již od roku 1913: https://www.youtube.com/watch?v=Os0YYbDXPMI.
Pierre Souvestre (nar. 1874) byl o celých jedenáct let starší než Marcel Allain - a vyšší. To ovšem nebyl „kumšt“: Allain byl pomenšího vzrůstu. A zatímco Pierre Souvestre je vzorem inspektora Juva, jeho kamarád není samozřejmě nikdo jiný nežli novinář Fandor, protože...
„Ať už spolu nebo odloučeni, žili jeden pro druhého,“ dočítáme se.
Prvně se v jedné knize vynořili už roku 1909, ale nebyl tu ještě Fantomas? Toho si zaplatila až jistá redakce a byl jím, jak ale nezvíme hned na první straně, vlastně jistý seržant Gurn, zrádce z búrské války. Tento muž měl asi pádné důvody, když dobojoval a slíbil, že o něm „zví celý svět“. Pak... Začalo masové vraždění. A i sériové. Fantomas navíc nebyl nikdy polapen. A četné vraždy byly brutální.
V českém překladu se Fantomas prezentuje pod mnoha jmény a přízvisky. I jako Nepolapitelný Stín, Král zločinu, Génius, Král děsu, Netvor a Trýznitel, přičemž se „proteovsky mění“ a pod každou novou maskou pokaždé znova a znova se smíchem uniká svým věčným pronásledovatelům.
Jak se to vlastně stalo a stačila by ona zakázka? Sotva. A zcela první muž, jehož Marcel Allain obhajoval, taky stále měnit výraz. Dalším podnětem se stala hora nevyřešených zločinů, o níž referoval tisk. Oba kamarádí začali nadšeně psát a výsledné literární braky až kouzelně mísí román s tajemstvím s románem společenským, gotickým i krvavým. Jsou vzpomínkou na Tajností Paříže Eugena Suea i ozvuky skvělých děl Ponsona du Terrail (1829–1871), jehož slavný seriál o „Rocambolovi, knížeti katakomb“, se s Fantomasem dá srovnat. O vlivu Leblancova lupiče-gentlemana Lupina (zrozeného roku 1905) není snad třeba ani mluvit, byť tento elegán nikdy nevraždil. Fantomas ano.
Ví, že ho policie léta vytrvale hledá. Opravdová armáda špehů je mu neustále v patách, ale nedaří se jí setkat se s ním. Jeho obratnost je tak ohromující, že umí s dokonalou elegancí překazit jejich úklady, a má zvláštní schopnost brát na sebe podoby, které ani cvičené oko neprohlédne. V tom směru dosáhl geniality. Magnetizuje vzkvétající hlavní města svým zhoubným fluidem a uvádí je do letargie, v níž nejsou s to se víc kontrolovat. Uvádí metropole do stavu tím nebezpečnějšího, že o něm sama města neví. Dnes je v Madridu, zítra v Petrohradě, včera byl v Pekingu. Určit ale místo jeho pobytu přesně? Nemožno.
Tak není líčen Fantomas, ale už Lautréamontův (1846–1870) Maldoror, který je dalším z jeho vzorů. Na kterési monstrum „na pozadí“ se zkrátka svedou všechny atentáty a nerozřešené vraždy, to jenom Fantomas ukrývá doma za španělskou stěnou pravou Giocondu. Ten běs se šklíbí za vším a v literární zemi představuje vyšší trumf než zločinní doktoři Mabuse a Fu-Manchu i s profesorem Moriartym dohromady. I básník Apollinaire byl podle legendy anonymním spoluautorem ságy o Fantomasovi; a pokud snad ne? O Mistru hrůzy prokazatelně složil vysoce obdivnou báseň. Fantomase zobrazil i malíř Victor Brauner (1903–1966) a v letech 1917-1920 víckrát později tak nešťastný Josef Čapek. Snad čítal i tyto věty:
„Fantomas! Ach, vy jste Fantomas!“
Vtom se bouře rozběsnila s ještě větší zuřivostí a zlověstné burácení hromu se ozývalo stále častěji. Noc se stala temnější, déšť dopadal v daleko hustších proudech a vítr burácel bouřlivěji. Ubohá dívka znovu a znovu křičela, ale Trýznitel jako by se kochal jejím zmatkem: nespěchal s odpovědí. „Nuže ano!“řekl konečně. „Jsem Fantomas! Ten, po němž celý svět pátrá, ale jehož nikdo nespatřil, jehož nikdo nemůže poznat. Jsem Zločin! Jsem Noc! Nemám tvář, poněvadž noc a zločin ji taky nemají.“
„Slitování,“zašeptala.
„Fantomas – a slitování? Jak můžete pojit ta dvě slova?“
Přecházel v divém hněvu, bylo vidět, že jeho srdce se naplnilo hroznou nenávistí, sotva se ovládá a výbuch jeho apokalyptické zlosti bude strašný.
Obálky deseti česky vydaných svazků let 1929-1930 tvořil Jindřich Štyrský a jsou dnes ceněny vysoko. „Už surrealista Philippe Soupalt viděl ve Fantomasovi prototyp moderního románu,“ připomíná Jiří Opelík. „Cocteau postřehl jeho absurdní a skvělý lyrismus a kouzlu propadli kubističtí básníci, Cendrars i Jacob. Podle Lacassina obsahuje nepolapitelný Fantomas veškerou mytologii světa.“
Krokodýlí slzy stékaly Juvovi po tvářích vyhublých únavou a starostí, když zvolna slabikoval: „Fantomas! Ó, měl jsem ho v rukou. Sám jsem dal z knihovny vynést zlořečené křeslo, ve kterém byl!“ Nemohl dál, byla to pro něj smrtelná rána. Byl zničen. Klesl Fandorovi do náručě: opět ztroskotal u samého přístavu. Opět mu netvor unikl.
Vagualam! Naarboveck! Oba byli nepostižitelný Fantomas.
Což nedosáhne Juve nikdy pomsty?“
https://www.youtube.com/watch?v=o0V4rcb9DFI
Čte se to dobře, ne? Ale cyklus je nedokončen. Souvestre, jak řečeno, zemřel na španělskou chřipku a dalších jedenáct pokračování, jež osamělý Marcel Allain spáchal v letech 1926-1963, to naprosto nezachránilo.
Zato si přeživší novinář vzal roku 1926 za ženu Souvestrovu družku Henriettu Kitslerovou.
Přítele přežil o pětapadesát let a zemřel roku 1969. Celkem napsal i nadiktoval možná „jen“ čtyři sta, možná šest set románů, ale původní, staré kouzlo nemají; i lučme se slovy Josefa Čapka z Lelia (1917): Modrá noc se sklání jako tichý úsměv, ale přízraky nemohou spát. Po nábřeží bloudí Fantomas a on zase nemůže nalézt stín svého věrného pronásledovatele Juva, který ho očekává na druhé straně.
Noc i řeka znenáhla klesají do nekonečna a nemohou se nalézt v mrákotách rána, nemohou druh bez druha žít. Nadchází den a ještě se nesetkali a jen několikrát změnili přestrojení.
*
„Brutální vyzvánění nešťastníkem“ v jednom z víc než sto let starých filmů režiséra Louise Feuillada, tvůrce úplně první řady filmů s Fantomasem: https://www.youtube.com/watch?v=Rf86sXkdtOM.
Článek připravil Ivo Fencl
Kam dál?
Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.